Nová Země

Když sledujete zprávy, je těžké nepropadnout depresi z konfliktů a katastrof způsobených člověkem, které sužují lidi po celém světě. Přestože se ve společnosti mnoho věcí zlepšuje, zdá se, že s lidstvem jako celkem je něco v nepořádku – naše neustálé násilí, chamtivost a destrukce.

Jaká je tedy základní příčina všech těchto konfliktů a trvalého utrpení? Odpověď se skrývá v naší mysli. Tím, že jsme příliš zabředlí v minulosti nebo budoucnosti a žijeme v neustálých obavách, dáváme prostor našemu egu, které dominuje a odvádí nás od skutečného štěstí a naplnění v přítomném okamžiku.

Stručně řečeno: pokud překonáme svá ega, můžeme vytvořit lepší svět.

V tomto shrnutí se dozvíte, co se v křesťanství skutečně míní pojmem „hřích“, proč je „vyvíjej se, nebo zemři“ mantrou jednadvacátého století a také proč byste se v jistém smyslu měli snažit být jako kachna.

Většina lidí říká, že žijeme v šílené a přetěžující době. Jeden z nejznámějších indických mudrců, Ramana Maharši, kdysi řekl, že „mysl je mája“. V hinduismu slovo mája označuje jakousi kolektivní duševní poruchu či zaslepení.

Většina starověkých náboženství se v podstatě shoduje v tom, že dysfunkce – ba dokonce šílenství – tvoří velkou část našeho běžného způsobu bytí. Buddhismus tento koncept vyjadřuje jinak: popisuje přirozený stav mysli jako dukkha, což znamená utrpení a neštěstí. Buddha považoval dukkhu za zásadní součást lidské existence.

V křesťanství pojem hříchu, přeložený z původní řečtiny Nového zákona, znamená „minout cíl“. Hřešit tedy znamená minout samotnou podstatu lidské existence.

A přesto, navzdory obrovským úspěchům lidstva v umění, medicíně a technice, se stále zdá, že jsme zasaženi šílenou, destruktivní silou – ať už ji nazýváme utrpení, šílenství nebo hřích.

Lidé dvacátého století ve skutečnosti vytvořili a zažili některé z nejhorších, systematických způsobů ničení – od bomb a kulometů až po bojové plyny. Tyto prostředky umožnily masové vraždění v Sovětském svazu i brutální režim Rudých Khmerů v Kambodži, který stál život zhruba čtvrtinu obyvatel země.

A i dnes toto násilí, chamtivost a nenávist pokračují – nejen mezi námi navzájem, ale i vůči jiným druhům a samotné Zemi. Ničíme lesy, znečišťujeme vzduch a vodu a týráme a zabíjíme zvířata v podmínkách velkochovů.

Mnohá náboženství se pokoušela nabídnout cesty, jak těmto zjevně velmi lidským tendencím čelit nebo je alespoň zmírnit, žádné však nenašlo způsob, jak násilí skutečně zastavit.

Jaké je tedy řešení? Čtěte dál a dozvíte se to.