Úspěšné stárnutí

Ať se snažíme jakkoli, nikdo z nás se nemůže vyhnout stárnutí. Kognitivní i fyzické schopnosti se mění a stáří přináší nové překážky. Možná už nebudeme schopni absolvovat svou oblíbenou túru, nebo se nám vyplnění křížovky může zdát příliš náročné. I když stárnutí nepochybně přináší výzvy, je to také období, kdy neurologické změny přinášejí některé pozitivní aspekty. Jsme pravděpodobně vnitřně vyrovnanější, dokážeme lépe regulovat své emoce a soustředit se na to podstatné.

Ještě důležitější je, že existuje řada faktorů, které máme pod kontrolou a které mohou mít obrovský vliv na to, zda budeme stárnutí vnímat jako období úpadku, nebo jako čas, kdy můžeme vzkvétat novými a rozmanitými způsoby. Tyto úryvky vysvětlují, jak změny v mozku s věkem otevírají nové příležitosti, jak mnoho představ o stárnutí jsou ve skutečnosti mýty a jak můžete uplatnit jednoduchý pětibodový princip, který vám pomůže žít déle, šťastněji a zdravěji.

V tomto shrnutí zjistíte, které osobnostní rysy souvisejí s dlouhověkostí, jak mazlení s vašimi dětmi prodlužuje jejich předpokládanou délku života a proč dalajláma spí každou noc devět hodin.

Když slyšíte slovo „stárnutí“, co se vám vybaví? Možná domov důchodců nebo nekonečné návštěvy lékařů. Pravděpodobně jde o představy s negativním zabarvením. I když stárnutí skutečně přináší určité výzvy, existuje také mnoho pozitivních aspektů, které s ním souvisejí.

Není pochyb o tom, že s věkem některé složky našich duševních schopností klesají. V důsledku hromadění plaků v mozku a poklesu neurochemikálií, například dopaminu, zažíváme zpomalení kognitivních funkcí. Proto nám může trvat déle, než si vzpomeneme na jméno, nebo třeba odložíme klíče do lednice a zapomeneme na to.

Ukazuje se však, že jiné neurologické změny v mozku otevírají prostor pro nové, pozitivní jevy. Například s věkem dochází k chemické změně, která nám doslova usnadňuje přijmout smrt. V důsledku deaktivačního procesu v naší amygdale – oblasti mozku zodpovědné za paměť, rozhodování a emocionální reakce – obecně zažíváme méně strachu a jsme emocionálně vyrovnanější. Výzkumy také ukazují zvýšenou tendenci k porozumění, odpuštění, toleranci a soucitu.

Další silnou stránkou, která přichází se stárnutím, jsou dvě důležité kategorie inteligence: praktická inteligence a percepční doplňování. Studie ukazují, že lidé starší 50 let dosahují v obou těchto kategoriích nejvyšších skóre. Když jim položíte otázky typu: „Představte si, že jste uvízli na kraji dálnice během sněhové bouře. Co byste udělali?“, výzkumy potvrzují, že čím jste starší, tím lepší řešení nacházíte. To je příklad praktické inteligence, která vychází z celoživotních zkušeností.

Podobně je percepční doplňování dovednost zásadní pro přežití a s věkem se dále posiluje. Vzhledem k tomu, jak funguje vnímání, často máme „slepá místa“, která náš mozek potřebuje vyplnit neboli „dopočítat“. Představte si, že vjíždíte do uzavřené rezidenční čtvrti a míjíte značku. Kvůli vaší pozici a rychlosti zahlédnete nápis lcck gate. Váš mozek automaticky přetvoří lcck na „lock“ – zámek, a to na základě kontextu. Naše mozky tyto skoky dělají neustále – a mozky starších lidí v tomto doplňování detailů statisticky dosahují lepších výsledků.

Každé životní období má své výhody a nevýhody. Úspěšné stárnutí znamená přijmout omezení a výzvy, které přicházejí, ale zároveň si umět užívat i jeho pozitivní stránky.

V předchozí části jsme začali zkoumat, že stárnoucí mozek se jednoduše jen nezhoršuje, ale naopak získává určité neurochemické výhody. Nyní se podíváme na další dva mýty o stárnutí, které je třeba vyvrátit.

Prvním mýtem je ztráta paměti. Jak často slýcháte, že stáří je obdobím zapomnětlivosti? Ve skutečnosti je fungování paměti mnohem složitější, než si lidé obvykle myslí. Výzkumy především ukazují, že lidé všech věkových kategorií zažívají krátkodobé výpadky paměti. Když jsme mladí, obvykle to svádíme na únavu nebo přepracovanost, případně si prostě řekneme, že máme špatný den. Naproti tomu starší lidé mají tendenci připisovat krátkodobé výpadky paměti kognitivnímu úpadku.

Existuje však i aspekt paměti, v němž starší mozky fungují lépe. Souvisí s naší schopností činit úsudky a rozhodnutí na základě rozpoznávání vzorců. Když čelíme složitým situacím, starší mozky dokážou lépe vybavit předchozí zkušenosti a neuronová spojení, která se při nich vytvořila. Tato zlepšená funkce paměti dává starším mozkům výhodu v tom, že dokážou snáze zaujmout nadhled a podívat se na věci z ptačí perspektivy.

Důsledkem toho mají starší lidé výhodu při rozhodování, zejména pokud jde o složité lidské otázky, jako je například to, zda zůstat ve vztahu, nebo zda je etické konfrontovat svého šéfa. Pokud máte otázku, která vyžaduje objektivitu a moudrost, zeptejte se na radu starších dospělých – jejich mozky jsou na to doslova lépe nastavené.

Dalším mýtem je, že starší lidé jsou „za zenitem“ – že pokud začnou nový koníček nebo se pustí do nové dovednosti, nedosáhnou už tolik jako v mládí. To jednoduše není pravda. Vezměme si Annu Mary Robertsonovou, jejíž obrazy jsou vystaveny ve Smithsonianském institutu a v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Robertsonová nezačala malovat, dokud jí nebylo 75 let!

Dalším skvělým příkladem je zakladatel KFC Harland Sanders. Po celý život přecházel z jednoho zaměstnání do druhého, až ve 62 letech založil KFC. O čtrnáct let později firmu prodal za ekvivalent 32 milionů dolarů.

Nyní, když jsme se zbavili některých negativních představ o stárnutí, se můžeme podívat na faktory, které skutečně ovlivňují, jak stárneme.