Síla lidskosti

Daniel P. Goleman je americký psycholog, spisovatel a vědec, který se proslavil svými výzkumy v oblasti emoční inteligence. Narodil se v roce 1946 v Kalifornii a vystudoval psychologii na Harvardově univerzitě. Poté pracoval jako novinář pro New York Times a později se stal výzkumným pracovníkem v oblasti psychologie na univerzitách v Massachusetts a v Kalifornii.

V roce 1995 vydal svou nejznámější knihu Emoční inteligence, která se stala bestsellerem a získala mnoho ocenění. V této knize Goleman popisuje, jak důležitou roli hraje emoční inteligence v našem životě a jak ji můžeme rozvíjet. Dále se věnuje tématům jako jsou sebepoznání, empatie, sebeovládání a sociální dovednosti.

Goleman napsal také mnoho dalších knih v oblasti psychologie a vzdělávání, včetně Jak se stát skutečným lídrem, Práce s emoční inteligencí, Síla lidskosti: Dalajlama a jeho vize pro náš svět a Pozornost: Skrytá cesta k dokonalosti. Je také členem několika výzkumných institucí a přednáší na univerzitách po celém světě.

Daniel P. Goleman je uznávaným odborníkem v oblasti emoční inteligence a jeho práce má významný dopad na vzdělávání, vedení a osobní rozvoj.

Dalajlamova vize lepšího světa

Když si zapnete večerní zprávy, je snadné propadnout depresi. Po celém světě probíhají války, konflikty a ohromující lidské utrpení. Je to opravdu to nejlepší, čeho jsme schopni?

Podle dalajlamy pramení mnoho světových problémů z nedostatku soucitu a morální odpovědnosti; více než o sebe navzájem se staráme o peníze. Jak se tedy z tohoto problému dostat?

Jak vám ukáže toto shrnutí, když se naučíme nahradit vlastní negativní emoce soucitem a láskou, budeme se více věnovat blahu všech kolem nás. Pokud budeme dbát na to, abychom naslouchali vědě i náboženství a tomu, co nás mohou naučit o tom, jak žít svůj život, můžeme se skutečně stát silou lidskosti.

Síla lidskosti a morální odpovědnost

Dalajláma se každý den v 5.30 ráno probouzí, aby si při snídani poslechl zprávy BBC. I když to možná není ranní rutina, jakou byste si u dalajlamy představovali, on tvrdí, že díky tomuto každodennímu rituálu dospěl k velkému zjevení.

Při poslechu zpráv se dozvídá, jak plný násilí, krutosti a tragédií náš svět ve skutečnosti je. Ale proč? Dalajlama se domnívá, že to ve skutečnosti spočívá v jednom jediném nedostatku – v nedostatku soucitné morální odpovědnosti. Dnes jednáme z vlastního zájmu a nebereme ohled na své morální závazky vůči druhým. Zní to dost pochmurně, že? Ale podívejte se na to takhle: pokud mají lidé moc napáchat tolik škody a zkázy, pak by mohli mít také moc způsobit rovnocenný pozitivní dopad. Dalajláma ho nazývá silou lidskosti.

Síla lidskosti vyhází z jednotlivců, z jejich nitra. Změnou něčeho v nás samých, která sníží naše negativní emoce a posílí naši schopnost jednat morálně, budeme lépe překonávat impulzivní reakce, jako je vztek, frustrace a beznaděj. Díky tomuto posunu v myšlení se také staneme soucitnějšími k lidem kolem nás a k naší společné planetě. 

Na rozdíl od dalajlamy není každý z nás schopen věnovat se pět hodin denně duchovním praktikám, jako je meditace, ale i tak můžeme udělat několik malých kroků. Dalajlama vytvořil plán, který může každý jednotlivec dodržovat. Začíná pohledem dovnitř sebe sama a řízením vlastní mysli a srdce. To nám pomůže podívat se na náš svět a vidět místa, kde můžeme konat dobro.

Vnímejte své emocionální reakce

I dalajlama měl kdysi prchlivou povahu. Naučil se ovšem své emoce ovládat, a to pomocí několika technik, které jsou jednodušší, než byste čekali. Jedna z důležitých technik spočívá v tom, že když jste v pokušení jednat podle svých pocitů, uděláte krok zpět a zvážíte důsledky svých rozhodnutí.

V březnu 2008 čínská armáda během série protestů ve Lhase a dalších městech střílela do demonstrantů a zatkla mnoho tibetských protestujících, zejména mnichů. Jak reagoval dalajlama? Samozřejmě, že když slyšel takovou zprávu, naplnilo ho to hněvem. Přesto se dalajlama rozhodl zachovat klid.

Představil si čínské úředníky a nahradil v sobě jejich negativní pocity svou láskou, soucitem a odpuštěním. Když si uvědomil, že důsledkem jednání v hněvu by byly jen další škody, rozhodl se raději své pocity ovládnout.

Pamatujte si však, že ovládat své pocity není totéž jako je zcela potlačit. Zadržování negativních emocí může vést k emocionálním výbuchům, které je nemožné ovládnout. Když máte co do činění se silnými emocemi, je nejlepší zůstat pozorný.

Je lepší rozpoznat negativní emoce, když je zažíváme, a ptát se, zda jsou úměrné situaci nebo zda jsou nám povědomé. Pochopíme-li své negativní emoce, jsme lépe vybaveni k tomu, abychom je nasměrovali do pozitivních akcí.

Soucit je podmínkou šťastnějšího a laskavějšího života

Soucit a uvědomění jdou ruku v ruce. Nyní, když jsme se blíže seznámili s emočním uvědoměním, je čas zabývat se soucitem, počínaje tím, odkud se tento pojem vůbec vzal.

Podle dalajlamova pojetí je soucit hluboko v naší přirozenosti a nepochází z náboženství. Zamyslete se nad tím – i psi a kočky mohou být do jisté míry soucitní a altruističtí. Proč by tedy měl být soucit vázán na náboženské instituce a jejich tradice?

Soucit je nadřazen náboženství a je od něj oddělen. Ve skutečnosti je zakořeněn v naší biologické výbavě. Instinktivní péče rodičů o mláďata, která by jinak zemřela, je jedním ze znaků biologické predispozice k péči a soucitu.

Naše tělo má navíc zabudovanou potřebu pozitivních emocí, jako je láska, radost a hravost. Tyto prožitky pomáhají posilovat naši imunitu a snižují riziko srdečních onemocnění. Především jsme však psychologicky předurčeni k tomu, abychom hledali útěchu v náklonnosti, soucitu a pocitu sounáležitosti ve skupině. 

Soucit zaměřuje naši pozornost na něco většího, než jsou naše malicherné starosti. Tento větší cíl nám zase dodává energii. Poté, co jsme se dozvěděli, odkud soucit pochází a proč ho potřebujeme, zaměřme se na to, jak se projevuje v našem světě.

Dalajlamovo pojetí soucitu

Dalajlamova forma soucitu není tím druhem, který se omezuje na svátky nebo nedělní školu. Spíše vyzývá k morální odpovědnosti ve všech sférách veřejného života, což zahrnuje hluboký odpor k nespravedlnosti a také iniciativu při odhalování a reformování zkorumpovaných systémů.

Příkladem takového soucitu v praxi jsou tři zásady – spravedlnost, transparentnost a odpovědnost. Tím, že budeme ke všem přistupovat stejně, budeme otevřeni a upřímní a budeme nést odpovědnost za své chyby, můžeme vytvořit mocnou formu soucitu, která bude hnacím motorem našeho jednání.

Soucit v praxi neznamená pouze zmírňovat utrpení, ale také se angažovat v nápravě křivd tím, že se aktivně postavíme proti nespravedlnosti nebo budeme chránit práva lidí.

Dalajlama nás navíc vybízí, abychom se naučili, jak můžeme omezit své destruktivní emoce. Pocity, jako je hněv a frustrace, mohou být samozřejmě také konstruktivní a fungovat jako hnací síla pozitivního jednání.

Dalajlama se například jednou setkal se sociálním pracovníkem, jehož skupině bylo přiděleno příliš mnoho případů, což jejím členům znemožňovalo pomoci některému z jednotlivců. Sociální pracovník se rozhořčil a právě tímto hněvem motivoval svůj tým k protestu a ten měl za následek úspěšné snížení pracovní zátěže.

Netřeba však mnoho, aby se hněv změnil z konstruktivního na destruktivní. Jedním ze způsobů, jak zajistit, abychom frustraci využili k pozitivním činům, je zachovat si základní soucit s člověkem, s nímž máme problém.

Je zřejmé, že soucit je zde opakujícím se tématem. V následující části se budeme zabývat další situací, kde soucit hraje ústřední roli – hranicí mezi vědou a náboženstvím.