Osudy lidských společností

• Dozvíte se, jak se vyvinuly rozdíly mezi různými lidskými společnostmi.
• Získáte hlubší pohled na historii a důvody, proč některé společnosti byly úspěšnější než jiné.
• Pochopíte, jaký vliv měly faktory jako geografie, klima a zemědělství na vývoj společností.
• Zjistíte, jaké klíčové momenty v historii ovlivnily budoucnost společnosti na celém světě.
• Dozvíte se nové a fascinující informace, které vám mohou změnit pohled na svět a historii.

Zbraně na kromaňonských nalezištích zahrnují harpuny, vrhače oštěpů a nakonec i luky a šípy. Tyto účinné prostředky k zabíjení na bezpečnou vzdálenost umožnily lovit tak nebezpečnou kořist, jako jsou nosorožci a sloni, zatímco vynález provazů pro sítě, lana a nástrahy umožnil rozšířit jídelníček o ryby a ptáky.

Během doby ledové bylo v ledovcích soustředěno tolik oceánské vody, že celosvětová hladina moří klesla o stovky metrů pod současnou úroveň. V důsledku toho se z dnešních mělkých moří mezi Asií a indonéskými ostrovy Sumatra, Borneo, Jáva a Bali stala souš. (Stejně jako další mělké průlivy, například Beringův průliv a Lamanšský průliv.)

Velcí savci Afriky a Eurasie přežili až do moderní doby, protože se po miliony let vyvíjeli společně s pralidmi. Měli tak dostatek času na to, aby se u nich vyvinul strach z člověka, protože původně chabé lovecké schopnosti našich předků se pomalu zlepšovaly. Dodo, moa a možná i obři z Austrálie/Nové Guineje měli tu smůlu, že se náhle, bez jakékoli evoluční přípravy, ocitli tváří v tvář invazi moderních lidí, kteří měli plně vyvinuté lovecké schopnosti.

Zmizení všech velkých zvířat Austrálie/Nové Guineje mělo těžké následky. Tato vymírání zlikvidovala všechna velká divoká zvířata, která by jinak mohla být kandidáty na domestikaci, a původním Australanům a Novoguinejcům nezůstalo jediné domácí zvíře.

Lidská přítomnost se za méně než tisíc let rozšířila o 8 000 mil na jih. To však znamená průměrné rozšíření o pouhých osm mil za rok, což je pro lovce a sběrače, kteří by tuto vzdálenost překonali za jediný den běžného shánění potravy, triviální výkon.

Amerika se zřejmě zaplnila lidmi tak rychle, že lidé byli motivováni k dalšímu šíření na jih směrem k Patagonii.

Při průměrné hustotě osídlení o něco nižší než jeden člověk na čtvereční míli (což je pro moderní lovce-sběrače vysoká hodnota) by pak na celém území Ameriky nakonec žilo asi 10 milionů lovců-sběračů. Ale i kdyby se původní kolonisté skládali pouze ze 100 lidí a jejich počet by se zvyšoval tempem pouze 1,1 % ročně, potomci kolonistů by během tisíce let dosáhli populačního stropu 10 milionů lidí.

Zhruba před 15 000 lety vypadal americký Západ podobně jako dnes africké pláně Serengeti se stády slonů a koní pronásledovaných lvy a gepardy, k nimž se přidávali příslušníci exotických druhů, jako jsou velbloudi a obří lenochodi. Stejně jako v Austrálii a na Nové Guineji, i v Americe většina těchto velkých savců vyhynula. Většina velkých druhů divokých savců, které by jinak mohly být později domestikovány původními obyvateli Ameriky, tak byla odstraněna.

Z pěti obydlených kontinentů jsou Severní a Jižní Amerika těmi s nejkratší prehistorií člověka. Osídlení zbývajících ostrovů světa bylo dokončeno až v moderní době: v době mezi lety 8500 a 4000 př. n. l. byly osídleny středomořské ostrovy jako Kréta, Kypr, Korsika a Sardinie, kolem roku 4000 př. n. l. karibské ostrovy, mezi lety 1200 př. n. l. a 1000 n. l. polynéské a mikronéské ostrovy, někdy mezi lety 300 a 800 n. l. Madagaskar a v 9. století n. l. Island.

Maorové rozvíjeli složitější a Moriorové méně složitou technologii a politickou organizaci. Moriorové se vrátili k tomu, že byli lovci a sběrači, zatímco Maorové ze Severního ostrova se začali věnovat intenzivnějšímu zemědělství. Tyto protichůdné vývojové směry zpečetily výsledek jejich konečného střetu.

Čím větší rozloha a hustota osídlení, tím složitější a specializovanější technologie a organizace. Při vysoké hustotě osídlení se jen část lidí stala zemědělci, ale ti byli mobilizováni, aby se věnovali intenzivní produkci potravin, čímž získávali přebytky pro výživu neproducentů. Mezi mobilizující neproducenty patřili náčelníci, kněží, úředníci a válečníci. Největší politické jednotky mohly shromáždit velké pracovní síly k výstavbě zavlažovacích systémů a rybníků, které ještě více zintenzivnily produkci potravin.

Všechny tyto rozdíly mezi polynéskými společnostmi se vyvinuly v relativně krátkém čase a na skromném zlomku zemského povrchu jako ekologicky příbuzné varianty jediné společnosti předků. Tyto kategorie kulturních rozdílů v rámci Polynésie jsou v podstatě tytéž kategorie, které vznikly všude jinde na světě.

Domestikaci rostlin lze definovat jako pěstování rostliny, které vědomě či nevědomě způsobí, že se geneticky změní oproti svému divokému předkovi tak, aby byla užitečnější pro lidské spotřebitele. Vývoj plodin je dnes vědomým, vysoce specializovaným úsilím.

Hrách byl domestikován 8 000 let před naším letopočtem, olivy kolem roku 4000 před naším letopočtem, jahody až ve středověku a pekanové ořechy až v roce 1846. Jedlé žaludy zůstávají nezkrocené i dnes.

Některé druhy rostlin přimějí zvíře, aby jejich semena přenášelo, a to tak, že semeno zabalí do chutného plodu a barvou nebo vůní plodu upozorní na jeho zralost. Hladové zvíře plod utrhne a spolkne, odejde nebo odletí a pak semeno vyplivne nebo vyprázdní někde daleko od mateřského stromu. Semena mnoha druhů planě rostoucích rostlin musí projít střevem zvířete, než mohou vyklíčit. Jeden africký druh melounu je tak dobře přizpůsoben k tomu, aby ho sežral hrabáč kapský, že většina melounů tohoto druhu roste na latrínách hrabáčů. Jahodníky se vyvinuly přirozeným výběrem. Čím sladší a červenější byla konečná jahoda, tím početnější byli ptáci, kteří roznášeli její zralá semena.

Když první zemědělci začali záměrně vysévat semena, nevyhnutelně vysévali semena z rostlin, které si vybrali ke sběru, i když nechápali genetický princip, že z velkých bobulí se pravděpodobně vyvinou keře plodící další velké bobule.

To poskytuje část vysvětlení, proč mají mnohé plodiny mnohem větší plody než jejich divocí předkové. Zejména je nám známo, že jahody a borůvky ze supermarketů jsou ve srovnání s divokými gigantické; tyto rozdíly vznikly až v posledních staletích.

Supermarketová jablka mají obvykle v průměru kolem sedmi a půl centimetru, divoká jablka jen dva a půl. Nejstarší kukuřičné klasy jsou sotva půl palce dlouhé, ale mexičtí indiáni z roku 1500 n. l. už měli klasy dlouhé šest palců a některé moderní klasy jsou dlouhé půldruhého metru.

Přírodní výběr působí na semena a plody opačně. Semena chutných rostlin bývají nechutná a rostliny tak využívají zvířat k jejich šíření. Pokud by semena byla chutná, zvíře by je rozžvýkalo a semeno by nemohlo vyklíčit. Bezsemennost je dobrým příkladem toho, jak může lidský výběr zcela zvrátit původní vyvinutou funkci divokého ovoce, která v přírodě slouží jako způsob šíření semen.

Semena divoké pšenice a ječmene vyrůstají na vrcholu stébla, které samovolně pukne, čímž semena spadnou na zem, kde mohou vyklíčit. Jediná genová mutace zabraňuje tomu, aby stébla pukala. Ve volné přírodě by tato mutace byla pro rostlinu smrtelná.

Ale tato zmutovaná semena by jako na objednávku čekala na stonku, aby je lidé mohli sklidit a přinést domů. Když pak lidé tato sklizená zmutovaná semena zasadili, všechna zmutovaná semena mezi potomstvem byla opět k dispozici zemědělcům ke sklizni a setí, zatímco normální semena mezi potomstvem spadla na zem a stala se nedostupnými. Lidští zemědělci tak obrátili směr přírodního výběru. Před více než 10 000 lety byla tato nevědomá selekce zřejmě prvním významným lidským „vylepšením“ nějaké rostliny. Tato změna znamenala počátek zemědělství.

Protože v průběhu 19. století se prostředí stávalo stále špinavějším, vyvinul se u britských můr průmyslový melanismus. Tmavší jedinci můr se stali běžnějšími než světlejší jedinci, protože tmavé můry odpočívající na tmavém, špinavém stromě měly větší šanci uniknout pozornosti predátorů než kontrastní světlé můry.

Jahody zůstaly malými bobulemi, po kterých toužili drozdi, nikoli velkými bobulemi, po kterých toužili lidé. Teprve s nedávným rozvojem ochranných sítí a skleníků se nám podařilo porazit drozdy a předělat jahody a maliny podle našich vlastních měřítek.