Jdi do divočiny

Pokud žijete ve městě, pravděpodobně vás občas přepadne touha po rozlehlých otevřených prostorech. Možná sedíte v kanceláři a v duchu cváláte na koni po mongolských pláních. Nebo si vybavíte svou poslední horolezeckou výpravu a ten vzrušující pocit, když jste stanuli na vrcholu a rozhlédli se po krajině hluboko pod sebou.

Minimálně čas od času cítíte potřebu zajít si do parku nebo vystoupat na rozhlednu či věž a užít si výhled na město. A za touto touhou stojí evoluční důvod. Naše tělo se vyvinulo tak, aby bylo aktivní, pružné, bdělé a aby žilo v divokém prostředí – tak je jednoduše nastavené. Moderní společnost však téměř zcela odstranila podmínky, které naše těla potřebují k tomu, aby prospívala.

Není ale důvod propadat beznaději. I ve městě existují způsoby, jak se znovu napojit na divočinu. V tomto shrnutí uvidíte, že zdánlivě primitivní kmeny jsou ve skutečnosti méně degenerované než moderní lidé, že v každém z nás dřímá kmenová stránka – a že čistě veganská strava možná není ten nejlepší nápad.

Probudíte se, jdete do práce, celý den sedíte u stolu, vrátíte se domů, díváte se na televizi, jdete spát – a druhý den to celé začíná znovu. Pokud vám to zní povědomě, možná v sobě cítíte touhu tento koloběh přerušit, uniknout modernímu světu a žít „divokým životem“.

To je ve skutečnosti velmi přirozený pocit, protože evoluce nás nepřipravila na to, abychom celé dny seděli u stolů. Připravila nás na to, abychom byli divocí. Sdílíme stejné instinkty jako ostatní zvířata – přirozené impulzy, které například vedou medvědici k tomu, aby své mládě vychovala tak, aby přežilo.

Rozdíl je v tom, že divoká zvířata jsou s přírodou, svým okolím a tím, co je pro ně dobré, mnohem více v souladu než většina lidí. Přesto existují lidé, kteří se rozhodli žít „divoce“ a navázat na tradice našich předků – lovců a sběračů. Výzkumy ukazují, že tito lidé bývají šťastnější a zdravější právě díky silnějšímu spojení s přírodou.

Většinu času tráví venku: hospodaří, loví, dýchají čerstvý vzduch, jedí čerstvé plodiny a maso. Jinými slovy, dělají přesně to, k čemu se naše těla vyvinula.

Někteří odborníci však tvrdí, že jsme se jaksi „přesunuli“ nad svou divokou podstatu. Tato teorie je nejen nepravdivá, ale i nebezpečně nezdravá. Náš moderní sedavý životní styl je pravděpodobně jedním z hlavních přispěvatelů k mnoha nejzávažnějším onemocněním, včetně obezity, srdečního selhání, autismu a rakoviny.

Když se cpeme nezdravým jídlem a trávíme dny zíráním do obrazovek, zatímco se sotva hýbeme nebo chodíme ven, vzdalujeme se způsobu života, pro který jsme byli stvořeni.

Podívejte se na lid San v jižní Africe. Loví, hospodaří, žijí v úzce semknutých komunitách a daří se jim udržet si jak fyzické, tak psychické zdraví. Možná se tedy od nich můžeme naučit pár lekcí o tom, jak žít zdravěji i v moderním světě.

Lidé se vyvinuli v mimořádně schopné lovce, ale tato dovednost není především otázkou fyzické síly. Mnohem víc souvisí s empatií – vlastností, která nás zásadně odlišuje od ostatních druhů.

Když se plížíme za kořistí, dokážeme si – obrazně řečeno – představit, jak bude reagovat. To nám umožňuje ji sledovat, nastražit pasti a zajistit, aby měla rodina co jíst.

Rodina je dalším faktorem, který z nás udělal nejempatičtější druh na planetě. Od raného dětství až po pubertu jsou děti do značné míry závislé na rodičích – a novorozenci jsou naprosto bezbranní. Proto máme tak silný empatický impuls pečovat o své potomky i o své partnery.

V divočině je nepravděpodobné, že by jeden rodič dokázal dítě vychovat sám. I proto jsme si vyvinuli schopnost chápat potřeby a touhy lidí kolem sebe a vytvářet pevná partnerská pouta.

Naše fyzická výbava nás navíc činí pro život v přírodě dokonale uzpůsobenými. Lidé se vyvinuli tak, aby zvládali širokou škálu pohybů nezbytných pro lov a sběr. Nejenže umíme dobře chodit a běhat; dokážeme se skrčit, ohnout, skákat a zároveň vytvářet a používat nejrůznější nástroje.

Tyto dovednosti nám umožnily přežít s relativně malým trávicím traktem. Jiná zvířata mají trávicí soustavy, které jim dovolují přežívat na jednoduché potravě, jako je tráva. My však ke svému přežití potřebujeme pestrou stravu, a proto jsme nastaveni tak, abychom byli aktivní a využívali svou pohyblivost k získávání jídla.

Naši předkové lovili, rybařili a sbírali ovoce a ořechy, aby uživili sebe i svůj kmen. Aby to zvládli efektivně, vyvinuli si bystrou inteligenci, která jim umožňovala pozorně sledovat okolí a co nejlépe využívat vlastní energii.

Nyní už pravděpodobně lépe chápete, proč může dlouhé vysedávání u počítače vést k depresím – jste stvořeni k tomu, abyste dělali mnohem víc.