100 věcí, které by měl každý designér vědět o lidech

Co se vám vybaví, když se řekne skvělý design? Pravděpodobně něco, co vás okamžitě zaujalo, udrželo vaši pozornost – a zůstalo vám v paměti ještě dlouho poté. Ať už to byl iPhone, nebo jedna z proslulých židlí Miese van der Rohe, dobře navržený objekt je nezaměnitelný a nezapomenutelný.

Jak tedy vytvořit design, který je skutečně výjimečný? Musíte začít tím, že pochopíte, proč v nás určitý objekt vyvolává reakci a proč nám pak utkví v hlavě – a k tomu je potřeba porozumět tomu, jak fungují lidé. Podíváme se na to, jak funguje naše vidění, proč si pamatujeme určité věci a jaké další kognitivní funkce náš mozek má – tedy na věci, které by měl znát každý designér, ať už začíná, nebo má za sebou roky praxe.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč nám vzory pomáhají porozumět tomu, co vidíme; jak jsou příběhy skvělým nástrojem pro zapamatování; a proč byste měli navrhovat s empatií.

Představte si, že čtete online článek, ale na jedné straně obrazovky se neustále objevuje blikající reklama. Proč je tak těžké ten blikající obraz v periferním vidění ignorovat a soustředit se na text? Má to anatomický důvod.

V našich snahách zorientovat se ve světě využíváme periferní vidění víc než to centrální. Když se díváme přímo na nějaký objekt, vybíráme si detaily a soustředíme se na konkrétní rysy – tehdy používáme centrální vidění. Periferní vidění naopak zachycuje vše kolem toho, na co se díváme přímo: objekty, pohyb i barvy, které sice nejsou v ohnisku, ale přesto je vnímáme.

Výzkumníci z Kansas State University zjistili, že lidé většinou využívají periferní vidění ke sběru informací o celé scéně. Proto inzerenti umisťují reklamy na okraje webových stránek – tím si zajišťují pozornost.

Tato tendence spoléhat se na periferní vidění má dokonalé evoluční opodstatnění. Aby naši předci přežili, museli být velmi vnímaví ke svému okolí. Periferní vidění jim umožňovalo zůstat ve střehu, i když se věnovali jiné činnosti. Zatímco ostřili nástroje nebo připravovali jídlo, mohli zároveň koutkem oka sledovat blížící se hrozby, například hladového šavlozubého tygra.

Naše centrální vidění funguje jinak. Když se díváme přímo na jednotlivé objekty, máme tendenci v nich hledat vzory. Představte si čtyři páry teček v řadě s malou mezerou mezi každým párem. Jsme anatomicky „nastaveni“ tak, abychom registrovali mezery a vnímali vzor: čtyři páry místo osmi samostatných teček v řadě.

Vzory nám usnadňují třídění nových smyslových podnětů, kterými jsme neustále bombardováni. I když žádné zjevné vzory neexistují, oči a mozek spolupracují na tom, aby je vytvořily. Základní tvary, jako jsou obdélníky nebo koule, rozpoznáváme prakticky ve všem, na co se díváme – právě proto, abychom tomu, co vidíme, dali smysl.

Později se podíváme na to, jak je tento způsob rozpoznávání vzorů přímo spojen s tím, jak přemýšlíme a zpracováváme informace.

Každou vteřinu každého bdělého okamžiku se vaše podvědomí zabývá zhruba 40 miliardami informací. Do vědomí se jich ale dostane jen asi 40 procent. Co tedy rozhoduje o tom, které informace si zapamatujeme?

Mozek dokáže zpracovávat informace jen v malých dávkách. Pokud tedy předáváte informace – ať už v prezentaci, na webu nebo v reklamě – dbejte na to, abyste jich najednou neposkytovali příliš mnoho.

Kolik je tak akorát? Výzkumy ukazují, že magické číslo je čtyři. Samozřejmě není vždy možné sdělovat vše ve čtveřicích, ale je dobré rozdělit obsah do skupin, které obsahují maximálně čtyři prvky.

Podívejte se například na americká telefonní čísla – bývají zapsána takto: 642-374-3847. Předvolby jsou známý formát, který má většina lidí uložený v dlouhodobé paměti, proto dává smysl rozdělit číslo na skupiny po třech a čtyřech číslicích, aby bylo lépe zapamatovatelné.

Další osvědčenou metodou, jak učinit informace stravitelnějšími, je tzv. postupné odhalování. Cílem je, aby bylo „konzumování“ informací co nejjednodušší a bez zbytečného vizuálního šumu. Web využívající postupné odhalování může například nabídnout přehledný seznam kategorií, na které lidé kliknou pro základní informace, a teprve poté se proklikají k podrobnostem v podkategoriích.

Zapamatovatelnost je důležitá, ale nesmíme zapomínat ani na samotné zapomínání. Zapomínat je normální – kdybyste si pamatovali úplně všechno, byli byste doslova zahlceni a nedokázali byste fungovat. Mozek neustále rozhoduje, co si ponechá a co pustí z hlavy.

Tento mechanismus je pro design produktů velmi užitečný. Pokud navrhujete s vědomím, že lidé zapomínají, přinutí vás to zahrnout důležité informace přímo do rozhraní, opakovat je nebo alespoň usnadnit jejich dohledání.