Síla introverta

Navzdory nepravdivým informacím, které kolují médii, že introverti jsou v západních zemích v menšině, se Laurie Helgoe podařilo odhalit pravdu. Podle mnoha výzkumů a statistik tvoří introverti více než polovinu populace a jsou rozhodně nesprávně vnímáni.

Tuto společenskou předpojatost je tedy třeba podrobit zkoumání, abychom pochopili, proč s introverty zacházíme jako s outsidery.

Kniha je podporou pro ty, kteří mají pocit, že systém není vůči nim objektivní.

Nevěřte však, že by vám hraní si na oběť přineslo něco dobrého!

Mnoho lidí má problém začlenit se do společnosti, zejména pokud jejich projev neodpovídá kulturním zvyklostem.

Například Amerika je pravděpodobně tou nejbohatší zemí na světě, co se týče rozmanitosti, svobody, příležitostí a dalších možností. Dochází však v USA k nějakému vývoji v oblasti vnímání kulturních zvyklostí, především co se týče soutěživosti a přístupu?

Pravděpodobně ne, ale introverze už není tabu a přestává být považována za druhořadý jev.

Když vás ale vtáhnou do bojovného pracovního kolektivu, introverti se skutečně cítí ohroženi a nepříjemně.

Pokud introverti vycítí, že se někdo snaží prolomit jejich ochranný prostor, mají tři možnosti:

• Bojovat proti narušení
• Stáhnout se a zachovat si chladnou hlavu
• Chovat se extrovertně.

Osobnostní test MBTI (Myers Briggs Type Indicator) je zakotven ve výzkumné metodice, která zahrnuje účinky introverze a extroverze.

Nejvíce zavádějícím aspektem začleněným do tohoto výzkumu byla myšlenka, že introverti tvoří v moderních západních společnostech menšinu – že přibližně každý čtvrtý je považován za introverta. Další mylná představa která koluje, je, že introverti jsou tiší, ustrašení a neochotní riskovat.

Od útlého věku absolvujeme školní výuku týkající se společenských norem a toho, jak se máme chovat. To nutně neznamená, že jsme nuceni chovat se daným způsobem, ale že se spíše snažíme využít extrovertních rysů.

Jaký je tedy hlavní problém související s introverzí? Není snadné introverty pochopit, protože většinu věcí skrývají v sobě a nemají potřebu se předvádět před ostatními lidmi.

Podle autorky je jedním z největších omylů týkajících se introvertů ten, že jsou to lidé s asociálním chováním. Ve srovnání s extroverty, kteří hledají odpovědi na otázky zvnějšku, introverti mají tendenci zajímat se o stav člověka, ale vnitřně. Například rysy, které charakterizují sociopata, nejsou hněv a zahořklost, ale šarm předváděný navenek. Necítí však žádné sympatie ke svým potenciálním obětem, takže je více než zřejmé, že kategorizovat introverty jako asociály je naprosto absurdní.

Po dlouhém a vyčerpávajícím týdnu si v chladném pátečním večeru konečně můžete dopřát trochu volna. Plánujete zajít do knihkupectví, vybrat si nějaký zajímavý román, natáhnout se na pohovku, schoulit se do klubíčka, užít si to a dobít baterky.

Cestou však narazíte na kamaráda, který vás pozve na večírek. Výraz vašeho obličeje prozrazuje, že se vám do této nabídky nechce, ale ze strachu z odsouzení to přijmete. Jakmile tam dorazíte, začnete pochybovat a cítíte, jak všichni kromě vás jsou rádi, že jste se tak rozhodli. Děsíte se, že budete označeni za nějaký asociální typ člověka, a to i na úkor svých vlastních preferencí.

Mnohem raději byste vedli hlubokomyslnou konverzaci o knize, kterou jste přečetli, nebo jen tak seděli v tichu a přemítali o životě. Tato volba však není společností dobře přijímána.

Laurie to vystihla naprosto přesně, když prohlásila, že "Tam, kde je příliš mnoho podnětů, introvert ztrácí svůj úsudek, svou subjektivitu, svou svobodu, svůj vlastní potenciál."

A to platí bez rozdílu pro obě pohlaví.

Pokud jde o přátele, často slyšíme – čím více, tím lépe.

Samota je považována za projev deprese a selhání. Po celý život jste povzbuzováni, abyste se stýkali s lidmi, navazovali nové kontakty, pěstovali rodinné tradice, dodržovali normy a nikdy z této cesty nevybočili.

Více přátel = více zábavy

Více zábavy = lepší život

To není ani zdaleka pravda.

Pojďme si podrobněji objasnit, proč je samota pro společnost v podstatě záhadou a problémem.

V prostředí s vysokou mírou soutěživosti a pracovního nasazení je vaší hlavní předností vědět, co plánuje konkurence. Jak ale můžete vyjít jako vítěz, když vás konkurence nepustí dovnitř? Museli byste vycházet z předpokladů, aniž byste měli k dispozici informace, které by vaše rozhodování podpořily.

Nyní můžete začít chápat, proč je samota velkým zdrojem síly a trnem v oku těm, kteří vás chtějí ovládnout.

Ve zprávách slýcháte, jak se introverti dopouštějí závažných trestných činů, což budí velkou pozornost veřejnosti. Tato odezva je později využívána k démonizaci introvertů a očerňování jejich vlastního sebevyjádření.

Nezmiňují se však už o tom, že pachatelé a sociopati jsou orientováni navenek. Destrukci vnímají jako způsob, jak se vypořádat se svým vnitřním chaosem, na který nemohou najít protilátku.

Je logické, proč je většina introvertů vnímána jako vetřelci, nevyrovnaní jedinci chodící po tenkém ledě.

Takže jediné, co může introvert udělat, je vybrat si mezi:

- Zůstat věrný sám sobě a riskovat, že ho společnost ocejchuje nebo zavrhne

- Přizpůsobit se společenským normám a stát se obětí sebeodcizení.

Co z toho je menší zlo?

Zvláštní je, že více než polovina populace jsou introverti. A lidé tomu nevěří, když to slyší. Vzhledem k tomu, že všichni rádi žijeme v jedné společnosti a získáváme podporu svého okolí, je těžké udržet homogenní myšlení.

Introverti chtějí mít volnost, aby se sami rozhodli, ale často upadají do nemilosti, což dále narušuje jejich vnější vzhled. Nejsou podněcováni, ale nuceni jednat způsobem, který považuje za vhodný takzvaná většina, což je naprostý nesmysl.

Schopnost odolat tlaku "většiny" a přesto se propracovat životem je ztělesněním introverze.

Jak tedy postupovat krok za krokem:

Krok 1: Odhalte své touhy

Krok 2: Nahlédněte do svých přání

Krok 3: Fantazírujte

Krok 4: Dopřejte si nová a protichůdná přání

Krok 5: Dovolte, aby se naplnily.

Pokud jste introvert, máte právo ustoupit a neřídit se normami, které jsou vám vnucovány. Únik může být obtížný, ale je také účelný a málokdy budete mít jinou možnost, jak si zachovat pohodlí.

Existuje několik otázek, které stojí za to zodpovědět pro zvážení "úniku":

• Kde se nacházíte? V jakém prostředí se nacházíte?
• Jste zapojeni do nějaké činnosti, nebo se jen tak poflakujete?
• Jak komunikujete?
• Čeho si na kamarádovi či kamarádce vážíte?
• Co se od kamaráda či kamarádky učíte?
• Čeho si na vás tento kamarád či kamarádi váží?
• Jaké pocity máte, když jste spolu?
• Co můžete s touto osobou sdílet?
• Jaké vášně nebo zájmy máte společné?