SuperBetter

Průměrný Američan stráví každý rok více než deset hodin týdně hraním počítačových her. Ať už jde o večerní Call of Duty s přáteli, intenzivní aerobní cvičení ve Wii Sports nebo pár minut s Angry Birds v autobuse cestou do práce, hry se staly velkou součástí našich životů.

Ve skutečnosti lidé hráli hry vždy. Patří to k tomu, co z nás dělá lidi. Možná je vnímáte jen jako zábavu nebo způsob, jak si odpočinout. Jak ale uvidíte v těchto kapitolách, hry toho dokážou mnohem víc.

Když do svého života zavedete „herní“ způsob uvažování, můžete posílit své kognitivní schopnosti, pomoci si překonat předsudky a posunout se blíž ke svým cílům. Stručně řečeno, hry vám mohou pomoci stát se „superlepšími“.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak může házení sněhových koulí zmírnit bolest,
• proč hry zlepšují vaše sociální dovednosti,
• a co se můžete naučit od Zeldy.

Už jste někdy slyšeli o SuperBetter? Je to hra, kterou vytvořila sama autorka knihy – nápad dostala během rekonvalescence po poranění mozku. Během uzdravování si uvědomila, že se nechce jen vrátit do původního stavu, ale chce být dokonce ještě lepší než před úrazem – „superlepší“. A tak vytvořila hru, která jí pomohla tohoto cíle dosáhnout.

Hry dělají z překonávání výzev něco zábavného a vzrušujícího. Dokonce mohou zmírňovat stres i mezilidské problémy. SuperBetter je doslova navržena tak, aby vás posílila a dala vám větší pocit kontroly nad vlastním životem, kdykoli se cítíte zahlceni nemocí nebo jiným vážným problémem.

SuperBetter stojí na dvou psychologických jevech: posttraumatickém růstu a postextatickém růstu. Trauma totiž nemusí nutně vést k dlouhodobým emočním či psychickým potížím. Naopak – může být začátkem života, který je šťastnější a naplněnější než ten předtím. Právě to je posttraumatický růst.

K osobnímu růstu ale žádné trauma nepotřebujete. Pokud překonáváte výzvy, které si sami stanovíte – například uběhnout maraton nebo přestat kouřit – můžete zažívat postextatický růst.

Posttraumatický i postextatický růst jsou formy pozitivní změny, kterou procházíme v náročných obdobích. A pokud se řídíte sedmi kroky metody SuperBetter, výrazně zvyšujete šanci, že takový růst skutečně nastane.

Tyto kroky, jejichž účinnost byla důkladně testována a prokázána, vám pomohou budovat fyzickou, mentální, emoční i sociální odolnost.

Čtěte dál a dozvíte se víc o těchto pojmech – a o tom, proč jsou hry tak účinným nástrojem k jejich rozvíjení.

Více než miliarda lidí na světě tráví v průměru alespoň hodinu denně hraním videoher. A tyto hry nepřinášejí jen zábavu. Skutečně mohou zmírňovat fyzickou bolest a pomáhat lidem překonávat trauma.

Dokazuje to například nedávná studie zaměřená na oběti těžkých popálenin. Taková zranění způsobují bolest, kterou nelze plně potlačit léky. Výzkumníci však zjistili, že pacientům výrazně pomáhala hra Snow World – 3D simulace virtuálního světa ledových jeskyní a sněhových koulí. Když ji hráli během bolestivých léčebných zákroků, hlásili menší vnímanou bolest.

Hry jako Snow World fungují proto, že dokážou ovládnout naši pozornost. Náš mozek je neustále bombardován signály. Bolest – jako mimořádně silný signál – obvykle získává největší díl pozornosti. Pokud však pacient nasměruje svou pozornost jinam, například na hru, vliv ostatních signálů, včetně bolesti, se oslabuje.

Další studie ukázala, že Tetris pomáhá snižovat výskyt vtíravých vzpomínek (flashbacků). Pacienti, kteří během šesti hodin po traumatické události – například po vážné autonehodě – hráli deset minut Tetris, si sice událost pamatovali, ale zažívali méně nevědomých, rušivých flashbacků.

Když hrajeme hry, nedáváme jim jen obyčejnou pozornost. Vstupujeme do zvláštního stavu soustředění, kterému se říká „flow“ – stavu, kdy jsme činností zcela pohlceni. Flow není rozptýlení, ale hluboké zapojení. Proto se do něj nepočítají pasivní volnočasové aktivity, jako je sledování televize.

Aby nějaká činnost navodila flow, musí být náročná a interaktivní; musíte mít pocit, že máte vliv na to, co se děje, co si myslíte a co cítíte. Proto děti, které před operací hrají Super Mario Bros, pociťují menší úzkost a potřebují méně léků – jednoduše se méně soustředí na svůj strach z operace.

Komiksy nebo televizní pořady takový únik neposkytují, protože nevyžadují stejnou míru kognitivního zapojení.