Zvyk úspěchu

Každý se může naučit být opravdu úspěšným člověkem

Zdá se, že někteří lidé mají až podivuhodnou schopnost dotahovat věci a dosahovat svých životních cílů. Jaké je jejich tajemství? Jsou to mimozemšťané?

Ne, a ani nemají úspěch zapsaný v genech. Každý se může naučit být úspěšný. Tyto kapitoly jsou o tom, jak se naučit vidět, že překážky na cestě k úspěchu jsou často jen výmluvy a důvody, které si vymýšlíme ve své hlavě.

Tyto důvody a výmluvy stojí v cestě změně toho, co je skutečným problémem: našeho chování. Výsledkem je, děláme stejné chyby stále dokola. Naštěstí když se naučíte vidět tyto důvody jako iluze, kterými ve skutečnosti jsou, můžete skutečně začít měnit své chování a udělat první krok k tomu, abyste se stali úspěšnými. Jaké jsou však další kroky?

Zvyk úspěchu znamená zmenšit rozdíl mezi tím to, co chcete, a tím, co děláte

Úspěšným člověkem se může stát každý. Nejprve se však musíte naučit, jak věci prostě dělat.

Vzpomeňte si, kolik lidí sní o založení vlastní firmy, ale nakonec pracují pro někoho jiného. Vy se ale můžete naučit překlenout propast mezi tím, co chcete dělat, a tím, co skutečně uděláte.

Podívejte se na to takto: je zásadní rozdíl mezi tím, že se o něco pokoušíte, a

tím, že to jednoduše uděláte.

Představte si, že chcete někomu něco vzít z ruky: pouhým pokusem nedosáhnete ničeho – druhá osoba vidí, že se natahujete, a zesílí svůj stisk. V tomto případě jste nepoužili dostatečnou sílu a nejednali jste rychle. Kdybyste to místo pokusu prostě udělali, druhá osoba by neměla čas vám klást odpor.

Jde o to, že jedinou překážkou jste vy sami. Vše ostatní je jen výmluva nebo mentální omezení. Pokud nejste spokojeni s nějakým aspektem svého života, můžete ho změnit.

Spočívá to v tomto: život je v podstatě cvičení v řešení problémů – a to není nic špatného. Problémy jsou příležitostí k učení a posunu vpřed. A naučit se využívat problémy ve svůj prospěch, to je přesně to, o čem je zvyk úspěchu.

Jeden z důležitých aspektů zvyku úspěchu vychází z designového myšlení, souboru postupů, které designéři často používají při své práci, a to konkrétně otevřenosti vůči neúspěchu.

Neúspěch definuje téměř každý příběh úspěchu. Dokonce i Oprah vyhodili z její první práce moderátorky televizních zpráv. Ale neúspěch ji nezastavil, naopak ji motivoval!

Pro většinu z nás je samozřejmě motivace tou těžší částí. Škola nás učí pracovat, abychom získali dobré známky a tituly, ale v životě žádné vysvědčení neexistuje. V dospělosti tedy většina z nás musí trénovat sebe sama, abychom byli motivovaní.

Uvědomte si, že životě není nic pevně dáno, umožní vám to stát se úspěšným člověkem

Všemu v životě přisuzujeme nějaký význam. Ať už přemýšlíme o neschopném šéfovi, nebo o vlastnictví domu, máme tendenci zapomínat na skutečnost, že naše vnímání je subjektivní. Význam není pevně daný, je to otázka úhlu pohledu.

Například váš neschopný šéf vás zítra může ohromit nějakým převratným nápadem. A vy sami jste podobně schopni nového objevu. Možná si to budete chtít říct nahlas: nikdo nemá jen jednu

osobnostní rovinu, ani vy, ani váš šéf, ani váš manžel nebo manželka, ani vaše děti, ani vaši rodiče.

A pokud se vám podaří překonat nutkání přisuzovat všemu pevný význam, můžete k neúspěchu přistupovat produktivněji. Protože neúspěch je katastrofou jen tehdy, když ho tak nazvete. Nikdo si nevede seznam vašich neúspěchů a úspěchů – jen vy můžete dát svému životu význam. Je to povzbuzující pravda: vy máte kontrolu nad svými vlastními prožitky.

Autor si tuto skutečnost uvědomil, když dvěma rodinným přátelům diagnostikovali Alzheimerovu chorobu. Rodina prvního pacienta se snažila zůstat pozitivní a bavit se navzdory nemoci; vždy se těšila na návštěvu svého příbuzného. Druhá rodina se stavěla do pozice obětí strašného osudu a sžírala se ztrátou; návštěva jejich blízkého byla vždy bolestná a nepříjemná.

Jak je vidět, význam, který tyto dvě rodiny nemoci přisoudily, měl obrovský vliv na jejich prožívání nemoci.

Pomocí tohoto poznání můžete přestat svět škatulkovat, a stát se tak úspěšným člověkem. Koneckonců, když jsou nálepky pevně dané, stojí v cestě k úspěchu.

Představte si, že jste přišli o práci. Nazývat se „loserem“ nemá smysl, protože je to jen bezvýznamná nálepka, která vám brání v tom, abyste se přes nezdar přenesli.

Osvojte si tendenci jednat a měnit své chování, místo hledání různých důvodů a výmluv

Zdá se, že pro všechno máme vždycky nějaké důvody. Představte si, že jste ráno podrželi dveře staré paní. Později během dne jste vyhráli v loterii. Možná si řeknete, že jste byli odměněni za dobrý skutek. Ale ve skutečnosti s tím vaše chování nemělo nic společného. Vztah mezi těmito dvěma událostmi je korelační, nikoli kauzální.

Možná tuto skutečnost chápete na racionální úrovni. A přesto je pravděpodobné, že kdykoli přijdete pozdě na schůzku, pravděpodobně se budete shánět po nějakém vnějším důvodu – například zácpě na dálnici. Ve skutečnosti jste ale věděli, že na vaší trase bude hustý provoz. Přišli jste pozdě jednoduše proto, že jste si schůzku neurčili jako prioritu.

Problém je, že vymlouvání se na vnější faktory vám brání aktivně se rozhodovat a měnit své chování. Rozhodování je těžké, ale může být snazší díky metodě zvané Gun Test.

Kdykoli například na pracovišti musíte provést nějaké důležité rozhodnutí, začněte tím, že si u každé možnosti důkladně stanovíte pro a proti. Pak ukažte prstem na toho, kdo má rozhodnout, a dejte mu 15 sekund. Tento rychlý přístup funguje, protože je pravděpodobné, že už se nějak rozhodl – jen se zdráhá se k něčemu zavázat. Další zdůvodňování by však pravděpodobně nezměnilo výsledek ani nevedlo k lepšímu rozhodnutí, takže je lepší se prostě rozhodnout a jít dál.

Koneckonců, když si rozeberete typickou „životní cestu“ – a ptáte se, co se stane v důsledku nějakého rozhodnutí – zjistíte, že téměř všechny cesty vedou stejným směrem: děti, dům, smrt. Nemůžete však předvídat všechny ostatní věci, které vás potkají. Proto byste si měli osvojit sklon jednat a tolerovat neúspěch.

Dejte problému nový rámec, abyste ho vyřešili

Často si myslíme, že cestu k nějakému vytouženému cíli blokuje nedostatek peněz, jiných lidí nebo něco jiného. Jak jsme však naznačili, nejlepší způsob, jak překonat domnělou překážku, je změnit náš pohled na ni.

Aby to fungovalo, musíte se samozřejmě zabývat skutečným problémem, a ne něčím jiným. Řekněme, že si myslíte, že hledáte manželku. Je ale možné, že to, co ve skutečnosti hledáte, je společnost a že nalezení manželky se vám zdá jako nejsnazší cesta?

Jakmile tedy zjistíte skutečnou povahu svého problému, může se hledání řešení zdát jako další přirozený krok. Než to však uděláte, zkuste si problém přeformulovat.

Jeden autorův přítel si například stěžoval, že nemůže spát, protože má rozbitou postel. Pokoušel se problém vyřešit tím, že postel opravoval různými způsoby, ale každý z nich selhal. Tehdy si položil otázku: „Co vlastně chci? Opravit tuhle postel, nebo se dobře vyspat v jakékoli posteli?“ Tehdy si uvědomil, že jeho problém nemá nic společného se starou rozbitou postelí. Protože se chtěl dobře vyspat, tak si prostě koupil novou.

Stejně tak jsou někdy překážky jen otázkou jazyka. Pokud změníte způsob, jakým něco popisujete, může to přestat být překážkou.

Tato metoda je stejně prostá, jen vyměníte slovo „ale“ za „a“. Pokud řeknete: „Chci jít do kina, ale musím pracovat,“ vytvořili jste konflikt, který nemusí nutně existovat. Místo toho to můžete formulovat takto: „Chci jít do kina a musím pracovat.“

Stejně tak vás bude mnohem více motivovat, když řeknete, že něco „chcete“, než když řeknete, že něco „musíte“.

Málokdy něčeho dosáhnete sami, důležité je učit se od ostatních a své zkušenosti také předávat

Je pravděpodobné, že sami ničeho nedosáhnete. Budete potřebovat pomoc, proto vyhledávejte lidi, jejichž úspěchy odpovídají vašim cílům.

Nemusíte následovat jejich cestu, ale můžete se od nich učit. A nesoustřeďte se jen na pozitivní rysy: věnovat pozornost negativním vlastnostem je také produktivní.

Za tímto účelem si vzpomeňte na Gándhího: byl to obdivuhodný učitel, ale špatný otec. Jeho žena a synové prý měli pocit, že se o ně nikdy doopravdy nezajímal. Gándhího tedy můžete vnímat jako vzorového učitele, ale jeho osobní život berte jako příklad něčeho, co pro sebe nechcete.

Vraťme se o krok zpět – když mluvíme o učení se od druhých, snadno sklouzneme do režimu networkingu. Ale místo toho, abyste vše drželi jen na profesionální úrovni, bude lepší, když se o své nápady podělíte vřele a upřímně a budete hledat opravdové přátelství.

Jde o to, že pokud chcete mít naplňující život, vyhledávejte opravdové lidské vztahy místo toho, abyste využívali ostatní ke šplhání po žebříčku. Poznávejte lidi kolem sebe. Také není důvod zuřivě střežit své nápady a zdroje – podělte se o své znalosti s ostatními!

Pracovní svět je bohužel často v rozporu se skutečnou spoluprací a kreativitou. Tyto normy však můžete překonat změnou fyzických podmínek kolem sebe, například tím, že lidé budou při poradách sedět v kruhu. Začněte přecházet na plochou hierarchii, která usnadní otevřenou a kreativní výměnu znalostí. Vytvořte prostor pro hru, a to i během vážné konference. Přijetí těchto kroků zlepší konečný výsledek pro všechny zúčastněné.

Můžete také zavést systém pozitivní zpětné vazby a diskuse ve skupině pomocí struktury:

1) „Líbí se mi,“ 2) „Líbí se mi,” 3) „Přál bych si“. To znamená, že každá osoba poukáže na dvě věci, které na něčím výkonu opravdu ocenila, a pak přidá (bez „ale“) jeden bod konstruktivní zpětné vazby.

Pokud chcete dosáhnout velkých věcí, začněte se identifikovat jako ten, kdo dosahuje úspěchů

Co si o sobě myslíte? Jste úspěšný člověk? Měli byste se tak začít nazývat. Protože v konečném důsledku je úspěch záležitostí sebepojetí. To znamená, že pokud se začnete považovat za úspěšného člověka, je pravděpodobné, že začnete rychle dosahovat velkých úspěchů.

V dětství si vytváříme představu o sobě na základě toho, co nám říkají rodiče a učitelé. V dospělosti je však důležité, abychom své sebepojetí měli opravdu pod kontrolou.

Abyste pochopili rozdíl mezi tím, jak se vidíte vy a jak vás vnímají ostatní, požádejte pět přátel, aby sepsali pět charakteristik vaší osobnosti. Porovnejte jejich odpovědi se svým vlastním seznamem: uvidíte, že se některé z nich liší, ale také se hodně překrývají. Tento průnik bude zahrnovat některé vlastnosti, které si budete chtít zachovat, a jiné, které budete chtít změnit.

Důležité je také pochopit své záměry. Čeho chcete dosáhnout? Zeptejte se sami sebe, co byste dělali, kdybyste měli k dispozici jen deset minut, deset hodin atd. Tak budete mít jasno v tom, co skutečně chcete.

Určení vašich životních cílů je složitější. Protože i když potřebujete mít obecné povědomí, co od života chcete, neměli byste být ve vztahu ke své cestě příliš rigidní.

Nemusíte například zůstat v předepsaných mezích své profese. Nebude snadné vydat se neprošlapanou cestou – zvláště když od vás rodina a společnost očekává něco jiného – ale to vás nemusí odradit. Na každé cestě, kterou se vydáte, vás čeká nějaký neúspěch, tak se tím nenechte rozhodit.

Stojí za zmínku, že cestu, po které právě jdete, můžete vždy opustit, pokud přestane dávat smysl. Abyste se ujistili, že jste na správné cestě, stačí se neustále ptát sami sebe: „Kdo jsem?“ a „Co skutečně chci?“

A je to! Nyní jste připraveni převzít kontrolu nad svým životem a začít dosahovat svých cílů.