Walden aneb Život v lesích

Cítíte se často vyčerpaní z ruchu a shonu městského života? Jste občas frustrovaní z neustálého hluku, dopravy a uspěchaných lidí kolem sebe? Henry David Thoreau se do podobné situace dostal už v roce 1845. Na rozdíl od většiny lidí však udělal něco radikálního: přestěhoval se do lesa a usadil se v malé chatě na břehu jezera Walden.

Tyto úryvky zkoumají, jak se mu u Waldenu dařilo uživit a co se díky jednoduchému životu v přírodě naučil o lidské povaze. Nahlédnete do praktických i filozofických stránek Thoreauova dvouletého experimentu se zjednodušeným způsobem života a objevíte jemné odstíny toho, co může přinést pobyt v lesích.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč se oddanost práci může stát slabostí,
• v čem jsou takzvaní „divoši“ ve skutečnosti velmi pokročilí, pokud jde o bydlení,
• a který z Thoreauových zvířecích návštěvníků měl ve zvyku šplhat mu po nohavici.

Na jaře roku 1845 se Henry David Thoreau vydal k zalesněnému břehu Waldenu, jezera v Concordu ve státě Massachusetts. Starosti světa na něj těžce doléhaly a moderní život mu připadal hluboce znepokojivý. Přicházející nová éra se mu jevila jako doba úbytku moudrosti a svobody. Lidé byli drceni pod tíhou pracovního otroctví a měli jen málo příležitostí skutečně si užít to, co život nabízí.

Jak to výstižně vyjádřil: „Většina lidí žije v tichém zoufalství.“ Dřeli, aby vydělali peníze na domy, které ve skutečnosti nepotřebovali, a aby je naplnili zbytečnými cetkami. Thoreau na to reagoval velmi ostře. Taková existence pro něj byla „životem pošetilce“ – životem bez smyslu a moudrosti, nahrazeným úmornou, monotónní dřinou.

Část problému podle něj spočívala v tom, že lidé, kteří tak usilovně pracovali, prostě neměli čas ani energii na čtení. Zdálo se mu, že více lidí zná složitosti účetnictví či knihovnictví než klasickou literaturu. Bylo mu jasné, že ti, kteří přestali číst už v dětství, zůstávají intelektuálně omezení – z literatury se totiž dá naučit nesmírně mnoho, zvlášť pokud člověk čte díla v původním jazyce.

Jedním z jeho nejoblíbenějších děl byla Homérova epická báseň Ílias, která se mu stala zdrojem útěchy v novém prostředí. Čtení pro Thoreaua představovalo průvodce i útěchu. I vy možná můžete najít knihy, které vnesou do vašeho každodenního života více života a poznání nebo nabídnou odpovědi na otázky, které vás trápí.

Thoreau se přestěhoval k Waldenu, aby si ověřil, že moderní život může být i jiný. A z jeho osobní zkušenosti, kterou lze dodnes uplatnit, se máme stále co učit.

Když lidé zjistili, že se Thoreau chystá žít v lesích u Waldenu, reagovali obvykle dvěma způsoby: buď je jeho neobvyklé rozhodnutí fascinovalo, nebo měli pocit, že podlehl antisociálním sklonům. Thoreau však neměl v úmyslu žít jako poustevník.

Jeho odchod do lesa byl reakcí na únavu a vyčerpání, které viděl u pracujících lidí. Představoval pro něj příležitost skutečně žít a vstřebávat moudrost jednoduchého života.

Thoreauova rutina u Waldenu spočívala v omezení věcí na nezbytné minimum, aby se mohl soustředit na „vyšší“ činnosti – filozofické, duchovní, tvůrčí a umělecké. Jednoduchý život podle něj stál na čtyřech základních potřebách: jídle, přístřeší, oděvu a palivu na topení. Byl přesvědčen, že u Waldenu bude tyto potřeby schopen snadno zajistit, a získá tak spoustu času na přemýšlení a psaní. Konečně si bude moci život opravdu vychutnat.

Co se týče zásob, měl u Waldenu dost prostoru na pěstování vlastních plodin, které mohl jíst i prodávat. Přístřeší si postavil sám – malý dům a kůlnu na uskladnění palivového dřeva.

Thoreau si dobře uvědomoval, že farmaření i stavba a údržba domu nebudou žádný malý úkol. Na rozdíl od vyčerpávajícího zaměstnání však pro něj tato práce byla sama o sobě uspokojující. Umožňovala mu uživit se a zároveň myslet svobodně a jasně, bez tíhy moderního života – a to pro něj byla obrovská odměna.

Nadšený byl i z myšlenky vymanit se z moderních představ o odívání. Nemusel utrácet peníze za „pracovní oblečení“. Pro práci, kterou chtěl vykonávat, potřeboval jen jednu sadu dobrého, trvanlivého a funkčního šatstva.