Vaginální bible

Po většinu dějin medicíny byla vagína opomíjená. Důvodem bylo mimo jiné to, že ve většině společností až donedávna platilo, že je nevhodné, aby se muž dotýkal ženských genitálií mimo manželství. A protože medicínu téměř výhradně praktikovali muži, pocházely informace, které lékaři o vagínách a vulvách měli, převážně z vyprávění porodních asistentek a vlastních manželek.

Ani s uvolněním sexuální morálky se znalosti o ženském těle nevyvíjely nijak rychle. V patriarchální společnosti nebyl velký zájem o ženské prožívání, sexualitu ani bolest. Ještě ve třicátých letech 20. století většina lékařů věřila, že vagína je plná nebezpečných bakterií.

Není tedy divu, že i dnes kolem vulvy a vagíny panuje spousta pseudovědy, zavádějících informací a studu. Mnoho firem navíc aktivně těží z této mlhy dezinformací a prodává ženám pochybné „zdravotní“ a „hygienické“ produkty na vagínu.

Nejlepší obranou proti mýtům o vagíně, které vytvořil patriarchát a „velký byznys s ženskou hygienou“, jsou fakta. Vaginální bible je váš průvodce založený na důkazech, který vysvětluje vědu o vulvě a vagíně. Napsala ji gynekoložka s více než dvacetiletou praxí.

Osvoboďte se díky znalostem a převezměte kontrolu nad svým tělem, zdravím a sexualitou. V tomto shrnutí se seznámíte s bakteriemi, které udržují vaši vagínu zdravou, se složitým procesem řízení menstruačního cyklu a s nejlepšími způsoby, jak se chránit před pohlavně přenosnými infekcemi.

Pokud už o vagínách něco víte, pravděpodobně tušíte, že „vagína“ je jen část příběhu.

Zaprvé: mít vagínu z vás automaticky nedělá ženu a ne každá žena vagínu má. Ve Spojených státech žije více než milion transgender lidí, kteří se neztotožňují s pohlavím, jež jim bylo při narození přiřazeno podle vzhledu genitálií.

Zadruhé: „vagína“ technicky označuje pouze vnitřní část těchto genitálií. Vnější část – tedy všechno, čeho se dotýká oblečení – je vulva. Vagína je svalová trubice, která spojuje vulvu s děložním hrdlem. Je vystlaná specializovanou, vlhkou „kůží“, tzv. sliznicí. Buňky sliznice obsahují cukr, který živí prospěšné bakterie ve vagíně, především laktobacily.

Laktobacily produkují kyselinu mléčnou, která udržuje pH vagíny v zdravém rozmezí 3,5 až 4,5. Výtok, který většina žen pravidelně nachází ve spodním prádle, je směsí laktobacilů, odumřelých buněk sliznice a malého množství tekutiny, která se do vagíny dostává z krevního oběhu – a je naprosto normální.

Pod sliznicí se nachází hladká svalovina vagíny, která umožňuje, aby se vagína roztahovala při penetraci nebo při porodu. Dále jsou tu svaly pánevního dna, které obklopují vagínu a poševní vchod. Pomáhají udržet kontinenci a stabilitu a stahují se při orgasmu.

Vulva se skládá z ohbí (mons pubis), což je tuková polštářovitá oblast nad stydkou kostí, z vnitřních a vnějších stydkých pysků, které obklopují poševní vchod, a z klitorisu. Tuk a pubické ochlupení na ohbí a vnějších labia majora chrání poševní vchod, zatímco vnitřní labia minora jsou bez chlupů a citlivější. Mohou se výrazně lišit tvarem i velikostí – od zhruba 1 do 5 cm i více. Všechny části vulvy jsou erektilní, což znamená, že se při vzrušení naplní krví a zvětší.

Klitoris je však jediná struktura v lidském těle, která slouží výhradně k sexuálnímu potěšení. Je mnohem větší, než se na první pohled zdá. Má tvar písmene Y, ale se čtyřmi rameny místo dvou. Špička Y je jediná viditelná část – ten malý „knoflík“ chráněný klitoridální kůžkou u horního okraje vulvy. Klitoridální kořen spojuje tento knoflík s crura, vnějšími rameny Y, která probíhají pod labia majora, a s klitoridálními bulby, vnitřními rameny, jež se upínají k vagíně a močové trubici.

Teď, když znáte jednotlivé části své vulvy a vagíny a víte, jak spolu souvisejí, se podíváme na to, jak o ně nejlépe pečovat.

Jaká je vaše „vaginální“ rutina? Možná to zní jako zvláštní otázka, ale trh s mýdly, ubrousky a krémy na vulvu a vagínu neustále roste. Firmy vydělávají miliony na produktech, které slibují, že vaše genitálie budou „lepší“, čistší a zdravější.

Z lékařského hlediska však neexistuje důvod, proč byste měla vagínu mýt, vyplachovat nebo natírat krémy – je to samočisticí systém. Ve skutečnosti může nadměrná „péče“ napáchat hodně škody.

Jaké typy péče o vulvu a vagínu jsou tedy v pořádku a čemu je lepší se vyhnout?

Začněme vulvou. Pokud netrpíte fekální nebo močovou inkontinencí, není každodenní mytí vulvární kůže nezbytné, ale některým ženám pocit čistoty a svěžesti vyhovuje. Pokud mezi ně patříte, použijte mycí prostředek s pH kolem 5,5, což odpovídá pH kůže v oblasti vulvy. Vyhněte se mýdlům s vysokým pH a dráždivým parfémovaným produktům. Po umytí nepoužívejte fén – vaše vulva má ráda přirozenou vlhkost. Pokud je kůže vulvy suchá, například v souvislosti s menopauzou, můžete použít jemný hydratační prostředek. Jednosložkové domácí produkty, jako je kokosový olej nebo vazelína, fungují velmi dobře.

Vaše pubické ochlupení chrání vulvu i vagínu. Zachycuje vlhkost a funguje jako bariéra proti škodlivým látkám. Pokud patříte k mnoha ženám, které si ochlupení částečně nebo úplně odstraňují, snažte se to dělat způsobem, který co nejméně trhá kůži a dráždí ji. Z lékařského hlediska je nejšetrnější zastřihování, ale i holení nebo voskování jsou v pořádku, pokud se provádějí správnou technikou.

Pravidlo číslo jedna pro údržbu vagíny zní: NEVYPLACHOVAT. Až do 70. let 20. století lékaři doporučovali vaginální výplachy na všechno možné – od zápachu po kvasinkové infekce. Dnes už ale řada studií ukazuje, že výplachy narušují vaginální ekosystém. I když používáte jen vodu, děláte vagínu náchylnější k bakteriálním nerovnováhám a zvyšujete riziko pohlavně přenosných infekcí.

Možná vás také překvapí, že to, co jíte, má na vaši vagínu jen minimální vliv. Žádné jídlo – ani pověstný ananas – nezpůsobí, že bude vagína vonět nebo chutnat jinak. Mezi střevem a vaginálním mikrobiomem zkrátka neexistuje přímá, medicínsky doložená vazba. Vaše vagína vám ale stejně jako zbytek těla poděkuje za vyváženou stravu s dostatkem vlákniny.