Sobecký gen

• Dozvíte se, jak geny ovlivňují naše chování a rozhodování.
• Zjistíte, jak "sobecké" chování může být prospěšné pro přežití celé druhu.
• Dozvíte se více o evoluční biologii a historii života na Zemi.
• Získáte nový pohled na vztahy mezi různými druhy, jejich spolupráci a soutěžení.
• Rozšíříte své znalosti a získáte nové nástroje k lepšímu pochopení fungování světa.

Před více než 3,5 miliardami let vznikla v prvotní polévce molekul první nejjednodušší forma života na Zemi – molekula, schopná kopírovat sama sebe, replikátor.

Molekulární replikátory se skládají z dlouhých řetězců menších stavebních kamenů podobně, jako se slovo skládá z řetězce písmen. Replikátory se kopírují tak, že přitahují další „písmena“ a slouží jim jako šablona, kterou mohou napodobit. 

První replikátor měl automaticky konkurenční výhodu nad všemi ostatními molekulami v prvotní polévce, které se nemohly kopírovat, a proto se replikátor stal početnějším než jakýkoli jiný typ molekuly.

Chyby v procesu kopírování však vedly ke vzniku „dceřiných“ replikátorů, které měly trochu jinou konfiguraci než jejich „rodič“. Tyto nové konfigurace znamenaly, že některé „dcery“ se dokázaly kopírovat rychleji nebo přesněji, čímž získaly konkurenční výhodu oproti svému „rodiči“.

V prvotní polévce vznikalo stále více replikátorů z omezené zásoby stavebních molekul, které se postupně vyčerpaly.

Tyto dva koncepty – populace, v níž se mění schopnosti, a prostředí s omezenými zdroji – jsou základními předpoklady procesu, který známe jako evoluci.

V průběhu času další chyby v kopírování vedly k novým výhodným vlastnostem, jako je schopnost rozbíjet jiné replikátory a využívat jejich stavební kameny k replikaci – to byli první masožravci. Vytvářením nových variant a přežíváním replikátorů s nejužitečnějšími výhodami vznikaly složitější formy života, které nakonec vyústily v rozmanitost organismů, jakou známe dnes.

Evoluce probíhá prostřednictvím diferencovaného přežívání – v dané populaci jedinců s různými schopnostmi někteří přežívají a rozmnožují se, zatímco jiní vymírají.

Avšak v rozporu s tím, co se často domníváme, základními jednotkami, na které evoluce působí, nejsou jednotlivé organismy, ale geny – krátké úseky DNA, replikující se molekuly, které jsou základem veškerého života na Zemi.

Příčinou je to, že geny splňují důležité kritérium, které jednotlivým organismům není vlastní – geny nejsou jedinečné a mohou existovat jako kopie v mnoha různých tělech. Například všichni modroocí lidé mají ve svých buňkách kopii genu pro modré oči.

Na druhou stranu většina organismů se nemůže replikovat jako identické kopie. Je to proto, že při pohlavním rozmnožování nevznikají kopie, ale kombinací genetické výbavy rodičů vznikají noví, unikátní jedinci.

Skutečnost, že geny existují jako kopie, je činí téměř nesmrtelnými. Zatímco jednotlivé organismy obvykle přežívají maximálně několik desítek let, geny mohou žít tisíce nebo dokonce miliony let. Vezměte v úvahu, že i když jsou vaši předkové dávno mrtví, vy nepochybně nesete ve svých buňkách spoustu jejich genů a přinejmenším část z nich následně předáte svým potomkům.

Právě mnohočetnost genů a jejich potenciál nesmrtelnosti z nich činí kandidáty na to, aby na ně evoluce působila.