100

Průměrná délka lidského života se v posledních dvou stoletích neustále prodlužovala: zhruba z 29 let na začátku devatenáctého století na téměř 70 let dnes. Jak se technologický a vědecký pokrok dále rozvíjí, tento trend se v budoucnu pravděpodobně ještě zrychlí.

Pokud však budeme všichni žít stále déle, nevyhnutelně to přinese řadu společenských dopadů. Celosvětová populace poroste, počet starších lidí, kteří budou potřebovat péči, bude vyšší než kdykoli předtím a větší pracovní síla se bude potýkat s novými ekonomickými výzvami. Jak si s tím poradíme?

V následujících kapitolách uvidíme, že naše nejhorší obavy z tohoto nového světa jsou z velké části přehnané. I když se většina z nás dožije požehnaného věku, společnost se s tím dokáže vyrovnat – a dokonce na tom může prosperovat.

Dočtete se mimo jiné, proč první člověk, který se dožije 1 000 let, možná už dnes žije mezi námi; proč se možná budeme muset smířit s tím, že budeme mít sourozence o 50 let mladší; a jak lze „hackovat“ geny.

Co odlišuje lidi od zvířat? Většina z nás by řekla, že je to vědomí vlastní smrtelnosti – skutečnost, že víme, že jednou zemřeme. Toto poznání našeho osudu – a snaha ho změnit – zaměstnává lidskou mysl už tisíce let.

Ve starověku byla smrt často chápána jako trest bohů za lidské přestupky či nemorálnost. Ve starověkém Řecku se například věřilo, že naše smrtelnost, nemoc a utrpení jsou odplatou Dia za to, že lidé přijali od titána Prométhea dar ohně.

Naši předkové věnovali mnoho času snaze tento osud oklamat. Lidé ve starověkých i středověkých civilizacích se pokoušeli zpomalit, nebo dokonce zastavit proces stárnutí. Alchymie, známá především snahou přeměnit obyčejné kovy ve zlato, byla zároveň posedlá hledáním nesmrtelnosti a elixírů prodlužujících lidský život.

Přestože se snažili smrt překonat, uvědomovali si také, že nesmrtelnost nemusí být vždy žádoucí. Skvělým příkladem je dílo Jonathana Swifta Cesty Gulliverovy. Gulliver v něm navštíví zemi Luggnagg, kde se malá menšina obyvatel, takzvaní „struldbrugové“, rodí jako nesmrtelní. Zpočátku Gulliver jejich úděl obdivuje, postupně si však uvědomuje, že jde spíše o prokletí. Struldbrugové si sice užívají krásné mládí, ale jak stárnou, jejich zdraví se zhoršuje, přicházejí o zuby a vlasy a nakonec nejsou schopni ani mluvit. Postupně se stávají zahořklými a odcizenými od společnosti.

Naši předkové tedy toužili po nesmrtelnosti, ale zároveň se obávali, že by za ni zaplatili ztrátou zdraví. V následující části uvidíme, jak se moderní věda snaží tento problém vyřešit: nejen že usiluje o zpomalení stárnutí, ale zároveň se snaží udržet nás zdravé po delší část života.

Většina z nás chce žít dlouho, ale jen málokdo by chtěl strávit stáří v bolesti a slabosti. Naštěstí moderní věda hledá způsoby, jak tento problém zmírnit a pomoci nám vést delší a zároveň zdravější život.

Nové lékařské technologie nám dokonce umožňují léčit onemocnění, která byla dosud nevyléčitelná. Jedním z takových průlomů je tkáňové inženýrství.

V roce 2008 prodělala Claudia Castillo tuberkulózu. Následně se jí zhroutila levá větev průdušnice, takže nemohla dýchat do levé plíce. Dříve by jedinou možností, jak její stav zmírnit, bylo odstranění celé levé plíce – zákrok s vysokým rizikem úmrtí. Claudia však dostala novou, průlomovou léčbu: lékaři jí odebrali kmenové buňky z kostní dřeně, „oseli“ jimi darovanou průdušnici a tu jí poté transplantovali. Zákrok byl velmi úspěšný a během několika týdnů se jí plná kapacita plic obnovila. O dva měsíce později už tančila na Ibize.

Dalším nedávným lékařským zázrakem je regenerace. Tento proces známe z přírody – například když mlokovi doroste ztracená noha. Vědci se nyní snaží tento jev napodobit i u lidí. Když si pacientka Deepa Kulkarni náhodou uřízla špičku prstu, ponořili ji lékaři do nového typu materiálu zvaného extracelulární matrix (ECM). Ten brání tvorbě jizev a stimuluje růst nové tkáně. Sedm týdnů po léčbě se jí prst vrátil na původní velikost i tvar.

Pokrok v genomice nám také pomůže zefektivnit diagnostiku i léčbu nemocí. Sekvenování lidského genomu je stále rychlejší a levnější. Díky přístupu k úplné genetické informaci konkrétního člověka můžeme například personalizovat léčbu rakoviny či HIV a výrazně zvýšit její účinnost.

Vstupujeme do doby, kdy vědci dokážou nemocem předcházet a pomáhat našim tělům regenerovat. V nadcházejících letech si tak mnozí z nás budou moci užívat mnohem příjemnější a delší život.

Zůstává však otázka: je prodloužení zdravé části života vždy jednoznačně dobré? Tomu se budeme věnovat v další části.