Tiché jaro

Pokud vás nebaví studovat hmyz, pravděpodobně se na brouky díváte jako na nechtěnou přítěž. To může platit i pro zemědělce, z nichž mnozí touží zbavit svou půdu škůdců, kteří požírají úrodu.

Proto bylo v letech po druhé světové válce vytvořeno mnoho syntetických jedů pro boj s těmito živočichy.

Jedy, které vznikly v tomto období, byly vedlejším produktem práce vědců z období druhé světové války v oblasti chemické války. Protože se zjistilo, že některé chemické látky z války jsou smrtící i pro hmyz, byly vyvinuty chemické pesticidy zaměřené na to, co považujeme za škůdce, včetně hmyzu, plevele a hlodavců.

V období od poloviny 40. let do 60. let 20. století bylo v USA vyvinuto více než 200 chemických látek. A během této doby se výroba pesticidů prudce zvýšila až na pětinásobek předchozího množství; v roce 1947 bylo v USA vyrobeno asi 60 000 až 125 000 kg pesticidů, ale v roce 1960 už to bylo 315 000 až 330 000 kg.

Tyto chemicky vyráběné jedy byly také mnohem smrtelnější než ty, které se používaly v minulosti.

Dřívější formy pesticidů používaly organické chemikálie, jako je arsen, vysoce toxický minerál, který zůstal základní složkou řady přípravků na hubení plevele a hmyzu i na počátku 60. let.

Studie však ukázaly, že i arsen má toxické, karcinogenní vedlejší účinky. Plochy, které byly kontaminovány arzenem, způsobily onemocnění nebo úhyn celé řady zvířat, včetně koní, krav, koz, prasat, jelenů, ryb a včel.

Chemické sloučeniny, které následovaly, se však ukázaly být ještě nebezpečnější. To platí zejména pro dichlordifenyl-trichlorethan, oblíbenou složku pesticidů, která je známější pod názvem DDT. Ačkoli byl poprvé syntetizován německým chemikem v roce 1874, jeho život jako insekticidu začal až v roce 1939.

Moderní pesticidy, jako je DDT, se používají ve formě postřiků, prachu a plynu, a jakmile se v jakékoli formě dostanou do těla svého cíle, způsobují velké a často smrtelné škody. Tyto chemikálie ničí enzymy, které chrání tělo, zabraňují oxidaci, způsobují poruchy různých orgánů a infikují buňky, čímž pomalu způsobují nevratné a zhoubné poškození.

Vědci sice přišli na některé vcelku účinné způsoby hubení škůdců, ale stejně jako arsen měly i tyto nové chemicky vyráběné pesticidy některé dost špatné vedlejší účinky.

I když existuje řada způsobů, jak mohou chemické látky jako DDT způsobit nezamýšlené škody, hlavní obavou je, že mohou poškodit životní prostředí tím, že se dostanou vody.

Škodlivé chemické látky mohou znečistit naše vody různými způsoby. Nemocnice a laboratoře produkují radioaktivní odpad, jaderné výbuchy mají za následek jedovatý spad, města a továrny likvidují chemikálie z domácností a pak jsou tu pesticidy, kterými postřikujeme zahrady, plodiny, lesy a pole.

Čističky vody některé škodlivé látky odstraňují, ale syntetické chemikálie jako DDT nemusíme odhalit.

Například ve vzorku pitné vody odebraném v pensylvánském sadu a testovaném na rybách v laboratorních podmínkách bylo zjištěno, že obsahuje tolik insekticidu, že by zabil všechny ryby za pouhé čtyři hodiny.

A potok obsahující vodu, která odtékala z postříkaného bavlníkového pole, byl pro ryby rovněž smrtelný, a to i poté, co voda prošla čističkou.

Existuje řada dalších případových studií, které poukazují na to, jak velké škody mohou tyto chemikálie živočichům způsobit.

Zvláště zranitelní jsou ptáci. Po celých Spojených státech ztratili ptáci schopnost létat a zůstali ochrnutí a neplodní v důsledku chemických postřiků.

V roce 1954 bylo DDT použito v areálu Michiganské státní univerzity k ochraně stromů před grafiózou jilmu, houbovou infekcí šířenou jilmovými kůrovci.

Na jaře následujícího roku byly v celém areálu nalezeny mrtvé, hynoucí nebo reprodukce neschopné červenky. A když se objevili noví zdraví stěhovaví ptáci, do několika týdnů byli také mrtví, nebo umírali.

Ukázalo se, že ptáci jedli jedovaté žížaly, které se živily listy postříkanými DDT. Experimenty odhalily, že epidemie uhynulých ptáků byla přímým důsledkem požití DDT, přičemž tkáně uhynulých ptáků obsahovaly vysoké množství tohoto chemického pesticidu.

Jak si asi dokážete představit, to, co je smrtelné pro ryby a ptáky, pravděpodobně není dobré pro člověka. A je to samozřejmě pravda: chemické látky jako DDT představují zákeřné nebezpečí. Nicméně na počátku 60. let 20. století bylo běžné považovat tyto chemikálie za neškodné.

Koneckonců mnoho lidí znalo DDT pouze jako prášek, který se používal v době války k hubení vší, jež sužovaly vojáky, uprchlíky a vězně. Protože se aplikoval přímo na vlasy a kůži, mnoho lidí předpokládalo, že tato chemikálie musí být bezpečná.

Při použití ve formě prášku se však chemikálie kůží tak snadno nevstřebává, a proto je mnohem méně nebezpečná. Když se však rozpustí v oleji a použije se jako sprej nebo plyn, je DDT nebezpečně toxické.

I nejmenší množství může způsobit nevratné škody. Pokusy na zvířatech ukázaly, že pouhé tři částice na milion mohou inhibovat základní enzym v srdečním svalu, zatímco koncentrace pět částic na milion způsobuje rozpad jaterních buněk.

I když na počátku 60. let 20. století bylo třeba ještě provést mnoho testů, aby se zjistilo, jak škodlivé jsou chemické látky jako DDT pro člověka, autorka věděla, že DDT je potenciálně velmi nebezpečné.

Ve skutečnosti již v té době průměrné množství DDT, kterému byli lidé vystaveni, značně překračovalo hodnoty, o nichž bylo známo, že způsobují poškození jater a dalších orgánů a tkání.

U osob pracujících v prostředí, které skýtalo přímou expozici DDT, například u pracovníků v zemědělství, byly zjištěny hodnoty 17,1 částic na milion; u pracovníků v továrnách na výrobu insekticidů to bylo 648 částic na milion! Ale i u lidí, u nichž nebylo známo, že by byli vystaveni DDT, byly stále vykazovány průměrné hodnoty mezi 5,3 a 7,4 částicemi na milion.

To bylo způsobeno tím, že se jed dostal do našeho potravinového řetězce: Vojtěška se používala ke krmení slepic, které pak snášely vejce kontaminovaná DDT a my jsme tato vejce jedli.