Čtyři dohody

Don Miguel Ruiz je mexický spisovatel, řečník a chirurg, který se narodil v roce 1952 v rodině léčitelů a šamanů. Vystudoval lékařství a po několika letech praxe se rozhodl věnovat se psaní knih a vzdělávání lidí v oblasti osobního rozvoje.

Jeho nejznámější kniha, Čtyři dohody, se stala bestsellerem a prodala se v milionech kopií po celém světě. V této knize Ruiz představuje čtyři zásady, které nám pomohou žít šťastnější a plnější život. Tyto zásady jsou: buďte bezúhonní ve svých slovech, neberte si nic osobně, nedělejte předpoklady a dělejte vždy své nejlepší.

Ruiz je také autorem dalších knih, jako jsou Umění lásky, Modlitby, Pátá dohoda a další. Jeho práce se zaměřuje na to, jak se osvobodit od omezení, která nám brání v dosažení našeho plného potenciálu.

Don Miguel Ruiz je uznávaným autorem a řečníkem, který pomáhá lidem po celém světě objevovat svou vnitřní moudrost a sílu. Jeho práce je inspirativní a motivující pro každého, kdo hledá cestu k osobnímu růstu a štěstí.

Podívejte se, jak vám může i dnes pomoci starodávná moudrost

Kmen Toltéků byl starobylou společností umělců a vědců, kteří zkoumali a uchovávali duchovní znalosti předků, žijících ve středním Mexiku předtím, než se stali dominantní skupinou Aztékové. Měli hluboké tradice týkající se vzdělávání a předávání znalostí z generace na generaci.

Stejně jako většina starověkých civilizací měli i oni vytvořený vlastní systém přesvědčení o fungování světa a jeho obyvatelích. Co nám však tato učení mohou říci dnes?

Právě to se chystáme prozkoumat. Zjistíte, jak nám toltécké myšlenky a koncepty mohou pomoci stát se tím, kým skutečně jsme a odložit omezení, která nám brání plně využít svůj potenciál užívat si svobodného života a dosáhnout míru sami v sobě.

V dětství jsme se naučili přísným pravidlům, kterými se řídíme i v dospělosti

Nikdo si nemůže vybrat svůj rodný jazyk, ale náš jazyk není to jediné, co nám společnost vnucuje. Společenské normy nám dokonce předepisují obsah a formu našich snů.

Například každý má individuální sny, ale existuje také kolektivní sen. Tím je sen o planetě. Pravidla, která tento kolektivní sen definují, nás učí rodiče, školy, náboženství a další vlivné síly. Díky této výchově se učíme, jaké je správné chování, čemu máme věřit a jaký je rozdíl mezi dobrým a špatným.

Tato pravidla a dohody si však nikdo z nás nevybral. Přijetí těchto pravidel bez jakýchkoli otázek se rovná naší domestikaci.

Pokud jsme se jako děti bouřili, dospělí byli stále mocnější než my. Mohli potlačit náš nesouhlas a potrestat nás, pokud jsme je neposlechli. A nejen to: za dodržování jejich přesvědčení a pravidel jsme byli také odměňováni. V důsledku toho se naprostá většina z nás vzdala.

Jen si uvědomte, kolik rodičů říká svým dětem, že jsou „hodné", když dodržují pravidla, a „zlobivé", když je nedodržují. V tomto systému je hlavní odměnou za správné chování pozornost rodičů, učitelů a přátel.

Získání takové odměny je samozřejmě skvělý pocit a my se učíme tato pravidla dodržovat, abychom z toho měli užitek. Bojíme se odmítnutí a často předstíráme, že jsme něco, co nejsme.

Výsledkem je, že v určitém okamžiku už není třeba, aby nás někdo kontroloval, protože všechna tato přesvědčení jsou uložena hluboko v nás. Jinými slovy, ochočujeme si sami sebe. Vymýšlíme si dokonalý obraz sebe sama, a když podle něj nejednáme, trestáme sami sebe, odsuzujeme se a obviňujeme se.

Existuje však i jiný způsob. Z této struktury se můžeme vymanit tím, že si pro sebe vytvoříme nové dohody.

První dohoda: Nehřešte slovem

První dohodou je, že budete bezúhonní, pokud jde o vaše slova a nikdy je nepoužijete proti sobě ani proti ostatním.

Věděli jste, že slovo „bezúhonný" pochází z latiny a znamená „bez hříchu"? V tomto smyslu být bezúhonný ve vztahu ke svému slovu znamená, že ho nikdy nebudete nepoužívat proti sobě, protože jakákoli újma způsobená sobě samému je považována za hřích.

Taková újma může mít podobu odsuzování sebe sama nebo obviňování se. Můžete si třeba myslet, že jste příliš tlustí nebo příliš hloupí. Jednoduše už tím, že si takové myšlenky připustíte, používáte svá slova proti sobě a odsuzujete se. Místo toho si můžete potvrdit, jak jste skvělí a jak moc se máte rádi.

Proto je zásadní si uvědomit, že slova, která používáte, mají velkou moc a mohou vás - i ostatní lidi - buď osvobodit, nebo zotročit. Takže i když se slovo může zdát jako náhodná spleť zvuků, ve skutečnosti je mnohem víc.

Slovo vám umožňuje komunikovat a vyjadřovat se, ale také mění způsob vašeho myšlení. V tomto ohledu mohou vaše slova vytvářet představy ve vaší mysli, utvářet váš smysl pro realitu a ovlivňovat názory ostatních.

Zamyslete se nad tímto příběhem.

Chytrá a dobromyslná žena měla dceru, kterou z celého srdce milovala. Jednoho dne přišla tato žena domů a přála si strávit jen chvíli v klidu a o samotě. Její dcera však byla ve veselé náladě a hlučně si zpívala.

Žena se na chvíli přestala ovládat a křikla na dceru: „Máš děsný hlas! Zmlkni!"

Díky tomuto zážitku dcera uvěřila tomu, co jí matka řekla a uzavřela sama se sebou dohodu, že je její hlas ošklivý a obtěžující. Na dlouhou dobu přestala zpívat a měla dokonce potíže mluvit s lidmi.

To jen dokazuje, jak nás slova mohou zotročit. Jen si vzpomeňte, jak často jste si říkali, že nejste dost dobří. Pokaždé, když to uděláte, uzavíráte dohodu a rozhodujete se ji dodržovat.

Druhá dohoda: Neberte si nic osobně

Pokud máte silné sebevědomí, nemusíte si brát věci osobně.

Vzpomenete si, kdy na vás byl naposledy někdo hrubý a vy jste si to vzali osobně? Pravděpodobně to nebylo příliš dávno a to je problém.

Jakmile je totiž něco chápáno jako osobní, začnete s tím bezděčně souhlasit a brát si to za své, i když to s vámi nemá nic společného. Kromě toho tím, že lidé berou věci osobně, se dostávají do pasti, které se říká osobní důležitost - tedy do stavu, kdy věří, že se jich všechno týká.

To je vlastně důsledek procesu domestikace, o kterém jste se dozvěděli dříve. Ten učí lidi brát si vše osobně.

Ve skutečnosti se vás netýká absolutně nic z toho, co vám lidé říkají nebo dělají. Všechno se týká jen jich samotných.

Lidé mají své vlastní sny a žijí podle svých vlastních dohod. Když vám někdo řekne, že jste tlustí, není to o vašem vlastním těle, ale spíše o problémech, názorech a přesvědčeních, se kterými se dotyčný vypořádává.

To znamená, že když je člověk šťastný, může vám říct, že jste skvělí, ale když je naštvaný, nazve vás ďáblem.

Chcete-li tento problém překonat, poznejte, kdo jste. Pak totiž nebudete muset vnímat připomínky ostatních lidí osobně. Když znáte sami sebe, nepotřebujete tyto informace hledat u druhých nebo usilovat o jejich uznání. Díky tomu vás nic z toho, co řeknou, nezasáhne.

Pomůže vám také uvědomit si, že všichni lidé se na svět dívají z jiného úhlu pohledu a že i vy byste si měli poznat svůj vlastní úhel pohledu.

Představte si, že vám někdo řekne, že vaše slova jsou zraňující. Ve skutečnosti to nejsou vaše slova, která mu způsobují bolest, ale zranění, která prožívá v důsledku svých vlastních dohod. Stejně tak když se rozčílíte kvůli něčemu, co říká někdo jiný, je to vlastně kvůli vašemu vlastnímu strachu, a proto je nezbytné se s takovými emocemi vypořádat.