Faktomluva

Hans Rosling byl švédský lékař, profesor mezinárodního zdraví a zakladatel Gapminder Foundation. Narodil se v roce 1948 a zemřel v roce 2017. Rosling se proslavil svým způsobem prezentace dat a statistik, kterým dokázal ukázat, jak se svět mění a jak jsou na tom různé země v oblasti zdraví, vzdělání a ekonomiky.

Jeho kniha Faktomluva se stala bestsellerem a stala se inspirací pro mnoho lidí, kteří chtějí lépe porozumět světu kolem sebe. Rosling se také aktivně angažoval v boji proti chudobě a nemocem v rozvojových zemích.

Jeho práce a myšlenky jsou stále aktuální a inspirující pro všechny, kteří chtějí lépe porozumět světu a přispět k jeho zlepšení.

‍

Úvod

Faktomluva (Factfulness) je posmrtně vydaná kniha statistika a lékaře Hanse Roslinga. Tuto knihu napsal společně se svým synem Olou Roslingem a svou snachou Annou Rosling Rönnlundovou. Předpokladem knihy je, že většina lidí se mýlí, pokud jde o stav světa. Všichni přeháníme negativní stránky světa. Věříme, že svět je chudší, méně zdravý a nebezpečnější, než naznačují statistiky. Hans navrhuje, abychom místo dělení světa na rozvinutý a rozvojový měli čtyři příjmové kategorie. Navíc uvádí deset instinktů, které brání lidskému rodu v pokroku. Tato kniha se stala mezinárodním bestsellerem a Bill Gates ji doporučil jako jednu ze svých pěti nejlepších knih roku 2018.

Jsou věci tak špatné, jak se zdá? Švédský statistik Hans Rosling a jeho syn Ola Rosling ve své knize Factfulness z roku 2018 odstupují od této situace, analyzují trendy a data, aby zjistili, zda se naše životy zhoršují, nebo zlepšují, a ukazují, že ve velkém měřítku jsou možná věci lepší a nadějnější, než by si mohla uvědomovat většina obyčejných lidí, kterou živí masová média.

Faktomluva (Factfulness) spočívá v pochopení toho, jak nás naše instinkty programují k přehánění situací a zkreslování vnímání reality způsobem, který problémy ještě více prohlubuje, a jak na ně reagujeme. Rosling ve své knize popisuje deset těchto základních instinktů a způsoby, jak s nimi bojovat, abychom kultivovali posun k vnímání založenému na faktech, které v konečném důsledku změní způsob našeho myšlení, cítění a chování.

Díváte se na svět zbytečně negativním pohledem

V dokonalém světě by novináři vždy prezentovali zprávy naprosto přesně a uváděli by spoustu relevantních souvislostí, aby byly ještě působivější. Ale bohužel žijeme v reálném světě, kde novináři pracují na tom, aby přilákali čtenáře, a čtenáři mají rádi, když jsou věci značně jednoduché a zároveň plné dramat. Výsledkem je, že náš pohled na svět se stal zkresleným i špatným obrazem toho, jaký svět ve skutečnosti je.

Jádrem našeho pokřiveného pohledu na svět je přesvědčení, že se lidé na celé planetě mají hůř než dřív. To však nemůže být dále od pravdy. Ve skutečnosti je na světě mnohem méně chudoby než kdykoli předtím, lidé všude žijí déle a méně zemí světa je řízeno sexistickými a utlačovatelskými patriarcháty.

Všechny tyto pozitivní změny jsou důsledkem globální ekonomiky, která nadále vymaňuje lidi z chudoby a zvyšuje úroveň jejich příjmů. Pokud totiž spojíme země se středními a vysokými příjmy, výsledkem je 91 % lidstva. To je docela úžasné, vezmeme-li v úvahu, že ještě před 200 lety se 85 % světa utápělo v chudobě.

Tyto myšlenky nám pomáhají pochopit, jak velkého pokroku bylo dosaženo a jak se všichni můžeme naučit překonávat negativa a vidět náš svět v pozitivním a přesném světle.

Braňte se „mega zkreslené představě“

Zde je otázka pro vás: Jak se za posledních 20 let změnila míra extrémní chudoby ve světě? Téměř se zdvojnásobila? Zůstala stejná? Nebo se snížila téměř na polovinu? Pokud jste uhodli, že se snížila téměř o polovinu, jste jedni z mála lidí, kteří na otázku odpověděli správně.

Ve Spojených státech amerických odpovědělo správně pouze pět procent lidí, ve Velké Británii jen devět procent – a mezi těmi, kteří se spletli, jsou i nejchytřejší odborníci současnosti. Důvodem, proč tak málo lidí správně chápe svět, jsou z velké části naše přirozené instinkty a to, co autor nazývá „mega zkreslené představy“.

Některé mylné představy jsou „mega“ proto, jak hluboce narušují naše chápání světa. Jedním z těch velkých je mentalita Západu „my vs. oni“ – tedy představa, že Západ a Východ se od sebe zásadně liší a nějak si navzájem odporují. Tomu se také říká zastaralý koncept „rozvinutého světa“ versus „rozvojového světa“.

Když autor přednášel, všiml si, že mnoho studentů si stále myslí, že Východ je plný zemí, kde se porodnost vymyká kontrole a kde náboženství a kultura brání vytvoření moderní, chcete-li „západní“ společnosti. Jak řekl jeden z Roslingových studentů: „Nikdy nemohou žít jako my.“

Ale kdo přesně jsou „oni“, „Východ“ nebo „rozvojový svět“? Je Japonsko i Mexico City stále součástí Východu? Jsou Čína a Indie stále považovány za země neschopné být domovem moderních měst?

Kdybychom se v roce 1965 podívali jen na dětskou úmrtnost ve světě, která je skvělým testem celkového zdravotního, vzdělávacího a ekonomického systému národa, 125 zemí by spadalo do kategorie „rozvojových“, kde více než pět procent dětí umírá před pátým rokem života. Dnes je v této kategorii pouze 13 zemí.

Jinými slovy, už neexistuje žádný „Západ a zbytek světa“.

Nenechte se ovlivňovat vašim negativním náhledem na svět

Zde je další otázka: Kolik dívek ve všech zemích světa s nízkými příjmy dokončí veřejnou střední školu? 20 procent, 40 procent nebo 60 procent? Už začínáte tušit, že odpověď bude pravděpodobně ta pozitivnější?

Vskutku, 60 procent dívek v zemích s nízkými příjmy dokončí veřejnou střední školu. A co víc, všechny třicetileté ženy strávily ve škole v průměru devět let. To je jen o jeden rok méně než celosvětový průměr třicetiletých mužů.

To je jen několik příkladů úžasného pokroku, kterého bylo dosaženo – pokroku, o kterém ví jen velmi málo lidí. Proč se tedy tato pozitiva přehlížejí? No, jedním z důvodů je náš instinkt negativismu, který vede k druhé „mega zkreslené představě“: že svět se zhoršuje.

Pravda je taková, že se svět zlepšil v téměř všech měřitelných statistikách, od průměrné délky života až po (ne)chudobu. Přesto máme jako lidé tendenci soustředit se na to špatné.

V roce 1800 žilo 85 % světa v extrémní chudobě, dnes je to 9 %. To je naprosto úžasné, a přesto se o tom ve zprávách nedozvíte. Zpravodajství mnohem častěji informuje o přírodních katastrofách, zločinech nebo jiných chmurných věcech od jinak skvělé trajektorie světa.

V osmdesátých letech minulého století bylo zpráv ke zhlédnutí mnohem méně a celé ekosystémy mohly být zničeny, aniž by se v místních novinách objevila jediná zpráva. Nyní máte na dosah ruky noviny celého světa, které vás – a téměř všechny ostatní na světě – vystavují většímu množství špatných zpráv než kdykoli předtím. Tato pře-exponovanost vyvolává dojem, že za posledních dvacet let se situace ještě zhoršila.

Nezapomeňte však, že na každého mrtvého, o kterém se dočtete v důsledku povodní nebo zemětřesení, připadá mnoho těch, kteří katastrofu přežili a o kterých se neinformuje. Ve skutečnosti jsou díky pokroku v oblasti cenově dostupných stavebních materiálů komunity s nízkými příjmy mnohem bezpečnější než kdykoli předtím. Dnes je počet úmrtí v důsledku přírodních katastrof pouze 25 % toho, co bylo před 100 lety.

Strach přispívá ke zkreslenému chápání světa

Pokud vidíte graf s přímkou, která neustále stoupá, váš mozek vám pravděpodobně řekne, že tato přímka bude v dohledné budoucnosti stoupat i nadále. Jen velmi málo grafů má však přímky. Vzpomeňte si na své vlastní tempo růstu v dětství; po určitou dobu se vaše výška pravděpodobně dala měřit přímkou, ale pak jste dosáhli vrcholu výšky a ta se zastavila.

Totéž si myslíme o populaci: naše třetí „mega zkreslená představa“ je, že světová populace bude stále stoupat, stoupat a stoupat, zatímco skutečnost je taková, že se blížíme k vrcholu.

Podle prognostiků OSN, jejichž úkolem je zkoumat populační růst, se světová populace mezi lety 2060 a 2100 vyrovná. Důvodů je několik, ale hlavním z nich je, že s klesající chudobou mají lidé tendenci mít méně dětí.

Před stovkami let rodila průměrná matka přibližně šest dětí kvůli vysoké úmrtnosti a potřebě mít děti, které by mohly pomáhat při práci v zemědělství nebo v továrnách. Dnes už tomu tak není; díky vzdělání, kontrole porodnosti a menší chudobě má průměrná matka 2,5 dítěte. Do roku 2060 již narozené děti dospějí a budou mít své děti, a v té době se podle předpovědí počet obyvatel ustálí přibližně na 11 miliardách.

Takže bychom se opravdu neměli obávat nekonečného růstu populace/přelidnění. Přesto si děláme starosti. Důvodem je náš strach a instinkt velikosti.

Důvod našeho instinktu strachu je poměrně srozumitelný – strach vás může ochránit před hrozbami. Naši předkové si tento instinkt vypěstovali v nebezpečnějších dobách, kdy lidem hrozila smrt ze strany šavlozubých tygrů a soupeřících kmenů. Protože už neexistuje tolik bezprostředních hrozeb, máme nyní tendenci strach špatně vyhodnocovat a obávat se hrozeb, které ve skutečnosti neexistují.

A instinkt velikosti nás vede k přeceňování nebezpečí, která pro nás náš instinkt strachu vytváří. Vezměme si například náš strach z násilí. Jsme vystaveni většímu počtu zpráv o násilí než kdykoli předtím, takže si myslíme, že je ho více. Skutečná čísla však ukazují, že kriminalita klesá. Ve Spojených státech bylo v roce 1990 nahlášeno 14,5 milionu trestných činů. V roce 2016 se tento počet snížil na 9,5 milionu.