100 milionů let jídla

Něco je zjevně špatně s našimi stravovacími návyky. Západní svět dnes trápí celá řada onemocnění souvisejících se stravou. Více lidí než kdy dřív trpí diabetem 2. typu, obezitou a potravinovými alergiemi, nemluvě o mnoha formách rakoviny. Co je tedy přesně špatně na tom, jak jíme – a co bychom měli dělat jinak?

Stravovací návyky našich předků nabízejí několik odpovědí. Obecně byli mnohem zdravější než lidé dnes, takže není divu, že v posledním desetiletí výrazně vzrostl zájem o jídelníčky našich prapředků, například o paleo dietu. Abychom ale získali úplný obraz, musíme se vrátit ještě mnohem dál – k našim nejstarším předkům, kteří žili na stromech před 100 miliony let, a sledovat, jak se přizpůsobovali měnícím se podmínkám a dostupné potravě.

Následující kapitoly zkoumají, zda by stravovací volby těchto dávných předků mohly fungovat i pro nás dnes. Na cestě lidskou evolucí se dozvíte, proč bychom si občas měli dát nějakého brouka, co byla podivná nemoc, která postihovala hlavně bohaté, a proč mléko zdaleka není tak zdravé, jak si možná myslíte.

Kdyby některý z našich prvních předků vstoupil do dnešního supermarketu, ohromilo by ho množství možností. Rozdíl mezi přeplněnými regály moderních obchodů a tím, z čeho si mohli vybírat naši dávní předci k večeři, už by sotva mohl být větší.

Naši nejstarší předkové, kteří se objevili zhruba před 100 miliony let, žili v korunách tropických lesů a převážně se živili hmyzem. Nám se to dnes může zdát nechutné, ale hmyz je ve skutečnosti bohatým zdrojem kalorií, vitaminů a železa. I dnes by hmyz mohl být skvělým doplňkem moderní lidské stravy.

Pokusit se žít jen z brouků by však nebylo příliš rozumné. Naši předci měli enzymy, které jim umožňovaly rozkládat chitinem tvořené vnější kostry hmyzu – látku, kterou už dnes trávit nedokážeme. Dalším problémem je, že hmyz může vyvolávat alergie a produkovat škodlivé toxiny.

V rozumném množství by ale konzumace hmyzu byla pro moderní produkci potravin velkým přínosem. Například cvrčci produkují přibližně o 50 procent méně oxidu uhličitého než krávy na stejnou hmotnost masa a přeměňují krmivo na kalorie asi dvanáctkrát efektivněji.

Naši předci se nicméně přestali těmito malými tvory živit zhruba před 60 miliony let. V té době začalo klima chladnout a se zvyšující se vlhkostí se objevily první ovocné stromy. Ve stejném období naši předci ztratili schopnost syntetizovat vitamin C, který je nezbytný pro ochranu buněk před poškozením. Přežili jen proto, že mohli získávat dostatek vitaminu C z ovoce.

Přibližně před 30 miliony let se tak naši předci stali převážně plodožravci. Ani příliš mnoho ovoce však není bez rizika – obsahuje fruktózu, kterou naše tělo dokáže zpracovat jen do určité míry; nadměrná konzumace může vést k inzulinové rezistenci a rakovině slinivky.

Herec Ashton Kutcher se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Když se připravoval na roli Steva Jobse, držel měsíc Jobsem oblíbenou ovocnou dietu. Po pouhých 30 dnech skončil v nemocnici s vážnými problémy se slinivkou.

Přibližně před dvěma miliony let začali naši předci sestupovat z korun stromů a přizpůsobovat se životu na zemi. Začali se více podobat lidem – a změnila se i jejich strava.

Zhruba ve stejné době začali tito raní lidé lovit a sbírat potravu a jíst více masa než kdykoli předtím. V důsledku toho se jejich mozky začaly rychle zvětšovat. Během pouhého jednoho milionu let se velikost mozku našich předků zdvojnásobila, což pravděpodobně souvisí právě s jejich nově masitou stravou. Maso, nabité důležitými mastnými kyselinami, je ideálním palivem pro rostoucí mozek.

Velké mozky navíc našim předkům poskytly evoluční výhodu. Chytřejší a lépe koordinované lovecké skupiny dokázaly ulovit více kořisti, takže jejich rodiny měly větší šanci přežít a předat své geny dál.

Maso má ovšem kromě výhod i svá rizika. Je plné bílkovin, které dokážeme tolerovat jen v omezeném množství. Při trávení bílkovin vznikají potenciálně toxické látky zvané dusíkaté sloučeniny. Pokud člověk získává více než 40 procent denního příjmu energie z bílkovin, hladiny těchto sloučenin v těle se nebezpečně zvyšují.

Dalším důvodem, proč může nadměrná konzumace masa škodit, je vysoký obsah cholesterolu. Ten se může v kombinaci s dalšími látkami usazovat v cévách a ucpávat je. Cholesterol ale není jen „špatný“. Je prekurzorem esenciálních pohlavních hormonů, jako je testosteron a estrogen, a také zvyšuje hladinu lipoproteinů s vysokou hustotou (HDL), které mimo jiné příznivě ovlivňují naši náladu.

Většinu cholesterolu si játra a střeva vytvářejí sama, ale živočišné produkty, jako je maso a mléčné výrobky, dodávají další množství, které ovlivňuje naše hormonální hladiny. Dívky, které vyrůstají na stravě bohaté na cholesterol, proto dosahují pohlavní dospělosti dříve. Mohou tak začít rodit v mladším věku a mít více potomků, ale zároveň mívají nižší očekávanou délku života.