Paradox rostlin

Chia semínka, quinoa, açai bobule, goji bobule, kapusta – zdá se, že se dnes všichni zajímají o superpotraviny a zdravou stravu. Většina lidí si ale neuvědomuje, že některé „zdravé“ potraviny nám mohou ve skutečnosti škodit víc, než prospívat.

Vezměme si například lektiny. Lektiny jsou bílkoviny, které se nacházejí v rostlinných potravinách, jako jsou luštěniny a obiloviny, a mohou mimo jiné přispívat k přibírání na váze a poškozovat naše zdraví.

Následující úryvky vás zavedou zpět v čase a ukážou, jak se nutriční hodnota ovoce a zeleniny v průběhu let změnila. Vysvětlí, které rostlinné potraviny mohou být škodlivé a je vhodné se jim vyhýbat, a představí vám program Plant Paradox, abyste mohli začít lépe pečovat o své tělo.

Dozvíte se také, co mají společného lidský trávicí systém a jaderná elektrárna, co jsou luštěniny a proč byste se jim podle autora měli vyhýbat, a získáte recept na výživný zelený smoothie, který má podpořit očistu těla.

Pokud jste někdy viděli dokument o divoké přírodě, víte, že zvířata jen tak nesedí a nečekají, až se stanou večeří pro jiného tvora. Kořist si naopak vyvinula obranné mechanismy – například dlouhé nohy, které jí umožňují uniknout predátorům, nebo vysoce vyvinutý sluch a zrak, díky nimž včas zaznamená blížící se nebezpečí.

A co rostliny? Pokud jste se domnívali, že rostliny „ochotně“ poslouží jako vaše další jídlo, zamyslete se znovu. Stejně jako zvířata mají i rostliny, které konzumujeme, své obranné strategie proti predátorům. Klíčovou zbraní v jejich arzenálu je skupina rostlinných bílkovin zvaných lektiny, které se nacházejí v listech, semenech, slupkách a zrnech většiny rostlin.

Po požití se lektiny vážou na molekuly cukru v mozku a na nervových zakončeních zvířete, čímž narušují správnou komunikaci mezi buňkami a nervy predátora. Tento výpadek komunikace mezi nervy a buňkami vede k takzvané „mozkové mlze“, tedy k okamžikům, kdy máte potíže s pamětí nebo se soustředěním.

Rostliny tyto lektiny produkují proto, aby predátory „poučily“, že se jim v budoucnu vyplatí konzumaci dané rostliny vyhnout. Pro člověka je bohužel problémem to, že některé lektiny nejen vyvolávají duševní zmatení, ale také podporují přibývání na váze.

Jedním z lektinů, které jsou spojovány s nárůstem hmotnosti, je aglutinin z pšeničných klíčků (WGA). Tento rostlinný protein, přítomný v pšenici, podle autora podporuje vstup cukru do tukových buněk, kde se přeměňuje na tuk, a tím přispívá k přibírání na váze. Právě tyto „ztučňující“ vlastnosti jsou podle něj důvodem, proč byla pšenice původně upřednostňována jako obilnina v severních oblastech – pomáhala lidem nabrat a udržet si váhu v době, kdy bylo jídla mnohem méně. Tehdy by vám „pšeničné břicho“ pomohlo přežít chladné zimy.

Dnes však, v době nadbytku potravin a všudypřítomného centrálního vytápění, už není váha získaná konzumací takových rostlin zdaleka tak vítaným vedlejším efektem.

V předchozí části jsme viděli, že i když nás lektiny mohou zasytit, zároveň nám mohou vážně škodit. Pokud ale nejsou ideální volbou, proč se tyto potraviny v naší stravě vůbec objevily? Proč je naši předkové začali jíst už před tolika lety?

Odpověď je prostá: neměli mnoho jiných možností. Až zhruba do doby před deseti tisíci lety – což v kontextu evoluční historie není tak dávno – byla běžná strava člověka založená převážně na živočišných bílkovinách. Právě tehdy však skončila poslední doba ledová a mnoho zvířat žijících v chladných oblastech vymřelo. V důsledku toho bylo k dispozici méně živočišných zdrojů potravy a lidé museli najít jiný způsob obživy.

Tímto novým zdrojem se staly obiloviny a luštěniny – a zrodilo se zemědělství. Domestikace rostlin zachránila lidstvo před hladem, ale zároveň nás vystavila celé řadě lektinů, s nimiž se naši předkové lovci a sběrači nikdy nesetkávali. Obiloviny a fazole se rychle staly základní složkou jídelníčku v mnoha kulturách po celém světě, což mělo své výhody i nevýhody.

Například ve starověkém Egyptě před pěti tisíci lety existovala rozsáhlá obilná skladiště, která dokázala nasytit jak místní obyvatele, tak otroky stavějící pyramidy. Tato potravinová hojnost umožnila Egyptu stát se mocným a prosperujícím královstvím. Podle moderních analýz mumifikovaných pozůstatků starověkých Egypťanů však ti, jejichž strava byla bohatá na obiloviny, často trpěli obezitou a zubním kazem.

Obiloviny tedy sice naše předky udržely při životě, lektiny v nich obsažené však podle autora jejich zdraví rozhodně neprospívaly.