Umění jednoduchého života

Život může být pořádně stresující. V našem konkurenčním světě jsme neustále vybízeni k tomu, abychom dosahovali velkých úspěchů, zůstávali „hladoví“ a maximalizovali svou produktivitu. A když se nám nedaří držet krok s ostatními, přichází stres, úzkost a pocit selhání.

Co když ale existuje jiný způsob, jak žít? Jednodušší a radostnější? V tomto shrnutí se seznámíte s více než dvaceti každodenními praktikami vycházejícími ze zenového buddhismu – s postupy, které vám mohou pomoci vystoupit z víru každodenního shonu. Pomohou vám rozpoznat návyky a volby, jež do vašeho života vnesou více klidu a pocitu naplnění.

Od ranních rituálů přes stravování až po vztahy – zjistíte, jak změnit svůj postoj a přivést do svého života trvalejší pocit klidu a pohody. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč chodí mniši bosí, jaký je rozdíl mezi jednoduchostí a šetrností a co může kaligrafie udělat pro vaši duši.

Existuje něco složitějšího než ostatní lidé? Ať už zápasíte s hrubým kolegou, nebo kritickým rodičem, některé vztahy mají k jednoduchosti daleko. Jak tedy vnést klid i do těch nejnapjatějších interakcí?

Klíčová myšlenka: Změna vlastních postojů je klíčem k tomu, abychom s lidmi dobře vycházeli.

Co to ale v praxi znamená? Všechno začíná tím, na co zaměřujete pozornost. Příliš často se soustředíme na cizí nedostatky. Co kdybyste se místo toho zkusili dívat na dobré stránky druhého člověka?

Při posuzování charakteru se můžete inspirovat tím, jak autor – zenový zahradník – přemýšlí o stromech. Když uvažuje, kam v zahradě strom zasadit, dívá se na něj jako na jedinečnou bytost s vlastní identitou. Sleduje, jak se strom ohýbá, a ptá se sám sebe, jakou náladu v něm vyvolává. Nakonec se rozhodne, kam ho umístit vzhledem k ostatním prvkům zahrady tak, aby vynikla jeho jedinečná krása.

Autor chápe, že prvky v zenové zahradě musejí být uspořádány určitým způsobem, aby spolu žily v harmonii. Podobně i vy, pokud chcete harmonický vztah, musíte ocenit jedinečné vlastnosti druhého člověka a naučit se, jak se prolínají s těmi vašimi.

Abychom ale mohli někoho pochopit, musíme si na něj udělat čas. V moderním světě se bohužel často soustředíme spíš na počet lidí, které povrchně známe. Těší nás šíře naší sociální sítě, nikoli její hloubka.

Zenový buddhismus však nabízí radostnější přístup k mezilidským vztahům. Přísloví ichi-go ichi-e se obvykle překládá jako „jednou za život“ a vyjadřuje myšlenku, že každé setkání je jedinečné a cenné – daného člověka už možná nikdy znovu nepotkáte. S tímto vědomím bychom se měli snažit prohlubovat spojení s každým, koho potkáme. Může to být naše jediná příležitost, jak ho skutečně poznat.

Samozřejmě vždy budou lidé, se kterými si prostě nesedneme. I v zenovém chrámu se najdou mniši, kteří se navzájem nemají v oblibě. Když cítíte, že se vaše spojení s někým vytrácí, nesnažte se za každou cenu vztah udržet. Raději si připomeňte, že když strom rozkvete, ptáci sami přilétají na jeho větve. Pokud vy jste spokojení a „v květu“, ti praví lidé si vás najdou.

Ve světě plném nákupních center a kreditních karet jsme neustále pobízeni k tomu, abychom utráceli – znovu a znovu. Nadměrná spotřeba se stala něčím, na co se pohlíží s obdivem, dokonce se oslavuje. Přitom existuje jiný způsob života, který je mnohem levnější – a přináší i méně bolesti.

Klíčové poselství: Naučte se vážit si toho, co už máte.

Buddhismus učí, že chamtivost je návykový jed. Můžeme sice získat, po čem toužíme, ale spokojenost nám dlouho nevydrží – brzy chceme ještě víc. Dokud dovolíte, aby se chamtivost vplížila do vašeho života, nenajdete klid. Jedinou nadějí na svobodnější a spokojenější život je zbavit se chamtivosti a přijmout jednodušší způsob existence.

Chamtivost můžete odmítnout tím, že se zaměříte na buddhistické učení o chisoku, tedy „spokojenosti s tím, co je“. Chisoku praktikujete tak, že si v určité chvíli vědomě řeknete „tohle stačí“, jakmile dosáhnete minima, které skutečně pokryje vaše potřeby. Nenechte do rovnice vstoupit své rozmary a nekonečné touhy.

Chisoku je protilátkou proti jedu chamtivosti, protože nám umožňuje poznat, že už jsme naplnění. Jakmile si tento přístup osvojíte, vaše mysl se zklidní a vyrovná.

Až budete příště nespokojení, podívejte se na své nenaplněné naděje a sny a zeptejte se sami sebe: „Opravdu je potřebuji, aby byl můj život dobrý?“

Žít jednoduše přitom neznamená žít nuzně. Skromnost v běžném smyslu často znamená žít s levnými věcmi, na kterých vám příliš nezáleží. Jednoduchý život naopak znamená mít jen to, co opravdu potřebujete – ale vše, co vlastníte, milovat a vážit si toho.

Můžete mít například jen jeden hrnek na kávu – klidně i drahý. Důležité je, že ho skutečně používáte a dělá vám radost. Jednoduchost také neznamená běžet do obchodu pokaždé, když něco potřebujete. Základním principem jednoduchého života je využívat to, co už máte, a dávat tomu smysluplné uplatnění.

Když se snažíte dělat více s menším množstvím věcí, můžete se inspirovat zenovými zahradami v Kjótu. Tyto takzvané suché krajinné zahrady neobsahují žádné skutečné vodní prvky. Přesto jsou uspořádány tak tvořivě, že divák má dojem, jako by slyšel šum horského potoka. Zahrada žádný potok nepotřebuje – zrodí se v představivosti pozorovatele.

To ukazuje, že svobodná mysl a tvořivý duch dokážou téměř nemožné. A k tomu není potřeba žádná kreditní karta.