Život v plné katastrofě

Ve filmu Řek Zorba je scéna, v níž Zorba, neúnavně radostný protagonista, popisuje svůj život jako „plnou katastrofu!“. Není přitom negativní – právě naopak. Má na mysli, že plný život je utkaný z velkých radostí i velkých pohrom, stejně jako z drobných potěšení a malých nepříjemností. A před nepříjemnostmi a katastrofami se nemůžete uzavřít, aniž byste se zároveň neuzavřeli i před radostmi.

Když se postavíte životním katastrofám čelem, zesílí se i radosti vašeho života. Zní to jednoduše, že? Jak ale možná víte z vlastní hořké zkušenosti, čelit smutku, stresu, lítosti a neštěstí vůbec není snadné.

Naštěstí existuje způsob, jak v sobě vypěstovat jasné a klidné přijetí stresu, smutku a bolesti. Tím způsobem je mindfulness – meditační přístup, který propojuje mysl a tělo, prohlubuje prožitek potěšení a nabízí užitečné strategie, jak zacházet s bolestí.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak může obyčejný dech odemknout vaši praxi mindfulness,
• proč je stres zlověstným bludným kruhem a jak ho přerušit,
• a jaké nástroje potřebujete k tomu, abyste mohli žít v přítomném okamžiku.

Představte si, že vám v životě zbývají jen jednotlivé okamžiky. Jak byste tento vzácný čas trávili? Možná byste se zastavili, abyste naposledy cítili vánek na tváři, vychutnali si každý sousto jídla, které jíte, nebo se zaposlouchali do melodie zvuků přicházejících z okna.

Když se nad tím zamyslíte, ve skutečnosti máte k dispozici jen okamžiky. Protože to je vše, čím život je: jeden okamžik za druhým, a pak další a další. Chcete‑li si život opravdu užít, potřebujete naplno využít každý z nich. A právě všímavost vám ukáže, jak na to.

Klíčové poselství zní: Všímavost vás vede k plnému prožívání přítomného okamžiku.

Možná se ptáte: Je prožívání přítomného okamžiku něco, co se musím učit? Neprožívám ho už jen tím, že v něm existuji? Zkuste to teď hned. Pokuste se soustředit pouze na tento okamžik. Jak dlouho trvá, než vás nějaká myšlenka vytrhne z přítomnosti?

Pokud jste jako většina lidí, netrvá to dlouho. Naše těla jsou sice v přítomnosti, ale mysl se obvykle toulá do budoucnosti nebo do minulosti. A to není dobré. Studie z Harvardu z roku 2012 ukázala, že se cítíme klidnější, stabilnější a šťastnější, když je naše mysl zakotvená v přítomnosti, a ne v minulosti či budoucnosti.

A právě zde přichází ke slovu všímavost. Je to meditační přístup, který ukotvuje pozornost a tělesné vnímání v přítomném okamžiku. Praktikování všímavosti nám umožňuje zklidnit bloudící myšlenky a naplno prožít bohatost přítomnosti. Navíc nás vede k hlubšímu kontaktu s vlastním tělem – učí nás rozpoznávat a včas zachytit první varovné signály deprese, stresu či vzteku.

Zde je jednoduché cvičení všímavosti, které si můžete vyzkoušet. Vezměte si tři rozinky. Nejprve si první rozinku pečlivě prohlédněte. Jak vypadá? Jak voní? Jaký je to pocit, když ji držíte mezi prsty? Potom si ji vložte do úst a začněte ji žvýkat. Jak chutná? Jak ji vnímáte na jazyku a mezi zuby?

Stejný postup zopakujte i s dalšími dvěma rozinkami. Pokaždé se snažte svou pozornost na proces jedení ještě prohloubit. Možná zjistíte, že se s rostoucí pozorností smyslový zážitek z tak obyčejné věci, jako je rozinka, stále zesiluje.

Zpomalit a plně se věnovat i těm nejbanálnějším zážitkům – například právě jedení rozinky – je prvním krokem na cestě k vědomému, všímavému životu.

Zní vám to povědomě? Vaše dny jsou plné „dělání“: práce, pochůzek, povinností, závazků. Ale na konci dne, když se tělo konečně zastaví, vaše mysl nikoli. Přemítá o událostech dne, plánuje budoucnost, vytahuje starosti a obavy.

Všímavost vytváří v životech zaplněných „děláním“ prostor pro prosté „bytí“. Jenže nemůžete jednoduše „být“ s myslí, která neustále „dělá“.

Klíčové poselství zde je: Meditace zklidňuje mysl a umožňuje chvíle vědomého bytí.

Jak tedy meditovat? V zásadě jde o to, abyste spíše „byli“, než „dělali“. Snadno se to řekne, hůř provádí, proto si to rozdělíme a vyzkoušíme první cvičení.

Začněte tím, že najdete fyzický klid. Ideální je sed, zvlášť pokud s meditací začínáte. Narovnejte záda a ujistěte se, že jsou v jedné linii s krkem a hlavou. Uvolněte ramena a položte ruce tam, kde je vám to příjemné – třeba do klína nebo na kolena.

Poté jemně přesuňte pozornost k dechu. Jen si všímejte pocitů spojených s nádechem a výdechem. Vnímejte, jak vám vzduch při nádechu šimrá v nose. Všimněte si, jak se plíce rozpínají. Pozorujte pocit osvěžení a doplnění, který se s každým dechem šíří tělem.

Nakonec se obraťte k vlastním myšlenkám. Cílem je zklidnit rušnou mysl. To ale neznamená, že ji musíte úplně „vyprázdnit“. Místo toho nechte myšlenky volně přicházet a odcházet. Každou myšlenku zaznamenejte a pak ji nechte odejít.

Jako pozorovatel se snažte přikládat stejnou váhu každé myšlence – ať už se týká smrti, nebo nákupu krmiva pro kočky. Čím déle takto sedíte se svými myšlenkami, tím jasněji uvidíte, že jsou jen tím, čím jsou: myšlenkami. Nedefinují vás. Neutvářejí vaši realitu. Jsou to prostě přechodné mentální jevy.

Zpočátku pravděpodobně zjistíte, že je těžké meditovat delší dobu. Rušná mysl může převzít kontrolu nebo se tělo stane neklidným. Když se to stane, nevzdávejte to. Jen si všimněte, co vás odvedlo od pozornosti, a pak se jemně vraťte k dechu a klidu mysli. Může se to stát i stokrát během několika minut – a je to v pořádku.

Jakmile se budete cítit pohodlně s tím, že jen sedíte, dýcháte a necháváte myšlenky volně procházet, zvládli jste základy meditace.