Čtyři dohody

Toltekové byli starověkou společností umělců a vědců, kteří zkoumali a uchovávali duchovní poznání svých předků. Žili ve středním Mexiku ještě předtím, než se Aztékové stali dominantní kulturou. Měli hlubokou tradici vzdělávání a předávání moudrosti z generace na generaci. Stejně jako většina starověkých civilizací vytvořili systém víry o tom, jak funguje svět a jakou roli v něm hraje člověk.

Co nám ale jejich učení může říct dnes? Právě to budeme zkoumat. Objevíte, jak nám toltecké myšlenky a koncepty mohou pomoci stát se tím, kým skutečně jsme, a osvobodit se od okovů, které nám brání naplno rozvinout svůj potenciál, prožívat život ve svobodě a být v souladu sami se sebou.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč má smysl vzbouřit se proti kolektivnímu snu společnosti,
• co je problematického na tom, brát si osobně jak kritiku, tak pochvalu,
• a proč je většina našich předpokladů o sobě i o druhých mylná.

Nikdo si nevybírá svůj mateřský jazyk – a jazyk, ve kterém vyrůstáme, zdaleka není jediná věc, kterou nám společnost vnucuje. Sociální normy dokonce ovlivňují obsah i podobu našich snů.

Každý člověk má své individuální sny, zároveň však existuje i sen kolektivní – sen celé planety. Pravidla, která tento kolektivní sen utvářejí, nám předávají rodiče, škola, náboženství a další vlivné instituce. Právě skrze toto „vzdělávání“ se učíme, co je správné chování, čemu máme věřit a jak rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Tato pravidla a dohody si ale z nás nikdo vědomě nevybral. Naše bezvýhradné přijetí těchto norem se rovná naší domestikaci. Když jsme se jako děti bouřili, dospělí měli vždy navrch. Mohli náš odpor potlačit a potrestat nás, pokud jsme je neposlechli. Zároveň nás odměňovali za to, že jsme přijímali jejich přesvědčení a řídili se jejich pravidly.

V důsledku toho se drtivá většina z nás nakonec podvolila. Vzpomeňte si, kolik rodičů říká svým dětem, že jsou „hodné“, když poslouchají, a „zlobivé“, když pravidla porušují. V takovém systému je hlavní odměnou za „správné“ chování pozornost rodičů, učitelů a vrstevníků. Ta je samozřejmě příjemná, a tak se učíme pravidla dodržovat, abychom si tuto odměnu zajistili.

Začneme se bát odmítnutí a často se tváříme jako někdo jiný, než ve skutečnosti jsme. V určitém okamžiku už není potřeba, aby nás někdo zvenčí ovládal, protože všechny tyto víry a pravidla máme hluboko v sobě. Jinými slovy, začínáme se domestikovat sami.

Vytváříme si ideální obraz sebe sama a kdykoli se nám nedaří podle něj jednat, trestáme se, hodnotíme a obviňujeme. Existuje však i jiná cesta. Můžeme se z této struktury vymanit tím, že si pro sebe vědomě stanovíme nové dohody – o těch se dozvíte v následujících kapitolách.

Věděli jste, že slovo „bezchybný“ pochází z latiny a znamená „bez hříchu“? V tomto smyslu být bezchybný ve svých slovech znamená nikdy je nepoužívat proti sobě, protože jakákoli újma, kterou si způsobíte, je v tomto pojetí hříchem.

Taková újma může mít podobu sebekritiky či sebeobviňování. Můžete si například říkat, že jste příliš tlustí nebo příliš hloupí. Tím, že tyto myšlenky udržujete při životě, používáte svá slova proti sobě a soudíte se. Místo toho byste si mohli vědomě připomínat, v čem jste dobří a co na sobě máte rádi.

Je proto zásadní pamatovat si, že slova, která používáte, mají velkou moc – mohou vás osvobodit, nebo zotročit. A totéž platí i pro ostatní lidi. Slovo se může zdát jako náhodná směs zvuků, ve skutečnosti je však mnohem víc. Umožňuje vám komunikovat a vyjadřovat se, ale také ovlivňuje způsob, jakým přemýšlíte. Vaše slova vytvářejí myšlenky ve vaší mysli, formují vaše vnímání reality a působí i na názory druhých.

Ukažme si to na příběhu. Chytrá a dobrosrdečná žena měla dceru, kterou milovala celým srdcem. Jednoho dne se žena vrátila domů unavená a toužila po chvíli klidu. Její dcera však byla v radostné náladě a hlasitě si zpívala. Matka na okamžik ztratila nad sebou kontrolu a zakřičela na ni: „Máš hloupý hlas! Zmlkni!“

Dcera tomu uvěřila a uzavřela se sebou dohodu, že její hlas je ošklivý a obtěžující. Přestala zpívat a časem měla potíže i s obyčejným mluvením s lidmi. Tento příběh ukazuje, jak nás slova mohou spoutat.

Vzpoměňte si, kolikrát jste si sami řekli, že nejste dost dobří. Pokaždé, když to uděláte, uzavíráte novou dohodu a rozhodujete se jí řídit. Proto první dohoda zní: buďte bezchybní ve svém slově – nepoužívejte slova proti sobě.

V další dohodě se naučíte, proč byste si neměli nic brát osobně.