Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le

Mark Manson je americký spisovatel, blogger a podnikatel. Narodil se v roce 1984 v Austinu v Texasu a v současnosti žije v New Yorku. Jeho knihy se zaměřují na osobní rozvoj, psychologii a filozofii.

Jeho první kniha, Ideál: Získejte ženu svých snů, se stala bestsellerem a pomohla mnoha mužům zlepšit své vztahy. Další kniha, Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le, se stala celosvětovým fenoménem a byla přeložena do více než 50 jazyků.

V roce 2019 vydal Manson svou nejnovější knihu, Všechno je v pr**li: Kniha o naději, která se zaměřuje na to, jak najít naději v dnešním světě plném chaosu a nejistoty.

Manson je známý svým blogem, kde píše o osobním rozvoji, vztazích a životní filozofii. Jeho blog má miliony čtenářů po celém světě.

Mark Manson je považován za jednoho z nejvlivnějších autorů v oblasti osobního rozvoje a jeho knihy jsou doporučovány mnoha odborníky na psychologii a filozofii.

Úvod

Pozitivní nálada za každé situace? To je tak trochu utopie, ne? Kdo z nás by se dokázal neustále hihňat a pousmívat třeba ve chvíli, kdy se mu hroutí život, v práci na něj křičí šéf a doma partner/ka? Jedině neoblomný hipísák nebo ten, kdo si sem tam zobne nějakou tu zákonem neakceptovanou pilulku.

K čertu s pozitivismem. Buďme upřímní, když něco stojí za ho*no, tak si to přiznejme a naučme se s tím žít.

Důmyslné umění, jak mít všechno u prdele vám ukáže trochu jiný pohled na svět. Autor Mark Manson se ve svém díle opírá o reálný vědecký výzkum. Ten tvrdí, že šťastnější život nespočívá ve schopnosti proměnit hromadu citrónů ve sladkou limonádu, ale naučit se s tou kyselou příchutí na jazyku zkrátka žít.

Každý z nás dělá chyby a setkává se s nepřízní osudu. Není důležité předstírat, že se to nestalo, ale soustředit se na to, co je opravdu důležité. Na zbytek se zkrátka vykašlete.

Obvyklé rady týkající se svépomoci se zaměřují na to, co NENÍ. Dále se zaměřují na to, co považujete za své osobní nedostatky a selhání a zdůrazňují je.

Klíčem k dobrému životu není kašlat na víc věcí, ale kašlat na méně věcí a nekašlat na to, co je pravdivé, bezprostřední a důležité.

Když se cítíte naštvaní kvůli tomu, že jste naštvaní, nebo úzkostní kvůli tomu, že pociťujete úzkost, jste zaseknutí v tom, co Manson nazývá „Pekelná smyčka zpětné vazby". Když však kašlete na to, že se cítíte špatně, zkratujete tu „Pekelnou smyčku zpětné vazby"; řeknete si: „Cítím se jako s*áč, ale koho to zajímá?". Protože existuje nekonečné množství věcí, které nyní můžeme vidět nebo vědět, existuje také nekonečné množství způsobů, jak můžeme zjistit, že se nám nedaří, že nejsme dost dobří, že věci nejsou tak skvělé, jak by mohly být.

A to nás vnitřně trhá na kusy.

Co znamená nenechat si s*át na hlavu

Důvtip č.1: Mít to u pr**le neznamená být lhostejný, ale být spokojený s tím, že jste jiný. Záludná pravda o životě – neexistuje nic takového, jako že vám je všechno u pr*ele. Na něčem vám musí záležet. Můžeme být pro některé lidi důležití a zároveň pro jiné lidi směšní a trapní.

Důvtip č.2: Abyste mohli mít nepřízeň osudu u pr*ele, musíte mít nejprve u pr*ele něco důležitějšího než je nepřízeň osudu. Pokud se přistihnete, že se neustále příliš zajímáte o nepodstatné věci, které vás trápí, je pravděpodobné, že se ve vašem životě neděje mnoho věcí, o které byste se měli zajímat.

Důvtip č.3: Ať už si to uvědomujete, nebo ne, vždy si vybíráte, na co budete kašlat. Dospělost nastává, když se člověk naučí kašlat jen na to, co za to opravdu stojí.

Myšlenka kašlat na všechno je jednoduchý způsob, jak přeorientovat svá životní očekávání a vybrat si, co je důležité a co ne.

Zákon zpětného chodu

Touha po větší pozitivní zkušenosti je sama o sobě negativní zkušeností. A paradoxně přijetí negativní zkušenosti, je samo o sobě pozitivní zkušeností.

Čím více usilujete o to, abyste se cítili stále lépe, tím méně jste spokojeni, protože usilování o něco jen posiluje skutečnost, že vám daná věc chybí.

Filosof Alan Watts to označuje jako „zákon zpětného chodu“. Vše, co má v životě cenu, se získává překonáním souvisejících negativních zkušeností.

Nedat si s*át na hlavu, znamená dívat se do očí nejděsivějším a nejtěžším životním výzvám, a přesto stále jednat.

Když vám je všechno a všichni u pr*ele, budete mít pocit, že máte neustálý nárok na to, abyste se cítili pohodlně a šťastně za všech okolností, a že všechno má být přesně tak, jak si přejete.

Štěstí pramení z problémů

Bolest a ztráta jsou nevyhnutelné a my bychom se jim měli přestat bránit. Největší pravdy v životě jsou obvykle ty nejnepříjemnější. Trpíme z prostého důvodu, a sice proto, že utrpení je biologicky užitečné. Je to přírodou preferovaný prostředek, který nás inspiruje ke změně. Nedoufejte v život bez problémů. Nic takového neexistuje. Místo toho doufejte v život plný dobrých problémů. Problémy nikdy nekončí, pouze se vyměňují anebo vylepšují.

Štěstí pramení z problémů, které vás baví mít a řešit. Nikdo, kdo je skutečně šťastný, nemusí stát před zrcadlem a říkat si, že je šťastný. Emoce jsou prostě biologické signály, které vás mají postrčit směrem k prospěšné změně.

Negativní emoce vyzývají k akci

Když cítíte negativní emoce, je to proto, že máte něco udělat.

To, že něco cítíte jako pozitivní emoci, ještě neznamená, že je to dobré.

Všechno s sebou nese neodmyslitelnou oběť - cokoli nám přináší dobrý pocit, nám také zákonitě způsobí pocit špatný.

Zajímavá otázka, nad kterou se většina lidí nikdy nezamyslí, zní: „Jakou bolest chcete ve svém životě? Za co jste ochotni bojovat?". Zdá se totiž, že právě tohle rozhoduje o tom, jak se náš život vyvine.

To, co určuje váš úspěch, není odpověď na otázku: „Co si chcete užít?". Relevantní otázka zní: „Jakou bolest chcete snášet?". Cesta ke štěstí je cestou plnou s*aček a studu.

To kým jste je definováno tím, za co jste ochotni bojovat.

Naše boje rozhodují o našich úspěších

Naše problémy spolu s mírně vylepšenými starostmi, plodí naše štěstí.

Problém hnutí za sebeúctu spočívá v tom, že měřilo sebeúctu podle toho, jak pozitivně se lidé cítí. Skutečným a přesným měřítkem sebeúcty je však to, jak se lidé cítí v souvislosti s negativními aspekty své osoby. Lidé, kteří se cítí být oprávněnými, vnímají každou událost ve svém životě buď jako potvrzení, nebo ohrožení své vlastní velikosti.

Skutečným měřítkem sebeúcty není to, jak se člověk cítí v souvislosti se svými pozitivními zážitky, ale spíše to, jak se cítí v souvislosti se zážitky negativními.

Člověk, který má skutečně vysokou sebeúctu, je schopen se upřímně podívat na negativní stránky své povahy – „Ano, někdy nezodpovědně nakládám s penězi", „Ano, někdy přeceňuji své úspěchy", „Ano, příliš spoléhám na podporu druhých, a měl bych být samostatnější" – a pak jednat za účelem jejich zlepšení.

Proč se lidé bojí přijmout průměrnost

Mnoho lidí se bojí přijmout průměrnost, protože věří, že když ji přijmou, nikdy ničeho nedosáhnou, nikdy se nezlepší a jejich život nebude mít význam.

Ti vzácní lidé, kteří se v něčem stanou skutečně výjimečnými, to nedělají proto, že by věřili, že jsou výjimeční. Naopak, stanou se úžasnými, protože jsou posedlí zlepšováním.

Tato posedlost zlepšováním pramení z neochvějného přesvědčení, že ve skutečnosti vůbec nejsou tak skvělí. Je-li utrpení nevyhnutelné, jsou-li naše životní problémy nevyhnutelné, pak otázka, kterou bychom si měli klást, nezní „Jak přestat trpět?", ale „Proč trpím a z jakého důvodu?".

Sebeuvědomění

Sebeuvědomění je jako cibule.

První vrstvou je prosté pochopení vlastních emocí.

Druhou vrstvou je schopnost ptát se, proč cítíme určité emoce. Tato úroveň kladení otázek nám pomáhá pochopit základní příčinu emocí, které nás zaplavují. Jakmile tuto příčinu pochopíme, můžeme v ideálním případě udělat něco pro její změnu.

Třetí rovinou jsou naše osobní hodnoty:

• Proč něco považuji za úspěch/neúspěch?

• Jak se rozhoduji při hodnocení sebe sama?

• Podle jakého měřítka hodnotím sebe a všechny kolem sebe?

Hodnoty jsou základem všeho, čím jsme a co děláme.

Pokud to, co hodnotíme, není užitečné, pokud to, co považujeme za úspěch/neúspěch, je špatně zvolené, pak vše, co je na těchto hodnotách založeno (myšlenky, emoce, každodenní pocity) nebude v pořádku.

Podle svých hodnot poměřujeme sebe i všechny ostatní

Většina rad, které jsou k dispozici, funguje na povrchní úrovni, kdy se lidé pouze snaží krátkodobě navodit dobrý pocit, zatímco skutečné dlouhodobé problémy se nikdy nevyřeší.

Zamyslete se na chvíli nad něčím, co vás opravdu trápí.

Nyní se zeptejte sami sebe, proč vás to štve. Je pravděpodobné, že odpověď bude zahrnovat nějaké selhání. To, co je na vaší situaci objektivní pravdou není tak důležité jako to, jak jste k dané situaci dospěli, jak jste se ji rozhodli měřit a hodnotit.

Naše hodnoty určují měřítka, podle kterých poměřujeme sebe i všechny ostatní.

Pokud chcete změnit to, jak vidíte své problémy, musíte změnit to, čeho si ceníte anebo to jak měříte (ne)úspěch.

Potěšení není příčinou štěstí, ale spíše jeho důsledkem

Výzkumy ukazují, že jakmile je člověk schopen zajistit základní fyzické potřeby (jídlo, přístřeší atd.), korelace mezi štěstím a světským úspěchem se rychle blíží nule.

Neustálá pozitivita je formou vyhýbání se problémům, nikoliv účinným řešením životních problémů – tedy těch problémů, které by vás, pokud volíte správné hodnoty a měřítka, měly povzbuzovat a motivovat.

Když se nutíme zůstat za všech okolností pozitivní, popíráme existenci svých životních starostí.

A když popíráme své problémy, připravujeme se o možnost je řešit a tvořit štěstí.

‍

Problémy dodávají našemu životu smysl a význam

Některé z největších okamžiků v životě člověka nejsou příjemné, nejsou vydařené, nejsou známé a nejsou pozitivní.

Dobré hodnoty jsou:

1) založené na realitě

2) sociálně konstruktivní

3) bezprostřední a kontrolovatelné.

Špatné hodnoty jsou:

1) přezíravé

2) sociálně destruktivní

3) nejsou bezprostřední a kontrolovatelné .

Když máme špatné hodnoty tedy špatná měřítka, která nastavujeme sobě i druhým v podstatě kašleme na věci, na kterých nezáleží na věci, které ve skutečnosti náš život zhoršují.

‍

Máte kontrolu nad tím, jak si vyložíte, co se vám děje

Často jediný rozdíl mezi tím, zda je problém bolestivý nebo mocný spočívá v přesvědčení, že jsme si ho vybrali a že jsme za něj zodpovědní.

Pokud jste ve své současné situaci nešťastní, je pravděpodobné, že je to proto, že máte pocit, že nějaká část této situace je mimo vaši kontrolu, že existuje problém, který nemáte možnost vyřešit, problém, který na vás byl nějakým způsobem uvalen, aniž byste si ho vybrali.

Ne vždy máme kontrolu nad tím, co se nám děje.

Vždy však máme kontrolu nad tím, jak si to, co se nám děje, vykládáme, a také nad tím, jak na to reagujeme.

‍

Přijměte odpovědnost za svůj život

Čím více budeme chtít přijmout odpovědnost za svůj život, tím větší moc nad ním budeme mít.

Přijetí odpovědnosti za své problémy, je tedy prvním krokem k jejich řešení.

Mnoho lidí s tímto krokem váhá, protože se domnívají, že být zodpovědný za své problémy zároveň znamená být také viníkem svých problémů.

Omyl o odpovědnosti/vině umožňuje lidem přenášet odpovědnost při řešení svých problémů na druhé.

‍

Naše přesvědčení jsou tvárná a naše paměť je nespolehlivá

Čím více něco ohrožuje vaši identitu, tím více se tomu budete vyhýbat.

Manson tomu říká „zákon vyhýbání se".

Když se zbavíme příběhů, které o sobě vyprávíme sami sobě, uvolníme si cestu ke skutečnému jednání (i selhání) a k růstu.

Na vašich problémech je jen málo jedinečného nebo výjimečného. Proto je odpoutání se od nich tak osvobozující.

Čím užší a vzácnější identitu si pro sebe zvolíte, tím víc se vám bude zdát, že vás všechno ohrožuje.

Z tohoto důvodu se definujte co nejjednodušším a nejobyčejnějším způsobem.

‍

Otázky, které vám pomohou ve vašem životě zvýšit nejistotu

Co když se mýlím?

Co by to znamenalo, kdybych se mýlil?

Způsobilo by to, že bych se mýlil menší nebo větší problém, než je ten můj současný, a to jak pro mě, tak pro ostatní? 

Stojí za to si uvědomit, že aby ve vašem životě došlo k jakékoli změně, musíte se v něčem mýlit. Schopnost podívat se na různé názory a vyhodnotit je, aniž bychom je nutně museli přijmout, je možná hlavní dovedností, která je nutná pro smysluplnou změnu vlastního života.

‍

Pokud nejste ochotni selhat, pak nejste připraveni uspět

Manson se snaží žít podle několika málo pravidel, ale jedno si za ta léta oblíbil: pokud je v háji někdo jiný než on, je mnohem, mnohem, mnohem pravděpodobnější, že je v háji právě on.

Pokud máte pocit, že jste to vy proti celému světu, je pravděpodobné, že jste to ve skutečnosti jen vy proti sobě.

Zdokonalování se v čemkoli je založeno na tisících drobných neúspěchů a velikost vašeho úspěchu se odvíjí od toho, kolikrát se vám něco nepovedlo.

Pokud je někdo v něčem lepší než vy, pak je to pravděpodobně proto, že v tom selhal vícekrát než vy. Pokud je někdo horší než vy, je to pravděpodobně proto, že neprošel všemi bolestnými zkušenostmi při učení jako vy.

Skutečně úspěšní můžeme být pouze v něčem, v čem jsme ochotni selhat.

Pokud nejsme ochotni selhat, pak nejsme ochotni uspět.

‍

17. Čin je příčinou i důsledkem motivace

Život je o tom, že člověk neví, a pak stejně něco udělá.

Čin není jen důsledkem motivace, ale také její příčinou. Pokud vám chybí motivace k důležité změně v životě, udělejte něco - opravdu cokoli - a pak využijte reakci na tuto akci jako způsob, kterým se můžete začít motivovat.

Když se měřítkem úspěchu stane pouhé konání, když je jakýkoli výsledek považován za důležitý pokrok, když je inspirace vnímána jako odměna a nikoli jako předpoklad - poháníme sami sebe kupředu.

Cítíme se svobodní v tom, že můžeme selhat a toto selhání nás posouvá vpřed.

Jediný způsob, jak najít smysl a význam svého života, je odmítnout alternativy, omezit svou svobodu, zvolit si věrnost jednomu místu, jedné víře nebo jednomu člověku.

Všichni musíme na něco kašlat, abychom si mohli něčeho vážit.

Abychom si něčeho vážili, musíme odmítnout to, co tím něčím není.

Touha vyhnout se za každou cenu odmítnutí, vyhnout se konfrontaci a konfliktu, touha pokusit se přijmout všechno stejně a všechno sladit a harmonizovat, je hlubokou a rafinovanou formou nároku.

‍

Zdravý a nezdravý vztah

Rozdíl mezi zdravým a nezdravým vztahem spočívá ve dvou věcech:

1) v tom, jak dobře každý z účastníků vztahu přijímá odpovědnost,

2) v ochotě každého z partnerů odmítat i být odmítán svým partnerem.

Znakem nezdravého vztahu jsou dva lidé, kteří se vzájemně snaží řešit problémy toho druhého, aby se sami cítili dobře.

Zdravým vztahem je spíše to, když dva lidé řeší své vlastní problémy, aby se navzájem cítili dobře.

Oprávnění lidé, kteří na sebe berou vinu za emoce a činy druhých tak činí proto, že věří, že když svého partnera „napraví" a zachrání, dostanou lásku a uznání, po kterých vždycky toužili.

Pro lidi může být obtížné rozpoznat rozdíl mezi tím, když něco dělají z povinnosti, a tím, když to dělají dobrovolně.

Zde je tedy lakmusový papírek: zeptejte se sami sebe: „Kdybych odmítl, jak by se náš vztah změnil?". Podobně se zeptejte: „Kdyby můj partner odmítl něco, co jsem chtěl, jak by se náš vztah změnil?".

Nejde o to, abyste měli u pr*ele všechno, co má váš partner, ale abyste měli u pr*ele svého partnera bez ohledu na to, co má u pr*ele on. Konflikt existuje proto, aby nám ukázal, kdo je tu pro nás bezpodmínečně a kdo jen kvůli výhodám.

Aby byl vztah zdravý, musí být oba lidé ochotni a schopni říkat ne, i slyšet ne.

Když je důvěra narušena, lze ji znovu vybudovat pouze tehdy, pokud dojde k následujícím dvěma krokům:

1) narušitel důvěry přizná skutečné hodnoty, které způsobily narušení důvěry, a přizná se k nim,

2) narušitel důvěry si vytvoří v průběhu času solidní přehled o zlepšeném chování.

‍

Smrt

Smrt je světlem, kterým se měří stín veškerého smyslu života.

Konfrontace s realitou vlastní smrtelnosti je důležitá, protože zahlazuje všechny mizerné, křehké a povrchní životní hodnoty.

Jednou zemřete, a to proto, že jste měli to štěstí, že jste žili.