Cesta ke štěstí

Dalajláma je duchovní vůdce tibetského buddhismu a bývalý politický vůdce Tibetu. Narodil se v roce 1935 jako Tenzin Gyatso a v roce 1950 byl korunován jako 14. Dalajláma. V roce 1959 uprchl z Tibetu před čínskou invazí a od té doby žije v exilu v Indii.

Je známý svým mírovým přístupem a propagací nenásilí. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír za svou práci na prosazování lidských práv a svobody v Tibetu.

Jeho kniha Cesta ke štěstí je jednou z jeho nejznámějších a nejpopulárnějších knih. V této knize se zabývá tím, jak najít štěstí a klid v každodenním životě prostřednictvím buddhistických principů a praktik.

Jak můžeme dosáhnout trvalého štěstí?

Většina lidí souhlasí s tím, že smyslem života je hledání štěstí. Z nějakého důvodu však často vnímáme samotné štěstí jako něco tajemného a těžko definovatelného a máme mizivou představu o tom, co nás činí šťastnými. Podle Dalajlámy je možné naučit se, díky tréninku vlastní mysli, jak být šťastnější.

Na štěstí člověka mohou krátkodobě působit vnější události, ale naše míra štěstí má tendenci se brzy po určité události vrátit na základní úroveň. Například výhra v loterii vyvolá pouze krátkodobý „příliv“ štěstí, který obvykle poměrně rychle opadne. Obdobně fungují i případy, kdy lidé, kteří se setkají s náhlými či tragickými zdravotními komplikacemi, jako je diagnóza rakoviny nebo ochrnutí, po určité době truchlení se zpravila vrátí na svou předchozí hladinu štěstí. Zdá se tedy, že žádné konkrétní vnější podmínky nemohou naše štěstí v dlouhodobém horizontu skutečně ovlivnit.

Náš emoční stav výrazně ovlivňuje to, jak vnímáme svět. Vezměme si například, jak negativní emoce zkreslují náš pohled na ostatní lidi – když jsme rozzlobení, mohou nám i milí přátelé připadat protivní, chladní a nepřátelští.

Podle Dalajlámy je možné systematicky trénovat svou mysl tak, abychom rozpoznali a pěstovali pozitivní duševní rozpoložení a zároveň eliminovali ta negativní. I když je to pomalý, postupný proces, nakonec přináší klid, který vám umožní žít šťastný, radostný život bez ohledu na vnější okolnosti.

Soucit je klíčem k zdravějšímu a šťastnějšímu životu

Dalajláma klade velký důraz na rozvoj a kultivaci soucitu. Je důležitou součástí nejen buddhistického duchovního rozvoje, ale také trvalého štěstí.

Obecně lze soucit definovat jako neagresivní stav mysli – přání, aby se druzí zbavili utrpení. Při skutečném soucitu je toto přání hluboké a zároveň univerzální, nesouvisí s osobními pocity ani s vazbami na konkrétní lidi. Spíše se vztahuje na všechny živé tvory včetně přátel a nepřátel, a dokonce i na rybu, kterou jste právě chytili.

Psychické a fyzické přínosy soucitného postoje byly dobře zdokumentovány vědeckými výzkumy. Ty sahají od prožitku emocionálního „opojení", které je způsobeno poskytnutím pomoci druhým, až po prodloužení délky vlastního života. Nejvýraznějším rysem soucitného člověka je však to, jak silně se šíří jeho vřelý vztah k druhým; cítí silnou spřízněnost se všemi ostatními, bez ohledu na to, zda jsou bohatí nebo chudí, blízcí přátelé nebo cizí lidé.

Chcete-li si osvojit soucit, musíte se snažit být empatičtí vůči druhým a aktivně se snažit chápat věci z jejich perspektivy. Jednou z účinných metod je pochopit jejich původ a zaměřit se na společné rysy, které sdílíte. Představte si například, že se vám řidič taxíku snaží naúčtovat předražené jízdné. Místo toho, abyste se rozčílili, můžete přemýšlet o tom, co máte s tímto řidičem společného, například že jste oba unavení, hladoví a chcete se dostat zpět ke svým rodinám. Pak se zkuste vžít do jeho situace – jak byste se cítili vy? To vám obvykle pomůže rozvinout empatii a zmírnit hněv, což vede k většímu soucitu a šťastnějšímu životu.

Romantická láska může být omezující a často nestačí pro trvalý vztah

Blízké, intimní vztahy s druhými lidmi podporují fyzickou i duševní pohodu, ale pohled Západu, že hluboké intimity lze dosáhnout pouze prostřednictvím romantického vztahu, může být problematický. Lidé, kteří takový vztah nenajdou, se často cítí osamělí a nešťastní.

Ve skutečnosti se však pojetí intimity v různých epochách a kulturách značně liší. Sám dalajlama uvedl, že pociťuje intimní spojení s celou řadou lidí kolem sebe, například se svými vychovateli a kuchaři. Zašel dokonce tak daleko, že diskutoval o státních záležitostech s uklízečkou, která zametala podlahy. Využíváním nesčetných příležitostí ke každodennímu kontaktu s druhými lidmi můžeme prožít šťastnější život.

Často se stává, že ve svých vztazích s druhými narážíme na potíže. V těchto případech je zásadní pochopit, na čem jsou tyto vztahy založeny. Například romantické vztahy založené na sexuální touze nebo na západním ideálu „lásky, ze které se vám podlomí kolena“, pravděpodobně nevydrží, pokud nemají jiný, trvalejší základ.

Trvalé vztahy jsou naopak založeny na respektu a uznání druhé osoby. Tento druh vztahu vyžaduje hlubší poznání povahy druhého člověka, což vyžaduje čas. Jak řekl Mark Twain: „Žádný muž ani žena neví, co je to dokonalá láska, dokud nejsou ženatí nebo vdaní čtvrt století". V tomto případě se jedná o lásku, která se dá považovat za dokonalou.

Pěstování spirituality vede ke šťastnějšímu životu

Výhody silného náboženského přesvědčení jsou dobře zdokumentovány v mnoha studiích a zahrnují jak šťastnější rodiny, tak lepší zdraví. Na rozdíl od toho, co si mnozí lidé myslí, však není spiritualita závislá na žádném konkrétním náboženství. Dalajláma věří, že každé z hlavních světových náboženství může lidem nabídnout příležitost ke šťastnějšímu životu.

Ve skutečnosti existuje také druh spirituality, který se nachází zcela mimo náboženskou víru: spiritualita zahrnuje základní lidské vlastnosti, jako je dobrota, soucit a vzájemná péče, a proto je dosažitelná jak pro ateisty, tak pro věřící lidi. Přijetí těchto vlastností nás sbližuje s celým lidstvem a pomáhá nám stát se klidnějšími, šťastnějšími a mírumilovnějšími.

Dalajláma věnuje náboženským rituálům přibližně čtyři hodiny denně, ale základní spiritualitu lze praktikovat i v každodenním životě bez modliteb a manter. Pokud se například ocitnete v situaci, kdy jste v pokušení někoho urazit, můžete spiritualitu praktikovat tím, že se tomuto úmyslu postavíte a překonáte své nutkání. Tímto způsobem můžete neustále trénovat svou schopnost spirituality, aniž byste se museli každý den hodiny modlit.

Ačkoli náboženská víra může být pro štěstí prospěšná, spiritualitu můžete pěstovat i bez ní.

Utrpení je součástí života ale váš postoj je klíčový

Utrpení je univerzální a zcela přirozenou součástí života. Zdá se, že východní kultury tuto skutečnost přijímají lépe – možná proto, že lidé v Asii mají sklon žít v bezprostřední blízkosti chudoby a každodenního utrpení než jejich západní protějšky. Lidé ze Západu obvykle nechápou, že utrpení je součástí života, a když se jim něco nepovede, považují se často za oběti nějaké zlovolné síly.

Utrpení je však nevyhnutelné, například každý z nás jednou zestárne a zemře. Snaha vyhnout se této skutečnosti nebo ji ignorovat je pouze dočasným řešením. Když se setkáte s utrpením v té či oné podobě, váš postoj je nesmírně důležitý. Pokud se utrpení obáváte jako něčeho nepřirozeného a nespravedlivého, budete se cítit jako oběť a něco, nebo někoho obviňovat, zatímco byste se měli snažit eliminovat mentální příčiny utrpení.

Utrpení je sice přirozené, ale často ho sami neúmyslně umocňujeme tím, že se aktivně vystavujeme zbytečnému trápení.

Jednou z chyb, kterých se lidé na Západě často dopouštějí, je například to, že se brání změnám a lpí na věcech, na kterých jim záleží nebo které vlastní. Změna je však neustálá a univerzální síla; když se jí budeme bránit, to nevyhnutelně povede k utrpení, protože ztratíme věci, na kterých jsme lpěli.

Dalším častým zdrojem zbytečného utrpení je bezdůvodné lpění na minulých negativních událostech, jejich opětovné mentální přehrávání a udržování si bolesti. Například někteří rozvedení lidé i desítky let po rozvodu stále překypují hněvem vůči svým bývalým partnerům. Když přijmete, že utrpení je přirozené, můžete se vypořádat s jeho příčinami a analyzovat je (včetně toho, zda si je částečně nezpůsobujete sami) a začít žít šťastnější život.