Metačlověk

Deepak Chopra je světoznámý spisovatel, lékař a duchovní učitel. Narodil se v roce 1946 v Indii a vystudoval medicínu na univerzitě v Dillí. Poté se přestěhoval do Spojených států, kde se specializoval na endokrinologii.

V roce 1985 založil Chopra Center for Wellbeing, které se zaměřuje na holistické přístupy k léčbě a zlepšení kvality života. Je autorem více než 80 knih, které se zabývají tématy jako jsou duchovní růst, zdraví a osobní rozvoj.

Jeho kniha Metačlověk se stala bestsellerem a stala se inspirací pro mnoho lidí po celém světě. V této knize se Chopra zabývá otázkou, jak se stát vědomým tvůrcem svého života a jak dosáhnout vnitřního klidu a štěstí.

Deepak Chopra je také častým hostem v televizních pořadech a přednáší na konferencích po celém světě. Je považován za jednoho z nejvlivnějších duchovních učitelů současnosti a jeho práce pomáhá lidem po celém světě najít svou cestu k vnitřnímu klidu a štěstí.

Naučte se, jak získat přístup ke svému nekonečnému potenciálu

Dojíždět do práce, vařit večeři, platit daně – je to opravdu souhrn lidské existence? Mnozí z nás chtějí víc, ale realita každodenního života nám často brání v úsilí o to, abychom toho dosáhli. Někdy dokonce pochybujeme, zda ono „něco víc“ vůbec existuje.

Co kdybyste se mohli posunout za hranice své současné reality a zažít vyšší formu vědomí, která by vás přivedla do kontaktu s vaším vlastním nekonečným potenciálem jako tvůrčí, emocionální a inteligentní bytosti? 

Skutečnost je taková, že to lze. V životě je i „něco víc“ a je to přístupné každému z nás, pokud se to naučíme využívat. 

Naše realita je simulace

Virtuální realita je špičkou současné technologie. Přesto existuje jedna simulovaná realita, která existuje již 200 000 let, od úsvitu lidské existence. K prožití této simulace však nepotřebujete používat virtuální realitu v podobě brýlí a sluchátek – žijete v ní právě teď.

Naše vnímaná realita je simulace. To není metafora. Je to biologický fakt. Pojďme si to rozebrat.

Na základní úrovni vnímáme realitu prostřednictvím našich smyslů, které filtrují svět skrze naše schopnosti vidět, slyšet, cítit, ohmatávat a ochutnávat. To, co vnímáme prostřednictvím našich smyslů, není technicky vzato konkrétní realita, ale sofistikovaná simulace. 

Vezměme si například zrak. Řekněme, že se podíváte z okna a uvidíte strom. Tento strom je souborem částic, stavebních kamenů hmoty. Tyto částice vyzařují elektromagnetické vlny známé jako fotony. Vaše sítnice, vrstva tkáně v zadní části oka, zaznamenává přítomnost těchto fotonů. Poté zachycuje jejich vjemy, které posílá do vaší vizuální šedé kůry mozkové, části mozku, která zpracovává vizuální informace. Teprve když vaše vizuální kůra interpretuje signály zachycené sítnicí, „vidíte“ strom. 

Jak víte, že soubor elektromagnetických vln, který vnímá vaše sítnice, je strom? Protože se vaše smyslové vnímání propojuje s mentálním rámcem, který si budujete od narození. Tento rámec vás podmiňuje tříděním smyslových vjemů do kategorií a rozděluje svět přírody na „rostliny“, „stromy“ a „květiny“. Tento rámec třídí miliardy odstínů do kategorií jako „červená“, „modrá“ a „žlutá“.

To platí i pro naše ostatní smysly. Vše, co naše smysly zachytí, je naší myslí alchymizováno do informací a zkušeností, kterým můžeme porozumět. Vnímáme pachové molekuly vznášející se v zahradě a mysl je interpretuje jako vůni květin. Vnímáme vibrace vzduchových vln v koncertní síni a mysl je interpretuje jako zvuky orchestru hrajícího Beethovenovu Devátou.

Tímto způsobem je vše, co zažíváme, vytvořeno „myslí“ – zprostředkováno a utvářeno našimi mentálními procesy.

Ať už cítíte vůni čerstvě upečeného koláče nebo obdivujete duhu, realita, kterou zažíváte, je ve skutečnosti důmyslnou mentální simulací. A jak vysvětlíme v následující části, simulace tím nekončí.

Existujeme v matrixu mentálních modelů vytvořených lidmi

Co kdyby vám někdo řekl, že věří, že svět je plochý disk v oceánu obklopený obrovským mořským hadem, který si ukusuje vlastní ocas? Asi byste měli problém udržet vážnou tvář. Co se týče systémů víry, tenhle není příliš realistický, že? Přesto ji středověcí Seveřané přijímali jako fakt.

To ale neznamená, že máš lepší přehled o realitě než středověký Seveřan. Jen to ilustruje skutečnost, že žádný systém víry není realistický. Víte, realita vytvořená naší myslí se neskládá jen ze všech údajů, které filtrují naše smysly. Je také sestavena ze všech myšlenek a dojmů, které filtrujeme prostřednictvím složité matrice přesvědčení. Tato matrice nám pomáhá uspořádat a pochopit svět, ve kterém žijeme. Kromě toho utváří naše chápání minulosti, naše prožívání přítomnosti a naše postoje k budoucnosti.

Různé skupiny lidí mají různé matice přesvědčení a představ, a tak si konstruují zcela odlišnou realitu. Skupina, ke které patříte, může existovat v realitě, kde Země vznikla před miliardami let jako výsledek velkého třesku. Zatímco váš soused může existovat v realitě, kde byla Země stvořena Bohem během šesti dnů. 

Do příslušných matric jsme zasazeni od narození, kdy jsou nám přiřazeny specifické atributy, jako je chlapec nebo dívka, Francouz nebo Srílančan, chudý nebo bohatý. Tyto přidělené atributy přijímáme, a dokonce na nich aktivně budujeme svou identitu. Když pak vyrosteme, přibývá jich ještě víc a začneme si o sobě myslet, že jsme chytří nebo hloupí, extrovertní nebo introvertní, republikáni nebo demokraté. Tyto atributy jsou čočkami, které filtrují náš pohled na svět. Čočky, které se zaměřují na některé věci, jiné rozmazávají a zbytek zcela zastírají.

Tato individuální podmíněnost se kříží s širšími, kolektivně vytvořenými mentálními modely, které se překrývají s realitou. Lidé tyto modely vytvářejí a podílejí se na nich od doby, kdy se u nás někdy v prehistorii vyvinuly schopnosti vyprávět příběhy. Mezi tyto modely patří mytologie, náboženství a v poslední době i věda a technologie. Na základě těchto modelů se ve společnostech vyvinuly konstrukty, jako jsou peníze, národnost a měrné jednotky, například čas.

Tyto mentální rámce nám mohou pomoci pochopit a uspořádat náš svět, ale ve skutečnosti jsou také velmi omezující. Přesto jsou tak pevně vetkány do struktury našich životů, že máme pocit, že se jim nedá uniknout. Nicméně abychom dosáhli svého plného potenciálu, musíme začít rozplétat nitky reality vytvořené naší myslí a odhalit skutečnou realitu, která se nachází za nimi.

Mimo námi vnímanou realitu existuje čistá metarealita

Podívejte se z okna. Řekněme, že tam vidíte jasně žluté auto. Víte, že „žlutá“ je umělá kategorie, kterou používáte k uspořádání a pochopení své reality – ostatně stejně tak „auto“ a „jasný“. Auto je součástí reality vytvořené vaší myslí a realita vytvořená vaší myslí je sofistikované simulakrum.

Znamená to, že nic takového jako to auto neexistuje? Žádná taková věc jako pevná realita? 

Ne. Ale abyste se k této realitě dostali, musíte se posunout za hranice vaší realitou vytvořenou myslí k něčemu mnohem hlubšímu.

Představte si, že stojíte na břehu řeky, mnoho kilometrů od pramene, kde pramení. Během své cesty se tato kdysi čistá voda převrátila přes oblázky a kameny a zadusila se plevelem. Ucpala se špínou a bahnem. Byly do ní naházeny odpadky a znečistila se. 

Špinavá voda před vámi, znečištěná plevelem, špínou, kamením a odpadky, je realita vytvořená vaší myslí. Znečištění jsou falešné koncepty a člověkem vytvořená vyprávění, která filtrují vaše prožívání reality.

Nyní si představte, že se vydáte podél této řeky zpět k jejímu prameni, k prameni, kde teče křišťálově čistá voda. Voda u pramene je čistá realita, neznečištěná umělými pojmy nebo omezujícími mentálními modely. Je to metarealita – meta znamená řecky „mimo“. Metarealita existuje mimo realitu vytvořenou myslí, kterou většina z nás obývá. Je to realita bez hranic a omezení – pramen nekonečných možností. 

Jak se ale k metarealitě dostanete? Zbavte své vědomí všech modelů vytvořených myslí, které mu brání. Zůstane vám čisté vědomí – vědomí vytváří veškerou realitu, a když se realita zbaví iluzí a umělých představ, zůstane jen vědomí. Metarealita je čisté vědomí za hranicemi a omezeními každodenního vnímání. Zkušenost metareality je tedy zkušeností nekonečných možností a potenciálu.

Mentální rámce reality vytvořené myslí jsou omezující. Zužují vaše vědomí a zužují vaši existenci. Představte si, co byste mohli dělat a jakými způsoby byste mohli existovat, kdyby byla vaše realita zcela oproštěna od těchto omezujících mentálních konceptů a příběhů. Přestali byste být pouhými lidmi a místo toho byste se stali metačlověkem. Vnímali byste nekonečné možnosti, a tím byste se otevřeli každé z nich a uvolnili svůj neomezený potenciál. Zní to až příliš dobře na to, aby to byla pravda, že? Ale není důvod, proč byste se neměli stát metačlověkem. Metalidé už vlastně existují.

Každý má potenciál stát se metačlověkem

Wolfgang Amadeus Mozart složil neuvěřitelných 50 symfonií, které změnily tvář hudby. Richard Feynman způsobil revoluci ve fyzice svou teorií kvantové elektrodynamiky. Šachový velmistr Bobby Fischer vyhrál ve 13 letech zápas označovaný jako „hra století“.

Co mají všichni tito výjimeční lidé společného? Mozart intuitivně vytvořil harmonii z nekonečných variací hudebních tónů. Feynman díky fyzice nahlédl do nekonečné rozlohy vesmíru a destiloval ji do hmatatelných vědeckých principů. Fischer vytvořil vítěznou strategii z prakticky nekonečného počtu možných šachových tahů. Mozart, Feynman i Fischer se zabývali nekonečnem. Jinými slovy, všichni využili nekonečné možnosti metareality, aby se stali metačlověkem. Díky tomu se jim podařily výkony mimo hranice reality vytvořené myslí.

Mozart, Fischer a Feynman se mohou zdát jako výjimeční. Ale nemusí tomu tak být. Každý se může naladit na nekonečné možnosti vesmíru. Princip náhlého geniality to dokazuje. Poprvé ho identifikoval lékař Darold Treffert, náhlá genialita se může objevit, když se někomu spontánně otevřou zákonitosti a složitosti vesmíru. Treffert uvádí případ Izraelce známého jako K. A., který měl základní znalosti jako klavírista. Jednoho dne si K.A. sedl ke hře a v mžiku pochopil celou hudební teorii. Od toho dne se z něj stal velmi úspěšný hudebník.

Případ K.A. není ojedinělý. Někteří z nás se narodili jako savanti s výjimečnými mentálními schopnostmi, jako je například fotografická paměť. Jiní si savantské schopnosti osvojí. Po událostech, které ovlivní nervovou soustavu, jako je úraz hlavy nebo mrtvice, mnoho savantů zjistí, že jsou schopni neuvěřitelných věcí, například plynně mluvit novým jazykem. U dalších, jako je K.A., se tyto schopnosti objeví náhle a bez zjevného důvodu. 

K.A. nikdy nestudoval hudební teorii. Jak je tedy možné, že jí najednou rozuměl? Jednoduše. Díky tomu, že se setkal s metarealitou.

Princip náhlého génia nás učí, že jedinci jako Mozart nebo Feynman nejsou géniové se schopnostmi, které přesahují schopnosti průměrného člověka. Nekonečno není něco, co může pochopit jen pár nadaných. Je to něco, k čemu máme všichni potenciál, pokud ovšem najdeme způsob, jak se k němu dostat.

Naštěstí cesta k nekonečnu leží v nás – konkrétně v našem vědomí. Protože vědomí, stejně jako metarealita, je nekonečné.

Vědomí existuje za hranicemi fyzického těla

Neurovědci nám mohou o mozku říci mnohé. Existují však zdánlivě jednoduché otázky, na které ani ti nejuznávanější vědci nedokážou odpovědět. Otázky jako například: „Co je to myšlenka?“. 

Proč jsou myšlenky nepředvídatelné? Kde přesně se v mozku nacházejí různé vzpomínky a informace, například vzpomínka na naše oblíbené narozeniny nebo hláskování slova „kočka“?

Neurovědci na tyto otázky nedokážou odpovědět, protože vaše myšlenky jsou vytvářeny vaším vědomím a vaše vědomí je odlišné od vašeho mozku. Ve skutečnosti vaše vědomí existuje mimo hranice vašeho těla, jak ukazují některé druhy lidské reality.

Jeden z těchto druhů je například klinická smrt, která byla v historii a napříč kulturami široce zdokumentována. Téměř všichni, kteří si tímto prošli, také uvádějí, že zažili zvláštní fenomén – zážitek mimo tělo (ang. out-of-body experience).

Lidé, kteří zažili klinickou smrt, běžně uvádějí, že zůstali při vědomí během celého procesu umírání a oživování, a je běžné, že si pamatují, jak opouštějí své tělo a vznášejí se nad sebou. V některých vzácných případech jsou lidé, kteří prožili klinickou smrt, dokonce schopni vyprávět s překvapivými detaily o všem, co se kolem nich dělo, zatímco byli z lékařského hlediska mrtví. Jejich vědomí je živé, i když mozek přestal fungovat.

Nemusíte být na pokraji smrti, abyste zažili zážitek, který přesahuje fyzické hranice vašeho těla. Ve skutečnosti se odhaduje, že nějakou formu mimotělního zážitku zažilo 8 až 15 procent populace. 

Všechny tyto případy mají jedno společné – přítomnost vědomí mimo fyzickou podstatu těla. Vezměme si například vojáky, kteří jsou zraněni v bitvě, aniž by zaregistrovali bolest, nebo jogíny, kteří jsou schopni klidně meditovat v polohách extrémní fyzické zátěže. Není prostě pochyb o tom, že naše vědomí není omezeno na naše tělo; existuje mimo fyzické hranice, protože vědomí samo je neomezené a nekonečné. Nekonečných možností metareality tedy dosahujeme aktivací nekonečného potenciálu našeho vědomí. 

Cesta k metarealitě začíná posilováním spojení mezi myslí a tělem

Metarealita je věčná, nadčasová a nekonečná. Vaším vstupním bodem do této nekonečnosti je „tady a teď“, kdekoli a kdykoli se nacházíte. Prvním krokem na vaší cestě je uzemnit své tělo a mysl v přítomnosti a nechat odpadnout konstrukce minulosti a budoucnosti; nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je cvičení všímavosti.

Všímavost je forma bdělé meditace. Když praktikujete všímavost, vnášíte do svého prožívání těla a myšlenek čisté, nezprostředkované vědomí. 

S pojmem všímavost jste se již pravděpodobně setkali, možná prostřednictvím všímavé meditace, což je druh meditace, při níž registrujete fyzické pocity svého těla, tahy a vlivy svých emocí a podobu svých myšlenek. Místo toho, abyste se snažili některým z nich vnutit význam, jednoduše je zaznamenáte a necháte je skrze sebe proudit.

V dnešní době se meditace všímavosti těší větší popularitě než kdykoli předtím, a to díky aplikacím a online kurzům, které všímavost představují jako nástroj pro zvládání stresu. 

I když však dokáže zvládat stres, při správném praktikování toho dokáže mnohem víc. Používat tento mocný nástroj pouze ke zvládání každodenního stresu je jako používat elektrickou vrtačku jako děrovačku papíru.

Takže místo toho, abyste všímavost používali jen k tomu, abyste přežili ranní dojíždění do práce, použijte svou praxi všímavosti k odblokování svého spojení s metarealitou. Možná budete překvapeni, čeho můžete dosáhnout. Zde je několik cvičení, která vám pomohou začít.

Nejprve se nalaďte na vnímanou realitu u samotného zdroje vnímání – pěti smyslů. Uvolněte se v přítomném okamžiku a otevřete se proudu věcí, které se kolem vás dějí, tím, že se vrátíte k základním věcem, jako je světlo, teplo a vůně. Pozorujte tyto zážitky, a jak se do nich uvolňujete, dovolte, aby se vaše pozorování bez námahy prohlubovalo a obohacovalo.

Pak začněte rozšiřovat své vnímání reality. Vnímaná realita, kterou většina z nás zažívá, je jen nepatrným zlomkem smyslových vjemů, které nás obklopují. Držte si ruce na uších nebo v noci zhasněte světla ve svém domě a zkuste přecházet z místnosti do místnosti. Všimněte si, co jste schopni zažít nyní, když jste prohloubili své zapojení do vnímané reality.

Když pak zvednete ruce nebo rozsvítíte světla, smyslové vjemy vás opět zaplaví. Všimněte si, jak se při tom vaše vnímaná realita rozšiřuje a o kolik více vnímání je možné, když odstraníte svá vlastní omezení. Je pravděpodobné, že své vnímání reality denně podvědomě omezujete a upravujete – jakmile si to uvědomíte, zjistíte, že jste poháněni k tomu, abyste se těchto svévolných omezení zbavili a napojili se na metarealitu. 

Naučte se oprostit od mentální závislosti a poznáte své pravé já

Lidé vytrvale převádějí nehmotné pojmy do hmotných forem, aby abstraktnímu propůjčili konkrétní přítomnost. Nehmotné pojmy, jako jsou peníze nebo láska, převádíme na hmatatelné fyzické věci, jako je padesátidolarová bankovka nebo snubní prsten. Odborný termín pro tento proces je reifikace, tendence redukovat nehmotnou myšlenku na její konkrétní reprezentaci.

Lidské já je také nekonečně rozsáhlá, nehmotná zkušenost. Fyzicky jsme neustále se měnící bytosti složené ze složité škály biologických procesů. Přesto naše mysl reifikuje naše já do ustálené podoby „těla“. 

Na mentální úrovni děláme přesně totéž. Ve svém zdroji je pravé já nekonečné, nehmotné a neustále se měnící. Přesto, jak existujeme ve světě, získáváme pevné charakteristiky, které omezují náš potenciál. Uvězněni ve spletité síti přesvědčení, společenských rámců, mentálního podmiňování, zkušeností a názorů se náš pocit já stává reifikovaným. V důsledku toho popíráme svůj skutečný, nekonečný potenciál.

Abychom se vrátili k pravému já, je nutné tyto procesy reifikace zvrátit. Zrušení procesů, které utvářejí celou vaši představu o sobě samém, je samozřejmě projekt, který může trvat celý život, ale právě proto je tak důležité přistupovat k němu krok za krokem. Zde je jednoduché cvičení, které vám pomůže začít odstraňovat falešná vyprávění a omezující atributy, které zužují vaše pravé, nekonečné já.

Nejprve si uvědomte, že v okamžiku, kdy se narodíte, vstupujete do světa, který byl pro vás interpretován. Zdědili jste struktury a systémy vytvořené tisíciletým vytvářením významů – lidé přicházejí s vysvětleními a způsoby myšlení, které jim pomáhají dávat smysl jejich světu. Čím hlouběji jste zakotveni ve strukturách a systémech vnímané reality, tím více se vzdalujete svému pravému já, zdroji inspirace, tvořivosti, autenticity a nekonečného potenciálu. 

Zkuste se vrátit ke svému pravému já tím, že si dáte za úkol mít jednu originální myšlenku. Myšlenku, která není ozvěnou myšlenky z knihy nebo filmu. Myšlenku, která nevychází ze vzpomínek. Myšlenku, která vychází z hloubi pravého já. Je velmi nepravděpodobné, že byste byli schopni okamžitě vytvořit originální myšlenku. Nicméně toto cvičení vám otevře oči pro mentální závislost, která zužuje vaše vědomí. 

Aktivujte svůj tvůrčí potenciál prostřednictvím vědomí

V průběhu lidské existence se mnozí marně snažili identifikovat a definovat zdroj lidské tvořivosti. Pro Řeky to bylo devět múz, bohyň, které vybrané smrtelníky obdařily uměleckým talentem. Pro romantické básníky, jako byli Wordsworth a Coleridge, byla tvořivost nevyzpytatelným zábleskem inspirace, který se projevil jen u několika šťastlivců. 

Ve skutečnosti je zdrojem tvořivosti metarealita, která je dostupná každému z nás. Hluboká tvořivost se objevuje, když jedinec vnímá to, co leží mimo konvence každodenní reality. William Shakespeare při tvorbě svých her nepoužíval pouze alžbětinský slovník. Uspořádal tuto slovní zásobu novým a nekonvenčním způsobem. Vincent Van Gogh ve svých obrazech nejen kombinoval různé barvy; používal barvy, odstíny a tóny, aby inovoval jedinečný způsob zobrazení světa, který ho obklopoval. 

Stejně jako my, i Shakespeare a Van Gogh žili v realitě vytvořené myslí. Pravidla, která tuto realitu organizují, si však stanovili sami. Sami si je vytváříme a udržujeme. Když dosáhnete místa čistého vědomí, prohlédnete svévolnou povahu těchto pravidel a začnete vnímat nové způsoby, jakými lze realitu uspořádat. Tvořivost se projeví, když se nekonvenční chápání vesmíru projeví ve fyzické podobě. Je tedy lákavé domnívat se, že tvořivost existuje ve dvou rovinách – mentální a fyzické. Ve skutečnosti je to všechno jedno. Obraz není oddělen od touhy malovat nebo od pochopení toho, jak malovat. Všechny tyto tři věci jsou aspekty téže tvůrčí inteligence.

Přístupem k metarealitě se i vy můžete posunout za konvence vnímané reality a uvolnit svůj vlastní tvůrčí potenciál. Zde je cvičení, které vám pomůže začít tuto cestu.

Vezměte si malý předmět, například knoflík, klíče od domu nebo tkaničku od bot. Zamyslete se nad tím, že to všechno jsou myšlenky, které získaly fyzickou podobu. Nyní uvažujte o větším předmětu, například o Soše svobody. I to je myšlenka, která nabyla fyzického tvaru. Zamyslete se nad sebou v zrcadle a pochopte, že i vy jste nekonečná tvořivost ve fyzické podobě. Brzy přestanete spojovat tvořivost s formou a začnete využívat tvořivost samotnou, její zdroj – metarealitu.