Kost k vyřešení

Jídlo je jedna z těch věcí, které děláme každý den, ale o nichž jen málokdy přemýšlíme do hloubky. Možná se zamýšlíme nad tím, co jíme, jen zřídka však bereme v úvahu množství procesů, které vedly k tomu, že se jídlo objevilo na našem talíři. Proč tedy jíme to, co jíme? Kde jíme? Kolik za to utrácíme? Dělá nás to lepšími a zdravějšími? A možná nejdůležitější otázka: odkud naše jídlo pochází?

Na tyto otázky obvykle nemyslíme – a právě tady přichází ke slovu Mark Bittman, sloupkař deníku The New York Times a legenda mezi gurmány. Bittman píše o jídle a americkém potravinovém systému už řadu let. Nejenže vysvětluje, proč bychom měli svůj potravinový systém lépe znát, ale zároveň nabízí konkrétní a uskutečnitelné způsoby, jak ho můžeme změnit k lepšímu.

Tyto úryvky představují to nejlepší z Bittmanových sloupků a pokrývají témata od zemědělství po domácí vaření, od diet až po vládní politiku. V tomto shrnutí se dozvíte, jak se stát flexitariánem, proč byste se měli vyhýbat chřestu z Peru a co by vláda mohla udělat pro to, aby nám pomohla být zdravější.

Věděli jste, že na světě je dostatek jídla pro všechny? A přesto přibližně miliarda lidí trpí hladem. Tento problém není způsoben nedostatkem potravin, ale nedokonalostí našeho zemědělského systému.

Ve skutečnosti jde asi třetina všech vyprodukovaných kalorií na krmení zvířat, další třetina se ztratí během výroby a distribuce a zhruba pět procent se využije na výrobu paliv. Řešení ale existuje. Jmenuje se agroekologie – propojení ekologie a zemědělství.

Jedním z procesů, které může agroekologie zlepšit, je střídání plodin – tedy plán výsadby pro určitou sadu plodin v čase. Představte si, že máte dva pozemky. Na pozemku číslo jedna v prvním roce zasejete sóju, v dalším roce kukuřici. Na pozemku číslo dvě také začnete sójou a ve druhém roce přejdete na kukuřici, ale ve třetím roce zasejete oves a ve čtvrtém se vrátíte k sóje. Druhý pozemek bude mít vyšší výnos, protože větší biodiverzita obohacuje půdu. Pokud byste do osevního postupu přidali ještě vojtěšku, výnos by se dál zvýšil.

Je proto potřeba, aby se stalo běžnou praxí, že farmy zařazují do osevních postupů více druhů plodin – jen tak můžeme produkovat potraviny efektivněji.

A co když žádnou farmu nevlastníte? I tak můžete do globálního potravinového systému zasáhnout. Jak? Přestaňte kupovat dovážené ovoce a zeleninu, pokud to není nutné. Není žádný důvod kupovat v prosinci chřest z Peru. Kvůli dlouhé přepravě má takový chřest mnohem větší uhlíkovou stopu než místní zelenina.

Místo toho nakupujte na místních farmářských trzích. Jezte potraviny, které jsou v sezóně. Pokud můžete, proměňte část trávníku v zahradu a začněte si pěstovat vlastní zeleninu a bylinky do kuchyně. Snížením závislosti na dováženém ovoci a zelenině by Spojené státy výrazně přispěly k boji proti globálnímu oteplování.

Věděli jste, že průměrná spotřeba masa v USA je téměř dvojnásobná oproti světovému průměru? Na americkém trhu s masem se každoročně porazí více než deset miliard zvířat.

Existují čtyři věci, které můžeme udělat, abychom zmírnili utrpení hospodářských zvířat. Za prvé bychom jim měli zajistit lepší životní podmínky. Kuřata potřebují žít na otevřeném prostranství, kde se mohou volně pohybovat, a ne v malých klecích.

Za druhé bychom mohli usilovat o minimalizaci, případně i odstranění schopnosti hospodářských zvířat cítit bolest. Jedním z navrhovaných – a velmi kontroverzních – způsobů by bylo chirurgické odstranění mozkové kůry.

Za třetí můžeme dávat přednost masu z ekologických chovů před masem z průmyslové velkovýroby. Zvířata na ekologických farmách se mají výrazně lépe než ta v průmyslových velkochovech – a maso z nich obvykle i lépe chutná.

A konečně, můžeme celkově jíst méně masa. Kdybychom přestali jíst zvířata – zejména ta, která jsou špatně chována – snížili bychom poptávku po průmyslově vyráběném mase. Není nutné stát se striktním vegetariánem nebo veganem; pokud si chcete občas dopřát steak, můžete se stát flexitariánem – člověkem, který jí maso jen příležitostně.

Nadměrná konzumace masa není škodlivá jen pro zvířata, ale i pro nás. Proto by měl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) začít výrazně omezovat používání antibiotik u hospodářských zvířat. Většina z nich, například prasata, dostává preventivně antibiotika, aby se předešlo infekcím. Takové preventivní podávání antibiotik však není dobré pro lidi. Když jíme maso zvířat, která tato antibiotika dostávala, zvyšuje se naše celková rezistence vůči antibiotikům.

Ministerstvo zemědělství USA (USDA) by také mělo prohlásit salmonelu a další smrtící kmeny E. coli produkující shiga toxin (STEC) za kontaminanty. Přidávání kontaminantů do potravin je nezákonné, takže potraviny obsahující salmonelu by musely být z trhu staženy.