Nejistota

V dnešním světě je riziko neúspěchu všudypřítomné a nejistota nás provází na každém kroku. I když se nám nabízejí lákavé kariérní příležitosti, často se bojíme je přijmout, protože nechceme riskovat ztrátu stabilního příjmu.

Někteří lidé však odmítají tuto situaci pasivně přijímat a učí se, jak se s nejistotou vědomě vypořádat. Existuje řada technik, jak ji zvládnout. Když se naučíme s nejistotou pracovat, uvolníme si mentální kapacitu a získáme energii, kterou můžeme naplno věnovat novým nápadům a vynálezům.

V následujících kapitolách se dozvíte, co s námi nejistota dělá, proč se jí tolik bojíme a jaké nástroje potřebujete, abyste ji dokázali zvládat. Zjistíte také, že neexistují lidé bez strachu; proč se tolik lidí drží stejné rutiny každý den; proč sport není jen o fyzické kondici; a jak můžete „oklamat“ vlastní mozek.

Zkuste si vybavit poslední rozhodnutí, které jste museli udělat a které v sobě neslo určité riziko. Jak jste se cítili? Nervózně a úzkostně, že? Riziko je vždy spojeno s možností ztráty – a právě to nás děsí.

Když něco vytváříme, musíme do toho něco vložit: úsilí, čas, peníze, reputaci. Pokud ale selžeme, hrozí nám, že o část nebo dokonce o celou tuto investici přijdeme. Když je možnost ztráty – ať už peněz, nebo pověsti – příliš vysoká, máme tendenci vyhýbat se investicím do nových nápadů a raději si „zavřeme dveře“, jen abychom udrželi bezpečí a stabilitu, které už v životě máme.

Z toho plyne, že ti, kdo mají nejvíc co ztratit – například kvůli hypotéce nebo rodině, o kterou se musí postarat – bývají často zároveň těmi, kdo se nejvíce obávají riskovat.

Proč ale jinak riziko omezujeme? Přijímání rizika a myšlení „mimo zaběhnuté koleje“ v nás může vyvolávat obavu ze soudů ostatních – a kritiku nesnášíme. Když zkoušíme něco nového, ostatní nás pravděpodobně sledují a hodnotí, zvlášť pokud jdeme proti normám a tradicím. Často to vychází z přesvědčení, že následování neznámé cesty s nejasnými důsledky nás může zbytečně vystavit nebezpečí.

Kritika může přicházet od lidí, kteří nás podporují, od investorů, ale i od nás samotných. Soudy a strach z kritiky však mohou být toxické pro naši sebedůvěru a výrazně omezovat naši kreativitu.

Jeden experiment na Harvardu například ukázal, že malíři jsou méně kreativní, když pracují na zakázku. Jsou totiž nuceni dodat něco, co odpovídá očekáváním kupujícího, místo aby svobodně experimentovali s novými přístupy.

Nejistota nás zkrátka uvádí do nepohodlí, protože nechceme selhat před ostatními. Přesto však existují konkrétní kroky, které můžete podniknout, abyste tento strach postupně překonali.

Viděli jsme, že strach z rizika a selhání nás často brzdí v tom, abychom se pustili do toho, co skutečně chceme dělat. Má vůbec smysl tento strach poslouchat? Pokud máte příjemný a stabilní život, proč byste měli riskovat?

Protože hra na jistotu vám nikdy nenabídne stejné možnosti jako promyšlené riskování. Cokoli, co má předvídatelný výsledek, už pravděpodobně někdo jiný udělal. Kde je v tom pak vzrušení a prostor pro růst?

Naše vlastní zkušenosti i zkušenosti ostatních nám dávají pocit jistoty v různých oblastech. Problém je, že tyto zkušenosti představují přístupy, které už byly vyzkoušeny a ověřeny. Nejsou inovativní. Skutečná inovace se rodí v nejistotě.

Představte si, že chcete napsat píseň, ale posloucháte pouze Mozarta. Můžete ho napodobit a skládat krásnou hudbu, ale myšlenka vytvořit zcela nový hudební styl, jako byl rock’n’roll Billa Haleyho, by vás pravděpodobně vůbec nenapadla. Právě ochota čelit neznámému živí inovaci a kreativitu.

Psycholog Franck Zenasni v jedné studii zjistil, že lidé, kteří byli ochotni přijmout nejistotu, byli výrazně kreativnější. Nevadila jim určitá míra nejasnosti, takže byli ochotni pokračovat i tehdy, když stávající řešení nebylo dokonalé. Pravděpodobně lépe zvládali složité problémy, byli otevřenější různým podnětům a nespokojili se s ničím menším než s nejlepším možným řešením.

Společnost Google si tohoto vztahu dobře uvědomuje, a proto umožňuje zaměstnancům věnovat 20 procent pracovního času vlastním nápadům a projektům. Zaměstnanci v tomto čase v podstatě nemají co ztratit – nemusí vykazovat konkrétní výsledky. Díky tomu mohou riskovat, přijímat nejistotu a zlepšovat své schopnosti řešit problémy. To následně podporuje jejich kreativitu jak v těchto projektech, tak v každodenní práci.