Nová Země

Eckhart Tolle je světoznámý duchovní učitel a autor bestsellerů, který se narodil v Německu a v současnosti žije v Kanadě. Jeho knihy, jako například Moc přítomného okamžiku, Nová Země a Ticho promlouvá se staly mezinárodními bestsellery a byly přeloženy do více než 30 jazyků.

Tolle se proslavil svým jedinečným přístupem k duchovnosti, který zdůrazňuje význam přítomného okamžiku a uvědomění si vlastního vnitřního stavu. Jeho učení pomáhá lidem najít vnitřní klid a štěstí a překonat stres a úzkost.

Tolleho knihy jsou často doporučovány jako inspirativní a praktické průvodce pro každodenní život. Jeho učení se stalo populárním po celém světě a Tolle je často zván k přednáškám a seminářům po celém světě.

Zlepšete svět tím, že porazíte své ego

Když sledujete zprávy, je těžké nepropadnout depresi ze všech konfliktů a katastrof, které sužují skupiny lidí po celém světě.

I když je ve společnosti spousta věcí, které se zlepšují, zdá se, že s lidstvem obecně není něco v pořádku – naše věčné násilí a chamtivé ničení.

Co je tedy základní příčinou všech těchto konfliktů a neustálého utrpení? Odpověď, jak zjistíte, se nachází v naší mysli.

Tím, že se příliš zabýváme buď minulostí, nebo budoucností a děláme si příliš velké starosti, nás naše ego ovládá a odvádí od skutečného štěstí a naplnění přítomného okamžiku. Stručně řečeno, pokud překonáme své ego, můžeme vytvořit lepší svět.

Jako lidstvo jsme krutí k sobě navzájem i naší planetě

Většina lidí říká, že žijeme v šílené, zdrcující době. Jeden z nejznámějších indických mudrců, Ramana Maharši, kdysi řekl, že „mysl je mája“. V hinduismu slovo mája označuje formu kolektivní duševní nemoci.

Ve skutečnosti se většina starověkých náboženství shoduje na tom, že dysfunkce, dokonce šílenství, tvoří velkou část našeho přirozeného způsobu života.

Buddhismus tuto myšlenku formuluje jinak a popisuje přirozený stav mysli jako dukkha, tedy stav utrpení a bídy. Buddha považoval stav dukkha za základní součást lidské přirozenosti.

V křesťanství pojem hřích v překladu ze starořečtiny Nového zákona znamená „minout cíl“. Hřešit tedy znamená minout smysl lidské existence.

A přesto se zdá, že navzdory výrazným úspěchům lidstva v oblasti umění, medicíny a techniky jsme stále poznamenáni šílenou, ničivou silou – bez ohledu na to, zda ji nazýváme utrpením, šílenstvím nebo hříchem.

Lidé 20. století totiž vytvořili i byli svědky nejstrašnějších, systematizovaných metod ničení, od bomb a kulometů až po jedovatý plyn. Takový vývoj vedl k masovému zabíjení v sovětském Rusku a k brutálnímu režimu Rudých Khmérů v Kambodži, který byl zodpovědný za vyvraždění čtvrtiny obyvatel země.

I dnes takové násilí, chamtivost a nenávist pokračují, a to nejen mezi námi, ale i vůči jiným živočišným druhům, a dokonce i vůči samotné zemi. Ničíme lesy, znečišťujeme vzduch a vodu a týráme a zabíjíme zvířata v továrních chovech.

Ačkoli se mnoho náboženství snažilo nabídnout způsoby, jak těmto zjevně velmi lidským sklonům čelit nebo je zmírnit, žádné z nich neobjevilo způsob, jak násilí zastavit.

Jaké je tedy řešení? Čtěte dál a uvidíte.

Náboženství není lékem na destruktivní návyky lidí, řešení musí být zcela nové

Lidé se vždy pokoušeli zlepšit společnost prostřednictvím myšlenek, jako je komunismus – příklad filozofie inspirované dobrými, i když poněkud donkichotskými úmysly.

Přesto komunismus jako organizační princip selhal, protože lidé, kteří se snažili tuto novou společnost vést, neměli patřičný stav vědomí a schopnost změnit sami sebe.

Jako vodítko nám stále slouží trvalá moudrost starověkých náboženských učitelů, od Buddhy až po Lao-c', autora Tao te-ťingu. Mnohá z těchto učení však byla současníky těchto učitelů i následujícími generacemi nesprávně pochopena nebo překroucena.

K těmto naukám byly často přidávány myšlenky, které neměly s původním poselstvím nic společného, a někteří učitelé byli zesměšňováni a zabíjeni – nebo někdy naopak dokonce uctíváni jako bohové.

Tímto způsobem se původní poselství laskavosti, pokory a jednoty mohlo překroutit v náboženství nenávisti a rozdělení – a stát se součástí samotného šílenství, které se snažilo původně vyléčit. Vzhledem k tomu, že Ježíš hovořil o empatii a laskavosti, je šokující, že se pod praporem křesťanství mohla odehrávat tak brutální období, jako byly křížové výpravy a španělská inkvizice.

Zoufalé hledání způsobu, jak se zbavit destruktivních návyků, je vidět i na tom, jak žijeme dnes. Je ironií, že právě tento vzorec ohrožuje samotné přežití lidstva.

Pokrok ve vědě a technice jen urychlil naši schopnost ničit sebe i naši planetu a zvětšuje problémy, které vytváří egoistická lidská mysl.

Ačkoli otroctví a mučení byly vždy součástí lidských dějin, 20. století a jeho cyklus brutality zvýšily to, co je v sázce, na neudržitelnou úroveň. Potřebu zásadní změny v našem jednání a způsobu života ve světě lze jednoduše vyjádřit slovy: „Vyvíjej se, nebo zemři.“

Musíme se odpoutat od nástrah našeho ega, které je zdrojem šílenství a ničení

Ztotožnění se s egem nás udržuje v tápání v našich myšlenkách, pocitech a touhách po spojení s čímkoli mimo nás. Udržuje to naše nepochopení světa.

Je čas přestat se ztotožňovat s egem a zbavit se ho.

Problém s egem spočívá v tom, že nám namlouvá, že znát sebe sama je totéž jako vědět o sobě.

Dnešní svět se živí egem. Udržujeme mýtus, že naše identita je definována našimi úspěchy, zázemím a hmotným majetkem.

Opustit ego však znamená mnohem víc než jen vzdát se připoutanosti k hmotným statkům. Vyžaduje také pochopení, že to, o čem obvykle uvažujeme jako o sobě („já“ nebo proud vědomí, který cítí, myslí a vytváří si názory) není to, kým jsme.

Toto já (ego) je mentální konstrukt, příběh, který si vyprávíme o tom, kdo jsme. Pravé „já“ je já, které může tento proud vědomí pozorovat zvenčí.

Zbavit se ega není snadné, ale je to nezbytné, protože je zdrojem veškeré naší nespokojenosti, nejistoty a pocitů úzkosti.

Když autor knihy studoval na vysoké škole, všiml si v metru ženy, která nevnímala své okolí a mluvila hlasitě a rozčileně sama pro sebe.

Autor ženu pozoroval a pomyslel si: „Doufám, že nedopadnu jako ona.“ Pak si však uvědomil, že to řekl nahlas. V tu chvíli prozřel: byl stejný jako ta žena, poháněný egem a zahleděný do sebe, bez uvědomění si přítomného okamžiku!

Pak ho napadlo, že pokud je šílená ona, jsou šílení i všichni ostatní. Tato událost podnítila posun v jeho vědomí, a když se odpoutal od svých myšlenek a začal je analyzovat, dokázal se postupně odpoutat od nástrah svého ega.

Sklon stále dokola myslet na bolest a utrpení z minulosti vyplývá z ega

Možná znáte ten pocit, kdy zažijete něco, co vás obtěžuje nebo zraňuje, a pak, místo abyste problém nechali být, převracíte ho v hlavě tak dlouho, dokud ve vaší mysli nezbyde místo na nic jiného.

Důsledkem přehnaného přemýšlení řízeného egem je odcizení a utrpení. Když přemýšlíme příliš, neustále přežvykujeme minulá zranění nebo se zabýváme úzkostí z budoucnosti.

Duchovní texty uvádějí mnoho příkladů negativního přehnaného přemýšlení. Jedním z nich je zejména příběh dvou zenových mnichů, Tanzana a Ekida.

Tanzan a Ekido šli po zablácené cestě, když uviděli mladou ženu, která se snažila udržet své hedvábné kimono čisté, když se snažila přejít silnici. Tanzan jí chtěl pomoci, a tak ji zvedl a bezpečně přenesl na před cestu.

Oba mniši šli dál mlčky, ale po pěti hodinách už Ekido nedokázal potlačit své rozhořčení. Řekl Tanzanovi: „My mniši bychom takové věci dělat neměli!“ Tanzan řekl prostě: „Tu dívku jsem položil už před několika hodinami. Ty ji pořád neseš?“

Většina z nás je na tom podobně jako Ekido, neustále sbíráme situace, zášti, zranění a další negativní emoce, které nám brání užívat si života.

Místo toho bychom se měli inspirovat přírodou, například zkoumáním chování kachen. Po souboji se kachny rychle oddělí a odplují opačným směrem, jako by se nic nestalo. Představte si člověka v podobné situaci! Dál by o události přemýšlel, podněcoval by v sobě zášť a hněv, vytvářel by si příběhy a spekuloval by o druhé osobě.

Mnohem lepší by bylo nechat událost plavat a vrátit se do přítomného okamžiku, v němž vždy najdeme klid.

Naučte se ve svém životě rozlišovat vnější a vnitřní cíl

Ať už se potýkáte s finančními problémy, nebo máte v bance spoustu peněz, mít skutečný smysl života je to jediné, co vám přinese spokojenost.

Jak ho ale najít?

Všichni máme stejný vnitřní smysl – probudit se tím, že zažijeme změnu v naší mysli, která oddělí myšlení od vědomí. Tento stav osvícení lze také popsat jako přítomnost neboli stav, kdy jsme vědomí, ale bez myšlenek.

Namísto toho, abychom byli zahleděni do svého ega a myšlenek, můžeme rozpoznat, že naše skutečné „já“ je vědomí, které existuje mimo naše myšlenky.

Uvědomění si tohoto vnitřního smyslu je životně důležité. Vnější cíle, jako je vydělávání peněz nebo budování kariéry, vždy podléhají vnějším změnám. Věci, které živí naše vnější cíle, nás tedy v určitém okamžiku nevyhnutelně zklamou.

Řekněme, že věříte, že vaším cílem je vychovávat děti. To znamená, že jste závislí na tom, že vaše děti jsou na vás závislé! Co se stane, až vyrostou, odejdou z domova a už vás nebudou potřebovat?

Pokud navíc definujete svůj smysl života jako to, že jste v něčem nejlepší, znamená to také, že jste závislí na tom, že ostatní jsou „horší“ než vy. Smysl vašeho života tak závisí na neúspěchu jiného člověka.

Měli bychom si uvědomit, že o tom, zda je něco motivováno egem, nerozhodují samotné cíle nebo činy, ale spíše stav vědomí, z něhož vycházejí.

Například osoba, která pracuje jako aktivista pro lidi bez domova, může mít vnější cíl, který se zdá být nezištný a ušlechtilý, ale může to dělat ze sobeckého vnitřního důvodu ega: aby získala uznání nebo se cítila nadřazená ostatním, kteří pracují v „méně významných“ oblastech.

Přijímejte život, jaký je, a radujte se

Přáli jste si někdy zmírnit tlak každodenního života, abyste zažili více klidu, možná dokonce pocit osvícení?

Pak se musíte naučit, jak si užívat a přijímat život takový, jaký je právě teď. Jak to ale udělat?

Přijetí je ochota udělat cokoli, co je třeba v daném okamžiku udělat, klidným a otevřeným způsobem – i když úkol není ze své podstaty příjemný, možná dokonce stresující, jako je vyplňování daňového přiznání, skládání řidičských zkoušek nebo praní prádla. Cílem je dosáhnout stavu mysli, kdy dokážete úkol přijmout a být s ním smířeni.

Pokud se nedokážete přimět k tomu, abyste si to, co děláte, užívali – nebo to alespoň přijali – měli byste s touto činností přestat. Pokud pokračujete bez radostného nebo přijímajícího nastavení mysli, vzdáváte se odpovědnosti za jedinou věc, kterou máte ve svém životě skutečně pod kontrolou – stav své mysli. Pouze vy můžete kontrolovat způsob, jakým se vypořádáváte se situacemi, které vám život předkládá.

Když dosáhnete stavu osvícení, vaše motivace k jednání bude pramenit spíše z radosti než z pocitů touhy nebo chtění.

Dobrou zprávou je, že k radosti dochází přirozeně, když se dokážete soustředit na přítomný okamžik. To umožňuje, aby vaším tělem procházela radost z bytí – to je radost z vědomí.

Pamatujte však, že i když jste schopni ovlivnit životy druhých prostřednictvím radosti a nadšení, které projevujete, nesmíte zapomínat, že jste stále ještě lidé. Zachování pokory udrží ego na uzdě, když pocítí potřebu chlubit se nějakými výkony nebo úspěchy, kterých jste dosáhli.