Proč je buddhismus pravdivý

Moderní lidská mysl je neuvěřitelný nástroj. Umožňuje nám komunikovat, tvořit, analyzovat a plánovat – a všechny tyto schopnosti se vyvinuly proto, abychom se dokázali úspěšně orientovat ve světě: našli si partnera a předali dál své geny, dokázali předvídat nebezpečí a vyhnout se mu. Jenže pokud je pro přežití výhodné mít mysl, která je neustále ve střehu a hledá problémy, jaká je za to podle vás daň? Uhádli jste: trávíme spoustu času v přehnaném napětí, příliš přemýšlíme a máme starosti.

Co tedy dělat s myslí, která je naprogramovaná k tomu, aby neustále hodnotila, soudila a bála se? Tyto úryvky nabízejí odpověď: vyzkoušejte buddhismus. Mnohá buddhistická učení neslouží jen jako inspirace pro unavené a vystresované – jejich účinnost dnes potvrzují i moderní vědecké poznatky.

Zjistíte, co buddhismus ve skutečnosti je a co pro vás může znamenat. Dozvíte se také, proč je očekávání potěšení často přitažlivější než samotné potěšení, proč jsou běžné představy o „já“ iluzí a jak se dá proměnit hluk ze stavby v hudbu.

V moderní sci‑fi klasice Matrix hlavní hrdina Neo zjistí, že život, který dosud žil, byl jen iluzí – pouhou hromadou jedniček a nul. Jedním z důvodů, proč se film stal takovým hitem, je, že se dotýká velmi aktuálních témat, mimo jiné i toho, jak nás moderní společnost „naprogramovala“, abychom usilovali o iluzorní cíle.

Zkuste si položit otázku: máte nad svým životem a svými touhami plnou racionální kontrolu? A co třeba sladkosti a průmyslově zpracované potraviny? Mnoho lidí ví, že sladké jídlo a nápoje jim škodí, přesto podlehnou chuti – nebo sami sebe přesvědčí, že nezdravé jídlo je zasloužená odměna. Počáteční uspokojení z takové pochoutky ale většinou rychle vystřídají pocity viny či studu z toho, že snědli něco, o čem dobře vědí, že jim neprospívá.

Proč tedy do těchto pastí stále znovu padáme? Jedním z důvodů je evoluce. Všichni máme základní instinkty spojené s jídlem, sexem, společenským statusem a soutěživostí, protože právě tyto věci pomáhaly našim předkům přežít a předat své geny dalším generacím. Každý z těchto instinktů vyvolává silnou reakci v centru odměny v našem mozku, které při každém soustu něčeho sladkého nebo při každém vítězství uvolňuje neurochemickou látku dopamin.

Problém je v tom, že očekávání příjemné odměny – například sladké chuti nebo vítězství – může být silnější než samotná odměna. V jedné studii dostávaly opice sladký džus, což v jejich mozku vyvolalo uvolnění dopaminu. Výzkumníci pak začali těsně před podáním džusu rozsvěcet světlo. Prvních párkrát vyvolal dopaminovou reakci stále samotný džus. Brzy se ale ukázalo, že více dopaminu se uvolní ve chvíli, kdy opice uvidí rozsvícené světlo, než když skutečně dostanou pochoutku. Výzkumníci z toho vyvodili, že očekávání odměny je pro mozek příjemnější než odměna sama.

Předpokládá se, že jsme takto „naprogramovaní“, abychom neustále hledali a objevovali nové a lepší věci. Toto nastavení však zároveň vede k mnoha destruktivním, kompulzivním formám chování. Naštěstí máme k dispozici buddhismus, který nám může pomoci obnovit v životě zdravější rovnováhu.

Pokud jste jako většina lidí, pravděpodobně jste strávili hodně času starostmi o dvě věci: jak vypadáte a jak jste chytří. Jenže je tu háček – tyto obavy jsou v zásadě liché.

Buddhismus nás učí, že záležitosti těla a mysli nejsou skutečnými starostmi „Já“. V jednom ze základních buddhistických textů Buddha žádá mnichy, aby se podívali dovnitř a našli vlastnosti, které lze skutečně považovat za součást „Já“ – tedy takové, které máme plně pod kontrolou.

Možná si myslíte, že do této kategorie patří tělo a mysl. Tělo ale může onemocnět a chátrat proti naší vůli – stejně jako mysl může degenerovat nebo nám předkládat myšlenky a emoce, které bychom raději neměli. Obvykle považujeme tělo, mysl a „ducha“ za samotné jádro našeho Já, ale protože žádná z těchto složek není skutečně pod naší kontrolou, Buddha dochází k závěru, že žádná z nich nemůže být pravým Já.

To neznamená, že žádné Já neexistuje, ale že Já je pouhé vědomí. I když toto vědomí obývá tělo, není omezeno na žádné konkrétní tělo a je osvobozeno od všech připoutaností. Není složeno z egoistických atributů, které si k němu přidáváme a kvůli nimž jsme posedlí vzhledem, majetkem a intelektuálními úspěchy.

Věci, o nichž máte pocit, že je vlastníte – ať už je to pěkný dům, hezká tvář nebo bystrý rozum – jsou v tomto smyslu iluzorní. Přesto můžeme dosáhnout zmíněného stavu čistého vědomí. Může být nepříjemné tak radikálně změnit způsob, jakým přemýšlíte o svém Já, ale jde o pojetí reality, které dnes v lecčems podporuje i věda – jak uvidíme v další části.