Jak se zbavit starostí a začít žít

Dale Carnegie byl americký spisovatel, lektor a významný představitel oboru osobnostního rozvoje. Narodil se v roce 1888 v Missouri a zemřel v roce 1955 v New Yorku.

Jeho nejznámější knihou je Jak získávat přátele a působit na lidi, která se stala bestsellerem a dodnes je považována za jednu z nejvlivnějších knih v oblasti osobního rozvoje. Jeho další kniha, Jak se zbavit starostí a začít žít, se též stala bestsellerem a dodnes patří mezi nejčtenější knihy v oblasti osobnostního rozvoje.

Carnegie se specializoval na oblasti komunikace, vztahů a úspěchu a jeho knihy jsou stále aktuální a inspirativní pro mnoho lidí po celém světě.

Carnegie založil také organizaci Dale Carnegie Training, která se zaměřuje na rozvoj komunikačních a vůdčích dovedností.

Úvod

Kniha "Jak se zbavit starostí a začít žít" nabízí mnoho způsobů, jak starosti překonat a vést nádherný život.

V knize jsou zmíněna základní fakta, která je třeba znát o obavách, a kouzelný vzorec pro řešení některých situací.

Pohled psychologů a lékařů:

• Obavy mohou způsobit, že i ten nejpevnější člověk onemocní.
• Strach může způsobit nervové zhroucení.
• Strach může dokonce způsobit zubní kaz.
• Strach je jedním z faktorů vysokého krevního tlaku.
• Strach způsobuje napětí a nervozitu a ovlivňuje žaludeční nervy.

Kniha navrhuje základní techniky analýzy obav, které vám krok za krokem pomohou se s nimi vyrovnat.

Kniha nabízí 7 způsobů, jak si vypěstovat duševní postoj, který vám přinese klid a štěstí. Také zlaté pravidlo pro překonání starostí, udržení energie a dobré nálady.

Kniha se skládá z několika skutečných příběhů, které čtenářům pomohou v překonání starostí, které vás dovedou k životnímu úspěchu.

Kniha je plná podobných příhod a vyprávění, díky nimž čtenáři snadno pochopí situaci a povedou šťastný život. Kniha, kterou si musí přečíst každý.

Příliš mnoho starostí neprospívá vašemu zdraví

Každý si dělá starosti. Málokdo z nás si však uvědomuje, jak škodlivé je to pro naše zdraví – příliš mnoho starostí může způsobit, že onemocníte.

Jak věděl už Platón, mysl a tělo jsou úzce propojeny. Bratři Mayové, slavní lékaři, kdysi prohlásili, že více než polovina nemocničních lůžek je obsazena lidmi trpícími frustrací, úzkostí, obavami a zoufalstvím.

Například artritida je jedním z mnoha vážných onemocnění, která mohou být způsobena starostmi. Ve skutečnosti jsou dvě hlavní příčiny artritidy spojeny se starostmi: krach manželství a finanční potíže. Existují také případy, které naznačují, že starosti mohou zvýšit pravděpodobnost šílenství a cukrovky. Je zřejmé, že starosti škodí vašemu zdraví!

Bohužel pro nás lze všude kolem najít důvody pro to, abychom si dělali starosti, často to platí zejména pro naši práci. Práce pod vysokým tlakem obvykle s sebou přináší více starostí i více nemocí než klidnější a pohodovější zaměstnání. Vysoká úroveň stresu, kterou si spojujeme s vysoce náročnými zaměstnáními, může vést k srdečním onemocněním. Jedna studie ukázala, že více než třetina vedoucích pracovníků podniků trpí nemocemi srdce, žaludečními vředy a vysokým krevním tlakem. Jiná studie zjistila, že na selhání srdce umírá dvacetkrát více lékařů než zemědělců.

To znamená, že pokud máte vysoce stresující zaměstnání, které vám způsobuje starosti, musíte najít způsob, jak se starostmi bojovat, jinak můžete brzy skončit s vředy nebo ještě hůř.

Své starosti zanalyzujte a vyhněte se chaosu

Jak byste se cítili, kdyby vám někdo v neděli večer řekl, že v pondělí ráno budete uvrženi do mučírny? Dělali byste si starosti? Pravděpodobně ano. Ale existuje způsob, jak se s těmito obavami vypořádat.

Hlavní příčinou starostí je zmatek, řekl Herbert E. Hawkes, děkan Columbia College. Podle něj se jen málo lidí obtěžuje analyzovat fakta o své situaci, když mají obavy.

Navrhl, že všechny druhy obav lze vyřešit použitím jednoduché třístupňové analýzy. Přesně to udělal Galen Litchfield v roce 1942, když uvízl v Japonci okupované Šanghaji a dostal zprávu, že se japonský admirál dozvěděl o majetku, který před Japonci ukryl. Za trest měl být v pondělí uvržen do pověstné mučírny japonské tajné policie. Litchfield se tu zprávu dozvěděl v neděli a přemýšlel, co má dělat.

Jeho řešením byly tyto tři kroky:

Nejprve si shrňte, proč máte obavy: Litchfield si vzal psací stroj a napsal si, čeho se obává – že ho ráno umučí k smrti.

Za druhé, analyzujte fakta: Litchfield napsal: „Co s tím mohu dělat?“ a pod to uvedl různé možnosti, jako je utéct, snažit se věci vysvětlit nebo se chovat, jako by se nic nestalo.

Za třetí, rozhodněte se, co udělat, a udělejte to: Litchfield se rozhodl, že jeho jedinou možností je jít do práce, jako by se nic nestalo.

Japonský admirál se zřejmě uklidnil, protože se na Litchfielda jen nasupeně mračil.

Jak vidíte, pečlivá analýza vašich starostí vám někdy může dokonce zachránit život.

Jakmile dospějete k rozhodnutí, jednejte podle něj

Udělali jste někdy v životě rozhodnutí, ale poté jste ho neustále zpochybňovali? Tato tendence je u lidí velmi častá; neustále přemýšlíme, zda jsme udělali správnou věc a zda ještě nemáme dostatek času na to, abychom se vydali jinou cestou.

Ačkoli je tato tendence běžná, může být také velmi škodlivá, pokud se snažíte najít způsob, jak své starosti řešit.

Když se snažíte rozhodnout, jak vyřešit znepokojující problém, musíte samozřejmě začít analýzou faktů. Jakmile je však tato analýza dokončena a vy jste se rozhodli pro určitý postup, neměli byste se vracet zpět do fáze analýzy.

Pamatujte: rozhodnutí jste již učinili, takže podle něj jednejte a nemějte z něj obavy. Nezastavujte se ani na okamžik, neváhejte, nezvažujte a nevracejte se zpět. I ta nejmenší pochybnost může vést k řetězové reakci, která znehodnotí veškerou analýzu a práci, kterou jste již řešení svých starostí věnovali.

Jakmile se rozhodnete pro určitý postup, držte se ho a nikdy neváhejte. Jinak se ocitnete opět na začátku.

Žijte v přítomném okamžiku, neřešte, co bylo včera, ani to, co bude zítra

Strávili jste někdy noc převalováním se a přemítáním o něčem, co se stalo v minulosti nebo co by se mohlo stát v budoucnosti? Pokud ano, nejste sami - většina lidí to rovněž zažila. Ale k čemu to je?

Dělat si starosti s minulostí nebo budoucností je zbytečné. Spisovatel Stephen Leacock tuto absurditu vystihl popisem chlapce, který mluví o tom, „až bude velký“. Když je pak dítě vetší, říká: „Až vyrostu.“ V dospělosti říká: „Až se ožením.“ A jako ženatý muž přemýšlí o tom, až bude moct jít do důchodu. Ale až bude v důchodu a ohlédne se za svou cestou životem, pocítí mrazení v zádech a uvědomí si, že všechno promeškal a že už je pozdě.

Proto, abyste se vyhnuli takovému smutnému osudu, měli byste žít pouze přítomností.

Podobně jako má loď různé vodotěsné oddíly, potřebujete si i vy udělat z vašich dnů izolované jednotky. Je to způsob, jak omezit svou pozornost na přítomnost a ochránit se před zbytečným zaobíráním se minulostí nebo spekulacemi o budoucnosti. Pravidlo je jednoduché: cokoli se stalo v minulosti, nebo by se mohlo stát v budoucnosti, nesmí zasahovat do dneška.

Samozřejmě můžete a měli byste stále plánovat a připravovat se na budoucnost, ale nemá smysl se jí zabývat příliš často. Nejlepší způsob, jak se připravit na budoucnost, je dělat to nejlepší, co můžete, v přítomném okamžiku. 

Příkladem člověka, kterému tato rada pomohla, je vdova, která měla kvůli žalu a osamění sklony k sebevraždě. Při čtení narazila jednoho dne na citát: „Pro moudrého člověka je každý den novým životem.“ Inspirována těmito slovy si je vdova následně opakovala každé ráno a nakonec ve svém životě dosáhla úspěchu a nalezla štěstí.

Včerejšek je mrtvý a zítřek se ještě nenarodil, tak si s nimi nedělejte starosti. Místo toho se soustřeďte pouze na to, co můžete udělat dnes.

Přijměte nejhorší možný scénář vývoje

Když muži jménem Earl P. Haney řekli, že má dvanácterníkové vředy, jeho vyhlídky nebyly radostné: lékaři mu řekli, že musí odpočívat a dávat si pozor na to, co jí, nicméně že pravděpodobně brzy zemře. Haney na to reagoval velkolepým činem: přijal svůj osud.

Tato jednoduchá myšlenka je základem přístupu o třech krocích, který vám pomůže přestat se trápit.

Pokud se něčeho obáváte, zeptejte se nejprve sami sebe: „Co nejhoršího by se mohlo stát?“

Definujte absolutně nejhorší možný scénář. Mohli byste přijít o práci? Být uvězněn? Být zabit? Haneyho napadlo, že ho čeká pomalá, zdlouhavá smrt.

Dále přijměte tento nejhorší možný scénář. Předpokládejte na chvíli, že se stane to nejhorší. S největší pravděpodobností ten nejhorší scénář není tak špatný a je možné, že to celé pro vás dokonce bude odrazový můstek. Pokud například přijdete o práci, vždy si můžete najít jinou. Jakmile tento nejhorší scénář přijmete, budete pravděpodobně mnohem klidnější.

Pro Haneyho byl ovšem jeho nejhorší scénář hrozivý. Ale přijal ho a připravil se na něj; dokonce si koupil rakev, aby jeho tělo mohlo být převezeno na rodinný pozemek v Nebrasce.

Nakonec věnujte své úsilí tomu, aby vaše situace byla lepší než nejhorší možný scénář. Haney se rozhodl, že když už stejně zemře, mohl by z toho vytěžit maximum. Přes námitky lékařů se rozhodl procestovat svět (s rakví v závěsu). Pil koktejly a jedl cizokrajná domorodá jídla, přečkal monzuny a tajfuny, zpíval písně a navazoval přátelství. Když se vrátil domů, na vředy už zapomněl a rakev okamžitě prodal zpět pohřebnímu ústavu. Od té doby nebyl nemocný ani jeden jediný den.

Neutápějte se v bezvýchodných situacích

Většina lidí má tu neblahou vlastnost, že se dokáže donekonečna trápit a stresovat jakýmikoliv negativními zážitky, i když by ve skutečnosti udělali lépe, kdyby se jimi jednoduše přestali zabývat Trápení nedává smysl – tím, že mu podléháme, dovolujeme, aby si vybralo strašlivou daň na našem štěstí.

Jak se tedy přestat trápit vlastním neštěstím? Jedno z překvapivých řešení spočívá ve známé strategii, kterou nás naučil slavný obchodník s cennými papíry – „stop-loss“.

Příkaz „stop-loss“ znamená, že se akcie nakoupí za určitou cenu a poté se sleduje vývoj jejich ceny. Pokud se věci vyvíjejí špatně a cena akcií dosáhne určitého bodu, řekněme 10 % pod cenou, za kterou byly nakoupeny, pak dojde k jejich okamžitému prodeji. Tím se zabrání dalšímu navyšování ztráty, odtud název příkazu.

Jednou z osobností, které by pravděpodobně prospělo uplatnit ve svém životě příkaz „stop-loss“, byl ruský literární velikán Lev Tolstoj. Tolstoj žil 50 let v manželství, které bylo čiré peklo, kde se obě strany navzájem obviňovaly. Proč si jednoduše neřekl: „Dost!“ a nezastavil ztráty, které si trápením v tomto manželství přivodil?

Příkaz „stop-loss“ lze aplikovat i na zášť. Není prostě rozumné vynakládat vlastní čas a energii na to, abyste k někomu chovali osobní zášť. Abraham Lincoln například řekl, že nikdy neměl pocit, že by mu hádky přinášely nějaký užitek, a těm, kteří ho slovně napadli, okamžitě odpustil, jakmile přestali.

Od této chvíle tedy aplikujte „stop-loss“ na věci, které vám způsobují stres a zármutek.

Zaměřte se na pozitivní aspekty života

Většina lidí by řekla, že jejich emoce ovlivňují způsob jejich myšlení a jednání. Ve skutečnosti však, jak řekl psycholog William James, to vše jde ruku v ruce. Ačkoli nemůžeme přímo ovlivnit naše pocity, můžeme je ovlivnit nepřímo prostřednictvím toho, jak myslíme a jednáme.

Jedním ze způsobů, jak se cítit šťastnější, je chovat se jako šťastnější. Pokud se cítíte smutní nebo skleslí, vykouzlete si na tváři široký úsměv a zapískejte si veselou melodii. Když se budete chovat vesele, zjistíte, že není možné být smutný.

Nemusíte se však nutně chovat jako šťastný člověk; alternativním (a doplňkovým) způsobem je jednoduše přemýšlet o lepších věcech. Velký filozof, který vládl Římské říši, Marcus Aurelius, to shrnul výstižně: „Náš život je takový, jaký si ho uděláme svými myšlenkami.“

Pokud myslíte na dobré věci, budete se pravděpodobně cítit šťastnější. Nepřemýšlejte proto nad negativními záležitostmi; soustřeďte se pouze na ty pozitivní.

Vezměte si ženu, která se musela přestěhovat do Mohavské pouště, protože tam byl vojenský výcvikový tábor jejího manžela. Zpočátku se jí tam nelíbilo: bylo tam nesnesitelné horko, kolem žili jen neanglicky mluvící Mexičané a indiáni a všude byl písek. Ale pak jí otec řekl, aby se soustředila na pozitivní věci, a tak to udělala. Začala poušť milovat – juky krátkolisté, západy slunce, domorodce.

Až budete příště smutní, zkuste myslet na pozitivní věci a chovat se vesele a třeba se vám podaří být šťastnější. A i kdyby ne, alespoň budete své myšlenky soustředit jinam než na negativní věci.

Neočekávejte od lidí, že vám budou vděční

Vzpomeňte si, kdy jste naposledy někomu udělali laskavost. Byl vám vděčný? Pokud ne, cítili jste se trochu uraženi a frustrováni? Když konáme laskavé skutky, často tak činíme s očekáváním vděčnosti.

Pokud však očekáváte vděčnost, budete pravděpodobně zklamáni. Lidé bývají bezohlední a nevděční – to je prostě lidská přirozenost a vy to nemůžete změnit.

Jedním z lidí, kteří to dobře věděli, byl opět Marcus Aurelius, který si jednoho dne do svého deníku zapsal, že se setká „... s lidmi sobeckými, egoistickými, nevděčnými. Ale nebudu překvapen ani znepokojen, protože jsem si nedokázal představit svět bez takových lidí“.

Dalším člověkem, který si dobře uvědomoval, že sobectví je pro lidi přirozené, byl právník Samuel Leibowitz. Během své kariéry Leibowitz zachránil 78 lidí před elektrickým křeslem. Hádejte, kolik z nich mu poděkovalo? Nikdo.

Přestaňte tedy očekávat vděčnost, když jste k někomu laskaví. Místo toho mějte radost z činu samotného. To vám udělá radost, i když druhá strana váš čin neocení.

Nezapomeňte, že vděčnost je třeba rozvíjet. To znamená, že pokud jsou vaše děti nevděčné, je to vaše chyba. Musíte je naučit být vděčné za věci, které dostávají.

Buďte sami sebou

Gratuluji, jste jedineční. Nikdo stejný, jako jste vy, neexistuje a nikdy na této zemi existovat nebude. Vaše geny jsou zcela jedinečné. I kdyby měl někdo stejné rodiče jako vy, pravděpodobnost, že se narodí někdo úplně stejný jako vy, je jedna ku 300 000 miliardám.

Navzdory této úžasné skutečnosti mnozí z nás touží být někým jiným; z nějakého důvodu jsme přesvědčeni, že člověk na druhé straně plotu má lepší život. Ale nemá význam takto žít. Mnohem lepší je přijmout svou jedinečnost a být spokojený s tím, kým jste.

Ve skutečnosti je v touze být někým jiným velké riziko: pokud nepřijmete sami sebe a nepřijmete svou jedinečnost, můžete si přivodit mnoho psychických potíží. Nikdo není tak nešťastný jako ten, kdo touží být někým jiným.

Nejenže taková touha pravděpodobně povede k utrpení, ale je to také obrovské plýtvání potenciálem. Podle psychologa Williama Jamese lidé, kteří se neztotožnili sami se sebou, využívají asi jen 10 procent svého potenciálu. Dává tedy smysl, že bychom neměli promarnit ani špetku našeho potenciálu ve snaze být někým jiným.

Jedním z lidí, kteří se naučili tuto cennou životní lekci, byla Edith Allredová. Kvůli traumatům z dětství byla Allredová velmi nervózní a nejistá. Tyto pocity ještě umocňovala skutečnost, že rodina jejího manžela byla nesmírně sebevědomá. Ve srovnání s nimi se cítila jako ztroskotanec. Postupem času začala Allredová uvažovat o sebevraždě.

Co ji zachránilo? Jednoho dne jí tchyně mimoděk prozradila, že své děti učila, že mají být vždy samy sebou, ať se děje, co se děje. Inspirovaná Allredová začala přemýšlet o tom, kým je, a ne o tom, jak by se mohla snažit být jako ostatní. Začala být šťastnější a sebevědomější než kdy dříve.

‍

Kritika je často skrytý kompliment

Přemýšleli jste někdy o tom, proč se zdá, že politici a celebrity přitahují tak podlou kritiku veřejnosti? Důvod je prostý: lidi uspokojuje, když mohou kritizovat lidi, kteří jsou úspěšnější než oni. Proč?

Znevažování těch, kterým závidíme, je základní lidskou tendencí. Děláme to proto, že se díky tomu cítíme důležitější.

Extrémním příkladem této tendence je jízlivý dopis, který autor obdržel od jedné rozhořčené a zlomyslné ženy. Kdo byl terčem jejího hněvu? Nikdo jiný než William Booth, zakladatel Armády spásy, kterého odsoudila jako podvodníka a defraudanta. Zřejmě jí přinášelo jisté potěšení pokusit se očernit tak veřejně uznávanou osobnost.

Protože lidé mají sklon kritizovat ty, které obdivují a zároveň jim závidí, měli byste takovou kritiku brát nikoli jako urážku, ale jako kompliment. Jinými slovy, pokud jste kritizováni, často to znamená, že jste dosáhli něčeho pozoruhodného. Pokud budete pokračovat v této úvaze, můžete dojít k závěru, že čím více jste kritizováni, tím vlivnější a důležitější osobou pravděpodobně jste.

Takže až vás příště někdo bude kritizovat, nenechte se tím rozhodit. Berte to jako kompliment.

‍

Odpočívejte předtím, než se unavíte

Všimli jste si někdy, že po těžkém únavném dni máte tendenci mít horší náladu, než jste měli ještě v době oběda? Většina lidí by předpokládala, že je vyčerpala všechna ta intelektuální práce v kanceláři.

Ale to není pravda. Samotná duševní práce vás unavit nemůže. Vědci zjistili, že ani po dvanácti hodinách duševní práce sama o sobě mozek neunaví.

Co tedy stojí za tímto vyčerpáním? Psychiatři se shodují, že nejčastější příčinou únavy jsou emoce. Nikoliv pozitivní emoce, jako je radost a spokojenost, ale negativní, jako jsou pocity nudy, úzkosti a nedocenění.

Psychiatři však také zjistili, že to funguje i opačně – únava vyvolává více starostí a negativních emocí.

Mělo by vám tedy být jasné, že musíte pravidelně odpočívat a relaxovat, a to dříve, než se budete cítit unavení. Jinak se starosti a únava budou hromadit. Když jste zrelaxovaní, nebudete si dělat starosti. Pravidelný odpočinek vám také pomůže efektivně pracovat.

Vezměme si Fredericka Taylora, který byl zaměstnán ve společnosti Bethlehem Steel, kde bylo jeho cílem zvýšit rychlost, s jakou dělníci nakládali ocel na vagóny.

Co myslíte, že dělal pro dosažení tohoto cíle?

Poněkud neintuitivně nařídil dělníkovi, se kterým experimentoval, aby odpočíval více než ostatní pracovníci: Ve skutečnosti odpočíval 36 minut z každé hodiny. Výsledek?

Dotyčný dělník dokázal naložit téměř čtyřikrát více oceli než jeho kolegové, kteří neodpočívali takto organizovaně, ale dělali to, až když se unavili.

Poučení od psychiatrů a pana Taylora nemůže být jednodušší: odpočívejte a relaxujte dříve, než se unavíte, a budete si dělat o dost méně starostí.

‍

Zabraňte stresu tím, že budete organizovaní

V životě je jen málo větších zdrojů utrpení, než když musíte den co den pracovat v zaměstnání, kterým pohrdáte.

Úspěšnost v zaměstnání závisí na tom, zda se při práci dobře bavíte. Thomas Edison, který pracoval 18 hodin denně a změnil průmyslovou Ameriku, řekl: „V životě jsem nepracoval ani jediný den. Všechno to byla zábava.“

Nedává tedy smysl vybírat si práci, kterou nenávidíte nebo ji prostě jen nemáte rádi.

Pokud vás například rodiče tlačí do rodinného podniku, o který nemáte zájem, měli byste jejich rady rozhodně pečlivě zvážit. S největší pravděpodobností mají mnohem více zkušeností, ale jste to vy, kdo se nakonec musí rozhodnout, jaká práce ho bude bavit.

Otec Phila Johnsona vlastnil prádelnu a doufal, že jeho syn bude v podniku pracovat a nakonec ho převezme. Phil však neměl o podnik zájem a místo toho se rozhodl pracovat jako mechanik. Zatímco jeho otec byl tímto rozhodnutím šokován, Phil sám byl šťastný, protože mohl pracovat se stroji, což ho fascinovalo. Právě tento zájem ho později vynesl až na post prezidenta společnosti Boeing.

Ale řekněme, že už práci máte – jak si ji můžete zpříjemnit a zbavit se starostí? Jedním ze způsobů je udržovat pořádek – stůl plný nevyřízené pošty a poznámek je zdrojem starostí.

Vezměte si například příběh chicagského obchodního ředitele, který byl tak nervózní a ustaraný, že vyhledal pomoc lékaře. Během konzultace si všiml, že kdykoli lékaře někdo vyrušil s nějakou maličkostí, například s žádostí o radu ohledně banálního problému, lékař místo toho, aby problém odložil, ho okamžitě vyřídil. Inspirován tímto přístupem začal vedoucí pracovník dělat totéž a do šesti týdnů byl v pořádku!