Cesta ke štěstí

Dalajláma je duchovní vůdce tibetského buddhismu a bývalý politický vůdce Tibetu. Narodil se v roce 1935 jako Tenzin Gyatso a v roce 1950 byl korunován jako 14. Dalajláma. V roce 1959 uprchl z Tibetu před čínskou invazí a od té doby žije v exilu v Indii.

Je známý svým mírovým přístupem a propagací nenásilí. V roce 1989 obdržel Nobelovu cenu za mír za svou práci na prosazování lidských práv a svobody v Tibetu.

Jeho kniha Cesta ke štěstí je jednou z jeho nejznámějších a nejpopulárnějších knih. V této knize se zabývá tím, jak najít štěstí a klid v každodenním životě prostřednictvím buddhistických principů a praktik.

Jak můžeme dosáhnout trvalého štěstí?

Většina lidí souhlasí s tím, že smyslem života je hledání štěstí. Z nějakého důvodu však často vnímáme samotné štěstí jako něco tajemného a těžko definovatelného a máme mizivou představu o tom, co nás činí šťastnými. Podle Dalajlámy je možné naučit se, díky tréninku vlastní mysli, jak být šťastnější.

Na štěstí člověka mohou krátkodobě působit vnější události, ale naše míra štěstí má tendenci se brzy po určité události vrátit na základní úroveň. Například výhra v loterii vyvolá pouze krátkodobý „příliv“ štěstí, který obvykle poměrně rychle opadne. Obdobně fungují i případy, kdy lidé, kteří se setkají s náhlými či tragickými zdravotními komplikacemi, jako je diagnóza rakoviny nebo ochrnutí, po určité době truchlení se zpravila vrátí na svou předchozí hladinu štěstí. Zdá se tedy, že žádné konkrétní vnější podmínky nemohou naše štěstí v dlouhodobém horizontu skutečně ovlivnit.

Náš emoční stav výrazně ovlivňuje to, jak vnímáme svět. Vezměme si například, jak negativní emoce zkreslují náš pohled na ostatní lidi – když jsme rozzlobení, mohou nám i milí přátelé připadat protivní, chladní a nepřátelští.

Podle Dalajlámy je možné systematicky trénovat svou mysl tak, abychom rozpoznali a pěstovali pozitivní duševní rozpoložení a zároveň eliminovali ta negativní. I když je to pomalý, postupný proces, nakonec přináší klid, který vám umožní žít šťastný, radostný život bez ohledu na vnější okolnosti.

Soucit je klíčem k zdravějšímu a šťastnějšímu životu

Dalajláma klade velký důraz na rozvoj a kultivaci soucitu. Je důležitou součástí nejen buddhistického duchovního rozvoje, ale také trvalého štěstí.

Obecně lze soucit definovat jako neagresivní stav mysli – přání, aby se druzí zbavili utrpení. Při skutečném soucitu je toto přání hluboké a zároveň univerzální, nesouvisí s osobními pocity ani s vazbami na konkrétní lidi. Spíše se vztahuje na všechny živé tvory včetně přátel a nepřátel, a dokonce i na rybu, kterou jste právě chytili.

Psychické a fyzické přínosy soucitného postoje byly dobře zdokumentovány vědeckými výzkumy. Ty sahají od prožitku emocionálního „opojení", které je způsobeno poskytnutím pomoci druhým, až po prodloužení délky vlastního života. Nejvýraznějším rysem soucitného člověka je však to, jak silně se šíří jeho vřelý vztah k druhým; cítí silnou spřízněnost se všemi ostatními, bez ohledu na to, zda jsou bohatí nebo chudí, blízcí přátelé nebo cizí lidé.

Chcete-li si osvojit soucit, musíte se snažit být empatičtí vůči druhým a aktivně se snažit chápat věci z jejich perspektivy. Jednou z účinných metod je pochopit jejich původ a zaměřit se na společné rysy, které sdílíte. Představte si například, že se vám řidič taxíku snaží naúčtovat předražené jízdné. Místo toho, abyste se rozčílili, můžete přemýšlet o tom, co máte s tímto řidičem společného, například že jste oba unavení, hladoví a chcete se dostat zpět ke svým rodinám. Pak se zkuste vžít do jeho situace – jak byste se cítili vy? To vám obvykle pomůže rozvinout empatii a zmírnit hněv, což vede k většímu soucitu a šťastnějšímu životu.

Romantická láska může být omezující a často nestačí pro trvalý vztah

Blízké, intimní vztahy s druhými lidmi podporují fyzickou i duševní pohodu, ale pohled Západu, že hluboké intimity lze dosáhnout pouze prostřednictvím romantického vztahu, může být problematický. Lidé, kteří takový vztah nenajdou, se často cítí osamělí a nešťastní.

Ve skutečnosti se však pojetí intimity v různých epochách a kulturách značně liší. Sám dalajlama uvedl, že pociťuje intimní spojení s celou řadou lidí kolem sebe, například se svými vychovateli a kuchaři. Zašel dokonce tak daleko, že diskutoval o státních záležitostech s uklízečkou, která zametala podlahy. Využíváním nesčetných příležitostí ke každodennímu kontaktu s druhými lidmi můžeme prožít šťastnější život.

Často se stává, že ve svých vztazích s druhými narážíme na potíže. V těchto případech je zásadní pochopit, na čem jsou tyto vztahy založeny. Například romantické vztahy založené na sexuální touze nebo na západním ideálu „lásky, ze které se vám podlomí kolena“, pravděpodobně nevydrží, pokud nemají jiný, trvalejší základ.

Trvalé vztahy jsou naopak založeny na respektu a uznání druhé osoby. Tento druh vztahu vyžaduje hlubší poznání povahy druhého člověka, což vyžaduje čas. Jak řekl Mark Twain: „Žádný muž ani žena neví, co je to dokonalá láska, dokud nejsou ženatí nebo vdaní čtvrt století". V tomto případě se jedná o lásku, která se dá považovat za dokonalou.

Pěstování spirituality vede ke šťastnějšímu životu

Výhody silného náboženského přesvědčení jsou dobře zdokumentovány v mnoha studiích a zahrnují jak šťastnější rodiny, tak lepší zdraví. Na rozdíl od toho, co si mnozí lidé myslí, však není spiritualita závislá na žádném konkrétním náboženství. Dalajláma věří, že každé z hlavních světových náboženství může lidem nabídnout příležitost ke šťastnějšímu životu.

Ve skutečnosti existuje také druh spirituality, který se nachází zcela mimo náboženskou víru: spiritualita zahrnuje základní lidské vlastnosti, jako je dobrota, soucit a vzájemná péče, a proto je dosažitelná jak pro ateisty, tak pro věřící lidi. Přijetí těchto vlastností nás sbližuje s celým lidstvem a pomáhá nám stát se klidnějšími, šťastnějšími a mírumilovnějšími.

Dalajláma věnuje náboženským rituálům přibližně čtyři hodiny denně, ale základní spiritualitu lze praktikovat i v každodenním životě bez modliteb a manter. Pokud se například ocitnete v situaci, kdy jste v pokušení někoho urazit, můžete spiritualitu praktikovat tím, že se tomuto úmyslu postavíte a překonáte své nutkání. Tímto způsobem můžete neustále trénovat svou schopnost spirituality, aniž byste se museli každý den hodiny modlit.

Ačkoli náboženská víra může být pro štěstí prospěšná, spiritualitu můžete pěstovat i bez ní.

Utrpení je součástí života ale váš postoj je klíčový

Utrpení je univerzální a zcela přirozenou součástí života. Zdá se, že východní kultury tuto skutečnost přijímají lépe – možná proto, že lidé v Asii mají sklon žít v bezprostřední blízkosti chudoby a každodenního utrpení než jejich západní protějšky. Lidé ze Západu obvykle nechápou, že utrpení je součástí života, a když se jim něco nepovede, považují se často za oběti nějaké zlovolné síly.

Utrpení je však nevyhnutelné, například každý z nás jednou zestárne a zemře. Snaha vyhnout se této skutečnosti nebo ji ignorovat je pouze dočasným řešením. Když se setkáte s utrpením v té či oné podobě, váš postoj je nesmírně důležitý. Pokud se utrpení obáváte jako něčeho nepřirozeného a nespravedlivého, budete se cítit jako oběť a něco, nebo někoho obviňovat, zatímco byste se měli snažit eliminovat mentální příčiny utrpení.

Utrpení je sice přirozené, ale často ho sami neúmyslně umocňujeme tím, že se aktivně vystavujeme zbytečnému trápení.

Jednou z chyb, kterých se lidé na Západě často dopouštějí, je například to, že se brání změnám a lpí na věcech, na kterých jim záleží nebo které vlastní. Změna je však neustálá a univerzální síla; když se jí budeme bránit, to nevyhnutelně povede k utrpení, protože ztratíme věci, na kterých jsme lpěli.

Dalším častým zdrojem zbytečného utrpení je bezdůvodné lpění na minulých negativních událostech, jejich opětovné mentální přehrávání a udržování si bolesti. Například někteří rozvedení lidé i desítky let po rozvodu stále překypují hněvem vůči svým bývalým partnerům. Když přijmete, že utrpení je přirozené, můžete se vypořádat s jeho příčinami a analyzovat je (včetně toho, zda si je částečně nezpůsobujete sami) a začít žít šťastnější život.

Negativní postoje, pocity a návyky můžete odstranit vytrvalým úsilím

Dalajláma věří, že negativní stavy mysli, jako je hněv a strach, jsou překážkami, které nám brání dosáhnout stavu přirozeného štěstí. Určité pozitivní stavy mysli jako láska, soucit, trpělivost a velkorysost však mohou působit jako protilátky a eliminovat škodlivé emoce, postoje a chování. Proto je k odstranění negativity třeba trvale rozvíjet pozitivní emoce a chování.

To se podobá základním myšlenkám západní kognitivní terapie, při níž se identifikuje a v jistém smyslu koriguje nepřizpůsobivé chování a myšlení. Například lidé trpící depresí mají často narušené myšlení: mohou se ve svých myšlenkách soustředit výhradně na negativní věci, jako jsou problémy v práci nebo finanční potíže, a zcela přehlížet skutečnost, že mají mnoho důvodů k radosti, například dobré zdraví a milující rodinu. Studie prokázaly, že náprava těchto zkreslených způsobů myšlení může učinit lidi šťastnějšími.

Proces zbavování se negativních, destruktivních emocí a chování a jejich nahrazování těmi pozitivními je postupný a dlouhodobý. Chcete-li si s úspěchem osvojit správné návyky, musíte pochopit, proč je změna nutná, a pak tento důvod přetavit v přesvědčení a odhodlání ke změně. Poté je možné díky vytrvalému úsilí změnu uskutečnit.

Proces získávání návyků může trvat mnoho let a očekávání „rychlé změny“ jsou nereálná. Dalajláma říká, že mu trvalo 40 let, než se dopracoval k hlubokému pochopení buddhistických principů a praktik. Jeho každodenní čtyřhodinové modlitby, jsou připomínkou toho, jak chce žít svůj život. Pomocí odhodlaného úsilí a častého opakování si můžete i vy osvojit nové způsoby chování.

V každé situaci se snažte hledat to dobré

Když se lidé setkají s negativní situací, mají tendenci ji vnímat jako stoprocentně negativní. Obecně však většina situací obsahuje jak pozitivní, tak negativní prvky a lze na ně nahlížet z několika alternativních úhlů pohledu. Například to, že musíte v letadle sedět vedle otravného, nafoukaného člověka, můžete považovat za čistě negativní situaci nebo tuto situaci můžete vnímat jako příležitost k procvičení trpělivosti a tolerance.

Podobné nastavení vám může pomoci najít smysl bolesti a utrpení. Až se příště ve svém životě setkáte s překážkami, neutápějte se v sebelítosti a nekřičte „Proč zrovna já?“. Berte to jako příležitost stát se silnějším.

Schopnost měnit úhly pohledu usnadňuje takzvaná pružná mysl neboli mentální flexibilita. Tuto pružnost může každý rozvíjet tím, že se bude vědomě snažit měnit své úhly pohledu, když se v životě setká s nepříjemnými událostmi.

Lidé s pružnou myslí jsou někdy považováni za nerozhodné a nedůsledné. Jak můžete dodržovat určitý hodnotový systém a přitom zůstat flexibilní?

Dalajlámovo řešení spočívalo v tom, že svůj hodnotový systém zredukoval na nejzákladnější zásady, které lze uplatnit v širokém spektru každodenních situací a ne pouze na konkrétní pravidla, která by mohla být v některých případech zbytečně omezující a nevhodná.

Když dojde k negativním událostem, vyžaduje to čas a úsilí naučit se v nich vidět to dobré. Proto byste měli začít s trénováním ihned. Stejně jako strom nemůže na poslední chvíli zapustit silné kořeny, aby přežil hrozící bouři, nemůžete se ani vy najednou rozhodnout, že najdete smysl v diagnóze rakoviny, kterou vám před chvílí sdělili.

Pokuste se nahradit negativní pocity trpělivostí a tolerancí

Hněv a nenávist jsou ze všech negativních duševních stavů největšími překážkami na cestě ke štěstí. Když pocítíme hněv nebo nenávist, tyto pocity rychle ničí náš duševní klid. Rovněž zastírají náš úsudek a často nás vedou k činům, které situaci jen zhoršují a ještě více nás rozčilují. Vědecké studie prokázaly, že sklony k hněvu, vzteku a nepřátelství mají negativní dopady i na zdraví, například zvyšují riziko srdečních onemocnění.

Hněv a nenávist není možné jednoduše potlačit. Na druhou stranu ventilování hněvu, například prostřednictvím zuřivosti a křiku, má tendenci negativní pocity zvyšovat, nikoliv snižovat. Z toho vyplývá, že správnou reakcí na hněv je snaha naučit se proti němu používat protilátky v podobě trpělivosti a tolerance a pěstovat je například prostřednictvím meditačních cvičení.

Jelikož hněv obvykle vzniká v mysli, která je nespokojená, prvním krokem k jeho zvládnutí je vybudování vnitřního spokojeného myšlení. Studie ukázaly, že stres snižuje hranici pro vznik pocitu hněvu, proto snížení stresu pomocí pěstování klidu a spokojenosti může pomoci snížit pocity hněvu.

Z pohledu Dalajlámy i západních vědeckých studií je správnou reakcí na pocit hněvu prostě si vzít volno – zastavit se a analyzovat situaci. Odkud se hněv vzal? Jaké faktory ho vyvolaly? Je destruktivní nebo konstruktivní? Když hněv takto logicky zhodnotíme a pokusíme se nahradit negativní pocity myšlenkami plnými trpělivosti a tolerance, hněv se často zmírní.

Protilátkou na úzkost a nízké sebevědomí je analýza původu myšlenek, motivace, svých možností a omezení

Každý člověk přirozeně zažívá strach, úzkost a obavy, ale pokud se začnou objevovat v nadměrné míře nebo neustále, mohou způsobit vážné psychické a dokonce i fyzické potíže jako je oslabení imunity a srdeční onemocnění.

Zdrojů úzkosti je mnoho, ale existují preventivní opatření. Dalajláma, stejně jako západní psychiatři, praktikuje kognitivní intervenci, a proto prosazuje vyvracení myšlenek, které vyvolávají úzkost, a jejich nahrazování myšlenkami pozitivními.

Někdy může úzkost vyvolat konkrétní situace například, když vás pozve na rande někoho, kdo se vám líbí. V takovém případě může být užitečné prozkoumat důvod, proč se k tomuto kroku odhodláváte. Uvědomíte-li si, že vaše motivace je správná a upřímná, například chcete být k druhé osobě laskaví, obvykle se strach a úzkost zmírní.

Nadměrná úzkost často souvisí s nízkou sebedůvěrou a protilátkou na ni je podle Dalajlámy upřímnost ohledně svých možností a omezení vůči sobě i druhým. Pokud jste spokojeni s vlastními možnostmi, můžete s důvěrou přiznat, když něco nedokážete nebo neumíte, a přitom nepřijdete o sebevědomí.

Někdy může nízká sebeúcta dospět až do extrémní nenávisti k sobě samému, kdy se člověk cítí méněcenný a může dokonce uvažovat o sebevraždě. Protilátkou na takový extrémní duševní stav je připomenout si úžasný intelekt a potenciál rozvoje, který je v každém člověku, včetně vás. Tibeťané o tom běžně rozjímají při každodenních meditacích, a možná proto je nenávist k sobě samému v jejich společnosti prakticky neznámým pojmem.