Společně

Cítíte se občas osaměle? Nejste v tom sami. Osamělost je dnes velmi rozšířená. Mnozí z nás mají pocit, že jsou odpojeni, ztraceni nebo že jim lidé kolem nich doopravdy nerozumějí. A není to nic překvapivého. Jak ukazují tyto úryvky, touha po spojení je součástí lidské přirozenosti. Naším přirozeným stavem je být s druhými a vytvářet s nimi vztahy.

V dnešním světě to ale není vždy jednoduché. Na jednu stranu je snazší než kdy dřív cestovat za přáteli a rodinou, na druhou stranu často žijeme daleko od těch, které milujeme. Technologie nám umožňuje videohovory s prarodiči, zároveň nás ale může rozptylovat a stát v cestě skutečnému, osobnímu lidskému kontaktu.

Osamělost je vážný problém, který ovlivňuje naše zdraví i štěstí. Je čas ji brát vážně. V tomto shrnutí se dozvíte, proč je osamělost podobná hladu nebo žízni; jak může být pro vaše zdraví nebezpečnější než obezita; a proč evoluce zařídila, že je nám příjemné zpívat s ostatními.

Když byl Vivek Murthy jmenován 19. hlavním hygienikem Spojených států, měl jasno v tom, čemu se chce věnovat: duševnímu zdraví, obezitě a opioidové krizi. Zároveň ale chtěl pochopit, co lidé sami považují za nejdůležitější. Po svém jmenování proto vyrazil na cestu po Spojených státech, aby lidem naslouchal.

Z rozhovorů vyplynulo, že témata jako obezita či závislost na opioidech jsou skutečně zásadní, ale stále dokola se objevovalo ještě něco jiného. Od městských shromáždění v Alabamě až po komunitní setkání v Severní Karolíně se znovu a znovu vracelo téma osamělosti. Murthymu postupně došlo, že osamělost je v dnešní společnosti skutečným, systémovým problémem.

Klíčové sdělení zní: osamělost není totéž co samota – a je mnohem větším problémem, než si většina lidí uvědomuje.

Jedno chladné ráno v Oklahomě Murthy naslouchal Samovi a Sheile, manželům, kteří přišli o syna kvůli opioidům. Popsali mu, že bolest ze ztráty byla ještě umocněna osamělostí. Po celý život byli součástí komunity, ale po synově smrti je sousedé začali přehlížet. Domnívali se, že se Sam a Sheila za způsob synovy smrti stydí, a tak k nim nikdo nepřišel na návštěvu.

Jindy v Los Angeles se mu úspěšný manažer svěřil, že své poslední narozeniny strávil úplně sám. Jeho náročný pracovní rozvrh způsobil, že postupně ztratil kontakt s přáteli.

Murthyho zjištění jsou sice anekdotická, ale potvrzují je i vědecké studie. Osamělost je rozšířená. Podle studie americké organizace AARP z roku 2018 – organizace, která hájí potřeby starších lidí – uvádí 22 procent dospělých Američanů, že jsou sociálně izolovaní často nebo dokonce neustále. Podobná situace je i jinde ve světě. Čtvrtina dospělých Australanů uvádí, že se cítí osamělí, a v Japonsku splňuje více než milion dospělých oficiální definici hikikomori – lidí, kteří se dlouhodobě stahují ze společnosti.

Co přesně osamělost je? Neznamená to jen být fyzicky sám; jde o pocit, že nám chybí potřebná míra spojení s druhými. Vědci rozlišují tři základní podoby osamělosti:

• intimní osamělost – touha po partnerovi, s nímž sdílíme hluboké citové pouto,
• sociální osamělost – potřeba kvalitních přátelství,
• kolektivní osamělost – touha být součástí komunity nebo sítě podobně smýšlejících lidí.

Všechny tři typy vztahů potřebujeme k tomu, abychom mohli prospívat. A jak uvidíme v další kapitole, pokud nám jeden nebo více z nich chybí, může to být velmi bolestivé – až do té míry, že to vážně ohrožuje naše zdraví.

Jednoho dne přišel do Murthyho ordinace pacient jménem James. Měl vysoký krevní tlak a cukrovku a hledal pomoc. Během návštěvy Murthymu nevědomky předal hlubokou lekci o osamělosti a významu lidského spojení.

Když James popisoval své fyzické potíže, poznamenal mimochodem, že mu výhra v loterii zničila život. Murthyho to zaujalo a zeptal se proč. James vysvětlil, že dříve pracoval jako pekař. Měl prosperující pekárnu, spoustu zákazníků a tým kolegů. Byl sice svobodný, ale byl pevně zapojený do života komunity.

Pak vyhrál v loterii a zbohatl. Opustil práci v horké pekárně a přestěhoval se do bohaté čtvrti u oceánu. Na papíře si splnil sen. Ve skutečnosti se ale jeho život změnil v noční můru. Přišel o svou komunitu, obklopili ho bohatí sousedé, kteří si střežili soukromí, a on se postupně uzavřel do sebe. Přibral na váze a nakonec onemocněl cukrovkou.

Klíčové poselství této kapitoly zní: osamělost je zásadním rizikovým faktorem špatného zdraví a dokonce i předčasné smrti.

Murthy se snažil Jamesovy fyzické potíže léčit co nejlépe. Ve skutečnosti ale nevěděl, jak se vypořádat s hlavní příčinou – Jamesovou osamělostí. V té době nebyla souvislost mezi sociální izolací a zdravotními problémy ještě dobře pochopená. Dnes je situace jiná.

Psycholožka Julianne Holt-Lunstad z Brigham Young University se rozhodla prozkoumat pozitivní účinky vztahů a odpovědět na jednoduchou otázku: snižuje sociální propojení riziko předčasného úmrtí? Více než rok analyzovala přes 140 studií. Když se objevily výsledky, sotva jim sama věřila: lidé se silnými vztahy nejsou jen o něco méně náchylní k předčasné smrti než ti se slabými vztahy – jejich riziko je nižší zhruba o 50 procent.

Pro lepší představu: dopad slabého sociálního propojení je prakticky srovnatelný s kouřením 15 cigaret denně. A představuje větší rizikový faktor předčasného úmrtí než obezita.

Od prvního článku Julianne Holt-Lunstad vzniklo nespočet dalších studií, které našly jasnou souvislost mezi osamělostí a celou řadou onemocnění – od demence až po ischemickou chorobu srdeční. Stalo se zřejmým, že osamělost není jen nepříjemný pocit. Je přímo škodlivá pro lidské zdraví a je třeba ji brát velmi vážně.