Proč nemůžeme spát

V dnešní době jsme si už všichni zvykli na stereotyp mužské krize středního věku. Typický muž se jednoho dne probudí a je hluboce nespokojený se svým životem. Koupí si žluté ferrari, nechá si narůst vousy nebo začne jezdit surfovat na Havaj. Případně samozřejmě opustí svou ženu kvůli mnohem mladší partnerce.

Ale co ženy? Ty bývají vykreslovány hlavně jako ty, které na tyto krize reagují – ale samozřejmě i ony procházejí vlastní krizí středního věku. To platí zejména pro ženy generace X, tedy ty, které se narodily mezi lety 1965 a 1980, v období výrazné ekonomické a politické nestability. Těmto ženám bylo slíbeno, že mohou mít všechno: úspěšnou kariéru, fungující rodinu i bohatý společenský život.

Pod tíhou těchto očekávání se ženy generace X ve středním věku potýkají se závažnou existenční krizí. Jsou úzkostné a rozhněvané a v noci nemohou spát. Navenek to ale bývá těžké rozpoznat, protože jen málokdy demonstrativně ničí svá manželství nebo si pořizují křiklavá sportovní auta.

V tomto shrnutí se podíváme na to, jak krize středního věku u žen skutečně vypadá, co ji způsobuje a jakou podporu ženy doopravdy potřebují. Dozvíte se mimo jiné, proč dluhy podkopávají představu generace X o úspěchu, jaké další povinnosti na ženy této generace dopadají a jak může přijetí skutečnosti, že život je těžký, ve výsledku posilovat.

Každá dívka, která vyrůstala v Americe v 80. letech, zná reklamu na parfém Enjoli. Vidíme v ní energickou blondýnku, jak se převléká z elegantního byznysového kostýmu do pohodlného domácího oblečení, zatímco vaří večeři pro rodinu, a poté se mění ve femme fatale v koktejlových šatech, připravenou svést svého manžela. A po celou dobu si udržuje nevyčerpatelnou energii.

Tato reklama dokonale vystihuje sen o „mít všechno“, s nímž vyrůstaly Američanky z generace X – slib, že ženy mohou dělat a být čímkoli. Nemusely být zdravotní sestry, mohly být lékařky. Nemusely zůstat u role sekretářky, mohly se stát generálními ředitelkami. Tento příslib byl nesmírně vzrušující a symbolizoval pokrok druhé vlny feminismu.

Ženy, které tento pokrok vybojovaly, dosáhly mimo jiné přijetí federálního zákona Title IX v roce 1972, který zakázal diskriminaci dívek ve vzdělávacích programech financovaných z federálních zdrojů.

Nové možnosti však zároveň přinesly obrovský tlak. Slib, že dívky mohou dělat všechno, se postupně změnil v příkaz: dívky musí dělat všechno. Jakmile ženy tyto svobody získaly, teoreticky jim už nic nebránilo dosáhnout svých snů – kromě nedostatku představivosti nebo ochoty tvrdě pracovat.

Ženy generace X ale narážely na strukturální překážky, které s jejich schopnostmi ani odhodláním neměly nic společného. Vyrůstaly v období opakujících se recesí, které přinesly ekonomickou nejistotu a nestabilitu zaměstnání. Mnohé z nich proto vstupovaly do dospělosti s obrovským zadlužením. Zároveň se genderové role nezměnily tak, aby odpovídaly novým možnostem žen na pracovním trhu.

Prohlašovat, že ženy jsou svobodné dělat cokoli, a zároveň ignorovat obrovské překážky, jimž čelí, vytváří nerealistická očekávání – a také kulturu viny a studu. Mnoho žen, které v této době vyrůstaly, vnitřně přijalo představu, že jejich život je plný nekonečných možností. Když se jim nedaří dosáhnout všeho, po čem toužily – natož žít podle vzoru z reklamy na parfém Enjoli – obviňují z toho samy sebe.

Podle Sheryl Sandbergové, provozní ředitelky Facebooku, může být každá žena v práci úspěšná, pokud se jen „opře do kariéry“ a odvážně si řekne o spravedlivé ohodnocení a povýšení. Proč se tedy tolik žen generace X ocitá ve středním věku v nejistých nebo špatně placených zaměstnáních?

Ženy, které vyrůstaly v přesvědčení, že na dosah mají i křeslo generální ředitelky, byly tvrdě zklamány, když narazily na masivní genderovou diskriminaci – a to navzdory těžce vybojovaným úspěchům feministického hnutí baby boomerské generace. Muži mají ve střední fázi kariéry o 70 % vyšší pravděpodobnost, že získají vrcholovou manažerskou pozici než ženy. Na konci kariéry se tento rozdíl zvětšuje až na ohromujících 142 %.

I když ženy zastávají stejnou pracovní pozici, často vydělávají podstatně méně než jejich mužští kolegové. Zdá se sice, že rozdíl v odměňování se postupně zmenšuje – v roce 2017 ženy vydělávaly v průměru 82 centů na každý dolar mužů – situace je mnohem horší, když se zaměříme na ženy ve středním věku. Ve čtyřiceti letech ženy pobírají jen asi 73 centů na dolar mužů. A pokud sledujeme patnáctiletou kariéru a započítáme období, kdy jsou ženy nuceny kvůli péči o rodinu práci přerušit, jejich příjmy klesají na pouhých 49 centů na dolar.

Ženy generace X tak čelí dvojímu znevýhodnění – nejen genderové, ale i věkové diskriminaci. Musí soutěžit s mileniály, které zaměstnavatelé často vnímají jako obratnější v oblastech spojených s internetem a sociálními sítěmi. Vyšetřování deníku The New York Times ukázalo, že věková diskriminace je dokonce zabudována do způsobu, jakým jsou některé pracovní inzeráty na Facebooku cíleny: například telekomunikační společnost Verizon nedávno zadala, aby se její pracovní nabídky zobrazovaly pouze lidem ve věku 25–36 let.

Obtížná situace na trhu práce vede mnoho žen generace X k tomu, že se uchylují k volné noze. Tato forma práce je často prezentována jako posilující – jako šance „nechat si platit za to, co milujete“. Ve skutečnosti je však spojena s řadou stresorů: nepravidelným příjmem, chaotickou pracovní dobou a veškerou administrativou a starostmi kolem vlastního podnikání.

Rozsáhlá diskriminace tak ženám generace X výrazně ztěžuje kariérní postup. Navzdory dobrému vzdělání, vytrvalosti a veškeré ochotě „opřít se do toho“ jim stabilní a dobře placená zaměstnání stále unikají. A jak uvidíme v další kapitole, vyrůstat v ekonomicky tak nejisté době jejich situaci ještě zkomplikovalo.