Start-Up Nation

Zjistěte, co stojí za výsadním postavením Izraele v oblasti start-upů

Můžete přijít do podnikatelského prostředí s darem „inovativní“ národnosti? Podle Senora a Singera můžete mít díky tomu, že pocházíte z Izraele, značný náskok.

Tyto kapitoly ukazují, jak se Izrael stal světovou velmocí v oblasti inovací a podnikání. Díky své kultuře a geopolitice je to země plná kreativních a udržitelných start-upů, které vyvíjejí vše od elektromobilů až po systémy pro převod peněz. Pokud vás tedy zajímají sociální a ekonomické stavební kameny, které tvoří základ pro úspěšné start-upy, Izrael je země, o kterou byste se měli zajímat.

Prostředí Izraele je živnou půdou pro start-upy

Média vždy nabízejí zkreslený obraz Izraele a informují pouze o probíhajících konfliktech se sousedními zeměmi, konfliktu s Palestinci nebo íránské jaderné otázce. Často se však opomíjí jeden důležitý aspekt Izraele, a to jeho hospodářské úspěchy a úspěchy v oblasti inovací.

Mnoho lidí si neuvědomuje, že Izrael představuje jedno z největších center inovací a podnikání na světě.

Ve skutečnosti je Izrael světovým lídrem, pokud jde o podíl výdajů ekonomiky na výzkum a vývoj. V důsledku toho má Izrael také nejvyšší hustotu start-upů na světě, celkem 3 850 – jeden na každých 1 844 Izraelců.

Pro technologické společnosti je dnes těžké Izrael přehlédnout a většina z nich ho nepřehlédla. Například společnost Cisco získala devět izraelských start-upů a chce pokračovat.

Izraelské start-upy také přitahují velké množství rizikového kapitálu, který je nejdůležitějším měřítkem technologického potenciálu. V roce 2008 bylo v Izraeli investováno dvaapůlkrát více rizikového kapitálu na obyvatele než ve Spojených státech, více než třicetkrát více než v Evropě a osmdesátkrát více než v Číně. Izraelské společnosti jsou také silně zastoupeny na americké burze NASDAQ, a to více než všechny evropské společnosti dohromady.

Izraelská startupová scéna je velmi kreativní. Příkladem je společnost BetterPlace, která byla založena na podporu rozvoje elektromobilů. Elektromobily mají známé nevýhody, jako jsou drahé baterie, krátký dojezd a dlouhá doba dobíjení. Pokud si však kupující automobilu nemusí kupovat baterie přímo s vozem, mohou být elektromobily stejně levné jako benzinové automobily. Společnost BetterPlace toho tedy využila ve svůj prospěch tím, že baterie do automobilů pronajímá a vytvořila zároveň stanice, kde je možné baterie vyměnit. Proč se ale startupové scéně tak daří v Izraeli a jinde ne?

Kořeny úspěchu Izraele v této oblasti leží v jeho kultuře

Jeden z důvodů podnikatelských úspěchů Izraele lze hledat v mentalitě jeho obyvatel. Izraelci žijí v kultuře založené na rebelství, neformálnosti a asertivitě a jsou jí formováni.

V roce 2008 koupila společnost PayPal izraelský start-up Fraud Sciences – společnost nabízející řešení podvodů při online platbách. Scott Thompson, tehdejší prezident společnosti PayPal, prohlásil, že chování zaměstnanců Fraud Sciences na něj při prvním setkání udělalo velký dojem. Zaměstnanci se nebáli a otevřeně zpochybňovali metody společnosti PayPal pro odhalování podvodů.

Scott Thompson zažil to, co Izraelci nazývají chucpe – hebrejské slovo znamenající „drzost“ nebo „troufalost“. Pro Izraelce je drzost normou. Ať už doma, ve škole nebo v armádě, všude se učí, že asertivita je vítaná a očekávaná.

Izraelci jsou také tradičně otevření a pěstují antihierarchickou ideologii. Díky staletím debat rabínů o výkladu Bible je kladení otázek součástí židovské víry. Tato otevřenost k různým interpretacím a protiargumentům vytvořila kulturu pochybování a sporů, která se přenesla i do civilního života. Výsledkem je antihierarchické smýšlení, které je přítomné v celé izraelské společnosti.

Vezměme si izraelskou armádu: izraelská armáda je záměrně poddimenzovaná, co se týče vyšších šarží, protože menší počet vyšších důstojníků vede k větší individuální iniciativě na nižších úrovních.

Kromě toho jsou jednou ročně tisíce mužů zařazeny do vojenských záloh. Tím se omezuje společenská hierarchie, protože v zálohách mohou taxikáři dávat rozkazy milionářům a mladí lidé mohou školit své starší příbuzné.

Armáda hraje roli při vývoji špičkových technologií

Protože každý Izraelec musí v armádě sloužit minimálně dva roky, je armáda nedílnou součástí společnosti. Je také místem, odkud pochází velká část tvůrčí energie země, takže působí jako inkubátor pro start-upy v oblasti špičkových technologií.

V Izraeli se všichni sedmnáctiletí musí dostavit do vojenských náborových středisek, kde se podrobí prověrkám, které zahrnují psychologické testy a lékařské vyšetření. Těm, kteří v prověrkách uspějí obzvlášť dobře, je nabídnut výcvik v elitních vojenských jednotkách – nejvyšší z nich je jednotka Talpiot.

Kadeti Talpiotu absolvují zrychlené vysokoškolské studium matematiky nebo fyziky a zároveň se seznámí s technologickými požadavky všech vojenských odvětví. Cílem je zformovat z nich vůdčí osobnosti, které dokáží hledat mezioborová řešení vojenských problémů.

Ačkoli je výcvik v Talpiotu určen k rozvoji technologické elity armády, získávání vůdčích zkušeností a technických znalostí se uplatňuje také při zakládání nových společností, což z kadetů činí ideální kandidáty právě pro tuto činnost.

Tento druh výcviku se však netýká jen Talpiotu – každá vojenská jednotka poskytuje výcvik v inovativním a adaptivním řešení problémů, který je užitečný v podnikatelském prostředí.

Armáda je navíc prostorem, kde mladí muži a ženy úzce spolupracují s lidmi z různých kulturních, socioekonomických a náboženských prostředí. Naučit se jednat s nejrůznějšími lidmi je něco, co mohou kadeti později využít při jednání s mezinárodními obchodními partnery.

Jako bonus může během dlouhých hodin operací a výcviku vzniknout mnoho obchodních kontaktů.

Vidíme tedy, jak izraelská armáda podporuje podnikatelskou kulturu inovací, a není divu, že se absolventi výcviku stali zakladateli některých z nejúspěšnějších izraelských společností.

Kibucy a rizikový kapitál znamenaly zásadní pokrok v hospodářském rozvoji Izraele

Hospodářská historie Izraele je poznamenána dvěma významnými skoky. První nastal v letech 1948 až 1970 a druhý začal v roce 1990. Během těchto skoků se Izrael proměnil z méně rozvinuté země v průkopnické centrum inovací.

Jádrem prvního velkého hospodářského skoku Izraele byly kolektivní komunity známé jako kibucy. Kibucy vznikly jako zemědělské osady zaměřené na zrušení soukromého vlastnictví a vytvoření rovnostářského společenství. Byly hyperkolektivní a zároveň hyperdemokratické a jejich prostřednictvím došlo k technologickému průlomu.

Například v kibucu Chacerim v Negevské poušti se zjistilo, že půda je příliš slaná na to, aby se dala dostatečně obdělávat. Aby tento problém vyřešili, vymysleli členové kibucu způsob, jak půdu zbavit části soli tak, aby na ní mohli pěstovat plodiny. Byli úspěšní a v roce 1965 kibuc založil firmu na výrobu zavlažovacích systémů. To byl začátek toho, co se stalo Netafimem, celosvětovou společností zabývající se kapkovou závlahou.

Během druhého velkého izraelského hospodářského skoku vzniklo nové odvětví rizikového kapitálu.

V roce 1993 zahájila izraelská vláda iniciativu nazvanou Jozma, která nabízela daňové pobídky pro zahraniční investice rizikového kapitálu v Izraeli a slibovala zdvojnásobit prostředky na každou investici z vládních prostředků. To vyvolalo v americké komunitě rizikových investorů ochotu investovat do izraelských start-upů, což umožnilo izraelské technologické scéně podílet se na technologickém boomu 90. let. Během této doby se příjmy Izraele z informačních technologií vyšplhaly z 1,6 miliardy dolarů na 12,5 miliardy dolarů.

Program Jozma nakonec vytvořil nové odvětví rizikového kapitálu, které oživilo izraelskou startupovou scénu. To mělo zásadní význam pro druhý velký hospodářský skok Izraele.

Stěhování obyvatel je pro Izrael přínosem

Představte si, že si můžete dát k večeři cokoli, na co máte chuť, od jemenské kuchyně přes ruské speciality až po středomořská jídla. To je realita v Izraeli, který je díky velkému přílivu přistěhovalců domovem více než 70 národností a kultur.

Přistěhovalectví podpořilo izraelskou ekonomiku i v jiných ohledech. Vezměme si například ruské židovské přistěhovalce. V 90. letech 20. století začali po pádu Sovětského svazu přicházet ve velkých vlnách Židé z Ruska. Rusové s doktorskými a inženýrskými tituly proudili do Izraele v obrovském množství. Ačkoli najít pro nově příchozí pracovní místa a postavit pro ně domy byl pro vládu docela náročný úkol, Rusové přišli v ideální dobu.

V polovině 90. let 20. století nabíral mezinárodní technologický boom na obrátkách a izraelský technologický sektor potřeboval inženýry. Ruští inženýři byli těmi správnými lidmi pro izraelské technologické start-upy a velkou měrou přispěli k jejich úspěchu.

Příliv nových talentů je pro ekonomiku značným přínosem, ale co ti, kteří zemi opouštějí? Odchod Izraelců ze země ekonomice také pomáhá.

Například Michael Laor po získání inženýrského titulu na Ben-Gurionově univerzitě v izraelské Beeršebě dosáhl pozice ředitele pro inženýrství a architekturu ve společnosti Cisco v Kalifornii. V roce 1997, o 11 let později, se rozhodl vrátit do Izraele.

Aby si společnost Cisco udržela tak talentovaného zaměstnance, souhlasila s tím, aby Laor založil v Izraeli výzkumné a vývojové centrum společnosti. V roce 2008 mělo Laorovo centrum 700 zaměstnanců a společnost Cisco utratila nejméně 1,2 miliardy dolarů za investice do izraelských společností.

Lidé jako Michael Laor popírají představu o široce diskutovaném izraelském „odlivu mozků“.

K rozvoji technologií v Izraeli přispěla jeho geopolitická izolace

Izrael je na všech hranicích obklopen politickými protivníky a je v neustálém konfliktu. Může se zdát, že to izraelské ekonomice škodí, ale tyto geopolitické okolnosti jsou ve skutečnosti z dlouhodobého hlediska výhodné.

Izraeli se podařilo proměnit svou politickou izolaci v ekonomiku založenou na znalostech a inovacích.

Kvůli politickým problémům nemohli Izraelci donedávna cestovat do žádných sousedních zemí. Při životě v takové izolaci bylo proto přirozené, že se Izraelci zaměřili na technologické a telekomunikační obory, díky čemuž hranice a vzdálenosti v podstatě ztratily význam.

Arabské obchodní bojkoty navíc nutily Izrael vyvážet na trhy ve vzdálenějším zahraničí. V důsledku toho izraelské společnosti upustily od výroby velkého, snadno vyrobitelného zboží s vysokými přepravními náklady ve prospěch malých součástek a softwaru.

Geopolitická uzavřenost Izraele jej dokonale připravila na celosvětový přechod k ekonomice založené na znalostech a inovacích, což je trend, který je stále živý.

Izrael navíc proměnil trvalou vojenskou hrozbu ve výhodu v oblasti high-tech ekonomiky.

Zpočátku se Izrael rozhodl nakupovat velké zbraňové systémy od jiných zemí, místo aby investoval obrovské prostředky potřebné k jejich výrobě.

Po roce 1948 Izrael uzavřel spojenectví s Francií, jehož součástí byly francouzské dodávky vojenského vybavení a stíhacích letounů. V roce 1967 však Francie svou vojenskou podporu ukončila, čímž se Izrael stal vzhledem ke své geopolitické situaci a neustálému riziku války velmi zranitelným. To však podnítilo snahu Izraele o technologickou nezávislost, v důsledku čehož začal vyvíjet vlastní vojenskou technologii.

Úctyhodný technologický talent v oblasti vojenských projektů se později projevil v celé ekonomice, kde absolventi vojenského inženýrství vstoupili do soukromého technologického sektoru a pomohli nastartovat boom špičkových technologií.

Hospodářský úspěch Izraele není samozřejmý

Izraelská startupová scéna se může zdát poměrně stabilní, ale začala vznikat teprve poměrně nedávno. Co když byl tedy izraelský hospodářský úspěch pouhou souhrou náhod v důsledku okolností? Aby si izraelská ekonomika zajistila takovou sílu dlouhodobě, bude muset pravděpodobně překonat několik výzev.

Jednou z těchto výzev by mohlo být to, že izraelská ekonomika se stane příliš závislou na rizikovém kapitálu.

Klesající nabídka rizikového kapitálu znamená méně peněz pro izraelské start-upy. To se projevilo již během celosvětové finanční krize v roce 2008, která snížila objem peněz dostupných pro investice rizikového kapitálu. Při nedostatečném financování nezbylo mnoha izraelským start-upům nic jiného než ukončit činnost.

Izraelské společnosti se také příliš spoléhají na zahraniční trhy.

Více než polovina izraelského HDP pochází z vývozu do Evropy, Severní Ameriky a Asie. Když se tyto ekonomiky ocitnou v těžkých časech, znamená to pro izraelské start-upy méně zákazníků. Kvůli arabskému obchodnímu bojkotu nemá Izrael přístup na většinu regionálních trhů a domácí trh jednoduše není dostatečně velký, aby mohl fungovat jako náhrada.

Pravděpodobně nejznepokojivější hrozbou pro hospodářský růst Izraele je však nízké zapojení izraelské pracovní síly. Nízká míra zapojení izraelské pracovní síly (něco málo přes 50 %) je přičítána především dvěma menšinovým komunitám: charedimům, přísně ortodoxním Židům, a izraelským Arabům.

V mainstreamové židovské společnosti je zaměstnáno 84 % mužů a 75 % ve věku 25 až 64 let. Mezi arabskými ženami a charedskými muži jsou tato procenta téměř obrácená: 79 %, a 73 % je nezaměstnaných.

Hlavním důvodem této nízké účasti je skutečnost, že tyto skupiny zpravidla neslouží v armádě. To znamená, že je u nich menší pravděpodobnost, že se naučí a později rozvinou podnikatelské dovednosti, které armáda nabízí, a nemohou tak utvářet ani obchodní sítě, které si židovská izraelská mládež vytváří v armádě.