Velcí myslitelé

Můžeme říci, že velcí myslitelé současnosti jsou ti nejinteligentnější v historii? Vždyť dnes víme o podstatě života a vesmíru mnohem více, než kdy věděli Řekové, Římané a myslitelé doby osvícenství. Mohli bychom se od nich ještě dozvědět něco nového, co jsme již nepřevzali a nevylepšili?

Je lákavé myslet si, že dnešní myslitelé jsou lepší než ti minulosti, ale faktem je, že mnoho nejdůležitějších životních otázek nelze vyřešit pokrokem v technologii nebo kvantové mechanice. Přijít na to, co je v životě skutečně důležité a jak se vypořádat se všemi zvláštnostmi, které nás činí lidmi, je jen jeden z odvěkých problémů, při jejichž řešení můžeme i nadále těžit z moudrosti zanechané předchozími generacemi.

Jak dokazují tyto kapitoly, od velkých mozků minulosti se můžeme mnohé naučit. Naštěstí pro nás žijeme v době, kdy je snadnější než kdy jindy tyto znalosti využít při učení a osobním rozvoji.

Stoicismus je filozofické hnutí, jehož počátky sahají až do starověkého Řecka a Říma, a to přibližně do 3. století př. n. l. Mezi slavné stoické filozofy patří filozof a učitel Seneca mladší a také císař Marcus Aurelius.

Cílem stoicismu je pomoci lidem být pevní a odvážní tváří v tvář životnímu utrpení. Protože stoikové věřili, že jediným skutečným zdrojem radosti v životě je ctnost, neviděli smysl v tom, aby se člověk příliš dojímal nad mnoha životními vzestupy a pády. Jedním z přínosů stoicismu je jeho potenciál omezit úzkost.

Stoikové věřili, že úzkost může vzniknout v důsledku dvou pohledů na věc: buď tehdy, když máte příliš velká očekávání, nebo tehdy, když se příliš bojíte toho, co se může stát.

Můžete tedy toužit uspět na nadcházejícím konkurzu, a splnit si tak svůj sen stát se filmovou hvězdou, a zároveň se obávat, že přijdete o práci a skončíte jako bezdomovec. Oba scénáře jsou příčinou vysoké míry úzkosti.

Obecně řečeno, běžným přístupem k řešení úzkosti v dnešní době je připomenout si, že všechno stejně nějak dopadne, takže není třeba se trápit. Stoikové však mají jiný způsob, jak se úzkosti zbavit: upustit od přehnaných očekávání a postavit se k našim nejhlubším obavám čelem.

To znamená, že pokud se opravdu bojíte, že budete bezdomovci, můžete strávit několik dní pojídáním zbytků a spaním na lavičce v parku. Poté budete obeznámeni s nejhorším možným scénářem a už vám nebude připadat tak děsivý.

Stoicismus také učí, jak žít poklidný život, a to okamžitě. Stoikové sice nebyli nijak zvlášť nábožensky založení, ale věřili v osud, zejména v římskou bohyni Fortunu. To je však něco zcela jiného než karma, protože Fortuna vám může kdykoli přihrát do cesty něco velmi dobrého, nebo velmi špatného, bez ohledu na to, jak dobře, nebo špatně se chováte.

Výhodou tohoto přístupu je, že vám umožní přestat se obviňovat, když se vám něco nepovede; zároveň vám může zabránit, abyste byli příliš sebevědomí, když v něčem uspějete.

Tomáš Akvinský byl italský mnich ze třináctého století, který je znám tím, že byl prohlášen za svatého, a tím, že se mu několikrát zjevila Panna Marie.

V dnešní sekulární době se Tomáš Akvinský nemusí zdát jako někdo, koho byste bez váhání označili za velkého myslitele, ale jeho intelektuální přínos je stále důležitý, zejména pokud jde o jeho pokusy o smíření vědy a víry.

Tomáš Akvinský byl koneckonců také filozof. Ačkoli tedy pevně lpěl na své víře, odmítal také slepě následovat náboženská dogmata. Díky tomu byl jedním z prvních lidí ve středověku, kteří tvrdili, že víra a rozum mohou existovat vedle sebe.

Akvinský předběhl svou dobu také tím, že naznačoval, že i jiní lidé než křesťané mohou mít hodnotné poznatky. To bylo v době, kdy byla křesťanská víra všemocná a byla považovaná za jediné náboženství, z něhož mohou vzejít pozoruhodní myslitelé, převratné.

Podle Tomáše Akvinského ve světě působí dva zákony: přirozený zákon, který můžeme pochopit rozumem, a věčný zákon, který vyžaduje víru. I když se nám dnes může tento přístup zdát archaický, stále se z něj můžeme hodně naučit.

V dnešní době náleží autorita, která kdysi náležela církvi, z velké části vědě. Takže podobně jako jsme kdysi odmítali věřit čemukoli, co nedostalo požehnání od papeže, dnes odmítáme vzít v úvahu jakýkoli názor, který není vědecky podložen.

To znamená, že máme tendenci znehodnocovat názory vycházející z humanitní perspektivy nebo názory, k nimž se dospělo spíše individuálním myšlením a vnímáním než vědeckým experimentem.

Tomáš Akvinský nám připomíná, že pokud chceme, aby nám svět dával smysl, měli bychom mít otevřenou mysl a připustit různé přístupy a pohledy na věc.