Ticho

Jak můžete změřit nebo definovat něčí osobnost? Jedním ze způsobů je zjistit, kam daná osoba spadá na spektru introvertů a extrovertů.

Extroverti jsou družní a společenští. Rádi komunikují s ostatními, kdykoli mají příležitost. Rádi jsou středem pozornosti a často chodí ven; potřebují být obklopeni lidmi. Společenský status je pro ně přímo indikován sociálními vazbami, takže chtějí mít co nejvíce známých, přátel na Facebooku a sledujících na Twitteru.

Při hledání úspěchu jsou extroverti náchylní k bujarým projevům a euforii. Potřebují uznání okolí a usilují o rychlé úspěchy. Pokud například ztratí peníze na burze, investují pak ještě více peněz, aby se pokusili tuto ztrátu rychle proměnit ve vítězství.

Introverti naopak dávají přednost klidným situacím a rádi dlouze přemýšlejí o chybách, které udělali. Pokud ztratili peníze při spekulaci na akciovém trhu, pravděpodobně se zastaví a před další investicí si dají čas na novou analýzu trhu.

Sklon introvertů k rozjímání nad zážitky a smyslovými podněty jim umožňuje efektivně se pustit do uměleckých či intelektuálních projektů a dokončit je. Introverti jsou schopni přinášet zisky na burze v dobách krize a v historii vytvořili některé z našich kulturních milníků, jako je Schindlerův seznam nebo teorie relativity.

Introverti dokážou takové věci, protože rádi tráví čas v klidu sami nebo s malými skupinami lidí a snadno se jim mluví o osobních a společenských problémech. Zatímco extroverti mají tendenci mít mnoho povrchních známostí, introverti dávají přednost menšímu počtu, i když hlubších přátelství.

Naprostá většina introvertů má společný ještě jeden osobnostní rys – jsou velmi citliví. Extroverti naopak tuto vlastnost vykazují jen zřídka.

Vysoce citliví lidé zpracovávají informace ze svého okolí neobvykle důkladně. Pokud jim například řekneme, aby vyhledali obrázky v obrázkových skládačkách, budou věnovat více času pozorování a do fotografií se více ponoří než ti, kteří nejsou tolik citliví.

V důsledku tohoto komplexního způsobu vnímání jsou pro vysoce citlivé lidi mnohem podnětnější hluboké rozhovory o hodnotách a morálce než povrchní anekdoty o nedávné dovolené kolegy. Zatímco extroverti se věnují nezávazné konverzaci, introverti diskutují o klimatických změnách.

Intenzivní zpracovávání informací je u vysoce citlivých lidí patrné také v jejich soucitné povaze. Tragédie a krutosti na ně mají větší emocionální dopad. Jejich slupka se zdá být tenčí, což jim poskytuje menší ochranu před záplavou každodenních dojmů a vjemů.

V důsledku toho mají introverti přísné morální svědomí: uvědomují si, jak jejich chování ovlivňuje ostatní, a mají tendenci brát si k srdci vlastní chyby. Pro tyto vysoce citlivé jedince znamená hodně, když je ostatní vnímají pozitivně, a proto je pro ně neobyčejně náročné setkávat se s novými lidmi nebo s nimi vést rozhovor.

Lze tedy s jistotou konstatovat, že vysoce citliví lidé cítí emoce intenzivněji, rychleji si všímají změn a silněji reagují na pohledy, zvuky, bolest a stimulanty, jako je káva nebo alkohol.

Tato citlivost nám také pomáhá definovat rozdíl mezi introverzí a stydlivostí: stydliví lidé se bojí negativního hodnocení, zatímco introverti díky své citlivosti prostě dávají přednost klidnému prostředí s malým množstvím podnětů. Ačkoli je Bill Gates tichý a uzavřený, zdá se, že mu nezáleží na tom, co si o něm ostatní myslí, zatímco Barbra Streisandová je mimořádně společenská, ale trpí silnou trémou. První z nich je introvert, zatímco druhá je plachý extrovert.

Každý z nás se cítí dobře v jiné situaci. Někteří lidé si nedokážou představit větší potěšení než posezení v knihovně; pro ně je nepochopitelná i myšlenka na návštěvu techno klubu. Jiní jsou pravým opakem – na žádném jiném místě se necítí lépe než mezi pulzující masou lidí a strávit v knihovně jediné odpoledne by je přivedlo k šílenství.

Proč jsou mezi nimi tak výrazné rozdíly?

Ve snaze odpovědět na tuto otázku psychologové a další vědci pozorovali, jak kojenci reagují na určité podněty. V jednom experimentu drželi kojencům pod nosem vatové tampony namočené v alkoholu a současně jim pouštěli nahrávku praskajících balónků. Reakce dětí vykazovaly dva velmi odlišné vzorce chování.

20 % dětí patřilo do kategorie vysoce reaktivních, to znamená, že na podněty reagovaly silným křikem a kopáním. Také se jim prudce zvýšil puls a krevní tlak.

40 procent dětí patřilo do nízkoreaktivní kategorie; zůstaly chladné a vyrovnané a na podněty téměř nereagovaly.

Tyto reakce jsou řízeny emoční ústřednou lidského mozku – mandlovitou amygdalou. Amygdala je prvním místem, kam naše smyslové orgány posílají každý podnět přijatý z vnějšího světa. Amygdala pak určuje naši reakci na tento vstup.

U vysoce reaktivních lidí je amygdala mimořádně citlivá. Protože tito lidé mají obzvláště silné reakce na vnější podněty, dávají nakonec přednost prostředí s nízkou mírou stimulace, jako jsou knihovny, a dozrávají v uzavřené a přemýšlivé lidi – introverty.

Na druhou stranu je pro mozek nízkoreaktivních lidí obtížné reagovat na nové dojmy. Proto v dětství zůstávají běžnými podněty nezasaženi a vyhledávají podnětnější prostředí, až se z nich nakonec stanou nonšalantní, živí extroverti.