Vědomí přítomnosti

Prožijte život naplno

Jak často se vám stává, že se ocitnete v dokonalé situaci - třeba na dovolené v nádherném městě, kde se kocháte památkami, nebo se opalujete na krásné pláži či se procházíte malebným lesem. Ať už je to kdekoli, je to přesně to místo, kde chcete být.

Ale pak vám to dojde: nejste tam plně přítomní. Místo toho myslíte na prádlo, které je třeba vyprat, nebo na ten nedokončený pracovní úkol.

Naše mysl to dělá: bloudí a odvádí nás z přítomného okamžiku. Ale co když je ten okamžik přesně tím místem, kde chceme být? Jak v něm můžeme zůstat?

Odpovědí je bdělost či všímavost. To se v průběhu posledního desetiletí stalo velmi módním slovem, ale jak přesně funguje a jak ho vlastně praktikovat?

Ve skutečnosti to není cíl, kterého je třeba dosáhnout, ale něco, co je třeba praktikovat a co vyžaduje neustálou práci a soustředění. V těchto kapitolách se dozvíte základy i některé pokročilejší techniky praktikování bdělosti.

Všímavost znamená vědomé prožívání a vnímání přítomného okamžiku

Všímavost se v poslední době stala tak trochu módním slovem. Co to ale přesně je? Možná jste slyšeli, že všímavost je prastará buddhistická praxe. Nemusíte se vzdát svých pozemských statků a stát se buddhistou, abyste si mohli užívat jejích výhod.

Všímavost je o překonání našeho automatického přístupu k životu. Z buddhistického pohledu je náš běžný stav vědomí značně omezený: často děláme věci nevědomě, aniž bychom byli plně přítomni v daném okamžiku.

Prostý fakt, že stále něco děláme, zatímco se nám v hlavě bez ustání honí myšlenky, nám ponechává jen velmi málo prostoru pro to, abychom jen „byli“. Abychom tedy mohli skutečně přijmout přítomnost, musíme systematicky pozorovat, kdo jsme, a zkoumat svůj pohled na svět. To je v podstatě všímavost.

Proč tedy být všímavý? No, všímavost je nástroj, který nám pomáhá uvědomit si bohatství a možnosti našeho vlastního růstu a transformace. Její pěstování nás znovu spojuje s aspekty nás samých, které často přehlížíme, a otevírá nám nové způsoby existence ve vlastní kůži i ve světě.

Může nás například dovést k bohatšímu prožívání radosti, klidu a štěstí a také k lepšímu pochopení obtížných emocí, jako je smutek, žal a strach - tedy těch emocí, kterých si často nejsme vědomi nebo je vyjadřujeme pouze nevědomě.

Protože je všímavost v tomto směru tak osvětlující, je také posilující. Když se stáváme všímavějšími, lépe si uvědomujeme, kdo jsme, což uvolňuje naši kreativitu a inteligenci a dodává nám jasnost.

Pěstování všímavostш a meditace jsou často zaměňovány s věcmi, jako je relaxace, zmírňování stresu nebo seberozvoj. Мšímavost však nespočívá v tom, že bychom se snažili dosáhnout nějakého konkrétního pocitu, ani v tom, že bychom se někam dostali nebo se stali určitým typem člověka. Jde spíše o vyprázdnění mysli, zklidnění a umožnění uvědomit si, kým a kde už jsme.

Vaše praxe začíná v následující kapitole.

Všímavost se pěstuje tím, že jste v přítomném okamžiku a soustředíte se vždy jen na jednu věc

Rozvíjení všímavosti je tak snadné, když do svého každodenního života zařadíte některé praktiky. Podívejme se na některé z nich.

Zaprvé, místo toho, abyste neustále něco dělali, začněte se přepínat do režimu bytí. Postup je následující: buď se posaďte, nebo si lehněte, a jakmile se ocitnete v této pozici, myslete na sebe jako na někoho, pro koho čas neexistuje. Pozorujte přítomný okamžik, aniž byste se snažili cokoli měnit. Zapojte své smysly a soustřeďte se na to, co vidíte, slyšíte, cítíte nebo na cokoli, co se právě děje. Snažte se tento okamžik zcela přijmout a akceptovat.

Pokud se vám během cvičení stane, že vaše mysl zabloudí, jemně přimějte svou pozornost, aby se vrátila k dechu. Soustřeďte se na pocit dechu, který se pohybuje dovnitř a ven z vašeho těla, aniž byste se do toho příliš zapojovali nebo se snažili cokoli změnit. Toto cvičení obohatí okamžiky vašeho běžného aktivního života, ovlivní rozhodnutí, která činíte, a poskytne vám vedení.

Spolu s přijetím okamžiku jsou soustředění a dobrovolná jednoduchost dalšími praktikami, které budou cennými spojenci na vaší cestě k všímavosti.

Soustředění je základním kamenem všímavosti. Když jste plně soustředění, vaše energie je zaměřena na hluboké prožívání jedné věci nebo jednoho okamžiku. Vše ostatní odpadá, včetně ostatních myšlenek, pocitů a vnějšího světa. Lidé tento pocit často hluboce oceňují, protože jim umožňuje prožívat vnitřní klid a nerušený mír.

Můžete také vyzkoušet dobrovolnou jednoduchost - to znamená věnovat se v danou chvíli jedné činnosti nebo jedné myšlence. Pokud si například hrajete s dcerou a přijde vám textová zpráva, můžete telefon záměrně ignorovat a místo toho věnovat plnou pozornost tomu, abyste si hru s dítětem užili.

Je důležité nezaměňovat „nedělání“ s „nicneděláním“. Vědomé zastavení se s úmyslem pěstovat klid a vděčnost je nedělání - ale není to nicnedělání!

Trpělivost a velkorysost vám mohou pomoci stát se pozornějšími

Znáte ty chvíle, kdy čekáte na přítele, který má zpoždění, a vaše rozmrzelost se začíná měnit ve vztek? Už jste se někdy zastavili a přemýšleli o tom, jak je tento pocit zbytečný? Překonání takových pocitů je základním kamenem všímavosti. Zvolit si trpělivost by pro vaše duševní zdraví bylo skutečně mnohem lepší.

Trpělivost a všímavost spolu hluboce souvisejí. Trpělivost znamená, že přijímáte věci takové, jaké jsou, že si uvědomujete, že události se vždy vyvíjejí ve svůj vlastní čas.

To je možná dobře, ale jak zvládáte svou netrpělivost a hněv, který ji doprovází? Chcete-li si vybudovat trpělivost, soucit a moudrost, začněte tím, že hněv a netrpělivost přesměrujete a budete s nimi pracovat.

Pozoruhodné je, že dalajlama se zřejmě nezlobí na Číňany, jejichž vláda se dopustila genocidy tibetského lidu. Chápe, že i když tibetskému lidu vzali všechno, nedovolí Číňanům, aby mu vzali i jeho mysl. Místo aby svou energii vkládal do pocitů hněvu, využívá ji k podpoře porozumění a trpělivosti.

Až příště začnete být netrpěliví nebo rozzlobení, vzpomeňte si, že moudrost se nachází v trpělivosti a že to, co přijde příště, do značné míry závisí na tom, co uděláte v tomto okamžiku.

Další vlastností, která vytváří pevný základ pro všímavost, je velkorysost. Ta se nemusí projevovat v dávání hmotných statků; velkorysí můžete být také svým nadšením a důvěrou, svou přítomností a soucitem. Jakmile se začnete dělit a dávat, objevíte hojnost síly a energie, kterou máte k dispozici.

Když dáváte, nezabývejte se tím, že dáváte příliš mnoho, netrapte se tím, že vaše velkorysost nebude doceněna, ani si nemyslete, že z toho sami nic mít nebudete.

Praktikujte to tak, že si každý den dopřejete dar sebepřijetí a trochu času.

Formální meditace spočívá v tom, že se na chvíli ztišíte a soustředíte se na své tělo a dech

Všímavost lze praktikovat jak formálně, tak neformálně. Podívejme se nejprve na některé formální metody. Formální meditace zahrnuje vyhrazení určitých časových úseků pro rozvoj všímavosti a soustředění. Všechny ostatní činnosti jsou pozastaveny.

Když se posadíte a začnete meditovat, je nesmírně důležité vaše držení těla. Neexistuje jediná správná poloha, ale měli byste sedět tak, abyste projevili vyrovnanost. Pro většinu lidí to znamená sedět rovně, nebýt příliš ztuhlý, mít uvolněná ramena a obličej; hlava, krk a záda by měly být v jedné rovině.

Měli byste také vhodně nastavit ruce a nohy, abyste usměrnili tok své energie. Zkuste věnovat pozornost různým úrovním své energie a polohám rukou, které tyto úrovně provázejí. Neexistuje žádná univerzální definice konkrétní pozice; jde spíše o to, co pro vás jednotlivé pozice představují. Například sedět s dlaněmi na kolenou může znamenat, že jednoduše přijímáte to, co je, zatímco mít dlaně obrácené vzhůru může znamenat otevřenost vyšší energii.

Doba, po kterou se budete věnovat formální meditaci, záleží na vás. Dbejte jen na to, abyste z meditace vycházeli s uvědoměním. Jako obecné vodítko autor shledal 45 minut denně jako dobrou standardní praxi; to je dostatečná doba k dosažení klidu, udržení pozornosti a také k prožití hluboké relaxace.

Během meditace budete mít v určitém okamžiku nutkání ji ukončit. Když se objeví, uvědomte si nejprve, odkud přichází. Je to únava, netrpělivost, nepohodlí, nebo je prostě čas přestat? Když si uvědomíte, odkud přichází, chvíli s tímto pocitem zůstaňte, dýchejte s ním a pak pomalu vyjděte z meditace.

Pamatujte: neexistuje správná nebo špatná meditační praxe. Používejte tedy výše uvedené kroky jako vodítko. Nejúčinnější je zaměřit se na to, co vám připadá správné.

Neformální meditaci lze praktikovat vsedě, vestoje, při chůzi nebo vleže

Když pomyslíme na meditaci, často se nám vybaví formální meditace. Není to však jediný způsob meditace.

Pokud se vám zdá představa delšího sezení v klidu příliš náročná nebo pokud chcete svou formální meditační praxi něčím doplnit, můžete místo toho vyzkoušet meditaci při chůzi nebo ve stoje.

Účelem meditace při chůzi není snažit se někam dostat. Můžete se tedy rozhodnout pro chůzi v kruhu nebo sem a tam.

Klíčem je přivést pozornost ke každému pohybu, který vaše tělo vykonává: ke každému kroku a k tomu, jak zvedáte, pohybujete a pokládáte nohy. Pokud meditujete ve stoje, zkuste to dělat v blízkosti stromů, protože stromy jsou skvělými učiteli klidu a ticha. Můžete také zavřít oči, stát v klidu a představovat si, že vaše nohy jsou kořeny v zemi. Pohupujte tělem, jako se pohupují stromy ve větru. Naslouchejte svému okolí a vnímejte přítomnost přírody.

Kromě meditací v chůzi nebo ve stoje jsou dobrým cvičením v všímavosti také meditace vleže.

Když ležíte na podlaze, vědomě uvolněte svaly. To pomůže vaší mysli otevřít se a uvolnit všechny naléhavé myšlenky. Dále si představte, že se noříte do podlahy, a soustřeďte se na své tělo. Můžete se rozhodnout soustředit se na své tělo jako celek, jako by každá kožní buňka dýchala a vyzařovala energii jako jeden organismus, nebo na každou část svého těla zvlášť. Druhá možnost je známá jako skenování těla.

Během skenování se zaměřte na různé části svého těla a poté je uvolněte. Pohybujte se systematicky celým tělem, a to libovolným směrem - od hlavy k patě nebo ze strany na stranu. Používejte svůj dech a při nádechu ho směrujte dovnitř, do jednotlivých částí těla, jako byste dýchali například do prstů na nohou nebo do kolen. Při výdechu uvolněte svaly a nechte danou část těla klidně odpočívat.

Cvičte všímavost tím, že se budete ptát sami sebe během automatických rutinních činností

Být pozorný není něco, čeho dosáhnete a pak (bum!) jste připraveni na celý život. Vyžaduje neustálé sebepozorování.

V kladení otázek sobě samému však nespočívá pouze v řešení problémů. Jde o to zůstat ve spojení se samotným životem, se sebou samým a se svou přítomností. Znamená to nosit otázky u sebe, přemýšlet o nich, neustále si je uvědomovat.

I když přemítání otázek v mysli vyústí v mnoho myšlenek podobných odpovědím, hlavním cílem je naslouchat myšlenkám, které vaše otázky vyvolávají. Ať už vaše otázka zní „Co mě právě teď trápí?“ nebo „Jaký je můj životní cíl?“, pomůže vám představit si sami sebe jako diváka, který sleduje a naslouchá svým vlastním myšlenkám a pocitům.

Naštěstí k praktikování všímavosti není potřeba žádné zvláštní prostředí nebo příležitost. Můžete ji provádět kdykoli. Mnoho lidí však zjistilo, že ideální je časné ráno. Klid a samota, které jsou v tuto dobu často snadněji dostupné, vám dávají prostor k rozjímání a soustředění se na bytí. Bonusem navíc je, že den začnete v klidu a s uvědoměním, a proto je pravděpodobnější, že si tento klid ponesete s sebou po celý den.

Vyčlenit si čas před začátkem dne však samozřejmě není nezbytně nutné; cvičit všímavost můžete i uprostřed každodenní činnosti, například při chůzi do schodů. Obvykle to děláme ve spěchu, aniž bychom na to mysleli. Pokud se však při chůzi do schodů soustředíte na všechny složité pohyby, které vaše tělo vykonává, zvýšíte své uvědomování si přítomnosti, a až se dostanete nahoru, budete klidnější a více propojení s další činností, které se věnujete.

Klíčem k úspěchu je zpomalit a dělat jeden krok za druhým s cílem zvýšit přítomnost a uvědomění. Neexistuje žádné místo, kde byste museli být, ani žádný okamžik, který byste museli obětovat ve prospěch plné přítomnosti v tomto okamžiku.

Vaše aktivní mysl a sebepojetí jsou některé z obtíží, se kterými se při praktikování všímavosti setkáte

Nyní již máte dobrou představu o tom, co praktikování všímavosti obnáší. Podívejme se nyní na některé z nejčastějších překážek - a na to, jak je překonat.

Asi nikoho nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že se všímavost týká mysli, jsou největší překážkou, se kterou se setkáte, vaše myšlenky a ego. Když například během meditace zažijete nějaký významný okamžik, můžete si začít gratulovat, že vám to jde tak dobře. Dávejte si však na takové pocity pozor, protože to může být vaše ego, které si chce přisvojit zásluhy za to, že je výjimečné, nebo vám dává falešný pocit, že jste „to dokázali“ a jste na vyšší úrovni.

Pokud k tomu dojde a vy máte pocit, že vás ovládlo „já“ nebo ego, zkuste se sami sebe zeptat, kam přesně se máte dostat, nebo zda meditaci nepoužíváte jako nástroj k tomu, abyste se dostali na určité místo. Pamatujte, že meditace není o tom, abyste došli do určitého cíle. Je o pochopení a plném ocenění přítomného okamžiku.

Další překážkou, se kterou se můžete setkat, je „jáství“ neboli sebestřednost. Sebestřednost je tendence udržovat mysl a pozornost zaměřenou na sebe, a proto je každý okamžik mým okamžikem a každá zkušenost mou zkušeností. To se může rozvětvit do všech aspektů našeho života, jako je moje dítě, můj názor, moje znalosti atd.

Když si však uvědomíme, že vše je vzájemně propojené, zjistíme, že neexistuje žádné izolované, nezávislé „já“. Jediné „já“, které existuje, je „já“ ve vztahu ke všem ostatním silám a událostem ve světě. Například: „já“ z hlediska mého vztahu k dítěti, jehož jsem shodou okolností rodičem.

Jak již bylo řečeno, všímavost není o tom, abychom se zbavili tendence k sebestřednosti. Jde o to, abychom ji vyvážili, zmírnili její dopad, viděli věci takové, jaké jsou, pochopili, že vše souvisí se vším a neustále se to mění, a nakonec se naučili brát věci méně osobně.