Tak dobří, že vás nepřehlédnou

Pravděpodobně vám někdo někdy někde řekl, že tajemstvím úspěchu a štěstí je "následovat svou vášeň". To je heslo nesčetných svépomocných guruů s falešným opálením po celém světě. Je to ale dobrá rada? Pokud ano, proč Steve Jobs vybudoval jednu z nejúspěšnějších společností na světě, když jeho vášní bylo stát se zenovým mistrem?

Toto shrnutí se zbavuje „pasti vášně” a místo toho se zabývá realističtějšími a praktičtějšími způsoby, jak uspět v kariéře a být s ní spokojený. Dozvíte se, jak rozvíjet vzácné a cenné dovednosti, které skvělá zaměstnání vyžadují. Dozvíte se také, jak tyto dovednosti proměnit v kontrolu a samostatnost v práci, což je „nutnost” pro spokojenost v zaměstnání. Zjistíte také, jak můžete najít své vlastní poslání: inspirativní cíl, o který budete profesně usilovat.

„Hypotéza vášně”, kterou učí životní koučové a autoři, nabádá jedince, aby „dělali to, co milují”. Podstata je následující – nejprve najděte svou vášeň, a pak se vám smysluplná práce objeví na dosah ruky.

Je však vášeň nutně tou správnou cestou?

Za prvé, skutečná vášeň, která se shoduje s profesními možnostmi, je nesmírně vzácná. Při dotazování v rámci studie z roku 2002 odpovědělo 84 ze 100 kanadských vysokoškolských studentů, že skutečně mají vášeň. Většina z vášní, které uvedli, však neměla žádný reálný vztah k dostupné kariéře, ale jednalo se spíše o koníčky, jako je tanec, četba a lyžování. Ve skutečnosti pouze čtyři z 84 studentů označili vášně s přímou vazbou na práci nebo vzdělání, například počítačové programování.

Za druhé, vášeň může být nebezpečná.

Od vzniku „hypotézy vášně” v roce 1970 začalo více lidí následovat své vášně. Jsou přesvědčeni, že by měli dělat pouze práci, kterou milují, a proto častěji mění zaměstnání. Trh práce však těmto požadavkům nedokáže vyhovět. Protože všichni nemůžeme být profesionálními pijáky piva nebo básníky, stále více uchazečů o zaměstnání končí v zaměstnání, se kterým nejsou spokojeni. Spokojenost s prací se v posledních desetiletích skutečně snížila; v roce 2010 bylo se svou prací spokojeno pouze 45 % dotázaných Američanů, v roce 1987 to bylo 61 %.

To znamená, že hledání práce, která vám byla „souzena”, je pravděpodobně cestou k neustálému střídání zaměstnání a pochybnostem o sobě samém.

Vezměte si například Thomase. Thomas byl ve své práci nespokojený. Chtěl se stát zenovým buddhistou a nakonec se vydal za svou vášní do kláštera. Svůj příchod popsal jako pocit, „když má člověk velký hlad” a očekává „úžasné jídlo” – jen aby zjistil, že ho jídlo neuspokojuje. Přestože Thomas v zenové praxi uspěl, nic se nezměnilo; stále měl starosti a úzkosti. Poznal, že cesta vášně nezaručuje štěstí.

Nedělejte to, co vás baví. Naučte se milovat to, co děláte – získáním mistrovství, samostatnosti a vztahu.

Zdá se, že najít si nejprve vášeň a pak si kolem ní vytvořit kariéru není cesta k úspěchu. Ale pokud tomu tak není, jak jinak můžete být spokojeni s tím, co děláte?

Odpověď by mohla spočívat ve zkušenostech. Průzkum mezi vysokoškolskými administrativními asistenty zjistil, že právě ta byla rozhodujícím faktorem spokojenosti pracovníků. Ačkoli se práce asistentů zdá být nudná, když byli dotázáni na svou práci, jejich odpovědi se lišily. Třetina ji považovala za práci – pouhý způsob, jak zaplatit účty. Další třetina ji označila za kariéru nebo cestu k něčemu lepšímu. Poslední třetina ji považovala za poslání neboli nedílnou součást svého života a identity. Čím více zkušeností asistent měl, tím spíše ho práce bavila a považoval ji za poslání. Vášeň tedy přichází časem, protože je pravděpodobnější, že budete spokojeni s tím, co děláte, když se v tom stanete dobrými a vytvoříte si pocit efektivity a pevné vztahy se svými spolupracovníky.

Zkušenosti však nejsou jediným faktorem, který přispívá ke spokojenosti s prací. Dalším je odbornost.

Když jste si něco osvojili, je pravděpodobnější, že vás to začne bavit. Dokládá to vědecká teorie zvaná teorie sebeurčení. Tato teorie identifikovala tři základní faktory potřebné k vytvoření vnitřní motivace, která je následně spojena s vyšší mírou spokojenosti s prací. Tyto tři faktory jsou následující: autonomie, tedy pocit, že máte kontrolu nad svým dnem, kompetence, tedy pocit, že jste dobří v tom, co děláte, a spřízněnost, tedy pocit spojení s ostatními lidmi.

Být autonomní a kompetentní znamená dosáhnout mistrovství v daném oboru. K tomu nepotřebujete vášeň, pouze ochotu tvrdě pracovat na získání tohoto mistrovství.

Nedělejte to, co vás baví. Naučte se milovat to, co děláte získáním mistrovství, samostatnosti a vztahů.