Zaujmout

Zvládněte sociální interakci

Dnes se zmítáme v záplavě obsahu a clickbaitu – kaskádě příspěvků na Facebooku a Instagramu, e-mailů a chatů, zpráv falešných i skutečných. V tomto prostředí digitalizované interakce jsou dobré sociální dovednosti stále vzácnější, a proto cennější. A právě o tom jsou tyto kapitoly: o zlepšení vašich sociálních dovedností.

Bez ohledu na to, zda se chystáte na networkingovou akci nebo na rande, vám tyto kapitoly pomohou pochopit, jak hacknout sociální interakce. Dozvíte se o skutečných technikách, které vám pomohou zlepšit vaše schopnosti jednat s lidmi a stát se naprosto úchvatnými v řadě společenských situací.

Ovládejte společenské situace zaměřením na své silné stránky a na lidi, na kterých vám záleží

Představte si, že jste pozváni na večírek nebo networkingovou akci. Problém je, že se považujete za poněkud společensky nešikovného člověka. Chcete-li v tomto cizím a nepříjemném prostředí uspět, budete potřebovat strategii, jak získat nad situací kontrolu. Jinými slovy, budete potřebovat plán společenské hry.

Mějte na paměti, že různým lidem se daří v různých sociálních kontextech. Smyslem vymýšlení plánu společenské hry je totiž vyhnout se kontextům, které nemáte rádi. Koneckonců nikdo neočekává, že nadhazovač bude zároveň hvězdou druhé mety – a totéž platí pro sociální kontexty: málokomu se daří v každé situaci.

Snažte se vyhnout sociálním situacím, které se vám nejvíce hnusí. Pokud se v nich budete snažit předstírat, můžete se dostat do problémů, protože falešnost lidé snadno vycítí.

Průzkum, který provedla Science of People, autorčina laboratoř, testoval schopnost účastníků rozpoznat falešný úsměv. Falešný úsměv nakonec úspěšně identifikovalo 86,9 procenta ze 4 361 účastníků.

Je tedy důležité vědět, kde se cítíte dobře, ale je také nutné se přesně rozhodnout, na koho se zaměříte. Pamatujte, že se nemusíte zavděčit všem. Zaměřte se na lidi, které chcete oslovit. 

Autorka se tuto lekci naučila, když si jeden z jejích sledujících na YouTube v komentáři stěžoval, že díky svému neformálnímu oblečení působí ve svých videích neprofesionálně. Autorka byla zpočátku komentářem znepokojena a dokonce zvažovala, že svá videa natočí znovu. Poměrně rychle si však uvědomila, že se snaží navázat kontakt s určitým typem studentů svých kurzů. Chtěla lidi, kteří se dokážou soustředit, a ne ty, které by její oblečení snadno rozptýlilo.

To jí pomohlo uvědomit si, že se nemusí líbit všem. Sama mohla definovat skupinu lidí relevantních pro její práci a využít svůj um k tomu, aby je přilákala.

K vytvoření dobrého prvního dojmu použijte ruce, držení těla a oční kontakt

Setkali jste se někdy s někým, kdo je naprosto charismatický? Takový člověk může vstoupit do přeplněné místnosti a okamžitě upoutat pozornost všech. Tito lidé se však nemusí nutně charismatickými narodit. Udělat skvělý první dojem je ve skutečnosti dovednost, kterou se může naučit téměř každý.

Zde je praktický nástroj, který vám pomůže začít. Říká se mu „trojitá hrozba“ a můžete ho použít k získání důvěry lidí. Skládá se ze tří jednoduchých neverbálních složek: rukou, postoje a očního kontaktu.

Ruce jsou pro tuto rovnici důležité, protože mohou odhalit záměry člověka. Většina moderních lidí nezkoumá, zda nový známý nemá u sebe zbraň, ale tento prastarý instinkt je stále živý. Proto je klíčové mít ruce na očích. Není náhodou, že při pozdravu podáváme ruku a že policie zločincům říká, aby dali ruce nahoru.

Druhý aspekt, držení těla, je zásadní pro to, abyste se prezentovali jako úspěšný a sebevědomý člověk, který bude lidi přitahovat. Podle výzkumníků z Carnegie Mellon University Billa McEvilyho a Akbara Zaheera je sebevědomí při pracovním pohovoru vším. Dokonce na něm záleží více než na pověsti, osobní historii a dovednostech uchazeče!

Chcete-li zajistit, aby vaše držení těla bylo skutečně hvězdné, použijte startovní postoj. Jednoduše stáhněte ramena dozadu a dolů, hlavu a hrudník tlačte dopředu a mírně nahoru a ruce nechte, aby se přestaly dotýkat trupu.

A konečně, oční kontakt je skvělý způsob, jak někomu sdělit, že chcete být jeho spojencem. Že si ho vážíte a že vám na něm záleží. Oční kontakt totiž vyvolává produkci oxytocinu, hormonu, který pomáhá budovat důvěru a usnadňuje navázání vztahu.

Proto si vezměte příklad z Allana Pease, odborníka na řeč těla. Ve své knize The Definitive Book of Body Language (Řeč těla) uvádí, že chcete-li si s někým vybudovat vztah, měli byste udržovat oční kontakt po 60 až 70 procent konverzace.

Dekódování pocitů lidí studiem jemné mimiky

Je docela běžné, že lidé cítí jednu věc a říkají něco úplně jiného. Dekódováním podvědomé mimiky, kterou všichni lidé vykazují, však můžete zjistit, co si skutečně myslí. Tato jemná gesta obličeje, která americký psycholog Paul Ekman nazval mikrovýrazy, se mihnou tváří člověka dříve, než je dokáže ovládnout, a odhalí jeho skutečné pocity.

Existuje sedm mikrovýrazů, na které je třeba dávat pozor: hněv, pohrdání, štěstí, strach, překvapení, znechucení a smutek. Každý z nich postupně prozkoumáme.

První, hněv, se prozradí napjatými ústy a staženým obočím. Udeří, když je člověk nespokojený nebo naštvaný, třeba kvůli konfrontaci nebo hádce. Má tendenci vytvářet na čele dvě svislé čáry, přičemž obočí se stáhne a poklesne. Ústa se mezitím sevřou, nebo se otevřou dokořán, připravena křičet.

Pohrdání se projevuje zkřivenými ústy se zdviženými koutky, čemuž lidé běžně říkají úšklebek. Tento výraz je často mylně považován za šťastný úsměv, což rozhodně není. Tento mikrovýraz se může snadno objevit, když je někomu řečeno ne nebo když obecně nesouhlasí s druhou osobou nebo ji nemá rád. V takových situacích se lidé obvykle neusmívají, takže při určování, jakého mikrovýrazu jste svědky, věnujte pozornost kontextu.

Za třetí, opravdové štěstí má za následek široký úsměv. Tváře se zvednou a kolem očí se vytvoří vrásky. Tohle je snadné. Pravé štěstí poznáte, až ho uvidíte. Koneckonců se projevuje po celé tváři člověka.

Čtvrtým výrazem je strach a vyznačuje se široce otevřenýma očima, zvednutým obočím, které se stáhne, vodorovnými vráskami na čele a mírně pootevřenými ústy.

Chcete-li tento mikrovýraz správně identifikovat, věnujte pozornost obočí. Nejlepší způsob, jak zjistit, zda je situace bezpečná, nebo zda byste měli utéct, je otevřít oči dokořán – takže pokud má někdo obočí a horní víčka hodně nahoru, pravděpodobně se bojí. Mírně pootevřená ústa při mikrovýrazu strachu navíc umožňují dodatečný přísun kyslíku, a připravují vás tak na útěk, pokud to bude nutné. Mějte na paměti, že strach vyvolá doslova jakákoli situace, kterou člověk považuje za nebezpečnou, od nálezu pavouka po setkání s tyranem.

Další v pořadí je překvapení, které se projevuje zvednutým obočím, které se roztáhne, a výrazným poklesem čelisti. Překvapení je do jisté míry podobné strachu, ale obočí se spíše roztáhne než stáhne a ústa se otevřou více.

Je důležité naučit se rozpoznat rozdíl, protože tento mikrovýraz vám může mnohé prozradit. Pokud například kolega projeví překvapení, když mluvíte o tom, že jste byli odvoláni z projektu, můžete si být docela jistí, že do té doby o změně nevěděl.

Dalším mikrovýrazem je znechucení, které může prozradit mnohem více, než člověk zamýšlí. Vyznačuje se svraštělým nosem, zvednutými tvářemi a staženým dolním rtem, přičemž horní ret je zvednutý. Znechucení se projevuje, když člověk cítí s něčím nespokojenost – například s chutí svého sendviče. 

Řekněme například, že vedete pohovor s uchazečem o zaměstnání. Zmíníte se, že pozice vyžaduje spoustu papírování, na což uchazeč reaguje zřetelným výrazem znechucení. Když si toho všimnete, pomůže vám to určit, zda je pro danou práci vhodný.

A konečně smutek je jasně rozeznatelný díky zamračenému výrazu; víčka poklesnou, obočí se stáhne, spodní ret se našpulí a koutky rtů poklesnou. Tento mikrovýraz se projevuje vždy, když je člověk zklamaný, a naznačuje, že je rozrušený, nebo dokonce na pokraji slz.

Všímejte si pěti hlavních osobnostních rysů pro lepší poznání lidí

Pokusili jste se někdy záměrně změnit svého partnera? Pokud ano, pravděpodobně se vám to nepodařilo. Změnit druhé může být totiž nesmírně obtížné. Proč se tedy místo snahy o změnu lidí nenaučit rozpoznat jejich osobnostní rysy dříve, než se s nimi spřátelíte?

Je to jednodušší, než se zdá. Ve skutečnosti existuje pouze pět hlavních osobnostních rysů: otevřenost, svědomitost, extroverze, příjemnost a neuroticismus. V angličině mají zkratku OCEAN a každý z nich je v určité míře přítomen u každého člověka.

Tyto rysy se často označují jako „velká pětka“ a v 80. letech 20. století je identifikoval Dr. Lewis Goldberg. První z nich, otevřenost, se projevuje tím, jak vnímáte nové myšlenky a jak k nim přistupujete – jak jste zvídaví a dobrodružní. Pokud se například vrháte po příležitostech k cestovatelským dobrodružstvím nebo neustále přestavujete nábytek, jste pravděpodobně poměrně otevření. Naopak, pokud se věnujete spíše každodenní rutině, je vaše otevřenost pravděpodobně omezená.

Druhý rys, svědomitost, se týká plnění úkolů. Známkami toho, že jste svědomití, jsou láska k seznamům úkolů a přísný rozvrh. Pokud vás však seznamy zahlcují a o velkých nápadech spíše mluvíte, než že byste je dotáhli do konce, pravděpodobně si v tomto rysu stojíte hůře.

Na třetím místě je extroverze, popis toho, jak se cítíte ve společnosti ostatních. Chcete-li zjistit, jak si stojíte, stačí zvážit tuto otázku: Čerpáte energii ze samoty, nebo ze skupiny? Pokud tíhnete ke společenskému životu, je pravděpodobné, že jste extrovert, naopak pokud se přikláníte k osamělosti, pravděpodobně tomu tak není.

Čtvrtým rysem je příjemnost, která odpovídá vaší schopnosti spolupracovat s ostatními. Patří sem vaše schopnost důvěřovat a to, jak dobře vycházíte s lidmi kolem sebe. Pokud vycházíte ostatním vstříc, jste pravděpodobně příjemný člověk. Lidé, kteří jsou méně příjemní, mají tendenci přistupovat k druhým spíše pragmaticky než starostlivě.

A konečně neuroticismus se vyznačuje sklonem k obavám a náchylností ke změnám nálad.

Mějte tyto rysy na paměti a používejte je k hodnocení lidí kolem sebe.

Využívejte specifické typy příběhů pro navázání kontaktu s ostatními

Slyšeli jste někdy o neurální vazbě? Je to mechanismus ve vašem mozku, který vám umožňuje vyvolat si například vůni nebo chuť lahodné čokoládové pěny, i když žádnou takovou pochoutku nemáte po ruce. Představa dezertu vám zopakuje zážitek, který jste měli, když jste si na něm naposledy pochutnávali.

Stejný mechanismus funguje i při poslechu příběhu jiné osoby. Když vám někdo vypráví svůj osobní příběh, snadno si ho dokážete představit, a proto se s daným člověkem spojíte.

Dokládá to studie, v níž vědci pomocí skenování mozku sledovali příslušnou nervovou aktivitu vypravěče a jeho posluchače. Nakonec zjistili, že když vypravěč vyprávěl příběh, mozek posluchače začal vykazovat podobné vzorce jako mozek vypravěče. Jinými slovy, oba mozky se začaly synchronizovat, protože jejich aktivita byla stále podobnější.

Vyprávění příběhů je tedy mocné. Chcete-li s ním začít, můžete si vytvořit zásobník příběhů. Jedná se o soubor příběhů, který obsahuje témata k navázaní konverzace, vtipné příběhy (perličky) a tzv. bumerangy.

První typ příběhů, témata k navázání konverzace, jsou obecná témata, o kterých může mluvit každý. Dobrými příklady jsou nejnovější zprávy, počasí, doprava nebo cokoli, s čím se lidé mohou snadno ztotožnit.

Druhý typ, perličky, jsou ty, které mají větší hloubku než počasí. Tyto příběhy se vyznačují osobními anekdotami, které vyvolávají podstatnější reakce. V nejlepším případě lidi rozesmějí, rozpláčou, rozesmutní nebo vyvolají jinou silnou emoci.

A konečně bumerang, jak už název napovídá, je příběh, nebo otázka, která vrací konverzaci zpět k osobě, s níž hovoříte. Tento typ příběhu můžete použít v bodech rozhovoru, kdy chcete, aby druhá osoba promluvila. Řekněme například, že jste se právě podělili s kolegyní o perličku o tom, jak jste tenkrát vylili šálek kávy na známou osobnost. Vhodným bumerangem by bylo zeptat se kolegyně, zda se někdy setkala s celebritou a jaké to bylo.

Sdílení zranitelných míst lidi spojuje a žádost o radu je skvělý způsob navázání hlubšího kontaktu

Benjamin Franklin, jeden z otců zakladatelů Spojených států, jednou požádal svého politického oponenta, aby mu půjčil knihu, o které Franklin věděl, že ji vlastní. Soupeř souhlasil, Franklin si text vypůjčil a po přečtení knihu vrátil s děkovným dopisem. Zajímavé je, že od té doby byl druhý politik k Franklinovi mnohem milejší.

Ve skutečnosti to fungovalo tak dobře, že se tomu od té doby přezdívá Franklinův efekt. Tento termín označuje, že žádost o laskavost nebo radu vás může s lidmi spojit, protože díky ní vypadáte zranitelněji, a tedy lidštěji.

Jinými slovy, požádáte-li někoho o laskavost, zvýšíte tím šanci, že si vás dotyčný oblíbí. Může to znít neintuitivně, ale studie tento efekt skutečně ověřily. Stačí si vzít experiment, který koncem 60. let 20. století provedli vědci Jon Jecker a David Landy. Ve své studii požádali účastníky, aby absolvovali řadu testů, a nabídli jim za to peníze.

Na konci těchto testů jeden z nich oslovil několik účastníků a zeptal se jich, zda by nezvážili vrácení části peněz s tím, že studie je špatně financovaná. Později se účastníků ptali, jak sympatičtí jsou tito administrátoři testů. Překvapivě ti, kteří byli požádáni o vrácení peněz, měli o výzkumnících příznivější mínění.

Jak to?

Protože se výzkumníci učinili zranitelnými tím, že řekli, že jim chybí finanční prostředky. Tím se ukázali jako lidštější a snáze přijatelní.

Přesto byste neměli jen tak běhat a žádat cizího člověka o peníze! Lepší způsob, jak ukázat zranitelnost, je požádat o radu. Tím prozradíte, že nevíte všechno, a ukážete, že potřebujete pomoc druhých. Můžete například požádat o doporučení knihy nebo restaurace nebo o nápady na dárky k svátku.