Game changers

Dave Asprey je americký podnikatel, autor a zakladatel společnosti Bulletproof 360, Inc. Narodil se v roce 1973 v Kalifornii a vystudoval informatiku na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz. Je známý pro své přínosy v oblasti biohackingu a optimalizace lidského výkonu.

Asprey je autorem několika knih, včetně bestselleru Bystrohlaví, který se zaměřuje na zlepšení kognitivních funkcí a zvýšení energie, Hacknuté tělo, Neprůstřelná dieta a Game Changers. V knize Game Changers se zaměřuje na to, jak lze pomocí biohackingu a optimalizace mozku dosáhnout většího úspěchu v práci i v osobním životě.

Asprey je také populární hostitel podcastu Bulletproof Radio, kde se věnuje tématům jako zdraví, výkon a osobní rozvoj. Je často zván jako řečník na konference a přednášky po celém světě.

Dave Asprey je považován za jednoho z předních expertů v oblasti biohackingu a optimalizace lidského výkonu. Jeho knihy a podcasty jsou oblíbené mezi lidmi, kteří se zajímají o zdraví, výkon a osobní rozvoj.

Poznejte tajemství biohackingu

Existuje důvod, proč knihy o sebezdokonalování čerpají často z vědy. Pokud se chcete zlepšit, musíte nejprve pochopit, co způsobuje, že vaše tělo a mysl fungují – jinak řečeno pochopit svůj fyzický a mentální operační systém. Když mu porozumíte, můžete tento systém ovládnout a přimět ho, aby fungoval tak, jak vy chcete.

Klíčovým pojmem je zde „systém“. Je to jednotné číslo, nikoli množné číslo „systémy“. Vaše tělo a mysl jsou vzájemně propojené součásti jednoho celku, který má kořeny ve vaší biologii. Záměrnou manipulací s touto biologií můžete své tělo a mysl uvést do větší vzájemné harmonie a do souladu se svými cíli. Biohacking je praxe, která se zabývá právě tím.

Seznámíme vás s některými hlavními principy biohackingu a s jejich nejužitečnějšími aplikacemi. Nevznikly jen tak z ničeho nic. Principy jsou postaveny na pochopení lidské biologie a psychologie. Aplikace vycházejí z rozhovorů, které autor, Dave Asprey, vedl se 450 velmi úspěšnými jedinci. Tito lidé pocházejí z nejrůznějších oblastí, včetně podnikání, sportu, vědy a umění.

Aktualizujte a upravte si svůj operační systém

A proč se vlastně biohackingem zabývat?

Stručná odpověď zní, že operační systém vašeho těla a mysli je zastaralý. Byl vytvořen na základě potřeb našich prehistorických předků, a ti se vyvinuli ve světě mnohem nepřátelštějším, než je ten náš. Ve světě, ve kterém bylo prvořadým cílem pouhé přežití. Abyste svůj operační systém přizpůsobili modernímu světu a více ho sladili se svými cíli vyššího řádu (zaměřenými nejen na přežití), musíte ho upgradovat.

K tomu je nezbytné nejprve vědět, co aktualizujete. Váš mozek má určitá výchozí nastavení a ta řídí vaše instinkty. Přebírají kontrolu nad vaším nervovým systémem, abyste se soustředili na tři základní faktory přežití druhu. Můžeme jim říkat tři F: strach, jídlo a sex (Fear, Food, F...ing).

Tato tři F představují nejdůležitější aspekty biologického přežití. Chcete se vyhnout smrti hladem? Jezte. Chcete se vyhnout vyhynutí? Rozmnožujte se. Chcete se vyhnout zabití? Bojujte, nebo utečte, což jsou dvě základní behaviorální reakce na strach.

Možná to není úplně jasné, ale mnoho našeho každodenního chování a mnoho našich přání se točí kolem těchto tří F. Většinu času trávíme honbou za mocí, penězi a fyzickou atraktivitou. Proč? Z velké části proto, že nám pomáhají zajistit si bezpečí, jídlo a sexuální partnery.

Je samozřejmé, že na žádné z těchto věcí není samo o sobě nic špatného. Problém nastává tehdy, když tyto věci ovládnou nás a ne naopak. Bez kontroly v nás mohou automatické myšlenky a chování upevňovat špatné návyky a zároveň nás odradit od kreativního myšlení a inovativního chování. Mezitím nás naše silné nutkání hledat bezpečí, jídlo a sex může vodit za nos a odvádět nás od našich cílů.

Nejde o to, abychom se zřekli jídla, sexu nebo bezpečí. Je jen potřeba převzít kontrolu nad svými automatickými myšlenkami a chováním s využitím svého racionálnějšího já. A právě zde přichází na řadu biohacking.

Musíte znát své cíle

Myšlenkou biohackingu je optimalizovat vaši schopnost dosáhnout svých cílů. Nabízíme několik tipů, jak si tyto cíle ujasnit.

Nejprve si určete své skutečné životní vášně. Jsou to věci, které děláte tak rádi, že vás vzrušuje už jen pomyšlení na ně. Vezměte si například miliardáře Naveena Jaina. Založil sedm internetových a technologických společností a je tak zapálený do vědy, že každé ráno vyskakuje z postele po pouhých čtyřech hodinách spánku. Jednoduše proto, že se chce dál učit!

Abyste mohli lépe identifikovat své vášně, zkuste tento jednoduchý myšlenkový experiment. Představte si, že jste miliardář s fantastickou rodinou a spokojeným domácím životem. O všechny vaše základní potřeby a touhy je postaráno. Co teď budete dělat? Ať už jsou vaše odpovědi jakékoli, jsou to vaše skutečné vášně – protože je chcete dělat kvůli nim samotným, nikoli jako prostředek k vydělávání peněz nebo dosažení nějakého jiného cíle.

To nás přivádí k další taktice, která začíná rozlišováním mezi vašimi dílčími a konečnými cíli. Dílčí cíle jsou ty, kterých chcete dosáhnout, abyste dosáhli něčeho jiného. Někdo se například může chtít oženit, aby se mohl cítit důvěrně spojen s jinou lidskou bytostí.

Naproti tomu konečných cílů chcete dosáhnout kvůli nim samotným. Konečné cíle jsou důvody, proč chcete dosáhnout cílů dílčích, jako například samotný pocit spojení, který někoho motivuje k sňatku. Tyto konečné cíle mají tři základní podoby. První z nich jsou prožitky, jako například každé ráno se probudit vedle milované osoby. Druhou je dosažení růstu, například rozvíjení vůdčích schopností. Třetí je pak přispět světu, například vybudováním jedinečné společnosti, která má pozitivní dopad na ostatní.

Při plánování dne je zásadní mít na paměti své konečné cíle. To proto, že máme nešťastnou tendenci příliš se upínat na dílčí cíle, jako je vydělávání peněz. Když se to stane, ztratíme své konečné cíle ze zřetele a přestaneme na nich pracovat. Veškerý čas a energii věnujeme cílům dílčím a přitom zapomeneme, proč jsme jich původně chtěli dosáhnout.

Stanovte si priority a vyhněte se únavě z rozhodování

Stejně jako peníze na vašem bankovním účtu jsou i váš čas a energie vzácné a omezené zdroje. Musíte si je proto hlídat a strategicky rozvrhnout. Jedním z nejčastějších důvodů, proč se čas a energie vyčerpávají, je únava z rozhodování. Je proto důležité, abyste se jí vyhnuli.

Tento jev je důsledkem prostého, bohužel nešťastného, faktu – rozhodování je náročná práce. Musíte nejprve zvážit své možnosti, což vyžaduje mozkovou kapacitu. Pak se musíte rozhodnout, což vyžaduje sílu vůle. Sílu vůle si můžete představit jako sval. Pokaždé, když ho namáháte, je o něco opotřebovanější. Ke konci každého dne jste učinili desítky, ne-li stovky rozhodnutí, od malých, jako například jaké ponožky si obléknout, až po velká, jako například jak sdělit příteli nebo kolegovi špatnou zprávu.

Žádné z těchto rozhodnutí nemusí být samo o sobě zničující, ale kumulativně si vybírají daň a s postupujícím dnem vás stále více vyčerpávají. To je únava z rozhodování.

Nejjednodušší způsob, jak se jí vyhnout, je minimalizovat počet rozhodnutí, která musíte každý den učinit. A nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je automatizovat co nejvíce úkolů – zejména těch, které přímo nesouvisejí s vašimi konečnými cíli. Například každodenní rozhodování o tom, jaké oblečení si obléknout, můžete automatizovat vytvořením modulového šatníku. Ten se skládá pouze ze tří nebo čtyř neutrálně zbarvených položek pro každou z hlavních kategorií oblečení: svršky, spodky, bundy a boty. Nyní už nemusíte plýtvat duševní energií na to, abyste zjistili, které položky se k sobě hodí. Stačí je hodit na sebe a vyrazit ze dveří.

Při vytváření takového šatníku si vezměte příklad ze Steva Jobse, který tuto logiku posunul ještě o krok dál. Osvojil si svůj charakteristický černý rolák a tenisky New Balance a zcela se tak zbavil nutnosti výběru oblečení! Podobný přístup můžete uplatnit i na další každodenní úkoly. Například sestavování jídelníčku. Jedná se o soubor pěti nebo šesti zdravých jídel, která budete cyklicky střídat. Tímto způsobem se vyhnete všem rozhodnutím spojeným s plánováním jídel.

Automatizací každodenních úkolů získáte více času, energie a vůle, které můžete věnovat svým vyšším životním cílům. Ty tak budete moci upřednostnit – vyhradíte si své nejcennější vnitřní zdroje pro nejdůležitější práci, místo abyste jimi plýtvali na maličkosti, jako například, které tričko si ráno obléknout!

Překonejte emoční přejídání

Nyní máte definované své cíle a priority. Pomocí biohackingu své mysli a těla je nyní můžete zrealizovat. Jak upravit svá výchozí nastavení a převzít tak kontrolu nad nevědomými nutkáními, která se soustředí kolem tří F?

Odpovídat na tuto otázku začneme u nejobyčejnějšího ze tří F: jídla. Jeho biologický význam vás určitě nepřekvapí. Jídlo dodává energii, kterou vaše mysl a tělo potřebují k tomu, aby vůbec mohly fungovat, natož aby byly maximálně výkonné. Možná vás ale překvapí, jak důležitá může být potrava pro úspěch. Ze všech vysoce výkonných jedinců, se kterými autor hovořil, jich více než 75 % uvedlo stravu jako nejzásadnější faktor, který stojí za úrovní jejich výkonnosti.

Při přístupu ke stravování bychom se neměli zaměřovat ani tak na to, co jíst, ale spíše jak jíst. V první řadě je potřeba si uvědomit, že náš moderní přístup k jídlu není v souladu s našimi skutečnými biologickými potřebami. Velká část tohoto problému je psychologická. Z řady důvodů, na které se blíže podíváme později, pociťujeme nedostatek v mnoha oblastech našeho života. Může to být například nedostatek energie, spánku, lásky, vztahů nebo bezpečí. Místo toho, abychom tento nedostatek řešili přímo, snažíme se ho kompenzovat jídlem.

Možná namítnete: „Ale počkejte, já jím, jen když mám hlad!“ No jistě, ale to, co si vykládáte jako hlad, je často jen pocit prázdnoty. A ten pramení z pocitu nedostatku, o němž jsme se zmínili dříve. Takže ano, máte „hlad“, ale často v hlubším, psychologickém smyslu. Lidé se obracejí k jídlu jako k náhražce za věci, které by je skutečně nasytily a utišily jejich vnitřní hlad – například láskyplný vztah.

To je součástí širšího fenoménu zvaného emoční stravování. Znamená to, že jídlo obvykle vyhledáváme, když se cítíme smutní, vystresovaní, naštvaní, znudění, nebo dokonce veselí. Pokud jste se někdy pustili do krabice zmrzliny, když vám bylo smutno, nebo jste si dopřáli slavnostní dezert poté, co jste něčeho dosáhli, zažili jste emoční stravování na vlastní kůži.