Ticho

Quiet

Susan Cain

Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit

Ticho

4.07

na základě

400953

hodnocení na Goodreads

4.6

na základě

1167

hodnocení na Amazonu

hodnocení Čtuto

O knize

Ať už se nacházíte na jakémkoli místě osobnostního spektra, tato kniha je skvěle prozkoumanou sbírkou dat a pozorování týkajících se obou konců - introverze a extroverze, a klade si za cíl poskytnout nástroje pro budování empatie pro zdánlivě méně žádoucí klasifikaci, introverzi.

Proč knihu číst

#čtutáty z knihy

Susan Cain

Klíčové myšlenky z knihy

Základní rozdíly mezi introverty a extroverty

Jak můžete změřit nebo definovat něčí osobnost? Jedním ze způsobů je zjistit, kam daná osoba spadá na spektru introvertů a extrovertů.

Extroverti jsou družní a společenští. Rádi komunikují s ostatními, kdykoli mají příležitost. Rádi jsou středem pozornosti a často chodí ven; potřebují být obklopeni lidmi. Společenský status je pro ně přímo indikován sociálními vazbami, takže chtějí mít co nejvíce známých, přátel na Facebooku a sledujících na Twitteru.

Při hledání úspěchu jsou extroverti náchylní k bujarým projevům a euforii. Potřebují uznání okolí a usilují o rychlé úspěchy. Pokud například ztratí peníze na burze, investují pak ještě více peněz, aby se pokusili tuto ztrátu rychle proměnit ve vítězství.

Introverti naopak dávají přednost klidným situacím a rádi dlouze přemýšlejí o chybách, které udělali. Pokud ztratili peníze při spekulaci na akciovém trhu, pravděpodobně se zastaví a před další investicí si dají čas na novou analýzu trhu.

Sklon introvertů k rozjímání nad zážitky a smyslovými podněty jim umožňuje efektivně se pustit do uměleckých či intelektuálních projektů a dokončit je. Introverti jsou schopni přinášet zisky na burze v dobách krize a v historii vytvořili některé z našich kulturních milníků, jako je Schindlerův seznam nebo teorie relativity.

Introverti dokážou takové věci, protože rádi tráví čas v klidu sami nebo s malými skupinami lidí a snadno se jim mluví o osobních a společenských problémech. Zatímco extroverti mají tendenci mít mnoho povrchních známostí, introverti dávají přednost menšímu počtu, i když hlubších přátelství.

Introverti jsou přecitlivělí

Naprostá většina introvertů má společný ještě jeden osobnostní rys – jsou velmi citliví. Extroverti naopak tuto vlastnost vykazují jen zřídka.

Vysoce citliví lidé zpracovávají informace ze svého okolí neobvykle důkladně. Pokud jim například řekneme, aby vyhledali obrázky v obrázkových skládačkách, budou věnovat více času pozorování a do fotografií se více ponoří než ti, kteří nejsou tolik citliví.

V důsledku tohoto komplexního způsobu vnímání jsou pro vysoce citlivé lidi mnohem podnětnější hluboké rozhovory o hodnotách a morálce než povrchní anekdoty o nedávné dovolené kolegy. Zatímco extroverti se věnují nezávazné konverzaci, introverti diskutují o klimatických změnách.

Intenzivní zpracovávání informací je u vysoce citlivých lidí patrné také v jejich soucitné povaze. Tragédie a krutosti na ně mají větší emocionální dopad. Jejich slupka se zdá být tenčí, což jim poskytuje menší ochranu před záplavou každodenních dojmů a vjemů.

V důsledku toho mají introverti přísné morální svědomí: uvědomují si, jak jejich chování ovlivňuje ostatní, a mají tendenci brát si k srdci vlastní chyby. Pro tyto vysoce citlivé jedince znamená hodně, když je ostatní vnímají pozitivně, a proto je pro ně neobyčejně náročné setkávat se s novými lidmi nebo s nimi vést rozhovor.

Lze tedy s jistotou konstatovat, že vysoce citliví lidé cítí emoce intenzivněji, rychleji si všímají změn a silněji reagují na pohledy, zvuky, bolest a stimulanty, jako je káva nebo alkohol.

Tato citlivost nám také pomáhá definovat rozdíl mezi introverzí a stydlivostí: stydliví lidé se bojí negativního hodnocení, zatímco introverti díky své citlivosti prostě dávají přednost klidnému prostředí s malým množstvím podnětů. Ačkoli je Bill Gates tichý a uzavřený, zdá se, že mu nezáleží na tom, co si o něm ostatní myslí, zatímco Barbra Streisandová je mimořádně společenská, ale trpí silnou trémou. První z nich je introvert, zatímco druhá je plachý extrovert.

Za tyto rozdíly může náš mozek

Každý z nás se cítí dobře v jiné situaci. Někteří lidé si nedokážou představit větší potěšení než posezení v knihovně; pro ně je nepochopitelná i myšlenka na návštěvu techno klubu. Jiní jsou pravým opakem – na žádném jiném místě se necítí lépe než mezi pulzující masou lidí a strávit v knihovně jediné odpoledne by je přivedlo k šílenství.

Proč jsou mezi nimi tak výrazné rozdíly?

Ve snaze odpovědět na tuto otázku psychologové a další vědci pozorovali, jak kojenci reagují na určité podněty. V jednom experimentu drželi kojencům pod nosem vatové tampony namočené v alkoholu a současně jim pouštěli nahrávku praskajících balónků. Reakce dětí vykazovaly dva velmi odlišné vzorce chování.

20 % dětí patřilo do kategorie vysoce reaktivních, to znamená, že na podněty reagovaly silným křikem a kopáním. Také se jim prudce zvýšil puls a krevní tlak.

40 procent dětí patřilo do nízkoreaktivní kategorie; zůstaly chladné a vyrovnané a na podněty téměř nereagovaly.

Tyto reakce jsou řízeny emoční ústřednou lidského mozku – mandlovitou amygdalou. Amygdala je prvním místem, kam naše smyslové orgány posílají každý podnět přijatý z vnějšího světa. Amygdala pak určuje naši reakci na tento vstup.

U vysoce reaktivních lidí je amygdala mimořádně citlivá. Protože tito lidé mají obzvláště silné reakce na vnější podněty, dávají nakonec přednost prostředí s nízkou mírou stimulace, jako jsou knihovny, a dozrávají v uzavřené a přemýšlivé lidi – introverty.

Na druhou stranu je pro mozek nízkoreaktivních lidí obtížné reagovat na nové dojmy. Proto v dětství zůstávají běžnými podněty nezasaženi a vyhledávají podnětnější prostředí, až se z nich nakonec stanou nonšalantní, živí extroverti.

Extrovertní děti jsou jako pampelišky

Nejen biologie a genetika utvářejí náš temperament, ale také zkušenosti, které jsme v průběhu života nasbírali. To platí zejména pro zkušenosti z dětství.

Extrovertní děti reagují na vlivy prostředí jako pampelišky – daří se jim téměř všude a prakticky je nedokážeme vyvést z míry. Introvertní děti jsou spíše jako orchideje – v příznivém prostředí se jim daří, na špatném místě se uzavřou.

Jak se tedy mohou rodiče lépe věnovat potřebám svých introvertních dětí? Pro začátek je dobré chovat se k nim s respektem a empatií a věnovat se jim.

Je důležité, aby rodiče rozpoznali, že jejich dítě je introvertní, a pochopili, proč se v určitých situacích, zejména těch, které se týkají velkých skupin, necítí dobře.

V nejlepším případě rodiče seznamují své introvertní dítě s takovými zážitky postupně. Pokud se dítě bojí mluvit před jinými lidmi, mohou ho rodiče nejprve povzbuzovat, aby mluvilo před kamarády, kterým důvěřuje, a postupně zvyšovat počet lidí, kterým dítě čelí. Tímto způsobem si dítě může vypěstovat dostatečné sebevědomí, aby bylo jednoho dne schopno mluvit před celou třídou.

Když se introvertním dětem dostane správné výchovy, mohou si vybudovat sebedůvěru a naučit se konstruktivně rozvíjet své schopnosti. Pokud jsou však pod tlakem, jsou nadměrně stimulovány nebo odmítány, mají větší šanci trpět depresemi nebo poruchami dýchání.

I introvert dokáže být schopný

Koho byste považovali za schopnějšího – extroverta, který upoutává pozornost ostatních a udává tón, nebo introverta, který tiše sedí v koutě a naslouchá?

Západní společnost má na tuto otázku zcela jasnou odpověď. Extroverti jsou díky své společenskosti považováni nejen za kvalifikovanější a inteligentnější, ale také za zajímavější a ochotnější ke spolupráci.

Extroverti jsou často považováni za fyzicky atraktivnější a nonšalantnější. Prototyp introverta je naopak bledý, nevýrazný a neohrabaný – možná má dokonce špatnou pleť nebo vypadá, že je z jiné planety.

Na základě tohoto způsobu vidění věcí je extroverze v západním světě považována za dobrý základ pro úspěch.

To podtrhuje i autorova cesta na seminář motivačního řečníka Tonyho Robbinse. Na této akci byla extroverze vyzdvihována nade vše ostatní a označována za klíč k vyniknutí v konkurenčním světě.

Tento trend je důvodem, proč si profesoři na Harvard Business School dávají za úkol udělat z každého svého studenta extroverta. Program zahrnuje důslednou účast na seminářích a spolupráci ve studijních skupinách. Součástí povinného programu je dokonce i každodenní večerní vycházka se spolužáky.

Pohled na japonské a korejské univerzity ukazuje zcela jiný ideál – průměrní studenti tam dávají přednost celodennímu hloubání nad knihami před vysedáváním v baru s přáteli. Na seminářích dávají pozor a pilně si dělají poznámky. Mluvení bez vyzvání je považováno za arogantní, nevhodné a za projev špatného vychování.

Různé kultury si cení různých temperamentů. Zatímco v Evropě a Americe je obecně preferováno extrovertní chování před introvertním, v Asii je tomu přesně naopak.

Přečetli jste první bezplatné kapitoly.
Chcete číst stovky knih bez omezení?
Pořiďte si členství od 49 Kč měsíčně!

Ceník

Kolekce s knihou:

Další knihy z těchto kategorií: