Zeptejte se mě na moji dělohu

Mít chronické onemocnění je něco, čeho se mnoho z nás obává. Ale co když skutečně vážně onemocníte a zjistíte, že vám nikdo nevěří? Přesně téhle noční můře čelila devatenáctiletá Abby Norman, když se jednoho dne probudila s nesnesitelnými bolestmi.

V tomto shrnutí se seznámíte s Normanininým bojem o to, aby ji lékaři brali stejně vážně jako její bolest. Při zkoumání historie ženského zdraví odhalíte šokující skutečnost: ženské utrpení je často bagatelizováno a ignorováno.

Ve své kronice hrůzostrašného zápasu s endometriózou Abby odhaluje zkušenosti milionů žen po celém světě a vrhá světlo na jejich život s postižením, hanbou a chronickou bolestí. Částečně intimní memoáry a částečně obžaloba lékařského sexismu – tyto úryvky sledují boj jedné mladé ženy proti genderové nerovnosti ve zdravotnictví.

V těchto úryvcích se dozvíte:

• jak ponižující může být, když lékaři zacházejí se ženami v bolesti;
• jaké to je žít s oslabující endometriózou; a
• proč Abby Norman založila online fórum o ženském zdraví.

Abby Norman bylo teprve devatenáct, když jí náhlý nástup nesnesitelné bolesti navždy změnil život. Studovala na prestižní Sarah Lawrence College v New Yorku a díky stipendiu se mohla naplno věnovat literatuře, tanečním lekcím i přátelům. Jednoho rána v roce 2010 ji však hrozná, nevysvětlitelná bolest připravila o všechno, co si začala budovat.

To osudné ráno začalo jako každé jiné. Abby vstala z postele a zamířila do sprchy. Napůl ještě ospalá vstoupila do kabiny a pustila vodu. Ve chvíli, kdy na její tělo dopadly první kapky, ale pochopila, že je něco strašně špatně. Najednou měla pocit, jako by jí někdo vrazil nůž do břicha.

Zoufalá si začala prohmatávat tělo a snažila se zjistit, odkud bolest vychází. Rychle si uvědomila, že je všude a zároveň nikde, kam by dosáhla rukama. Agonie vycházela z hloubi jejího těla. Když tam stála a snažila se ani nepohnout, bodavé pocity se změnily v hroznou, valící se bolest, která jí zaplavila břicho a pánev a stáčela se k dolní části páteře.

Přemožená závratí a nevolností se s vypětím sil dopotácela zpátky do pokoje. Během té krátké, ale mučivé cesty z koupelny na kolej měla Abby jen matnou představu, že zároveň vstupuje do nového života – života chronicky nemocné.

Téměř okamžitě začalo toto tajemné onemocnění její život rozkládat. Zbytek dne prožila v mlze bolesti a přerušovaného spánku. Stejné to bylo i následující den. Ležet pohodlně bylo nemožné, stejně jako sedět. Jíst také nedokázala.

Když přišel víkend, šla Abby do své brigády v kavárně a zkolabovala při přípravě kávy. Nakonec, po týdnu agonie, vyhledala lékařskou pomoc.

Proč čekala tak dlouho? Stejně jako mnoho Američanů neměla dostatečné zdravotní pojištění. Zatímco její spolužáci mohli zůstat na pojistkách svých rodičů díky zákonu o dostupné péči, Abby byla se svými rodiči zcela v rozporu a bez kontaktu. Byla finančně nezávislá a bez jakékoli rodinné podpory, a proto se děsila narůstajících lékařských dluhů.

Po sedmi dnech však bolest přehlušila i její obavy z peněz a Abby se s vypětím sil dostala do nemocnice. Lékaři jí ale neposkytli odpovědi, v které doufala – jak uvidíme v další kapitole.

V následujícím roce vyhledala Abby pomoc u několika lékařů. Ti však nedokázali její bolest přesně vysvětlit ani ji účinně léčit – a její utrpení navíc brali na lehkou váhu.

Během dvanácti měsíců po onom hrozném ránu se Abby od lékařů dočkala převážně povýšeného chování a chybných diagnóz. První lékař, kterého navštívila, například automaticky předpokládal, že její potíže souvisejí se sexuálním životem. Když mu Abby v slzách řekla, že je panna, prakticky neměl co dalšího nabídnout. Zjevně rozpačitý z jejího pláče jí předepsal silná antibiotika a doporučil, aby pila co nejvíce brusinkového džusu. Ani jí nenavrhl CT vyšetření, které by mohlo problém blíže objasnit.

Po týdnu bez jakéhokoli zlepšení si Abby vyžádala druhý názor. Tento lékař jen na základě jejího věku usoudil, že by mohlo jít o ovariální cystu, pokrčil rameny a doporučil jí, aby navštívila gynekologa.

Zatímco byla Abby posílána od jednoho odborníka k druhému, její život se rozpadal. Cenné stipendium, které jí umožňovalo studovat, bylo podmíněno prospěchem. Jenže bolest ji nutila vynechávat výuku a trávit dny v posteli, takže její studijní výsledky trpěly stejně jako ona. Brzy jí škola sdělila, aby si sbalila věci a odešla – s tím, že se může vrátit, až bude zdravá.

Ani gynekoložka, kterou Abby poté navštívila, ji však nedokázala vrátit ani ke zdraví, ani ke studiu. Po bolestivém vaginálním ultrazvuku lékařka prohlásila, že nenašla nic fyzicky v nepořádku. Když se ale příznaky znovu zhoršily, Abby podstoupila explorativní operaci reprodukčních orgánů.

Když se probudila z narkózy, lékařka se jí omluvila: skutečně měla ovariální cystu, kterou na ultrazvuku nedokázala zachytit. Byla tak velká, že zkroucila jeden z vejcovodů a způsobovala jí kruté bolesti.

Abby předpokládala, že lékařka cystu odstranila spolu s poškozeným vejcovodem a vaječníkem – vždyť šlo o zjevnou příčinu jejího utrpení. Šokovalo ji proto, když se dozvěděla, že gynekoložka cystu pouze vypustila a postižené místo obalila vstřebatelnou tkaninou. Odstranění vaječníku, vysvětlila, by mohlo ovlivnit Abbyinu plodnost.

Abby byla ohromená. Proč byla její potenciální plodnost upřednostněna před ukončením nesnesitelné bolesti? Jak se dalo čekat, o několik měsíců později se bolest vrátila.