Porozumění a reakce na sebepoškozování

Sebepoškozování je stále častější, ale mnozí z nás mají potíže pochopit, proč k němu dochází a jak si můžeme pomoci – nebo jak podpořit druhé, kteří s ním zápasí. Ačkoli se o sebepoškozování často mluví v médiích, bývá těžké oddělit fakta od mýtů – nebo v tom, co čteme online, rozpoznat vlastní situaci. Tento zmatek může vést k pocitům frustrace a osamělosti. Jak se můžete se sebepoškozováním vyrovnávat, když si nejste ani jistí, s čím přesně se potýkáte?

Tyto úryvky mají přinést větší jasno. Seznámíte se se základními informacemi o tom, co sebepoškozování je, koho se týká a jaké strategie mohou pomoci přestat nebo alespoň omezit vlastní sebepoškozování. Pokud jste přítel či rodinný příslušník někoho, kdo si ubližuje, získáte větší jistotu v tom, jak nabídnout podporu.

Na základě skutečných příběhů a vědeckých poznatků jde o základní úvod do problematiky sebepoškozování. V tomto shrnutí se dozvíte, co sebepoškozování je, co dělat, pokud vám někdo řekne, že si ubližuje, a také některé z důvodů, proč lidé sahají k sebepoškozování.

Učit se o sebepoškozování může být matoucí. Online je k dispozici velké množství materiálů, ale některé působí přehnaně dramaticky nebo zbytečně šokujícím dojmem. Zkusme tento zmatek zmírnit tím, že si nejprve vyjasníme, co vlastně máme na mysli, když o sebepoškozování mluvíme.

Klíčové sdělení je: Sebepoškozování je čin, při němž si člověk záměrně způsobí bolest nebo poškození vlastního těla.

Tato definice je užitečná, protože je dostatečně široká a zároveň srozumitelná. Termín „sebepoškozování“ se vztahuje k fyzickému poškození těla. Je důležité zdůraznit, že sebepoškozování samo o sobě není duševní porucha a nejde ani o nálepku, která by měla popisovat člověka jako osobnost.

To je podstatné, protože lidé, kteří se sebepoškozují, bývají často označováni jako „sebepoškozovatelé“. Takové nálepkování je škodlivé – naznačuje, že sebepoškozování člověka definuje a že tento aspekt jeho chování je pevně daný a neměnný.

Stejně tak je důležité, že sebepoškozování je záměrné: člověk si ubližuje s cílem sám sebe poškodit. To ho odlišuje od činností, jako je nadměrné pití alkoholu nebo hladovění kvůli hubnutí. I když i tyto aktivity mohou způsobit vážnou újmu, primárním záměrem obvykle není ublížit si.

Všimněme si také, že tato definice sebepoškozování neuvádí žádný konkrétní důvod, proč si lidé ubližují. Je to záměrné – sebepoškozování může zahrnovat pokusy o sebevraždu, ale také jednání, která rozhodně sebevražedným pokusem nejsou. Když si někdo ublíží, nemůžeme automaticky předpokládat, jaké měl úmysly. Ne každý čin sebepoškozování je pokusem o sebevraždu.

Současně výzkumy ukazují, že lidé, kteří se sebepoškozují, mají výrazně vyšší riziko sebevraždy než běžná populace.

Když už máme základní definici, můžeme se podívat na to, jak lidé obvykle sami sobě ubližují. Dva časté způsoby jsou sebeúraz (například pořezání nožem) a sebeotrávení (například předávkování léky).

Mnoho lidí si pod pojmem sebepoškozování představí výhradně poranění kůže. Pokud si zadáte „sebepoškozování“ do vyhledávače, najdete spoustu obrázků lidí s řeznými ranami. Naopak u předávkování se často automaticky předpokládá, že jde o sebevražedný pokus. Takové rozlišení je však mylné.

Ve skutečnosti se sebeúraz a sebeotrávení často příliš neliší. V obou případech jde o sebepoškozování a v obou může, ale nemusí být přítomné přání zemřít. Důležité je, že lidé, kteří se opakovaně sebepoškozují, často mezi těmito dvěma způsoby přecházejí.

V další části se podíváme blíže na to, co obvykle zahrnuje sebeotrávení a sebeúraz.

Každý z nás je jedinečný. Máme odlišné zkušenosti i způsoby, jak se s nimi vyrovnáváme. Není tedy divu, že existuje mnoho různých forem sebepoškozování.

Klíčová myšlenka je: Sebepoškozování může mít mnoho podob a všechny je třeba brát vážně.

Sebepoškozování formou sebeotrávení – často označované jako předávkování – obvykle spočívá v požití nadměrného množství léků, například analgetik nebo antidepresiv. Otrava však může být způsobena i neléčivými látkami, jako je bělidlo nebo herbicidy.

Laura je devatenáctiletá žena, která se předávkovala. Popisuje, že se cítila strašně a zoufale si přála, aby její trápení alespoň na chvíli ustalo. Vzala si proto léky proti bolesti, které našla v rodinné koupelně – byly předepsané její matce na bolesti zad. Laura spolykala všechny tablety, které tam byly, a pak si lehla na postel.

Sebepoškozování často zahrnuje řezání do vlastního těla jakýmkoli dostatečně ostrým nástrojem, například žiletkou nebo střepy skla. Nejčastěji jsou poraněny snadno dostupné části těla, jako jsou stehna a předloktí. Někteří lidé si do kůže vyřezávají slova.

Sarah byla po špatném dni ve škole ve svém pokoji a přemýšlela o tom, jak je neoblíbená. Když tam seděla, rozhodla se do spodní části předloktí vyškrábat slovo „loser“.

Někdy je sebepoškození zcela impulzivní, bez předchozího plánování. Mike byl s přáteli v baru. Všechno vypadalo jako běžný večer – povídali si o fotbale a víkendových plánech. Cestou domů se ale Mike začal cítit osamělý a měl ze sebe špatný pocit. Na ulici uviděl láhev, zvedl ji, rozbil a střepem si poranil rameno – hned tam na místě.

U jiných lidí je naopak sebepoškozování pečlivě plánované a očekávané. Anna je šestadvacetiletá žena, která se sebepoškozuje pravidelně. Říká, že vždy předem ví, kdy to udělá – a že na to myslí celý den. Sebepoškozuje se večer, sama ve svém pokoji, když ví, že ji nikdo nebude rušit.

Sebepoškozování může vést k různě závažným fyzickým následkům. Některé epizody končí život ohrožujícím zraněním, jiné „jen“ povrchovými škrábanci. Pamatujte ale, že jakákoli forma sebepoškozování je známkou hlubokého trápení a nikdy by se neměla zlehčovat nebo přehlížet.