Buddhismus – jednoduše a jasně

Představte si, že strávíte příjemné odpoledne v obchodním centru, potkáte se s přáteli, vychutnáte si lahodnou zmrzlinu a dokonce si dopřejete novou knihu, smartphone nebo kousek oblečení, na který jste měli zálusk – ale jakmile se vrátíte domů, cítíte se vyčerpaní a prázdní a veškeré vzrušení je dávno pryč.

Nebo se možná neustále trápíte; už jen představa, že zmeškáte vlak nebo se opozdíte s platbou, vám způsobí bolest hlavy. A pak jsou tu hlubší obavy, jako je bezpečí vašich dětí nebo jistota vašeho zaměstnání.

Mnoho lidí v západních zemích se cítí nespokojeně, depresivně a plní strachu. Co nám chybí? A proč se tolik celebrit hlásí k buddhismu? Vždyť Bill Clinton, Philip Glass, Orlando Bloom nebo Tina Turner veřejně projevili zájem o buddhistické myšlení.

Jak uvidíte v tomto shrnutí, buddhismus má co nabídnout: učí nás, že všechno, co hledáme, máme přímo před očima. To, po čem toužíme, je samotná realita – jenže naše nesčetné touhy, obavy a názory fungují jako závoj, který nás odděluje od světa takového, jaký skutečně je.

Naštěstí nejsme odsouzeni žít „falešný“ život; existují praktiky, které nám pomohou žít v přítomném okamžiku, vypořádat se s bolestivými emocemi a nalézt vnitřní klid.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč neexistuje nic jako trvalé „já“,
• jak směřovat své úsilí tím nejlepším možným způsobem,
• a co vás o mindfulness může naučit obyčejný kapající kohoutek.

Cítíte se prázdní a nespokojení se svým životem? Míváte pocit, že vám něco chybí, ale nedokážete přesně říct co? V takovém případě vám buddhismus může nabídnout některé odpovědi.

Často trpíme proto, že srovnáváme realitu se svými přáními a očekáváními; místo toho bychom měli jednoduše být vědomě přítomní v aktuálním okamžiku. Jenže každý aspekt našeho každodenního života je ovládán návyky, které nás od přítomnosti odvádějí, a proto je to velmi obtížný úkol.

Většinu času hodnotíme sebe, posuzujeme ostatní i situace podle toho, co od nich očekáváme. Když například v létě prší, jsme nešťastní, protože jsme čekali slunečné počasí. A když si zrovna nevymýšlíme nové důvody ke zklamání, upínáme se k drobným přáním: toužíme po novém autě, vysněném domě nebo dokonalé pleti.

Všechna tato přání a očekávání jsou jako závoj mezi námi a realitou. Brání nám prožít chladný déšť jinak než jako frustrující absenci počasí, které jsme si vysnili.

Tento způsob nahlížení světa nás činí nešťastnými ze dvou důvodů. Za prvé, toužíme po skutečných zážitcích, ale přicházíme o ně, pokud si neuvědomujeme, co je právě teď skutečně přítomné. Za druhé, očekáváme, že realita bude něčím, čím není, a tím si sami připravujeme zklamání.

Buddhismus nás učí, že budeme trpět, dokud budeme pokračovat v boji proti změně. Změnu vnímáme jako další krok směrem ke smrti a nechceme zemřít ani ztratit své blízké. V důsledku toho jsme uvězněni v kruhu zmatku, úzkosti a nespokojenosti.

Jestliže je tolik naší bolesti spojeno s neschopností vnímat realitu takovou, jaká je, jak se můžeme naučit být si vědomi věcí tak, jak skutečně jsou?

Buddhismus nám neradí „vzdát se kontroly“, ale spíše si přiznat, že jsme ji nikdy neměli. Změna je nevyhnutelnou součástí života – všichni se měníme od chvíle, kdy jsme se narodili. Rosteme, zrajeme, stárneme a umíráme; tyto procesy jsou mimo naši kontrolu. Stejně jako my se neustále mění i všechno a všichni kolem nás.

Buddhistické praktiky mohou fungovat jako vor, který vás převeze z jednoho břehu jezera na druhý – z břehu lidského utrpení, dukkhy, na druhý břeh porozumění a klidu.

Osm klíčových praktik zahrnuje: správný pohled, správný záměr, správnou řeč, správné jednání, správný způsob obživy, správné úsilí, správnou pozornost a správnou meditaci. V této části se zaměříme na dva z těchto aspektů.

Za prvé: chcete-li najít vnitřní klid, musíte se vzdát tendence vidět svět jako soubor pevných, neměnných konceptů. Svět je celek a neustále se mění – stačí si vzpomenout na koloběh života nebo na to, jak voda přechází z kapalného do plynného či pevného stavu.

Přesto máme sklon dívat se na jednotlivé, dočasné aspekty a snažit se je „zmrazit“ do pevných pojmů a názorů. Je to, jako byste se dívali do kaleidoskopu a upnuli se jen na jeden jediný obrazec.

Zkuste se zamyslet, kolik různých způsobů vnímání jedné věci existuje. Představme si třeba chlapce, který si ochočí potkana. V jeho očích je potkan roztomilý, mazlivý a milý, zatímco jeho matka ho vnímá jako špinavého a odporného. Oba pohledy na potkana jsou svévolné a neúplné.

Tyto rozdílné názory mohou být zdrojem mnoha konfliktů – například pokud matka potkana z domu vyhodí. Tím, že se naučíme názory druhých neodsuzovat ani svévolně nevykládat, můžeme řadě konfliktů předejít. Buddha tomu říká přijetí správného pohledu.

Správný záměr je pevné odhodlání vidět věci tak, jak skutečně jsou. Je to úmysl znovu a znovu se vracet do přítomného okamžiku, být si vědom toho, co právě je, a prostě být probuzený – aniž bychom nutně chtěli, aby byl náš život jiný.

Dalo by se říci, že správný záměr je pevné rozhodnutí praktikovat správný pohled stále znovu a znovu.