15 neocenitelných zákonů osobního růstu

John C. Maxwell je americký autor, řečník a kouč, který se specializuje na oblast leadershipu a osobního rozvoje. Narodil se v roce 1947 v Garden City v americkém státě Michigan. Vystudoval teologii na Azusa Pacific University a získal doktorát z teologie na Fuller Theological Seminary.

Maxwell je autorem více než 100 knih, které se prodaly ve více než 26 milionech kopií po celém světě. Jeho nejznámější bestsellery, které byly přeloženy do 50 jazyků jsou:

• 5 úrovní leadershipu
• 21 nevyvratitelných zákonů leadershipu
• 15 neocenitelných zákonů osobního růstu
• Vítězství s lidmi
• Rozvíjejte své vůdčí schopnosti
• Leadershift
• Jak úspěšní lidé myslí

Maxwell je také zakladatelem John Maxwell Team, který poskytuje vzdělávání a koučink v oblasti leadershipu a osobního rozvoje. Je členem National Speakers Association a získal mnoho ocenění za svou práci v oblasti leadershipu.

Maxwell žije se svou manželkou Margaret v Gainesville na Floridě. Je aktivním členem své církve a věnuje se také charitativní práci.

Naučte se inovativní strategie pro osobní rozvoj

Každý někdy zažil potřebu osobního růstu. Podnětem k tomu je spousta věcí, například zásadní životní změna, nová profesní výzva nebo prostě touha rozvíjet se jako osobnost.

Abyste mohli růst, musíte být připraveni opustit svou komfortní zónu, snít ve velkém a skutečně riskovat. Ale samotné snění nestačí. Ke skutečné změně dochází pomalu, v průběhu času, díky tvrdé práci a odhodlání. Vyžaduje to, abyste své největší a nejdivočejší sny spojili s praktickými každodenními činy.

S tím vám pomůže toto shrnutí. Naučí vás, jak se vypořádat s výzvami, které jste si stanovili, a jak zůstat odhodlaní i během frustrujících období, kdy se zdá, že neděláte vůbec žádné pokroky.

Musíte si určit, kdo jste a co chcete

Nemůžete bloudit džunglí bez mapy a očekávat, že dojdete do cíle. Stejně tak nemůžete skutečně růst, pokud nevíte, kam chcete dojít. Pro mnoho lidí se to však snáze řekne, než udělá; vědět přesně, kam chcete jít, není vždy samozřejmé.

Jak to tedy můžete zjistit? Nejlepším způsobem je skutečně poznat sám sebe a to, co chcete. To může být samozřejmě náročné. Ale pokud si položíte tyto klíčové otázky, budete na správné cestě.

Nejprve se sami sebe zeptejte, zda jste spokojeni s tím, co právě děláte. Naplňuje vás vaše práce a cítíte se při ní nadšení? Začínáte den s jiskrou v oku? Nebo jste letargičtí, unavení a podráždění? Pokud je to ta druhá možnost, zřejmě neděláte to, co vás naplňuje.

Co vás tedy naplňuje? Odpověď na tuto otázku je stejně jedinečná jako vaše otisky prstů; je specifická pro vaši osobnost, vaše hodnoty a vaše sny. Abyste tuto otázku mohli zodpovědět, musíte se bedlivě pozorovat. Všimněte si, kdy vás něco „rozzáří“, dojme nebo obzvlášť nadchne. Vzpomeňte si na okamžiky ve svém životě, kdy jste se cítili užiteční a oceňovaní lidmi kolem sebe.

Jakmile zjistíte, co chcete dělat, měli byste se zastavit a rychle zkontrolovat realitu. Je váš sen uskutečnitelný? Ano, sny by vás měly přenést za hranice vaší současné reality; proto se jim říká sny. Ale pokud je vaším snem stát se profesionálním hráčem basketbalu a vy nesnášíte cvičení a máte hroznou koordinaci, pak je váš sen ve skutečnosti něco jiného: fantazie. Dosažitelný sen by měl odpovídat vašemu talentu a schopnostem. Když jste zjistili, že váš sen je potenciálně dosažitelný, měli byste si položit další zjišťovací otázku: Proč to chcete udělat?

Tato otázka je opravdu důležitá. Musíte odhalit všechny skryté důvody, které můžete mít. Pokud například řeknete, že si chcete udělat doktorát, protože vás baví učení, ale ve skutečnosti chcete jen udělat dojem na lidi, narazíte na problém.

Není nic špatného na tom, že chcete na lidi udělat dojem! Ale pravděpodobně to není dostatečně silná motivace, která by vám pomohla projít vyčerpávajícím doktorandským studiem. A co je důležitější, v podstatě byste to dělali pro někoho jiného, což by vás z dlouhodobého hlediska netěšilo. To, co potřebujete, je najít vášeň, která vás učiní šťastnými už jen tím, že se jí budete věnovat.

Abyste mohli růst, musíte dát svému životu smysl

Vlasy rostou samy od sebe. Stejně tak rostliny, pokud mají dostatek vody a slunečního světla. Ale osobní, emocionální a duchovní růst je jiný – neděje se jen tak přirozeně v průběhu času.

Stejně jako rostliny potřebují sluneční světlo, osobní růst vyžaduje, abyste měli v životě nějaký smysl. Musíte si dobře rozmyslet, co chcete, jakým směrem se vydáte a jaké kroky budete muset podniknout, abyste toho dosáhli.

Samotný záměr však nestačí. Své záměry musíte uvést do praxe tím, že začnete jednat – ne zítra, ne příští měsíc, až budete mít volné místo v kalendáři, ale právě teď.

To je místo, kde se mnoho lidí zasekne. Stále čekají na vytoužený budoucí okamžik, kdy budou mít dostatek peněz a času, aby mohli aktivně uskutečňovat své sny. Nebo čekají, až se budou cítit dostatečně motivovaní nebo inspirovaní na to, aby začali.

Problém s čekáním na vhodné okolnosti spočívá v tom, že osobní růst může být děsivý; setkáváte se tváří v tvář s mnoha svými obavami a musíte se vyrovnat s nepohodlím nejistoty a zranitelnosti. Většina lidí má ovšem velký talent vyhýbat se děsivým věcem. A tak ten ideální okamžik, kdy máte chuť pracovat na svém seberozvoji, nikdy nepřijde.

Abyste překonali strach, musíte se smířit s tím, že růst je ze své podstaty nepohodlný a že cestou uděláte spoustu chyb, protože se pokoušíte dělat věci, které jste nikdy předtím nedělali.

Jakmile se s tím smíříte, musíte začít. Prostě to udělejte, i když nemáte peníze, celý den se staráte o děti a máte chuť se schoulit na pohovku před televizi.

To, co charakterizuje motivaci, je to, že přichází s činností, ne před ní. Takže stejně jako se mrzutě vlečete do posilovny, ale odcházíte rozzářeni a motivováni k dalšímu cvičení, musíte začít pracovat na svém osobním růstu, abyste získali motivaci pokračovat.

Nebojte se požádat o pomoc

Vědět, co chcete, není totéž jako vědět, jak toho dosáhnout. Vědět, že chcete postavit svůj vysněný dům, je dobrý začátek. Ale abyste ho mohli postavit, potřebujete plány.

Když už tedy víte, co chcete, jak toho dosáhnout? Začít s náročným projektem je přece těžké. Rozhodně to nepůjde samo od sebe.

Jedním z nejlepších způsobů, jak začít, je požádat o pomoc. Ostatní se s tímto problémem potýkali před vámi a mohou vás podpořit. Vyslovte své sny nahlas, i když se kvůli tomu budete cítit zranitelní a hloupí. Sdílet svou vizi se světem je prvním zásadním krokem k jejímu uskutečnění.

Stejně zásadní je, s kým své sny sdílíte, proto se obklopte lidmi, kteří jsou stejně odhodlaní jako vy. Lidé kolem vás budou mít velký vliv na váš úspěch. Buď vás podpoří, nebo vás stáhnou dolů svou apatií a neužitečnou kritikou. Vyhledávejte ve své síti kontaktů lidi, kteří jsou zvídaví, pokorní a touží se učit. Až je najdete, požádejte je, aby vás vedli k odpovědnosti při stanovování a plnění cílů, které vás přiblíží k vašemu snu. Nutnost zodpovídat se druhým lidem je silnou motivací k tomu, abyste něco dokázali.

Dále vyhledejte lidi, kteří dělají to, co byste chtěli dělat vy. Tito lidé budou vašimi učiteli. I když se s nimi nemůžete setkat tváří v tvář, seznámením se s jejich prací získáte bohatou inspiraci. Pokud je například vaším snem stát se moderátorem a inspirací je vám Oprah, nemusíte chodit k ní domů na oběd, abyste se od ní učili. Jděte na internet a sledujte její rozhovory. Studovat lidi, kteří dělají to, co chcete dělat vy, je jeden z nejlepších způsobů, jak se učit!

Někdy budete mít velké štěstí a najdete někoho, kdo je připraven vás intenzivně mentorovat. To je ten nejlepší způsob, jak se můžete učit. Važte si svých mentorů. Respektujte jejich čas tím, že budete na každé sezení připraveni a ochotni vstřebat co nejvíce znalostí.

Buďte sami sobě největším podporovatelem

Pomoc druhých lidí je velmi užitečná, ale musíte se podpořit i vy sami. Opět platí, že se to snadněji řekne, než udělá. Nejhlasitější kritik je často ten vnitřní.

Ne každý je přirozeně sebevědomý. V době dospívání se mnozí z nás dokonce naučili nevěřit sami sobě. Místo toho jsme se naučili pochybovat o sobě a svých schopnostech. U těch, kteří vyrůstali v prostředí, kde byli zneužíváni, budou vnitřní negativní hlasy ještě hlasitější. Naučit se vážit si sebe sama navzdory všem negativním pocitům, které jste si internalizovali, nebude snadné. Ale je to možné a stojí to za to.

Nejprve byste měli začít velmi pozorně naslouchat vlastnímu vnitřnímu monologu. Jaké věci si o sobě v duchu říkáte? Kritizujete se za to, že nikdy neděláte věci dost dobře, nebo se káráte, když uděláte chybu? Pokud se budete celý den bombardovat negativními sděleními, bude pro vás těžké udržet si motivaci a cítit se dostatečně bezpečně na to, abyste mohli riskovat. Identifikace těchto negativních myšlenek a přesvědčení je prvním krokem k jejich změně.

Jakmile to uděláte, můžete učinit druhý krok: začít pracovat na změně. Když se přistihnete, jak se ocitáte pod přívalem svých vlastních výčitek za to, že jste něco pokazili, můžete vědomě změnit své myšlenky. Připomeňte si, že dělat chyby je normální a že jste odvážní, protože riskujete. Zpočátku vám to může připadat nepřirozené, ale s dostatkem praxe se to stane vaší druhou přirozeností.

Za třetí byste se měli přestat srovnávat s ostatními lidmi. Vaše cesta je pouze vaše a to, co dělají ostatní, je jen rozptýlení. Jediný, s kým se musíte srovnávat, jste vy sami. Ujistěte se, že žijete podle svých vlastních cílů a hodnot, a ne hodnot někoho jiného! Udělejte si čas na to, abyste si vychutnali svá velká i malá vítězství, a uvědomte si, co vás stálo, než jste se k nim dostali.

Čtvrtým a posledním krokem je využít každé příležitosti, kdy můžete přispět k životu druhých lidí. Často, když se cítíte malí a bezvýznamní, si nedokážete představit, že byste mohli něco změnit v životě někoho jiného. Když něco uděláte a využijete své schopnosti pro dobro, budete nejen prospěšní světu; poskytne vám to nový pohled na to, čeho jste schopni.

Buďte trpěliví, protože skutečný růst je postupný a nedramatický

Pokud jste vyrostli na hollywoodských filmech, jste pravděpodobně zvyklí na to, že změny jsou prezentovány ve formě dramatu: Matematik je zasažen inspirací a zapíše si odpověď na neřešitelný problém. Žena pronásleduje svého milence na letiště a požádá ho o ruku před zraky stovek lidí.

Takové dramatické okamžiky jsou ideálním materiálem pro filmaře. Ve skutečném životě však vedou k opravdovému růstu ty konvenčnější věci, ty, které obvykle končí na podlaze střižny. Filmy neukazují matematika, který každé ráno vstává a láme si hlavu nad čísly, aniž by se někam posunul. Neukazují mladou ženu, která trpí na nesčetných nudných schůzkách na Tinderu, než najde „toho pravého“.

Skutečný růst je pomalý, postupný a často frustrující. Zahrnuje každodenní provádění drobných činností v honbě za vašimi ambicemi. Dokázat pokračovat, když nevidíte žádný okamžitý pokrok, vyžaduje velkou trpělivost a tvrdou disciplínu.

Vyžaduje to také, abyste si začali vážit spíše procesu učení než jeho konečných výsledků. Učení a růst jsou samy o sobě vzrušující. Když se podíváte na některé z nejbystřejších lidí, zjistíte, že to jsou ti nejzvídavější. Bez ohledu na to, kolik mají znalostí, vždy touží vědět víc a jsou natolik pokorní, že se stále ptají.

Abyste si udrželi motivaci, musíte mít své cíle stále na paměti a opakovat si, že čím větší a působivější vize, tím více času zabere její uskutečnění. Přemýšlejte o tom jako o rajčatech ve srovnání s jabloněmi. Rajčata dozrají během několika měsíců a lze je pak otrhat ze stonku. S prvními mrazy však zahyne i samotná rostlina. Oproti tomu jabloním trvá roky, než vyrostou a začnou plodit nejlepší plody. Kvetou však rok co rok. Investice času a trpělivosti do vaší vize vede k odolnému, trvalému růstu, který se podobá jabloni.

Pomalý a postupný růst vám možná nepřinese ten pravý filmový adrenalin. Může vám však přinést něco ještě lepšího – každodenní uspokojení z toho, že svůj um uplatňujete v něčem, co vás baví, a vědomí, že si plníte své sny.

Pro dosažení vize jsou důležité strategie a systém

Tvrdá práce je skvělá, ale není všechno. Jak ví každý, kdo se někdy ocitl na mrtvém bodě, je možné vynaložit spoustu energie, a přesto se nikam nedostat. Můžeme opravdu dřít, pracovat co nejvíc na dosažení svých snů, ale stejně se nám to nepodaří.

Tvrdá práce a věnování času samy o sobě nestačí k tomu, aby nás dostaly tam, kam chceme; abychom byli skutečně úspěšní, musíme si vytvořit strategii a každodenní systémy, které nám pomohou dosáhnout našich cílů.

Musíme přestat být zaneprázdnění (alespoň na chvíli) a věnovat nějaký čas přemýšlení a vytváření strategie. Například na konci každého roku autor zhodnotí předchozích 365 dní. Podívá se na všechny schůzky a přednášky, zhodnotí je a položí si otázku, které z nich byly nejlepším využitím jeho času. Kontroluje také rovnováhu mezi svým pracovním a soukromým životem: Měl dostatek času na rodinu a přátele?

Zhodnocení každé hodiny uplynulého roku mu umožňuje navázat na úspěchy a provést změny pro rok následující tím, že si pečlivě stanoví priority toho, co bude dělat se svým časem. Jeden rok si uvědomil, že jeho nejproduktivnější čas je ráno. Tehdy se mu nejlépe píše a přemýšlí. Přestal si tedy plánovat schůzky v tomto čase a nechal si je na odpoledne, kdy bývá méně produktivní.

Abyste byli úspěšní, nemusíte nutně revidovat každý den v roce. Musíte si však vyhradit čas na to, abyste se zamysleli nad kroky, které jste podnikli pro svůj růst a dosažení svých snů. Byl váš čas dobře využitý, nebo jste jezdili na konference a domů se vraceli jen s bolestí hlavy? Pomáhá, nebo brání vašemu pokroku způsob, jakým jste si uspořádali kancelář? Jakmile se nad tím zamyslíte, můžete se obrátit k pragmatickým systémům, které vám pomohou k úspěchu, například vyvinout nový způsob zakládání dokumentů nebo navštívit seminář, abyste zlepšili své dovednosti.

Jedná se o průběžný proces reflexe a hodnocení, což znamená, že budete muset neustále vyhodnocovat, jak dobře vaše systémy fungují. Jaké měřitelné výsledky byste chtěli vidět po několika týdnech nebo měsících? Po celém roce? A jak budete měřit, zda jste byli úspěšní? Stanovení jasných cílů, například konkrétního cíle počtu nových klientů, které chcete získat během příštího čtvrtletí, vám pomůže nesejít s cesty k úspěchu.

Neúspěchy mohou být hnacím motorem růstu

Všichni víme, že život má vzestupy a pády. A většina z nás by se přirozeně nejraději vyhnula pádům. Kdo by chtěl zažít ztrátu nebo se setkat tváří v tvář s nepříjemnou pravdou o sobě samém?

I když bychom se jim rádi vyhnuli, bolestné zkušenosti nám ve skutečnosti mohou pomoci růst. Autor prodělal infarkt, když mu bylo 51 let. Byl to nesnesitelný zážitek, ale přiměl ho k tomu, aby začal držet dietu a cvičit. Svým způsobem mu infarkt zachránil život, protože ho donutil zabývat se svým zdravím dříve, než bylo pozdě.

Ke skutečné změně však nedošlo kvůli samotnému infarktu, ale kvůli tomu, jak na něj autor reagoval. Mohl se rozhodnout, že vzhledem k tomu, že jeho zdravotní stav byl tak jako tak špatný, měl by si prostě užívat času, který mu zbývá, a dopřát si co nejvíce. Nebo se mohl naštvat na osud a utápět se v sebelítosti. Ani jedna z těchto reakcí by mu nepomohla žít déle a nevedla by ani k žádnému osobnímu růstu.

Strach o zdraví není jedinou věcí, kterou nemůžeme vždy ovlivnit. Mnoho bolestných zkušeností, jako jsou ztráty a neúspěchy, nás potkává, ať už se nám to líbí, nebo ne. A když začneme snít ve velkém a riskovat, nevyhnutelně začneme mít více odvahy a více budeme selhávat. Můžeme začít mít pocit, že se nám to všechno ještě více vymyká z rukou.

Můžeme však ovlivnit to, jak na bolest reagujeme a jak si vykládáme to, co se nám děje. Místo toho, abychom se cítili jako oběť, se můžeme sami sebe ptát, jak nám tato bolestná zkušenost může pomoci růst. Čemu nás může naučit? Pokud jsme udělali chybu, jaké praktické kroky můžeme podniknout, aby byl výsledek příště jiný? Pokud si budeme klást takové otázky, získáme důležité informace o nás samých a naučíme se, jak rozvíjet nové silné stránky a schopnosti, abychom se s danou situací vypořádali.

Pokud se nám bude vše pořád jen dařit, nikdy nebudeme mít tak naléhavou motivaci k růstu. Bolestné zkušenosti vyvolávají naši přirozenou tvořivost a vedou k inovacím. Jsou zdrojem našeho růstu. Ačkoli tedy náš instinkt může tíhnout k tomu, abychom před bolestí utekli, můžeme hodně získat, když se jí postavíme čelem.

Rozvíjejte svůj charakter a úspěch se dostaví

Představte si, že vaším snem je založit firmu. V rámci plnění tohoto snu se horečně snažíte zajistit si finanční solventnost. Osobní rozvoj bude pravděpodobně to poslední, na co budete myslet – kdo má na tohle čas, když je třeba získat klienty a napsat podnikatelské plány?

Jste však u zdroje všeho, co děláte. Pokud nebudete rozvíjet dobrý charakter prostřednictvím vlastností, jako je čestnost a integrita, pak vše, co vybudujete, bude mít vratké základy. Řekněme, že vypracujete slibný podnikatelský plán a může to být úžasná příležitost, ale pokud budou mít lidé pocit, že vám nemohou věřit, nebudou ochotni investovat.

Možná si myslíte, že charakter je něco, s čím se rodíte, jako otisky prstů. A je to částečně pravda. Váš raný život a hodnoty, se kterými jste vyrůstali, vás nepochybně ovlivnily. Dobrou zprávou však je, že skutečný charakter je něco, co můžete vědomě rozvíjet. Něco tak zásadního máte pod kontrolou.

Musíte začít tím, že se zaměříte na rozvoj sebe sama, nejen na to, jak působíte navenek. Sečtěte, kolik platíte za oblečení, líčení a kadeřnické služby. Nebo luxusní notebook a nejnovější iPhone. Pak část těchto peněz nasměrujte do aktivit, které obohacují vaše emocionální zdraví a duši. Může to být vyzkoušení koučinku, poslech opery nebo návštěva inspirativního semináře. Udělejte z toho prioritu a pečujte o svůj vnitřní život stejně jako o ten vnější.

Pak se ujistěte, že cokoli děláte, děláte poctivě; to, čemu věříte, a to, o čem říkáte, že v to věříte, by mělo být v naprostém souladu. Pokud tomu tak bude, budete mluvit autenticky, což dodá vašim slovům skutečnou sílu. Slova, která vyřknete, budou sdělovat vaše myšlenky ostatním a přimějí je sdílet vaši vizi, protože jste skutečně zapálení pro své přesvědčení.

A konečně, abyste si vypěstovali skutečný charakter, buďte vždy otevření kritice. Místo abyste se negativní zpětné vazbě bránili, vnímejte ji jako dar. Koneckonců, někdo jiný vám věnuje čas, aby vás upozornil na vaše vlastní slabiny. Uvědomte si, že budování charakteru je celoživotní záležitost a nikdy nebude u konce. Vždycky na sobě budete pracovat, což je ten nejlepší možný životní scénář.

Musíte umět přijmout ztráty

Viděli jsme to na každém dětském hřišti: batole si hraje s hračkou, když k němu přiběhne jiné dítě a vytrhne mu ji z rukou. Reakcí na to bude řev plný vzteku a zoufalství.

Možná už své emoce nedáváme tak otevřeně najevo, ale mnozí z nás v dospělosti prožívají stejné emoce, když se musíme něčeho vzdát. Každý růst však zahrnuje ztráty v podobě kompromisů. Čas a další zdroje jsou omezené, takže říci ano jedné věci nevyhnutelně znamená říci ne jiné.

Vědomí toho, že můžeme utrpět ztráty, vede k tomu, že jsme schopni přijímat kompromisy. Zajišťuje to také, že to, co ztratíme, se promítne do většího zisku. Autor během svého života sedmkrát změnil kariéru a při pěti změnách skončil s nižším platem. Rozhodl se však, že ztráta peněz stojí za zisk v podobě možností růstu. Kdyby nebyl připraven tyto ztráty přijmout, jeho kariéra by byla mnohem jistější, ale také mnohem méně duševně a finančně obohacující než dnes.

Peníze nebyly jedinou věcí, které se autor vzdal. Při změně profese se vzdal i jistoty. Z pastora se stal řečníkem ve světě byznysu, z řečníka spisovatelem a ze spisovatele zakladatelem neziskové organizace. Každý z těchto kroků vyžadoval, aby vyměnil role, ve kterých si byl jistý, za role, ve kterých byl velmi nezkušený a ne tak dobrý, alespoň zpočátku.

Obzvlášť těžké může být dělat kompromisy, když už jste úspěšní. Koneckonců, čím výše se dostanete, tím více můžete ztratit. Pokud se však necháte uspokojit, zabrání vám to v dosažení vašeho plného potenciálu.

Samozřejmě ne všechny kompromisy stojí za to. Klíčové jsou zde vaše osobní hodnoty. Pokud toužíte mít čas na rodinu, pak vás perspektivní podnikání, které vám zabírá každou volnou hodinu, nikdy nebude naplňovat. Pokud vás nejvíce naplňuje kreativní činnost, pak vás přijetí práce, kde pouze realizujete plány jiných lidí, neuspokojí; bez ohledu na výši platu.

Když však rozpoznáte příležitost, která vás skutečně obohatí, neváhejte do ní jít, i když se vám cena zdá vysoká.

‍

Chcete-li skutečně růst, musíte pomáhat a starat se o druhé

Slyšeli jste někdy rčení: „Žádný člověk není ostrov“? Dává to smysl, protože naše životy se odehrávají ve společenstvích – v rodinách, firmách, církevních skupinách, kroužcích pletení a rodičovských sdruženích. V důsledku toho naše úspěchy nikdy nejsou jen naše vlastní, protože nás vychovávají a podporují rodina, učitelé, mentoři, kolegové, přátelé a nespočet dalších lidí.

Pokud si toto všechno uvědomíme a budeme za to vděčni, pomůže nám to v osobním růstu. Stejně jako vědomí, že podporu nejen přijímáme, ale také přemýšlíme o tom, jak ji poskytnout ostatním.

Začněte tím, že se sami sebe zeptáte, co byste si přáli, aby pro vás ostatní udělali. Pak se ujistěte, že tyto věci děláte pro druhé lidi. To se může týkat všech oblastí vašeho života. Pokud si přejete, aby byli váš partner či partnerka ohleduplnější při mytí nádobí, snažte se být ohleduplní v oblasti, která je důležitá pro ně a ve které možná zaostáváte. Pokud si přejete pracovat v prostředí, kde si váží vašich schopností, ujistěte se, že všichni, s nimiž spolupracujete, vědí, že jejich úsilí nezůstává bez povšimnutí.

Jste-li vedoucím pracovníkem, můžete přispět k dobrému pocitu svých zaměstnanců tím, že vytvoříte takové pracovní prostředí, jaké jste si vždy přáli mít. Buďte dobrým vzorem, který mohou ostatní následovat a učit se od něj.

Žijeme v době masového konzumu, kdy se zdá, že téměř každý je odhodlán získat více hmotných statků, více peněz a více prestiže. Snaha o osobní růst se může proměnit jen v další zboží, které chtějí lidé hromadit a využívat ve svůj prospěch.

Skutečný růst však takto nefunguje. Ve skutečnosti funguje lépe, když se o něj podělíte se světem. Kdyby si autor chtěl svou těžce nabytou moudrost nechat pro sebe, nikdy by se neinspiroval k založení firmy zabývající se koučingem a k tomu, aby své učení zprostředkovával ostatním. Nezačal by provozovat svou neziskovou akademii pro lídry, která se ukázala být jednou z nejvíce naplňujících věcí, které kdy udělal. Když své poznatky předal světu, odměnou mu byla zajímavější a naplněnější kariéra, než o jaké kdy mohl snít.