Barbaři u brány

• Popisuje neuvěřitelné skandály a intriky v obchodním světě, které často vedou k neuvěřitelným ziskům i ztrátám.
• Ukazuje, jak velké firmy a investiční banky dokážou manipulovat s trhem a ovlivňovat ekonomiku.
• Přináší fascinující pohled do světa firemního boje a konkurence, kde se neberou žádné zajatce.
• Vypráví o lidech, kteří riskují všechno, aby dosáhli svých cílů a získali moc a bohatství.
• Je to strhující příběh, který vás drží v napětí až do poslední stránky a ukazuje, jakým způsobem se zrodila dnešní globální ekonomika.

Kniha Barbaři u brány vám ukáže, jak nepodnikat a odhalí šokující chamtivost korporátní Ameriky v 80. letech vyprávěním příběhu o odkoupení RJR Nabisco.

Když se řekne 80. léta, mnoha lidem se vybaví archetyp yuppie. Tito mladí ctižádostiví podnikatelé okázale utráceli a snažili se za každou cenu si udržet svůj oslnivý a luxusní životní styl, čímž se stali ztělesněním výstředností této dekády.

Jen málo příběhů ztělesňuje tyto rysy a celkovou atmosféru 80. let tak dobře jako ten společnosti RJR Nabisco a jejího generálního ředitele Rosse Johnsona. Není to však jen příběh jedné společnosti – je to příběh o tom, jak se kdysi poměrně prospěšná obchodní praktika, pákový odkup, proměnila v něco mnohem hrozivějšího.

Slyšeli jste už pojem pákový odkup (leveraged buyout, LBO)? V 80. letech 20. století se stal sprostým slovem, synonymem pro korporátní chamtivost a bezuzdnou povahu Wall Street. V době svého vzniku však pákový odkup představoval pouze způsob, jak zachovat rodinný majetek.

Tyto transakce vymýšleli šikovní právníci, kteří hledali způsoby, jak pomoci bohatým majitelům firem obejít majetkové daně a předat peníze dědicům. Ne náhodou se pákový odkup poprvé objevil na scéně koncem 60. let, kdy se generace lidí, z nichž někteří vybudovali obrovská podnikatelská impéria, chystala odejít do důchodu.

Vzhledem k tomu, jak fungují daně z nemovitostí, by museli majitelé firem, kteří chtěli odejít do důchodu a předat své společnosti dědicům, zaplatit obrovské částky na daních.

Za těchto okolností měli zpravidla tři možnosti: za prvé, mohli předat společnost dědici a zaplatit daně v plné výši; za druhé, mohli společnost prodat a vzdát se přitom kontroly nad ní; a konečně mohli vstoupit na burzu, čímž by vydali podnik – a cenu jeho akcií – na milost a nemilost trhu.

Žádná z těchto tří možností nebyla přirozeně příliš lákavá. Právník jménem Jerry Kohlberg proto přišel s řešením, i když poměrně pomalým a zdlouhavým.

Řekněme, že pan Důležitý odchází do důchodu. Jeho právníci založí fiktivní společnost a přivedou řadu investorů, kteří si vezmou obrovské půjčky, aby společnost pana Důležitého odkoupili. Pan Důležitý si stále ponechá podíl ve svém podniku, čímž si zachová určitou kontrolu, zatímco investoři obdrží cílovou společnost za mnohem nižší cenu, než kdyby ji získali na konci nabídkové války s ostatními potenciálními kupci.

Peníze na tyto odkupy pocházejí z bankovních úvěrů, pojistných dluhopisů a osobních prostředků investorů. V důsledku toho zúčastnění investoři zaplatí jen asi 10 % ceny, zatímco 30 % získají z pojistných dluhopisů a 60 % z bankovních úvěrů.

Jinými slovy, investoři získali cílovou společnost téměř za nic, zatímco fiktivní společnost na sebe vzala obrovské množství dluhů, jejichž dopady pocítí především cílová společnost.