Egonomika

David Marcum a Steven Smith cestují po celém světě a učí lidi, jak využít firemní hodnotu ega a omezit jeho závazky.

Díky desítkám let zkušeností a diplomům z managementu a psychologie spolupracovali s organizacemi jako Microsoft, Accenture, U.S. Air Force, General Electric, Disney a State Farm.

Jejich práce byly publikovány v osmnácti jazycích ve více než čtyřiceti zemích.

Úvod do problematiky

Jim Collins ve své revoluční knize Jak z dobré firmy udělat skvělou definoval termín „vůdce 5. úrovně“. Tento člověk, který se nachází na samém vrcholu Collinsovy hierarchie vedoucích pracovníků, je definován jako: „paradoxní směs osobní pokory a profesionální vůle“.

Na bojištích moderní historie, přeplněných firemními lídry s obrovským egem, jsou ti na samém vrcholu potravního řetězce definováni úrovní osobní pokory. Začneme však Collinovým popisem vůdce 5. úrovně, protože nás vyzývá k přehodnocení našich definic „pokory“ i „ega“.

O egu

Marcum a Smith ve skvělé analogii využívají lidské tělo jako pozadí pro vyprávění o egu. „Aby naše tělo zůstalo zdravé, vytváří náš imunitní systém molekuly zvané volné radikály, které bojují proti virům a bakteriím. Když však faktory životního prostředí, jako je znečištění a pesticidy, způsobí nadměrnou produkci volných radikálů, napadají tyto molekuly nejen viry a bakterie, ale i dobré buňky a životně důležité tkáně, což způsobuje předčasné stárnutí, rakovinu a další onemocnění.

Ego je jako volný radikál. Analogie spočívá v tom, že ego je v umírněné podobě vlastně pozitivní věc – dává nám schopnost odvrátit nejistotu a strach („bakterie“) tím, že si udržujeme zdravou úroveň sebevědomí. Není to ego jako takové, ale jeho nadbytek (ať už je tento nadbytek pozitivní, nebo negativní), co vede ke špatným rozhodnutím a účinně brzdí jedince v tom, aby byl skvělý. Jak ale poznáme, že naše ego sklouzává do „nadbytku“? Marcum a Smith nás učí, že existují čtyři rané varovné příznaky nevyrovnaného ega:

1) porovnávání,

2) obrana,

3) předvádění geniality a

4) snaha o uznání.

Vyvažování prostřednictvím pokory

Ego nemůže jednoduše zmizet. Musíme si být vědomi svého ega a toho, jak v daném okamžiku ovlivňuje náš úsudek a jednání. Pokora je z definice jemným balancováním mezi příliš velkým egem (přehnaná sebedůvěra, nerealistická očekávání) a příliš malým egem (pochybnosti o sobě, sebelítost, nedostatek sebedůvěry).

Pokud se snažíme balancovat na tomto rovnovážném bodě mezi příliš velkým egem a příliš malým egem, Marcum a Smith doporučují mít na paměti tyto postoje:

1) Nejdřív „my“, poté „já“ (oddanost pokroku).

2) Jsem skvělý, ale ne ve všem.

3) Konstruktivní nespokojenost.

Jinými slovy:

1) Buďte oddáni hledání ideálního řešení, netrvejte na tom, aby to bylo vaše řešení.

2) Pochopte, že je cenné být žákem i učitelem.

3) Buďte spokojeni s tím, co máte, a zároveň usilujte o vše, po čem toužíte.

Hlavním poselstvím je snaha o oddělení našeho „já“ od současné situace, ať už je jakákoli. Pokud se definujeme prostřednictvím svých titulů anebo postavení, snižujeme svou schopnost analyzovat situaci kritickým pohledem. Když lidé cítí, že je jejich ego ohroženo, dělají méně optimální rozhodnutí, zvláště pokud na tato rozhodnutí pohlížíme optikou finančních výsledků.

Je nutné odlišit představy od identity

O nápadech je třeba diskutovat. Zejména na pracovišti – názory je třeba zkoumat a testovat. Strategie je třeba porovnávat a diskutovat o nich. Tyto rozhovory je třeba vést často a energicky, a to z prostého důvodu, že nikdo není schopen sám od sebe s jistotou určit absolutně nejlepší postup ve všech situacích. Je důležité si uvědomovat a rozlišovat představy a identitu. Když jako jednotlivci zaměňujeme výzvy vůči našim představám za výzvy vůči naší identitě, máme tendenci k „ochraně“ našeho pocitu vlastního já. Ironií ovšem je, že když se některý ze čtyř brzkých varovných signálů uchytí, účinně se uzavřeme a nejsme schopni pokročit v konverzaci, dokud se naše ego neuklidní a nedovolí nám soustředit se na konverzaci kolem nás, a ne na tu, která zuří v naší hlavě.

Oddělit představy od identity je poměrně snadné, jakmile víte, na co se zaměřit. Představy zahrnují provedení (tj. taktiku a detaily strategie), strategii (plány založené na našich úhlech pohledu) a názor (to, co považujeme za správné, nebo špatné na základě informací, které nám byly poskytnuty). Identita oproti tomu zahrnuje naše hodnoty a charakter; co považujeme za důležité a za koho se považujeme my sami. V živé debatě bychom si měli vždy uvědomit, o čem diskutujeme (o provedení, strategii, názoru, hodnotách nebo charakteru). Jak na straně mluvčího, tak na straně posluchače může mít pochopení toho, jak byl komentář zamýšlen, obrovský vliv na výsledek.

Zvědavost

Přijetí a rozvíjení naší vrozené zvědavosti je jedním z nejrychlejších způsobů, jak obejít překážky spojené s egem. Pokud druhé vedeme spíše otázkami než odpověďmi, může nás zvědavost zbavit problém, a zabránit nám držet se svých vlastních myšlenek a přesvědčení tak pevně, že nejsme schopni brát ohled na ostatní. Zvědavost nás vede k tomu, abychom přesně pochopili, co se děje, a našli vhodné řešení. Radost z ukojení zvědavosti spočívá v nalezení ideálního řešení bez ohledu na to, kdo s tímto nápadem přišel. Marcum a Smith nastiňují čtyři otázky, které mohou vyvolat zvědavost:

1. Co máme na mysli? (jasné vymezení)

2. Co vidíme? (kontext)

3. Co předpokládáme? (předpoklady)

4. K čemu to vede? (důsledek)

Zvědavost nám umožňuje odhalit skutečnou motivaci nápadu nebo rozhodnutí. Odhalením motivace, a tedy i požadovaného výsledku, jsme schopni snáze vidět alternativní možnosti. Veďte spíše otázkami než odpověďmi a budete překvapeni, kolik toho dosáhnete a s jakými lidmi toho dosáhnete.