Vyhoření

Na ženy je na trhu zaměřena spousta produktů, které slibují úlevu od stresu, relaxaci a lepší pocit ze sebe sama. Jenže žádné množství wellness dnů, omalovánek ani koupelových bomb nevyřeší skutečné problémy, kterým ženy každodenně čelí. U jevů, jako je systematický sexismus, nerealistická očekávání a veškerý stres a úzkost, které vyvolávají, je řešení mnohem složitější.

Naštěstí věda v posledních letech výrazně pokročila v porozumění tomu, jak se můžeme se stresem a vyčerpáním vyrovnávat. Autorky Emily a Amelia Nagoski se rozhodly předat ženám nejnovější vědecké poznatky, aby jim pomohly pochopit, proč zažívají vyhoření, a nabídly jim nástroje, jak s tím něco dělat. I když dnes možná nedokážeme svrhnout patriarchát, můžeme proti němu bojovat tím, že budeme silnější, lépe informované a zmocněné.

V tomto shrnutí najdete nejúčinnější metody, jak snižovat každodenní stres, proč se nelze spoléhat na index tělesné hmotnosti a jak může být užitečné dát jméno své vnitřní „šílené ženě“.

Znáte ten pocit, kdy jste naprosto a úplně vyčerpaná, ale někde vzadu v hlavě vám pořád něco našeptává, že jste ještě neudělala dost? Pokud jste žena, je velmi pravděpodobné, že tenhle pocit zahlcení životem důvěrně znáte.

Když máte dojem, že se neustále snažíte splnit vlastní nároky a očekávání, a zároveň požadavky práce, rodiny a přátel, je velmi snadné sklouznout z běžné únavy do stresu, úzkosti a emočního vyčerpání.

Emoční vyčerpání nastává po příliš dlouhé době, kdy vám na něčem až moc záleží. Je to první ze tří složek, které psycholog Herbert Freudenberger v roce 1975 popsal ve své klinické definici syndromu vyhoření. Druhou složkou je depersonalizace – stav, kdy zjišťujete, že se zmenšuje vaše schopnost soucitu, empatie a péče. Třetí složkou je snížený pocit osobního úspěchu, tedy přesvědčení, že „nic z toho, co dělám, nemá smysl“.

Všechny tyto příznaky vám možná znějí povědomě, ale nemusí být jasné, jak vlastně vznikají. Jak může člověk „vyčerpat“ své emoce? Odpověď zní: stane se to, když se v nich zasekneme.

Emoční prožitek si můžete představit jako tunel: má začátek, pak jste uprostřed a nakonec z něj vyjdete ven. Když ale prožíváte stejnou emoci celý den, den za dnem, nedochází k žádnému uspokojivému konci. Jste uvězněná v emočním tunelu bez úlevy.

Není proto divu, že lidé v pomáhajících profesích, jako je školství nebo zdravotnictví, hlásí velmi vysokou míru vyhoření. Přiznává ho asi 20 až 30 procent učitelů a více než 52 procent zdravotnických pracovníků. A nepřekvapí ani to, že syndrom vyhoření rodičů je rychle rostoucím fenoménem.

Naštěstí existují strategie, jak udržet vyhoření na uzdě. A nemluvíme o koupelových bombách a omalovánkách, ale o skutečných, vědecky podložených postupech, které vám pomohou nezaseknout se ve vlastních emocích.

Existuje velmi konkrétní vědecké vysvětlení, proč se tak často zasekáváme v emocích spojených se stresem – a zároveň ukazuje, jak nebezpečný může být stres pro naše zdraví.

Stres je v podstatě neurologická a fyziologická reakce na vnímanou hrozbu. Všechny nervové a hormonální procesy, které stres provázejí, jsou navrženy tak, aby vám pomohly udělat jediné: utéct.

Když se náš stresový systém vyvíjel, potřebovali jsme mnohem častěji doslova utíkat o život. Stresový cyklus proto začíná uvolněním hormonu adrenalinu (epinefrinu), který žene krev do svalů. Výsledkem je zvýšený krevní tlak a tep, napjaté svaly a zrychlené dýchání. Zároveň se zpomalují jiné tělesné funkce, jako je růst, trávení, reprodukce a imunitní reakce – to proto, abyste mohli co nejrychleji utéct před pomyslným rozběhnutým nosorožcem.

Je tedy zřejmé, jaké nebezpečí hrozí, pokud emoce spojené se stresem nikdy neskončí. Tělo zůstává v režimu chronicky zvýšeného krevního tlaku a s ním roste riziko srdečních onemocnění. Kvůli oslabené imunitě a zpomalenému trávení se navíc tělo hůře hojí a je náchylnější k celé řadě trávicích a dalších onemocnění.

Z toho plyne jediné: stresový cyklus je potřeba co nejčastěji uzavírat. Protože stres je v jádru o útěku o život, přirozeným „šťastným koncem“ cyklu je okamžik, kdy doběhnete, zadýchaná, ale v bezpečí, domů a můžete to oslavit s ostatními.

Možná už tušíte, že běh nebo obecně pohyb je skvělý způsob, jak stresový cyklus uzavřít – a máte pravdu. Po běhu, plavání, jízdě na kole, tanci nebo jakékoli jiné aktivitě, která vám na 20 až 60 minut zvýší tep, velmi pravděpodobně pocítíte změnu nálady, uvolnění svalů a hlubší dech. Může se stát, že se vám z čistého uvolnění spustí i pláč. Ani toho se nelekejte – je to další dobré znamení, že se stresový cyklus uzavřel.

Nemusí ale jít jen o fyzicky náročné cvičení. Uspokojivé uzavření stresového cyklu může přinést i kreativní činnost – malování, hudba, divadlo, psaní nebo sochařství – stejně jako pozitivní sociální interakce, které vašemu mozku signalizují, že jste znovu v bezpečí. Pomáhají láskyplné chvíle, jako je opravdové objetí nebo polibek, hluboký a upřímný smích i kvalitně strávený čas s milovaným domácím mazlíčkem.