Tyranie

Až donedávna mnoho Američanů věřilo, že budoucnost přinese, byť postupně, pokrok – že budeme nadále směřovat ke globalizovanému světu prosperity a rozumu. Dějiny dvacátého století s fašismem, nacismem a komunismem se zdály být pochmurnou, vzdálenou minulostí, která se už nikdy nemůže vrátit.

V příštích letech se však situace může změnit. Zdá se, že na obzoru se opět může objevit tyranie. Co tedy můžeme dělat?

Naštěstí nás historie může naučit, jak tyranii rozpoznat a jak se jí bránit. Tato kniha, založená na polemice historika Timothyho Snydera, nám osvětlí, co se můžeme o tyranii naučit z minulosti.

Pokud v těchto dnech sledujete zprávy, bezpochyby víte, že Amerika je naštvaná kvůli „zahraničním hrozbám“. Pokud však máte skutečné obavy z ohrožení demokracie, je často nejlepší sledovat hrozby zevnitř.

Pokud se podíváte na demokratické vlády, které se zhroutily v letech od první světové války, všimnete si, že každá z nich padla pod vládou jediné strany, která se chopila moci zevnitř národa.

Nacisté, komunisté a fašisté tradičně využívali okázalost a represe k umožnění převzetí moci. Měli také tendenci používat salámovou metodu, tedy proces "porcování" opozice a přebírání moci kousek po kousku. Veřejnost je často příliš rozptýlená na to, aby si všimla ohrožení své svobody.

Proto je třeba být ostražitý a podporovat stranický systém neboli systém více stran. Nechcete, aby jedna moc ovládala všechny úrovně vlády, což je to, co se nyní děje ve Spojených státech.

Svůj díl práce můžete odvést tím, že se zúčastníte místních i státních voleb a budete politicky aktivní. Nejlepší je podporovat používání papírových hlasovacích lístků, které nelze tak snadno zfalšovat jako elektronické. A samozřejmě můžete i sami kandidovat na místní úřad.

Dalším znamením, před kterým je třeba se mít na pozoru, jsou polovojenské síly – tedy jakákoli vojenská přítomnost, která není státem schválená.

Pokud bude chtít někdo převzít moc, pravděpodobně dá dohromady nějakou ozbrojenou organizaci, která bude fungovat jako polovojenské křídlo své politické strany.

Donald Trump udělal něco, čemu se většina kandidátů vyhýbá – vytvořil soukromou ochranku, která plní jeho rozkazy na politických shromážděních. Jejich prostřednictvím byly z mítinků vyhazovány nesouhlasné hlasy a členové dokonce povzbuzovali své příznivce, aby odstranili každého, kdo se postavil proti kandidátovi.

Na jednom shromáždění vydal Trump znepokojivý příkaz: „Odveďte ty zbytky ven!“ Poté, co byly „zbytky“ odstraněny, se zeptal davu: „Není to větší zábava než obyčejný nudný mítink? Pro mě je to zábava.“

Právě při takovém chování by lidi měli zpozornět.

Když se v Německu dostala k moci nacistická strana, jedním z jejích prvních kroků byla výzva k bojkotu všech židovských podniků. Zpočátku se tato výzva setkala s lhostejností obyvatelstva. Pak se ale začaly na výlohy obchodů malovat nápisy „židovský“ nebo „árijský“ – a nacismus zanedlouho získal popularitu.

Jazyk a symbolika, které politická strana používá, se mohou zpočátku zdát bezvýznamné, nebo dokonce směšné, ale tyto jednoduché nástroje mohou vést k hlubokým důsledkům.

Označování výloh v Německu nebylo jen nacismem, ale využívalo také lidské chamtivosti a pudu sebezáchovy.

Ostatní majitelé obchodů a nadějní podnikatelé věděli, že pokud bude obchod označen jako „židovský“, brzy zkrachuje. To znamenalo, že se sníží konkurence a brzy se uvolní prvotřídní komerční nemovitosti. To vše nahrávalo touhám veřejnosti, která hledala východisko z vlastních ekonomických potíží.

I když se příznaky tyranie zdají být neškodné nebo dočasné, je důležité brát je vážně a nenechat je bujet a rozrůst se.

Vinu nelze svalovat pouze na ty, kteří výlohy pomalovali; ti, kteří zůstali pasivní a přijali tyto akce jako normální změnu ve společnosti, se také podíleli na vraždách, které brzy následovaly.

Proto, abyste se vyhnuli tyranské moci obrazů, měli byste odmítnout zobrazovat jakékoli symboly, které představují stranu, jež někoho vylučuje.

V roce 1978 napsal politický disident a budoucí československý prezident Václav Havel esej Moc bezmocných o obchodníkovi s potravinami, který si do výlohy svého obchodu umístil jednoduchý nápis. Byla to cedule komunistické strany a stálo na ní: „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Muž sice stranu nepodporoval, ale ceduli vyvěsil, aby se vyhnul problémům s úřady. Jak ale esej jasně ukazuje, i taková submisivita škodí.

Tím, že přijímáte hry režimu jako novou normu nebo volíte cestu nejmenšího odporu, mu stále nahráváte a umožňujete, aby hra pokračovala.

Jediný způsob, jak zabránit režimu v dalším pronásledování jeho „nepřátel“, je odmítnout s ním tu hru hrát.