Vymýcení

Před méně než stoletím umírali lidé jako mouchy na nemoci, které většina z nás už vůbec nemusí řešit, nebo které dokonce zcela zmizely. Příchod očkování v 18. století patří k největším úspěchům veřejného zdravotnictví. A dnes, vyzbrojeni stále hlubším poznáním toho, jak nemoci fungují a šíří se, máme možnost řadu z nich úplně vymýtit.

Měli bychom to ale skutečně dělat? Může to znít proti intuici, ale mnoho lidí je ve skutečnosti proti myšlence úplného vymýcení nemocí. Ne proto, že by chtěli, aby lidé dál umírali, ale proto, že náklady na takové projekty podle nich převyšují jejich přínosy a odčerpávají peníze od jiných, důležitějších oblastí.

Co bychom tedy měli dělat místo toho? V tomto shrnutí se dozvíte, proč je koncept vymýcení tak radikální; proč je někdy potřeba nasadit armádu, aby likvidovala komáry; a proč lidé bučeli, když Bill a Melinda Gatesovi oznámili, že chtějí vymýtit malárii.

Na první pohled se zdá samozřejmé, že by bylo skvělé vymýtit všechny nemoci. Díky pokroku ve vědě se této možnosti každým dnem přibližujeme. Vymýcení nemocí se stalo reálně myslitelným už v 19. století, kdy vědci poprvé pochopili, co je způsobuje.

Robert Koch například v roce 1882 zjistil, že tuberkulózu vyvolávají bakterie nazývané tuberkulózní bacil. Vědci začali chápat, že za nemoci mohou drobné organismy – bakterie, viry a paraziti. Vědecká komunita si také uvědomila, že původci nemocí se často šíří prostřednictvím hmyzu, například komárů. Na konci 19. století Ronald Ross a Giovanni Battista Grassi prokázali, že malárii přenášejí samičky komárů rodu Anopheles.

Jakmile vědci odhalili původce nemocí, mohli začít pracovat na jejich prevenci – například vývojem vakcín. Vymýcení se najednou zdálo dosažitelné. A pokud by vědci dokázali nějakou nemoc vymýtit, neměli by to prostě udělat?

Po druhé světové válce, kdy byly zahájeny kampaně za vymýcení neštovic a malárie, se ukázalo, že odpověď je složitější, než se původně zdálo. Jen málokdo by zpochybňoval snahu zbavit svět těchto nemocí, ale někteří začali kriticky nahlížet samotný koncept vymýcení.

Vymýcení otevírá řadu otázek, například: Jak vybíráme nemoci, které se pokusíme vymýtit? Jak rozdělujeme finance určené na vymýcení? Tyto otázky jsou zároveň biologické, politické i logistické, takže existuje mnoho míst, kde se může něco pokazit.

Uvažujme malárii. Proběhly obrovské kampaně za její vymýcení, ale podle Světové zdravotnické organizace stále každoročně postihuje asi 250 milionů lidí. Byly tyto snahy plýtváním zdroji? Nebylo by lepší investovat peníze jinam?

Spojené státy začaly získávat imperiální moc na konci 19. století, mimo jiné svým zásahem na Kubě a na Filipínách. Ačkoli to zemi posílilo, přineslo to i nové problémy – například nárůst případů žluté zimnice.

Žlutá zimnice byla na Kubě velmi rozšířená, a Spojené státy proto přistoupily k prvnímu pokusu o vymýcení nemoci s cílem zlepšit veřejné zdraví. V roce 1900 američtí lékaři v Havaně zjistili, že žlutou zimnici přenášejí komáři, a armáda proto zahájila rozsáhlou kampaň na jejich likvidaci. Ta byla účinná: žlutá zimnice téměř zmizela.

Situace však nebyla bez problémů. Především – Američané se nepokoušeli vymýtit žlutou zimnici primárně kvůli Kubáncům. Šlo jim o vlastní prospěch, protože lidé a zboží cestující z Kuby do Spojených států s sebou nemoc přinášeli. Vymýcení komárů navíc výrazně usnadnilo koloniálním mocnostem expanzi do tropických oblastí, protože Evropané byli vůči tamním nemocem obzvlášť vnímaví. I to byl jeden z důvodů, proč Spojené státy po úspěchu na Kubě rozšířily program likvidace komárů do okolních zemí.

Po odchodu americké armády z Kuby však tamní vláda nedokázala finančně utáhnout nákladný program postřiků proti komárům. Nemoc se během několika let vrátila a Spojené státy znovu zasáhly.

Používaný parafínový olej, chemikálie určená k hubení komárů, navíc škodil životnímu prostředí. Po zásahu Spojených států v oblasti Panamského průplavu v roce 1903 parafínový olej kontaminoval vodní zdroje. Po první světové válce Spojené státy tyto programy ukončily, ale na jejich práci navázaly filantropické organizace.