Kreativita

Mihaly Csikszentmihalyi je maďarsko-americký psycholog, který se narodil v roce 1934 v Itálii. Studoval na univerzitách v Itálii, Švýcarsku a USA a získal doktorát z psychologie na univerzitě v Chicagu. Je známý pro svou práci na téma kreativity a toku, což je stav, kdy se člověk plně soustředí na činnost a zapomíná na okolní svět.

Csikszentmihalyi je autorem několika knih, včetně Kreativita: Flow a psychologie objevování a vynalézání a Flow: O štěstí a smyslu života. Jeho práce byla přeložena do více než 20 jazyků a získala mnoho ocenění.

Csikszentmihalyi je také zakladatelem a ředitelem Quality of Life Research Center na Claremont Graduate University v Kalifornii. Je členem Americké akademie umění a věd a Evropské akademie věd a umění.

Jeho práce ovlivnila mnoho oblastí, včetně psychologie, managementu, vzdělávání a umění. Csikszentmihalyi je stále aktivním výzkumníkem a přednáší na univerzitách po celém světě.

Úvod

Kreativita je o zachycení okamžiků, kvůli kterým stojí za to žít. Cílem autora je nabídnout pochopení toho, co k těmto okamžikům vede, ať už je to vzrušení umělce u stojanu nebo vědce v laboratoři, aby bylo možné poznatky využít k obohacení života lidí. Csikszentmihalyi vychází ze 100 rozhovorů s výjimečnými lidmi, od biologů a fyziků přes politiky a podnikatele až po básníky a umělce, a také ze svého třicetiletého výzkumu na toto téma, a na základě své slavné teorie zkoumá kreativní proces. Rozebírá například myšlenky, proč jsou tvůrčí jedinci často považováni za sobecké a arogantní a proč je zmučený génius do značné míry mýtus. A co je nejdůležitější, jasně vysvětluje, proč je třeba kreativitu pěstovat a proč je nezbytná pro budoucnost naší země, ne-li světa.

Zažili jste někdy situaci, kdy se vám zdálo, že nápady a řešení plynou z vaší mysli bez námahy, že každý váš krok je přirozený a dokonalý? To je tvůrčí neboli kreativní flow (česky plynutí neboli proudění), stav, který většina kreativních lidí pociťuje při své nejlepší práci.

I když možná víte, jaký je to pocit být kreativní, je však úplně jiný problém kreativitu skutečně vysvětlit a zjistit, odkud vlastně pochází.

Kreativita se odehrává v rámci systému

Proces, při kterém člověk přichází s novým nebo inovativním nápadem, nazýváme kreativitou. Co je však přesně zdrojem kreativity?

Někteří lidé se domnívají, že kreativita pramení poněkud magicky z nitra každého člověka, ale je to jistě složitější. Kreativitu do značné míry čerpáme ze svého okolí.

Zamyslete se nad tím. Pokud se kreativita objevuje jednoduše z ničeho nic, proč přesně bylo italské město Florencie kolem roku 1400 takovým ohniskem kreativity?

Nebyla to jen náhoda, že mezi lety 1400 a 1425 byla Florencie epicentrem italské renesance. Město finančně vzkvétalo, mecenáši umění podněcovali řemeslníky ke zkoumání a vytváření stále větších uměleckých děl.

V této době vznikla velká umělecká díla západní civilizace, například bronzové dveře florentské křtitelnice od Lorenza Ghibertiho nebo mohutná kopule florentského dómu, kterou navrhl Filippo Brunelleschi.

Období renesance ilustruje skutečnou povahu tvořivosti v tom smyslu, že tvořivost se v podstatě odehrává v rámci systému tvořeného doménou, oborem a člověkem.

Doména je široká kategorie, v níž se kreativita vyskytuje, například v matematice nebo hudbě.

V rámci domény je obor, který zahrnuje osoby, jež jsou odborníky v dané oblasti. Tito jedinci slouží jako strážci domény a určují, které nové myšlenky by měly či neměly být do domény zařazeny.

Například v doméně výtvarného umění se obor skládá z učitelů umění, kurátorů muzeí a vládních kulturních agentur.

Jednotlivá osoba je poslední složkou systému. Ke kreativitě dochází tehdy, když jednotlivec použije metody dané domény (například matematický vzorec nebo mollovou stupnici) k vytvoření něčeho nového (například nové hypotézy nebo hudebního díla) a tento nový produkt je přijat strážci domény.

Určité osobnostní rysy usnadňují kreativitu

Co zvyšuje pravděpodobnost, že bude člověk kreativní? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, přesto některé osobnostní rysy usnadňují kreativitu více než jiné.

Někteří lidé mohou mít genetické předpoklady nebo dokonce fyzické nadání, které podporuje zájem o určitou oblast již v raném věku, a raný zájem o danou oblast je pro kreativitu klíčový. Například člověk, který je obzvláště citlivý na barvy a světlo, může mít větší sklony k malování.

Člověk také potřebuje přístup k určité oblasti, což často závisí na štěstí. Výhodu mohou mít lidé, kteří se narodili v bohaté domácnosti, mají přístup ke vzdělání a k dalším kreativním osobnostem.

Přesto je přístup k oboru stejně důležitý. I když člověk vytvoří něco skvělého, může mít problém získat uznání za svou práci, pokud mu v daném oboru chybí ty správné konexe.

Proto například hudba Johanna Sebastiana Bacha nebyla široce známá, dokud skladatel Felix Mendelssohn jeho dílo znovu neobjevil a nepropagoval několik desetiletí po Bachově smrti.

Kreativní lidé také bývají složité osobnosti, což často vede ke konfliktům mezi různými osobnostními rysy. Vnitřní konflikt u kreativních osobností je běžný.

Někteří kreativci bývají například chytří a naivní zároveň. Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart byl hudební génius, ale měl také hravou, téměř dětskou osobnost.

Kreativní lidé jsou také často současně introverti i extroverti. Potřebují čas o samotě, aby se mohli věnovat svému řemeslu, ale zároveň cítí touhu podělit se o své nápady se světem.

Společné rysy kreativity

Kreativita je složitý proces. Například vědec nepřijde na geniální objev stejným způsobem jako umělec, který vytvoří nezapomenutelné dílo.

Ačkoli neexistuje jediný vzorec, který by platil pro kreativní proces ve všech oblastech, některé společné rysy existují. Obecně lze kreativní proces popsat v pěti krocích.

Prvním krokem je příprava, kdy se kreativec ponoří do problému nebo myšlenky.

Druhým krokem je inkubace, kdy se nápady rozvíjejí, aniž by si kreativec tento proces plně uvědomoval.

Třetím krokem je prozření neboli "aha!" moment, kdy se nový nápad vynoří na povrch vědomí.

Poté kreativec vstupuje do období hodnocení, kdy se musí rozhodnout, zda je jeho vhled cenný a stojí za to ho realizovat. Posledním krokem je rozpracování, kdy kreativec svůj nápad uvede do praxe.

Stále je možné vytvořit něco kreativního, aniž by bylo nutné provést přesně tyto kroky, ale nejčastěji kreativní vhled vzniká tímto způsobem.

Třemi hlavními zdroji kreativních nápadů jsou osobní zkušenost, kreativní doména a kreativní obor.

Výtvarní umělci a spisovatelé často čerpají svou kreativitu z osobních zkušeností – z emocí, jako je láska nebo úzkost, nebo z životních událostí, jako je narození nebo smrt. Například básníci Anthony Hecht a Hilde Dominová často zaznamenávali své inspirace tím, že si zapisovali své každodenní zážitky.

Doména je velkým zdrojem kreativní energie. Kreativní lidé často dostávají nápady, když nesouhlasí s převládající myšlenkou své domény a snaží se proti ní vzbouřit.

Lidé z oboru také inspirují ke kreativitě. Velký vliv na myšlení kreativce mají učitelé, spolužáci, spolupracovníci a mentoři. Například vědci se neučí jen z knih – nápady a inspiraci čerpají také ze seminářů a workshopů.

Kreativní lidé zažívají flow

Co motivuje kreativní lidi k další práci? Z rozhovorů s kreativními lidmi, jako jsou spisovatelé, hudebníci a vědci, autor zjistil, že většina kreativních lidí dělá kreativní práci, protože je baví.

Radost, kterou kreativní člověk při práci pociťuje, se nazývá flow. Autor uvádí, že v rámci prožitku flow existuje devět prvků, tři z nichž prozkoumáme podrobněji.

Za prvé, ve stavu flow máte v každém kroku jasné cíle. Když jste ve flow, víte, co je třeba udělat. Hudebník ví, které tóny má zahrát, a horolezec téměř bez přemýšlení ví, které kroky má udělat.

Stejně tak vědec, který významně přispěl do svého oboru, má jasné cíle, jak vyřešit určité problémy. Zná mezery ve svém oboru a chce je odstranit.

Zadruhé, kreativní člověk získává okamžitou zpětnou vazbu, když je ve stavu flow. Hudebník všemi smysly slyší, zda jsou jeho noty správné, a horolezec instinktivně cítí, zda jsou jeho pohyby správné.

Kreativní lidé si také umí dávat účinnou zpětnou vazbu. Vědec Linus Pauling, který získal Nobelovu cenu za chemii, řekl, že rozdíl mezi kreativně produktivním a neproduktivním člověkem spočívá ve schopnosti vyhodnotit své nápady a oddělit dobré od špatných.

Za třetí, stav flow zkresluje vnímání času kreativního člověka. Hodina cvičení na housle může umělci ve stavu flow připadat jako pouhých pět minut.

Básník Mark Strand kdysi o kreativním procesu řekl: "Jde o to být jím tak nasycen, že neexistuje žádná budoucnost ani minulost, je to jen prodloužená přítomnost...".

Okolí kreativního člověka má velký vliv

Být ve správný čas na správném místě má v kreativním procesu velký význam. Výběr správného kreativního místa je však náročný.

Sociální, kulturní a institucionální kontext člověka hraje roli v tom, jakou "kreativitu" může vytvářet. Proto má smysl, aby se kreativní lidé pohybovali v epicentru informací a dění v rámci své domény.

Například New York je žhavým místem pro začínající umělce, protože je to místo, kde mohou sledovat trendy a události z první ruky. Stejně tak vědce přitahují instituce, kde mohou spolupracovat s dalšími velkými mysliteli ve svém oboru.

Instituce, jako jsou Bellovy laboratoře, je ideálním místem pro spolupráci teoretiků a experimentátorů, protože kanceláře jsou blízko sebe, což umožňuje snadné sdílení nápadů a inspirace.

Člověk je také kreativnější, když je jeho prostředí inspirativní. Mnoho kultur již od starověku věřilo, že fyzické prostředí může mít velký vliv na vaše myšlenky. Čínští mudrci psali básně na malých ostrovních pavilonech, hinduističtí bráhmani putovali do lesa a hledali božství, křesťanští mniši si vybírali krásná místa v přírodě pro stavbu klášterů.

Když skladatel Franz Liszt navštívil italskou vesnici Bellagio u jezera Como, napsal: "Cítím, že všechny ty různé rysy přírody kolem mě vyvolaly v hloubi mé duše citovou reakci, kterou jsem se pokusil přepsat do hudby." Nové a krásné prostředí může jistě inspirovat kreativní vhled.

Přesto však nová prostředí nemusí být pro kreativní proces vždy přínosná. Další kreativní kroky, jako je příprava a hodnocení, se často odehrávají efektivněji ve známém, pohodlném prostředí.

Možná proto skladatel Johann Sebastian Bach nikdy necestoval daleko od svého rodného Durynska v Německu a Francouz Marcel Proust napsal své mistrovské dílo v temné pracovně. Dokonce i Albert Einstein vytvořil teorii relativity u svého kuchyňského stolu.

Kreativita není vrozená

Lidé mají tendenci předpokládat, že se kreativní jedinci se svým talentem rodí. Příběh o tom, že italský renesanční malíř Giotto v raném věku dokázal nakreslit dokonalý kruh volnou rukou, je jen jedním z příkladů toho, že společnost očekává, že se génius narodí, nikoliv stvoří.

Připouštíme, že mnoho kreativních lidí projevuje talent již v raném věku, jako například skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, který v dětství projevoval výjimečné hudební schopnosti. Ne všichni dospělí géniové však byli kdysi wonderkindy neboli zázračnými dětmi.

Mnoho příběhů o wonderkindech jsou ve skutečnosti jen mýty. Giottův příběh o původu se často vypráví jako pohádka, s úvodem typu: "O jeho mládí není nic známo – jen legendy." Vždyť se o něm vyprávějí jen legendy.

Mnoho kreativních dospělých rozhodně nevykazovalo rané známky neobvyklého talentu. Albert Einstein ani Charles Darwin nebyli zázračnými dětmi. Státnické schopnosti Winstona Churchilla rozkvetly až ve středním věku. Spisovatelé Lev Tolstoj, Franz Kafka a Marcel Proust v mládí na své učitele nezapůsobili.

Při zkoumání dětství kreativních osobností je zkrátka obtížné najít konzistentní vzorce.

Přesto se jeden z mála vzorců objevuje – zdá se, že školní docházka má na život kreativního člověka jen malý vliv. Autora při jeho výzkumu překvapilo, jak málo kreativních lidí popisovalo zvláštní vztahy s učiteli ve škole nebo vůbec uvádělo školu jako zdroj inspirace.

Významný biolog George Klein uvedl, že až na jednoho byli všichni jeho učitelé průměrní. Jako teenager se o filozofii a literatuře dozvěděl více od svých přátel než z hodin.

Také další významní kreativce, jako například Albert Einstein, umělec Pablo Picasso a spisovatel T. S. Eliot, uvedli, že doba strávená ve škole jen málo přispěla k jejich pozdějším úspěchům.

Kreativní lidé nevolí tradiční cestu vzdělání – kariéra

Zkušenosti člověka v rané dospělosti mají obvykle velký vliv na to, kým se stane později v životě. Totéž platí i pro kreativní lidi.

Proto jsou vysoká škola nebo postgraduální studium obvykle vrcholnými body v životě kreativního člověka. Kreativní lidé se často stěhují z regionálních oblastí, kde se mohli cítit nepatřičně. Pro některé z nich může být vysoká škola první příležitostí, kdy mají mentory a vrstevníky, kteří je oceňují.

Kreativní lidé také často na vysoké škole najdou svůj hlas nebo poslání. Například americký básník Anthony Hecht měl v mládí rád matematiku a hudbu, ale lásku k literatuře objevil až na vysoké škole a teprve tehdy se rozhodl stát se básníkem.

Vysoká škola také mnoha lidem umožňuje poprvé se osamostatnit, což je pro rozkvět kreativity nezbytné. David Riesman, slavný americký sociolog, si nakonec na vysoké škole navzdory přání svého otce mohl dovolit studovat práva místo medicíny.

A po vysoké škole se kreativní lidé obvykle nevěnují kariéře v tradičním slova smyslu.

Většina typických absolventů si hned po vysoké škole najde základní práci a nějakou dobu pracuje, dokud nepřejde na vyšší pozice. Naproti tomu kreativní lidé si často musí svou kariérní dráhu a dokonce i práci vymyslet sami. Například před Sigmundem Freudem neexistovali žádní psychoanalytici a před Thomasem Edisonem žádní elektrikáři.

Kreativní lidé tedy nejenže vyvíjejí nové způsoby myšlení, ale často jsou i prvními praktiky v nových oblastech, které vytvářejí. Dláždí tak cestu ostatním, kteří je následují.

Kreativita s věkem neklesá

Jaký je vztah mezi věkem a kreativitou? Studie naznačují, že kreativita člověka dosahuje vrcholu po třicítce a že lidé starší 60 let jen zřídkakdy vytvářejí velká díla.

Novější studie však naznačují opak. Naznačují, že kreativita člověka není pokročilým věkem omezena.

Mnoho kreativních lidí tvrdí, že jejich duševní schopnosti se s věkem nesnižují. Starší kreativci mohou naříkat, že jim ubývá energie, ale to je něco jiného než slabší mentální schopnosti.

Heinz Maier-Leibnitz, významný osmdesátiletý fyzik, uvedl, že s přibývajícím věkem se jeho chuť pracovat zvyšuje, ale jeho energie už nestačí tomu, co chce dělat.

Velký počet kreativních osobností tvrdí, že jejich duševní schopnosti zůstaly s přibývajícím věkem stejné, nebo se dokonce zlepšily. S postupem času nasbírají více zkušeností a lépe chápou svět, takže se v tom, co dělají, stále zlepšují.

Devadesátiletá krystalografka Isabella Karleová se domnívá, že její životní zkušenosti prohloubily její znalosti a umožnily jí komplexnější myšlení. Fyzik Linus Pauling měl nejplodnější publikační období mezi 70. a 90. rokem života.

Mnoho starších kreativců, s nimiž autor vedl rozhovory, bylo stále velmi nadšených pro svou práci a velmi podrobně popisovali současné projekty. Stáří jim umožnilo ještě více prozkoumat svět a rozšířit své zájmy o další oblasti, jako je politika, lidská péče nebo environmentální studia, což jejich práci dodalo hloubku.

Ani jeden z kreativců se nebál smrti, byli spokojeni s tím, že budou dál dělat to, co je baví.

Naše budoucnost závisí na kreativitě a inovacích

Problémů světa je mnoho – přelidnění, ubývající zdroje energie a globální oteplování atd. Naše budoucnost závisí na vývoji nových inovativních řešení.

To znamená, že naše přežití jako druhu závisí na kreativitě.

Zatímco naše genetická "výbava" jako lidí zůstala většinou stejná, společnost se v průběhu staletí dramaticky změnila. Kulturní změny přicházejí prostřednictvím memů (pozn. red. termín pro kulturní obdobu genu – replikující se jednotku kulturní informace) neboli myšlenek, které se jako jednotlivci a skupiny učíme a předáváme dalším jednotlivcům a skupinám. Memy určují, co víme, v co věříme a co děláme.

Memy nepocházejí z vnějších vlivů, jako jsou přírodní predátoři nebo klimatické změny. Jako lidé si je vytváříme sami, a proto mají memy obrovský vliv na naši budoucnost. Zásadní je, abychom se ujistili, že se řídíme správnými memy a že tyto memy fungují tak, aby v budoucnu podporovaly větší kreativitu.

Existují způsoby, jak můžeme kreativitu ve společnosti podpořit. Musíme pomoci dětem získat včasný přístup k co největšímu počtu oblastí, aby měly šanci objevit své vášně již v raném věku.

Děti také potřebují lepší přístup ke vzdělávacím materiálům. Otevření světa vědeckých článků, shromažďování zpráv a umění podpoří více nových hlasů v mnoha různých oblastech.

Zásadní je, že potřebujeme doménové materiály, kterým bude rozumět každý laik, abychom neodradili ty, kteří se o to možná zajímají, ale zatím nemají žádné dovednosti. Pokud se nějaká oblast jeví jako uzavřená nebo nepřístupná, méně mladých lidí vynaloží úsilí, aby do ní vstoupili, což brzdí kreativitu. Důležitá je jasná a transparentní komunikace v rámci všech oblastí.

‍

Zastavte se a jen tak pozorujte svět kolem sebe

Prvním krokem k tomu, abyste se stali kreativnějšími, je vypěstovat si vášeň pro zvědavost. S přibývajícím věkem často ztrácíme smysl pro zvídavost, protože život se stává rutinou. Naproti tomu kreativní lidé zůstávají zvědaví až do pozdního věku, dokonce až do devadesátky.

Zůstaňte tedy zvědaví. Snažte se každý den najít něco, co vás překvapí. Najděte si čas zastavit se, vyzkoušet nové jídlo na jídelním lístku v restauraci nebo skutečně naslouchat svým kolegům v kanceláři. Vždycky můžete najít něco nového, co se dozvíte, a nemusí to být nic světoborného. Všechno a cokoli může být potenciálně zajímavé.

Příliš často se stává, že když nás něco zaujme, například písnička nebo zajímavá květina, chvíli o tom přemýšlíme a pak jdeme dál. Ale vážně se snažit něco naučit je důležitou součástí tvůrčího procesu. Proto se za svými zájmy vydejte – nenechte si je utéct. Nikdy nevíte, kam vás nový zájem může zavést.

Jakmile svou kreativitu probudíte, je důležité ji chránit před rozptylováním. Kreativní lidé si vytvářejí návyky, které jim pomáhají soustředit pozornost a vyhýbat se věcem, které je zpomalují.

Snažte se převzít kontrolu nad svým osobním rozvrhem. To, co děláte během dne, nemusí podporovat vaše tvůrčí cíle. Zjistěte, kdy jste nejproduktivnější – brzy ráno nebo pozdě večer? Dopřejte si čas na soustředění, kdy na to máte nejvíce energie a zažijete stav flow.

Udělejte vše pro to, abyste podpořili svůj vlastní jedinečný způsob myšlení, a kreativita se pro vás stane životním stylem.