Výživa a tělesná degenerace

Více než kdy dříve je strava obyvatel západního světa tvořena převážně průmyslově zpracovanými a ochuzenými potravinami. I když se při nákupu v supermarketu snažíme volit „zdravější“ možnosti – například dáváme přednost celozrnnému chlebu před bílým – často nakonec odcházíme s potravinami, které jsou buď zcela zbavené klíčových živin, nebo jich obsahují jen minimum.

Přesně to je hlavní teze Westona A. Price ve slavné knize „Nutrition and Physical Degeneration“, zásadním díle o lidské výživě, které poprvé vyšlo v roce 1938. Price své závěry opírá o rozsáhlé cesty do izolovaných domorodých komunit – od ledové tundry až po buš střední Afriky. Během těchto cest se učil od místních obyvatel, detailně dokumentoval jejich jídelníček, chrup, tvar obličeje i rituály spojené se stravou.

Pro ty, kdo se svědomitě snaží jíst „vyváženě“, plánují děti nebo jsou trvale připoutáni k městskému prostředí, může být tato kniha šokujícím odhalením. Jde o impozantní dílo, které zásadně promění vaše představy o tom, co jíte a pijete, a přiměje vás znovu promyslet, jak pečujete o své zuby i celé tělo.

V tomto shrnutí se dozvíte například to, jak je možné, že někteří lidé jsou ve skvělé kondici, aniž by jedli zeleninu. Zjistíte, proč mohou někteří jedinci prožít celý život bez čištění zubů a přesto mít chrup v dokonalém stavu. A nakonec uvidíte, jak kolísání ceny kokosové dužiny, používané k výrobě kokosového oleje, ovlivnilo výskyt zubního kazu v oblasti jižního Pacifiku.

Kdo jsou nejzdravější lidé na světě? Ti, kteří neustále zkoušejí nejnovější diety? Nebo ti, kteří tráví hodiny na běžeckém pásu či cross-traineru? Odpověď zní: ani jedni.

Tajemství dobrého zdraví se skrývá ve výživných tradičních jídelníčcích původních obyvatel celého světa. Jejich strava je založena na místních potravinách bohatých na vitaminy a minerální látky.

Vezměme si například obyvatele arktických oblastí, často označované jako Eskymáky. Jejich jídelníček tvoří především maso karibu a některých druhů velryb, doplněné menším množstvím mořských řas a bobulí, které sbírají a zamrazují na zimu.

Taková strava má mimořádné zdravotní přínosy. Zajišťuje například zdravý chrup až do vysokého věku – bez pomoci zubních kartáčků či zubařů. Zuby se sice vlivem tvrdé stravy obrušují až k dásním, samotná dásňová tkáň se však nestahuje. Tkáně v okolí zubů zůstávají zdravé a výskyt onemocnění dásní, jako je gingivitida, je v těchto populacích minimální.

Tito lidé navíc nemají zubní výplně, přestože si zuby nečistí. Důvodem je vysoký obsah minerálů v jejich stravě, který ovlivňuje složení slin tak, že zpevňují zubní sklovinu a chrání ji před bakteriemi způsobujícími zubní kaz.

Dalším přínosem tradičních jídelníčků je, že těla i orgány jejich nositelů jsou silné a odolné vůči nemocem. Jeden lékař, který byl více než 30 let v úzkém kontaktu s Eskymáky a původními obyvateli Severní Ameriky, nezdokumentoval jediný případ zhoubného onemocnění u těch, kteří se drželi své původní stravy. Závažné potíže s ledvinami, žaludkem, slepým střevem či žlučníkem byly v těchto skupinách rovněž velmi vzácné.

Vysoce výživná strava tradičních společností je výsledkem staletého vývoje. Kosterní pozůstatky z And, z jihoafrického pobřeží či z údolí Rhôny ve Francii ukazují, že téměř všechny tyto kostry mají vynikající chrup a jen zcela výjimečně nesou stopy zubního kazu.

Na Západě žijeme v éře hojnosti. Díky snadnému přístupu k široké škále levných a chutných průmyslově zpracovaných potravin – od čokolády po bílé pečivo – není divu, že se pohodlná, „rychlá“ strava stala normou. Otázkou však je, zda je taková strava zdravá.

Zpracované potraviny mohou být sice praktické a lákavé, ve skutečnosti jsou ale výrazně méně prospěšné než tradiční jídla. Po první světové válce například dramaticky vzrostla cena kokosové dužiny. Do tichomořského království Tonga začaly pravidelně zajíždět obchodní lodě, aby kokosovou dužinu vykupovaly. Místním za ni na oplátku nabízely bílou mouku a cukr.

Ti obyvatelé, kteří tyto nové dovážené potraviny zařadili do svého jídelníčku, zaznamenali prudké zhoršení stavu chrupu. Zubním kazem trpělo pozoruhodných 33,4 procenta z nich. Naproti tomu mezi těmi, kteří nadále jedli výhradně místní tradiční potraviny, se kaz vyskytoval jen u 0,6 procenta populace. Když pak cena kokosové dužiny opět klesla a obchodníci ztratili zájem, výskyt zubního kazu se znovu snížil.

Proč k tomu dochází? Na rozdíl od místních, minimálně zpracovaných potravin obsahují průmyslové výrobky jen málo vitaminů rozpustných v tucích, zejména vitaminů A a D, které jsou pro prevenci zubního kazu zásadní.

Zubní kaz však není jediným zdravotním rizikem, které zpracované potraviny představují. Autor například popisuje případ chlapce vychovávaného převážně na výrobcích z bílé mouky a dalších průmyslových potravin. Trpěl revmatickou horečkou, artritidou a srdečními potížemi – kromě očekávaného rozsáhlého zubního kazu. Po přechodu na stravu založenou na čerstvé celozrnné mouce, plnotučném mléce a na másle bohatém na vitaminy se jeho zdravotní stav rychle zlepšil a většina bolestí ustoupila.

Poselství je zřejmé: z anorganických, průmyslově zpracovaných potravin nedokážeme vstřebat tolik minerálů jako z potravin v jejich přirozené, co nejméně upravené podobě.