Proč lidé věří podivným věcem

Pověra a víra v nadpřirozené jevy rozhodně nepatří minulosti. I dnes lidé věří v širokou škálu absurdních věcí, jako je věštění, kreacionismus nebo únosy mimozemšťany. Některé z těchto představ vyvolají nanejvýš unavené pokrčení ramen, jiné však mohou být skutečně nebezpečné.

Proč tyto pseudovědy přetrvávají? Proč jim lidé věří? Kniha Proč lidé věří podivným věcem se snaží odpovědět na tyto znepokojivé otázky.

V tomto shrnutí se seznámíte s některými nejrozšířenějšími pseudovědeckými „teoriemi“ a iracionálními argumenty, které jejich zastánci používají na jejich podporu. Zjistíte, čím se pseudověda liší od skutečné vědy a jak je od sebe odlišit. Dozvíte se také, jak se můžete během několika minut „stát jasnovidcem“, proč lidská touha po nesmrtelnosti pravděpodobně zůstane jen snem a proč je „tunel“, který lidé popisují při zážitcích blízkých smrti, biologického původu.

Co odlišuje skutečnou vědu od pseudovědy? Pseudovědy, jako je astrologie nebo kreacionismus, se tváří jako „vědecké“, ve skutečnosti však odmítají vědecké zákony a metody.

Věda je založena na zákonech, které lze měřit a ověřovat. Vědecký zákon popisuje jev v přírodě, který lze prokázat testy. Jakmile takový zákon určíme, můžeme ho použít jako základ pro další teorie a výzkum. Vezměme si zákon gravitace: můžeme ho znovu a znovu testovat a potvrzovat, že platí. Vědci pak mohou dále zkoumat fyzikální svět s vědomím, že gravitace je jeho stálou součástí.

Vědeckou teorii lze také testovat, liší se však od zákona tím, že ji lze vyvrátit – může se ukázat jako chybná. Právě tato možnost omylu je jednou z největších sil vědy. Kdokoli může teorii zkoumat a v případě potřeby ji opravit či zpřesnit.

Pseudovědecké teorie však nejsou založeny na faktech, ale na víře. To znamená, že je nelze vyvrátit, protože nemůžete vyvrátit něčí subjektivní přesvědčení. Na rozdíl od vědy se pseudověda neopírá o zákony ani důkazy. Vychází z nehmotných představ či předpokladů.

Věštění například stojí na předpokladu, že někteří lidé mají vrozené mimosmyslové schopnosti. V průběhu lidských dějin však nikdo nikdy nedokázal prokázat, že takové schopnosti existují. Protože věštění není založeno na důkazech, nelze ho testovat.

Pseudovědecké teorie tak nikdy nemohou být prokázány jako chybné – ani jako správné. Právě to je odlišuje od vědy. Vědec by řekl: „x je pravda, protože mohu dokázat, že x je pravda,“ zatímco pseudovědec by tvrdil: „x je pravda, protože nemůžete dokázat, že x je chybná.“

Od počátků lidstva se vědecké poznání rozrůstá – a to velmi rychle. Po tisíciletí lidé zkoumají, testují a zpřesňují vědecké myšlenky, takže naše porozumění světu se neustále prohlubuje.

Každá nová vědecká teorie vychází z aktuálního souboru znalostí. Pokud je nějaká teorie nahrazena novější, můžeme si přesto ponechat užitečné informace z té předchozí. Když vědec dokáže vyvrátit určitou teorii, nabídne lepší, aniž by musel zavrhnout zbytek vědeckého poznání. Věda se tak neustále sama koriguje: lidé oddělují dobré myšlenky od špatných a ty horší nahrazují.

To se stalo například tehdy, když Darwin formuloval svou teorii evoluce, která nahradila teorii speciálního stvoření – víru, že vesmír byl stvořen Bohem v hotové podobě. Darwinova teorie přitom zahrnovala značné množství předchozího vědeckého poznání, například z anatomie a geologie.

Na rozdíl od vědy se pseudověda neposouvá. Pseudovědecké teorie jsou statické, protože vycházejí z víry: zpochybnění jediné složky znamená, že víra není „úplná“, a tím se podle věřících hroutí celý systém. Takové představy nelze testovat ani vylepšovat.

Kreacionismus je výrazným příkladem. Kreacionisté se snaží svým představám dodat vědecký nádech, ale kdyby byl kreacionismus skutečnou vědou, museli by buď empirickými důkazy úspěšně vyvrátit Darwinovu teorii evoluce (což se nestalo), nebo ji přijmout. To však nemohou, protože by museli připustit, že Bible se mýlí. Kreacionismus proto nemůže uplatňovat žádnou skutečnou vědeckou přísnost.

Pseudověda má s opravdovou vědou pramálo společného. Přesto v ni mnoho lidí věří. V následujících kapitolách se podíváme na některé běžné nadpřirozené představy a vysvětlíme, proč jsou mylné.