Síla lidskosti

Daniel P. Goleman je americký psycholog, spisovatel a vědec, který se proslavil svými výzkumy v oblasti emoční inteligence. Narodil se v roce 1946 v Kalifornii a vystudoval psychologii na Harvardově univerzitě. Poté pracoval jako novinář pro New York Times a později se stal výzkumným pracovníkem v oblasti psychologie na univerzitách v Massachusetts a v Kalifornii.

V roce 1995 vydal svou nejznámější knihu Emoční inteligence, která se stala bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize Goleman popisuje, jak důležitou roli hraje emoční inteligence v našem životě a jak ji můžeme rozvíjet. Dále se věnuje tématům jako jsou sebepoznání, empatie, sebeovládání a sociální dovednosti.

Goleman napsal také mnoho dalších knih v oblasti psychologie a vzdělávání, včetně Jak se stát skutečným lídrem, Práce s emoční inteligencí, Síla lidskosti: Dalajlama a jeho vize pro náš svět a Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti. Je také členem několika výzkumných institucí a přednáší na univerzitách po celém světě.

Daniel P. Goleman je uznávaným odborníkem v oblasti emoční inteligence a jeho práce má významný dopad na vzdělávání, vedení a osobní rozvoj.

Dalajlamova vize lepšího světa

Když si zapnete večerní zprávy, je snadné propadnout depresi. Po celém světě probíhají války, konflikty a ohromující lidské utrpení. Je to opravdu to nejlepší, čeho jsme schopni?

Podle dalajlamy pramení mnoho světových problémů z nedostatku soucitu a morální odpovědnosti; více než o sebe navzájem se staráme o peníze. Jak se tedy z tohoto problému dostat?

Jak vám ukáže toto shrnutí, když se naučíme nahradit vlastní negativní emoce soucitem a láskou, budeme se více věnovat blahu všech kolem nás. Pokud budeme dbát na to, abychom naslouchali vědě i náboženství a tomu, co nás mohou naučit o tom, jak žít svůj život, můžeme se skutečně stát silou lidskosti.

Síla lidskosti a morální odpovědnost

Dalajláma se každý den v 5.30 ráno probouzí, aby si při snídani poslechl zprávy BBC. I když to možná není ranní rutina, jakou byste si u dalajlamy představovali, on tvrdí, že díky tomuto každodennímu rituálu dospěl k velkému zjevení.

Při poslechu zpráv se dozvídá, jak plný násilí, krutosti a tragédií náš svět ve skutečnosti je. Ale proč? Dalajlama se domnívá, že to ve skutečnosti spočívá v jednom jediném nedostatku – v nedostatku soucitné morální odpovědnosti. Dnes jednáme z vlastního zájmu a nebereme ohled na své morální závazky vůči druhým. Zní to dost pochmurně, že? Ale podívejte se na to takhle: pokud mají lidé moc napáchat tolik škody a zkázy, pak by mohli mít také moc způsobit rovnocenný pozitivní dopad. Dalajláma ho nazývá silou lidskosti.

Síla lidskosti vyhází z jednotlivců, z jejich nitra. Změnou něčeho v nás samých, která sníží naše negativní emoce a posílí naši schopnost jednat morálně, budeme lépe překonávat impulzivní reakce, jako je vztek, frustrace a beznaděj. Díky tomuto posunu v myšlení se také staneme soucitnějšími k lidem kolem nás a k naší společné planetě. 

Na rozdíl od dalajlamy není každý z nás schopen věnovat se pět hodin denně duchovním praktikám, jako je meditace, ale i tak můžeme udělat několik malých kroků. Dalajlama vytvořil plán, který může každý jednotlivec dodržovat. Začíná pohledem dovnitř sebe sama a řízením vlastní mysli a srdce. To nám pomůže podívat se na náš svět a vidět místa, kde můžeme konat dobro.

Vnímejte své emocionální reakce

I dalajlama měl kdysi prchlivou povahu. Naučil se ovšem své emoce ovládat, a to pomocí několika technik, které jsou jednodušší, než byste čekali. Jedna z důležitých technik spočívá v tom, že když jste v pokušení jednat podle svých pocitů, uděláte krok zpět a zvážíte důsledky svých rozhodnutí.

V březnu 2008 čínská armáda během série protestů ve Lhase a dalších městech střílela do demonstrantů a zatkla mnoho tibetských protestujících, zejména mnichů. Jak reagoval dalajlama? Samozřejmě, že když slyšel takovou zprávu, naplnilo ho to hněvem. Přesto se dalajlama rozhodl zachovat klid.

Představil si čínské úředníky a nahradil v sobě jejich negativní pocity svou láskou, soucitem a odpuštěním. Když si uvědomil, že důsledkem jednání v hněvu by byly jen další škody, rozhodl se raději své pocity ovládnout.

Pamatujte si však, že ovládat své pocity není totéž jako je zcela potlačit. Zadržování negativních emocí může vést k emocionálním výbuchům, které je nemožné ovládnout. Když máte co do činění se silnými emocemi, je nejlepší zůstat pozorný.

Je lepší rozpoznat negativní emoce, když je zažíváme, a ptát se, zda jsou úměrné situaci nebo zda jsou nám povědomé. Pochopíme-li své negativní emoce, jsme lépe vybaveni k tomu, abychom je nasměrovali do pozitivních akcí.

Soucit je podmínkou šťastnějšího a laskavějšího života

Soucit a uvědomění jdou ruku v ruce. Nyní, když jsme se blíže seznámili s emočním uvědoměním, je čas zabývat se soucitem, počínaje tím, odkud se tento pojem vůbec vzal.

Podle dalajlamova pojetí je soucit hluboko v naší přirozenosti a nepochází z náboženství. Zamyslete se nad tím – i psi a kočky mohou být do jisté míry soucitní a altruističtí. Proč by tedy měl být soucit vázán na náboženské instituce a jejich tradice?

Soucit je nadřazen náboženství a je od něj oddělen. Ve skutečnosti je zakořeněn v naší biologické výbavě. Instinktivní péče rodičů o mláďata, která by jinak zemřela, je jedním ze znaků biologické predispozice k péči a soucitu.

Naše tělo má navíc zabudovanou potřebu pozitivních emocí, jako je láska, radost a hravost. Tyto prožitky pomáhají posilovat naši imunitu a snižují riziko srdečních onemocnění. Především jsme však psychologicky předurčeni k tomu, abychom hledali útěchu v náklonnosti, soucitu a pocitu sounáležitosti ve skupině. 

Soucit zaměřuje naši pozornost na něco většího, než jsou naše malicherné starosti. Tento větší cíl nám zase dodává energii. Poté, co jsme se dozvěděli, odkud soucit pochází a proč ho potřebujeme, zaměřme se na to, jak se projevuje v našem světě.

Dalajlamovo pojetí soucitu

Dalajlamova forma soucitu není tím druhem, který se omezuje na svátky nebo nedělní školu. Spíše vyzývá k morální odpovědnosti ve všech sférách veřejného života, což zahrnuje hluboký odpor k nespravedlnosti a také iniciativu při odhalování a reformování zkorumpovaných systémů.

Příkladem takového soucitu v praxi jsou tři zásady – spravedlnost, transparentnost a odpovědnost. Tím, že budeme ke všem přistupovat stejně, budeme otevřeni a upřímní a budeme nést odpovědnost za své chyby, můžeme vytvořit mocnou formu soucitu, která bude hnacím motorem našeho jednání.

Soucit v praxi neznamená pouze zmírňovat utrpení, ale také se angažovat v nápravě křivd tím, že se aktivně postavíme proti nespravedlnosti nebo budeme chránit práva lidí.

Dalajlama nás navíc vybízí, abychom se naučili, jak můžeme omezit své destruktivní emoce. Pocity, jako je hněv a frustrace, mohou být samozřejmě také konstruktivní a fungovat jako hnací síla pozitivního jednání.

Dalajlama se například jednou setkal se sociálním pracovníkem, jehož skupině bylo přiděleno příliš mnoho případů, což jejím členům znemožňovalo pomoci některému z jednotlivců. Sociální pracovník se rozhořčil a právě tímto hněvem motivoval svůj tým k protestu a ten měl za následek úspěšné snížení pracovní zátěže.

Netřeba však mnoho, aby se hněv změnil z konstruktivního na destruktivní. Jedním ze způsobů, jak zajistit, abychom frustraci využili k pozitivním činům, je zachovat si základní soucit s člověkem, s nímž máme problém.

Je zřejmé, že soucit je zde opakujícím se tématem. V následující části se budeme zabývat další situací, kde soucit hraje ústřední roli – hranicí mezi vědou a náboženstvím.

Věda a náboženství si neodporují

Překvapuje vás, že se dalajlama běžně setkává s vědci oceněnými Nobelovou cenou a diskutuje o složitých teoriích s lidmi jako Bob Livingston, David Bohm, Wolf Singer nebo Paul Ekman? Nemělo by. Dalajlama uznává sílu vědy i náboženství a my bychom měli také.

Navzdory tomu, co si možná myslíme, se spiritualita a věda vzájemně nevylučují. Jsou to pouze alternativní strategie při hledání reality. Proč je tedy nespojit dohromady?

Vědu mohou jednotlivci přijmout za svou ve větším měřítku než jakoukoli náboženskou víru, protože není poznamenána rozdíly a konflikty různých náboženských vyznání.

Věda nám však stále ještě neodhalila vše o fungování světa. Abychom lépe porozuměli například naší mysli, musíme spojit starobylé buddhistické zdroje se současnými vědeckými poznatky.

Věda může dokonce dodat náboženskému myšlení větší důvěryhodnost, a to i mezi skeptiky. Ačkoli většina lidí má tendenci dalajlamovy buddhistické metody odmítat jako „pouhé náboženství“, tyto metody byly vědecky prokázány jako účinné v řadě souvislostí.

Například Thupten Jinpa, dalajlamův tlumočník, vyvinul „trénink kultivace soucitu“ (Compassion Cultivation Training, CCT), variantu klasických tibetských metod vhodnou pro každého. Hodnocení CCT provedené výzkumníky z Centra pro výzkum a vzdělávání v oblasti soucitu a altruismu na Stanfordově univerzitě zjistilo, že snižuje úzkost lidí a dělá je šťastnějšími, a to i u těch, kteří trpí akutní sociální fobií. U pacientů trpících chronickou bolestí se po devíti týdnech snížila citlivost na bolest.

To je jen jeden z příkladů toho, jak se náboženství a věda mohou spojit, aby se vzájemně doplňovaly a podporovaly své silné stránky a kompenzovaly slabiny.

Věda a náboženství však nejsou jedinými aspekty současné společnosti, které potřebují více soucitu a spolupráce. Potřebuje je i ekonomika, a to naléhavě. V následující kapitole se dozvíte proč. 

Potřebujeme ekonomiku založenou na soucitu

Dnes je jasné, že kapitalismus má k dokonalosti daleko. Na druhou stranu ani socialismus není dokonalý. Je vůbec možné vytvořit ekonomiku, která nepovede k trvalým sociálním škodám? Dalajlama věří, že ano.

Za prvé je důležité si uvědomit, že většina problémů nevyplývá z principů ekonomického systému. Spíše jde o nedostatek morálního soucitu na straně lidí, kteří tento systém zavádějí. Jak kapitalismus, tak komunismus mohou být zkaženy sobectvím a vykořisťováním.

Naše současné kapitalistické potíže vedou k rychle rostoucímu rozdělení na bohaté a chudé. Ekonom Thomas Piketty ve své knize Kapitál analyzuje vývoj dat v průběhu staletí a odhaluje, že ti, kteří mají peníze na investice, budou vždy vydělávat více než ti, kteří pracují za mzdu. Stále se zvětšující rozdíl a nerovnost mezi bohatými a chudými se zdá být neodmyslitelnou součástí ekonomiky volného trhu.

Dalajláma se v tomto ohledu následně staví do pozice marxisty, neboť marxismus obsahuje alespoň morální rozměr, který zohledňuje blahobyt lidí. Mnoho pokusů o socialistické hospodářství se samozřejmě ukázalo jako katastrofální. Jaké je tedy dalajlamovo řešení?

Představuje si soucitnou ekonomiku, kde je podnikatelský duch doprovázen solidním systémem sociální podpory a zdaněním bohatství. Jinými slovy, potřebujeme ziskové společnosti se srdcem neziskových organizací.

Takové společnosti již ve skutečnosti existují. Jednou z nich je Prosperity Candle, která poskytuje iráckým nebo thajsko-barmským uprchlíkům, obětem zemětřesení na Haiti a asi 600 znevýhodněným ženám možnost živit se výrobou svíček.

V podobném duchu funguje i banka Grameen Bank Muhammada Yunuse v Bangladéši, která je průkopníkem v oblasti mikropůjček pro lidi žijící v chudobě. Tyto půjčky jim pomáhají začít podnikat, což jim umožňuje stát se soběstačnými a nakonec vrátit peníze, které se pak mohou půjčit dalším lidem.

Společnosti, jako je tato, přetvářejí kapitalismus v něco smysluplného, ne pouze ziskového. Toto vznikající hnutí se může ukázat jako velmi úspěšné při přeměně podnikání v sílu lidskosti.

Při společenských změnách mají svou roli všichni

Jako lidé máme všichni stejný potenciál. Bohužel často nesdílíme stejné příležitosti. Přesto jsou jak zvýhodněné, tak znevýhodněné skupiny ve společnosti zodpovědné za to, aby společně usilovaly o změnu.

Místo toho, aby se privilegovaní dívali na marginalizované skupiny ve společnosti s opovržením, měli by se zajímat o to, jaké zdroje by prospěly těm méně šťastným, ať už jde o vzdělání, pracovní školení nebo podporu komunity. Bohatší vrstvy společnosti mohou velmi změnit životy chudých, stačí věnovat trochu svého času a energie.

A co ti, kteří jsou v nouzi? Přestože čelí značným výzvám, i oni mají povinnost si pomoci, i když se to zdá zbytečné. Mnoho Tibeťanů se naučilo přistupovat ke své zkušenosti s chudobou a útlakem s tímto postojem.

V minulosti čínští komunističtí představitelé šířili propagandu o podřadnosti mozku Tibeťanů, což jsou lži, kterým někteří z nich dokonce sami začali věřit.

Když však Tibeťané dostali stejné příležitosti ve vzdělávání a na pracovním trhu, dosahovali přirozeně stejně dobrých výsledků jako Číňané. Když si Tibeťané uvědomili, že si dokážou pomoci sami, osvobodili se od tohoto rasového stereotypu a začali ve škole více pracovat, což je vedlo k většímu úspěchu a lepší budoucnosti.

Schopnost lidí zlepšit si vlastní život je zcela neuvěřitelná a psychologové tento jev popsali mnoha různými termíny. Carol Dwecková, stanfordská psycholožka, jej označuje jako mindset – přesvědčení, že můžete uspět. Pokud si takové myšlení udržíte, je pravděpodobnější, že se budete snažit i nadále. Čím více se snažíte, tím je pravděpodobnější, že uspějete.

Jiná psycholožka, Angela Duckworthová z Pensylvánské univerzity, tomu říká odvaha – vytrvalost při dosahování dlouhodobých cílů navzdory neúspěchům a překážkám.

A konečně Gándhí používal hindský termín swaradž, což znamená sebeovládání nebo sebeřízení. Ať už tomu říkáte jakkoli, jedno je jisté – okolnosti se mění k lepšímu pouze v důsledku tohoto silného postoje.

Posedlost ziskem a neschopnost přiznat vinu nejsou dobrou zprávou pro planetu

Spálili byste v zimě svůj nábytek, abyste se zahřáli? Jistěže ne! Stejně tak si dalajlama myslí, že bychom neměli ničit naši planetu, protože je to náš jediný domov. Bohužel byl náš domov v posledních 60 letech neuvěřitelně ohrožen. Proč?

Posedlost ziskem a penězi způsobila, že vliv lidí na planetu je stále škodlivější. Rostoucí počet automobilů na silnicích, nehospodárné využívání vody, papíru a dalších zdrojů a nezodpovědné používání chemických hnojiv jsou jen některé z lidských činností, které ničí životní prostředí.

Není možné nadále předstírat, že nevíme o ničivém dopadu lidských činností; všichni dobře víme, jaké škody způsobujeme. Proč tedy pokračujeme ve vykořisťování naší planety? Protože naše touha po penězích převažuje nad strachem z budoucích rizik.

Přestože se čínská ústřední vláda snažila omezit těžbu dřeva, která opakovaně způsobila velké záplavy v severní Indii, Bangladéši a Číně, někteří lidé v zájmu dalšího zisku našli způsob, jak pokračovat v kácení stromů, které chrání říční systémy před naplaveninami a záplavami.

Kognitivní vědkyně Elke Weberová vysvětluje, že naše zdánlivě bezostyšné vykořisťování planety vychází z naší schopnosti vytěsnit pocit viny, který cítíme v souvislosti s naší negativní ekologickou stopou. Jako jednotlivci jsme zodpovědní za to, abychom se přestali dělat v tomto ohledu lepšími, než jsme.

Jedním z jednoduchých způsobů, jak toho dosáhnout, je použití „otisku ruky“ jako způsobu sledování svých osobních dopadů a lepších ekologických postupů. „Otisk ruky“ je měřítkem pozitivních ekologických praktik, jako je vypínání světel nebo jízda na kole místo jízdy autem. Každý čin může „otisk ruky“ zvětšit, což nás motivuje k tomu, abychom si uvědomovali dopady člověka na planetu a podle toho jednali.

Přátelství a pozitivita mohou přispět k řešení konfliktů

I dalajlama připouští, že lidé budou vždy vytvářet konflikty – střety myšlenek jsou přirozené. Pro zvládnutí těchto střetů je nezbytná dobrá komunikace a vzájemné porozumění. Ve skutečnosti je dosáhnout produktivního dialogu snazší, než si myslíte.

Existuje několik základních kroků, které můžete během konfrontace s druhým člověkem využít. První z nich je jednoduchý – říci něco pozitivního o druhé osobě a něco pozitivního o sobě.

Přesně to udělal filozof A. J. Ayer v roce 1987 na večírku elit v New Yorku. Když byl Ayer upozorněn, že někdo někoho napadl, přispěchal na místo činu a zjistil, že se Mike Tyson vrhá na tehdy ještě neznámou Naomi Campbellovou.

Ayer naléhal, aby Tyson přestal, načež se ho Tyson zeptal: „Copak nevíš, kdo jsem? Jsem Mike Tyson, mistr světa v těžké váze.“

Ayer odpověděl: „A já jsem bývalý profesor logiky. Oba jsme význační muži ve svém oboru, navrhuji, abychom se o tom bavili jako rozumní muži.“ Zatímco spolu hovořili, Campbellová se bezpečně vytratila z místnosti.

Ayer v této situaci prokázal chvályhodnou emoční inteligenci. Tím, že řekl něco pozitivního o Tysonovi i o sobě, vytvořil základ pro otevřený dialog, kdy si byli oba rovni.

Ale co když čelíte konfliktu, který trvá měsíce, roky, nebo dokonce staletí? Řešení je jednoduché – přátelství mezi jednotlivci.

Aby dokázal, že tento přístup skutečně funguje, zkoumal sociální psycholog Thomas Pettigrew více než 500 studií z více než 38 zemí s odpověďmi čtvrt milionu lidí. Opakovaně zjistil, že k překonání předsudků stačí citová vazba s někým z opačné skupiny, ať už se jedná o přátelství, nebo milostný vztah.

‍

Zaměřme se u dětí na rozvoj srdce a mysli

Který rodič nechce, aby jeho dítě mělo dobré známky? Ačkoli se zdá být dobré podporovat děti v úsilí o studijní úspěch, může to vést k nesmírnému tlaku a citovému poškození. Ve světě, kde je akademický úspěch vším, potřebuje podle dalajlamy moderní školství reformu, která upřednostní srdce.

Jedním ze způsobů, jak vzdělávat srdce, je trénink mysli. Trénink mysli není totéž jako učení se faktům, číslům a historickým datům. Trénink mysli se spíše zaměřuje na zlepšení schopnosti žáka soustředit se, ovládat se a přemýšlet o svých myšlenkách.

Simran Deolová, žákyně jedenácté třídy, seděla s očima upřenýma na bod před sebou a přitom měla na hlavě helmu, která měřila úroveň jejího soustředění. Její soustředění začalo brzy kolísat, a tak dalajlama Simran připomněl, že při tréninku naší mysli je užitečné rozlišovat mezi mentální a smyslovou úrovní.

Když Simran pozorovala tečku, její mysl se na ni soustředila na smyslové úrovni. Tomuto soustředění však bránily jiné zvuky a vjemy. Aby soustředění zvýšila, začala se Simran na tečku soustředit i v mentální rovině; to znamenalo, že si její obraz uchovala v mysli.

Její soustředění se nápadně zlepšilo a ukázalo sílu poměrně jednoduché, ale velmi užitečné techniky. Jen si vzpomeňte na všechny případy, kdy víte, že jste se mohli rozhodnout lépe, kdybyste se více soustředili na daný úkol.

Dnešní děti jsou zítřejšími vůdci, proto bychom je měli vybavit tím, co skutečně potřebují – silnou, spolehlivou etikou a schopností žít podle soucitných hodnot.

Dalajlamou navrhovaná výchova srdce pomocí cvičení na trénování mysli, jako je to, které prováděla Simran, odhaluje základy fungování mysli.

‍

Dívejte se na věci z dlouhodobého hlediska

Ačkoli se současná globální situace může často zdát docela hrozivá, máme být za co vděční – vše je otázkou perspektivy. Zamyslete se nad tím – v minulosti, když národy vyhlásily válku, se občané hrdě připojovali k násilí. V dnešní době mají lidé oslavování války plné zuby a silná hnutí za mír otřásají politickými základy zemí po celém světě.

Dlouhodobý pohled na věc nám může pomoci zůstat optimisty, i když se současnost zdá být převážně pochmurná. Zesnulý Carl Friedrich von Weizsäcker, německý filozof a dalajlamův učitel kvantové fyziky, vzpomíná, že Němci a Francouzi byli kdysi úhlavními nepřáteli. Ještě za von Weizsäckerova života se však Charles de Gaulle, který vedl Svobodnou francouzskou armádu proti nacistům, spřátelil s německým kancléřem Konradem Adenauerem.

Oba vůdci spojili své síly a podpořili vznik Evropské unie. De Gaullova a Adenauerova činnost vedla k pozitivním změnám v Evropě, které by byly za druhé světové války nepředstavitelné.

Dnes se mírové vztahy mezi některými válčícími zeměmi zdají být stejně nepředstavitelné, zejména když sledujeme zprávy. Úkolem masmédií je samozřejmě informovat nás o aktuálních problémech a hrozbách. To v nás ale může vyvolat dojem, že soucit mezi lidmi už dávno vymizel a že krutost se bude jen stupňovat, protože každý nový den přináší další dávku děsivých titulků zpráv.

Musíme si však uvědomit, že v každém dni množství laskavosti na světě výrazně převyšuje případy krutosti; jen zřídkakdy však slyšíme o pozitivních stránkách věci. Co kdyby se šířilo více pozitivních zpráv? Možná bychom si pak uvědomili, že podstatou lidské interakce je laskavost, nikoli krutost, a začali bychom podle toho jednat.

‍

Změnu způsobí vždy jednotlivci

Schopnost udržet si pozitivní přístup je zásadní, stejně jako schopnost podle něj jednat a vytrvat. Spíše než jen mluvit o provádění změn, je musíme prostě dělat.

Reverend Bill Crews vede v australském Sydney celou řadu humanitárních projektů, od vývařoven přes útulky pro bezdomovce a bezplatné zdravotní kliniky až po zajišťování lektorů čtení pro znevýhodněné školáky.

Když ho dalajlama navštívil, dokonce si přes mnišské roucho oblékl zástěru a připojil se k Billu Crewsovi při roznášení jídla. A to je to, co musí udělat každý z nás – zapojit se. Nezáleží na tom, kdo jste, kde jste nebo jaké máte prostředky; všichni máme potenciál jednat.

Dalajláma je pevně přesvědčen, že moc provádět změny leží mnohem více v rukou jednotlivců než v rukou organizací, vlád nebo diktátorů. Bez ohledu na to, jak komplexní může být soubor změn zaváděných shora, lidi prostě nemůžete přinutit k soucitu. Nečekejte tedy, až se změní společnost – změňte se vy sami a dejte příklad ostatním.

Jak tedy můžete začít? To záleží na vás. Jak říká dalajlama: „Každý si může najít kontext, ve kterém něco změní. Lidské společenství není nic jiného než všichni jednotlivci dohromady."