Věčně hladový?

Diety nefungují. Je pravda, že v prvních týdnech můžete zhubnout pár kilogramů – budete ale hladoví, podráždění a zimomřiví – a všichni víme, že tyto kilogramy se obvykle brzy vrátí. Stejně tak není dlouhodobě prospěšné jíst výhradně potraviny s nízkým obsahem tuku. Ve skutečnosti se míra obezity dramaticky zvýšila a celkové zdraví lidí se zhoršilo právě od doby, kdy odborníci na výživu začali doporučovat omezování tuků.

Co tedy můžete dělat, pokud máte nadváhu? Nemusíte počítat kalorie ani se cítit mizerně. Potřebujete se především naučit jíst správně. Informace v této knize vás nasměrují správným směrem.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• proč vás pojídání sladkých skořicových šneků ve skutečnosti ještě více rozhladoví,
• jak může přetížená tuková buňka napodobovat poranění bodnou ranou,
• a proč je naprosto možné hubnout i při konzumaci tučných jídel.

Lidé se už desítky let snaží hubnout tak, že počítají kalorie, jedí potraviny bez tuku a intenzivně cvičí. Proč je tedy obezita ve Spojených státech stále tak vážným problémem?

Abychom tomu porozuměli, musíme se nejprve podívat na několik rozšířených omylů týkajících se obezity.

Na rozdíl od obecného přesvědčení není přibývání na váze především důsledkem nedostatku pohybu. Cvičení může při snaze zhubnout dokonce působit proti vám. Máme například tendenci výrazně přeceňovat počet kalorií, které při sportu spálíme – a ve skutečnosti je potřeba vynaložit hodně námahy, abychom spálili energii obsaženou v jediné čokoládové tyčince.

Zásadní je, že hubnutí nelze postavit jen na tom, že budete trávit víc času v posilovně. Namáhavé cvičení vás navíc může ještě více rozhladovět nebo vás podnítit k přejídání.

Ani „geny obezity“ samy o sobě nevysvětlují rozsah problémů s váhou v naší společnosti, i když mohou mít vliv na hmotnost konkrétního člověka. Epidemie obezity je poměrně nový jev: ve Spojených státech začala v 70. letech 20. století a teprve poté se rozšířila do Evropy a Japonska. Jakékoli genetické změny, kterými jsme mohli projít, se nemohly projevit tak rychle. Musí tedy hrát roli něco jiného.

Obezita navíc není jen prostým výsledkem toho, že přijímáme více kalorií, než kolik spálíme. Zastánci tohoto názoru se domnívají, že problém vyřešíme jednoduše tím, že budeme jíst méně. To ale nefunguje. Proč?

Za prvé, „prostě jíst méně“ není vůbec snadné. Za druhé, není zdravé vybírat si potraviny jen podle jejich kalorické hodnoty. Porce hranolků o 200 kaloriích je například mnohem nezdravější než porce ořechů se stejným množstvím kalorií.

Nejdůležitější a zároveň nejškodlivější mylná představa o hubnutí zní, že zhubnete tím, že budete jíst méně. Nepřibíráte na váze proto, že mají vaše buňky „příliš mnoho kalorií“. Přibíráte tehdy, když vaše orgány nedostávají z krve dostatek živin. Pokud vaše orgány strádají, dieta založená na omezování kalorií problém jen zhorší: zpomalí váš metabolismus a zvýší vaši chuť k jídlu. Jednoduchý plán „méně jez a víc cvič“ vás proto příliš daleko nedovede.

Většina lidí si myslí, že jíst tuk znamená „ztučnět“. Kdyby to byla pravda, stačilo by nahradit oblíbená jídla jejich nízkotučnými verzemi a kila by šla dolů. Taková dieta vás ale velmi pravděpodobně naopak dovede k přibírání – kvůli účinkům inzulinu.

Inzulin je hormon, který řídí, jak vaše tělo zpracovává kalorie. Vyrábí ho slinivka břišní. Hladina inzulinu stoupá, když jíte, a způsobuje, že tkáně v těle vstřebávají živiny z krevního oběhu: glukózu ze sacharidů, aminokyseliny z bílkovin a mastné kyseliny z tuků. Několik hodin po jídle hladina inzulinu klesá a část živin uložených v tukových buňkách se znovu uvolňuje do krve, aby dodala energii mozku a dalším orgánům.

Nadměrná konzumace rafinovaných sacharidů, jako je cukr a průmyslově zpracovaný škrob, vede k tomu, že tělo produkuje velké množství inzulinu, což nakonec podporuje ukládání tuku a přibírání na váze.

Proč tedy tolik toužíme po potravinách bohatých na sacharidy, jako jsou těstoviny, sladké tyčinky nebo skořicoví šneci? Tyto rafinované, tedy průmyslově zpracované, sacharidy nám poskytují okamžitý příval energie. Tělo je doslova zaplaveno glukózou a hladina inzulinu v krvi prudce stoupne. Tukové buňky se pak snaží vstřebat přebytečnou glukózu a mastné kyseliny, aby z krve odstranily nadbytečný cukr.

A tady je problém. Jakmile po takovém výkyvu tělu dojde palivo, mozek znejistí a začne vysílat signály, že máte znovu hlad – takže sníte další porci. A pokud se nepřejíte, mozek si nízkou hladinu cukru v krvi vyloží jako hrozící hladovění. Metabolismus se zpomalí a tělo začne pečlivě šetřit každou kalorií. Cítíte se zimomřiví a slabí – a přibíráte.

Mnoho „nízkotučných“ potravin, které jíme v naději, že zhubneme, je ve skutečnosti plných sacharidů. Jak už víte, právě ty přibírání na váze výrazně usnadňují.