Tichá mysl

V padesátých a šedesátých letech dvacátého století působil autor John E. Coleman jako agent americké rozvědky, nasazený v Thajsku. Povaha jeho práce ho po léta nutila žít dvojí život plný lží a izolace od přátel i rodiny. Colemanovy pracovní zkušenosti a specifické stresy byly bezpochyby neobvyklé. Ve skutečnosti se však každý z nás denně potýká s konflikty a stresem – od středoškoláka, který se snaží dosáhnout dobrých známek, až po generálního ředitele mezinárodní společnosti.

Navzdory této univerzální stránce lidské zkušenosti tráví většina lidí obrovské množství času snahou se konfliktu vyhnout – pomocí rozptýlení a zábavy. Uchylujeme se k různým formám zábavy, jako je televize, nezdravé jídlo nebo nelegální drogy, v naději, že nám přinesou štěstí. Tyto prostředky však poskytují jen dočasnou úlevu.

Skutečná síla uklidnit mysl se skrývá v každém z nás – jak Coleman nakonec objevil během svých cest po mnoha zemích východního světa. V tomto shrnutí ho budete doprovázet na jeho dlouhé cestě za vnitřním klidem. Dozvíte se mimo jiné, co mají společného hypnóza a meditace, jak autor náhodou potkal slavného filozofa a kam byste měli zamířit, pokud chcete zklidnit vlastní mysl.

Thajsko je na Západě známé svou dramatickou přírodní krásou. Kromě malebné krajiny se pyšní více než 16 000 chrámy a je považováno za jedno z center buddhistické tradice. Na konci padesátých let dvacátého století byl John E. Coleman přidělen do Bangkoku, kde tři roky působil jako bezpečnostní poradce thajské vlády.

Jednoho dne se na pozvání thajského přítele zúčastnil setkání skupiny zabývající se psychickým výzkumem. Tato zkušenost pro něj byla zjevením a ukázala mu dosud netušený potenciál lidské mysli.

Klíčové poselství zní: V Thajsku si Coleman uvědomil, že hypnóza a meditace mohou vyvolávat neobvyklé stavy vědomí.

Setkání psychologicko‑parapsychologické skupiny se konalo ve watu, tedy v chrámu. Účastnili se ho porodník, anesteziolog, psychiatr a další odborníci. Všechny zajímaly možné podobnosti mezi hypnózou a meditací.

Coleman byl svědkem několika podivuhodných účinků hypnózy. V jednom případě byl mladý chlapec uveden do hypnotického stavu a na oči mu přilepili vatové tampony. Poté se postavil za tabuli, zatímco někdo jiný na její druhou stranu psal náhodná slova. Neuvěřitelně, chlapec pak dokázal na své straně tabule přesně překreslit stejné znaky.

Tato zkušenost v Colemanovi probudila touhu hlouběji se ponořit do témat hypnózy a buddhismu. Zdálo se mu, že mezi hypnózou a starobylou buddhistickou praxí meditace existuje nějaká souvislost.

Jedno obzvlášť horké a stresující odpoledne se Coleman rozhodl navštívit člena skupiny psychického výzkumu, doktora Charoona. Stejně jako mnozí Thajci i on po dokončení odborného studia strávil několik měsíců jako mnich. Když Coleman vstoupil do chrámu, kde doktor Charoon pobýval, lékař si všiml, že vypadá vyčerpaně a napjatě, a trval na tom, že ho zhypnotizuje, aby mu pomohl uvolnit se.

Když Coleman ležel v transu, stalo se něco podivného. Jeho pravá ruka se mu bez vědomého úmyslu začala sama zvedat do vzduchu a pak se opakovaně spouštěla zpět dolů. Doktor Charoon byl šokován. V místnosti byl jen ještě jeden člověk – thajský námořní důstojník, který tiše seděl a meditoval. Rozrušený Charoon se ho zeptal, co se děje. Důstojník se usmál a řekl, že Colemanovi pouze v duchu naznačuje, aby ruku zvedal a spouštěl.

Charoon nevěřil vlastním očím a požádal důstojníka, aby pokus zopakoval. Ten vyhověl a začal Colemanovi telepaticky přikazovat, aby v různých kombinacích zvedal a spouštěl všechny končetiny. A nějak to fungovalo.

Nakonec doktor Charoon přivedl Colemana z hypnotického stavu zpět a vysvětlil mu, co se stalo. Oba si kladli otázku: Jaká podivná síla se skrývá v hypnóze a meditaci?

Zážitek z bangkockého chrámu Colemana hluboce otřásl. Dříve než se mu však podařilo do celé věci proniknout hlouběji, jeho práce ho zavedla zpět do Spojených států.

Tam měl možnost setkat se s profesorem J. B. Rhinem. Rhine se označoval za parapsychologa – vědce, který studuje jevy přesahující běžné smyslové vnímání. Colemanovi dal zvláštní sadu karet pro testování ESP – extrasenzorického vnímání. Místo obvyklých obrázků byly karty označeny jedním z pěti symbolů. Používaly se ke „hře na hádání“: jeden člověk vytáhl kartu a jeho partner se pokusil uhodnout symbol, který je na ní vytištěn.

Podle Rhinových slov lidé v průměru správně uhodli jen pět karet z pětadvaceti. Jakýkoli výrazně vyšší počet mohl naznačovat působení ESP.

To, co se nakonec s kartami stalo, odhalilo překvapivou moc tiché mysli.

Klíčové poselství zní: Tichá mysl má mimořádnou sílu.

Doma Coleman karty vyzkoušel na neochotném a rozptýleném sousedovi. Neuvěřitelně, soused správně uhodl 23 z 25 karet. Oba muži byli v šoku a pokus se snažili několikrát zopakovat, ale původní výsledek se jim už nepodařilo dosáhnout.

Coleman byl touto bezprostřední zkušeností, která se zdála být jasnovidností, ohromen. Dospěl k závěru, že mysl jeho souseda, osvobozená od záměru a touhy po úspěchu, byla schopna jakéhosi druhu telepatie. Mohl by být právě tento stav tiché mysli – stav bez úsilí o konkrétní cíl – tím, co buddhisté také hledají?

Podle buddhistické tradice se před 25 stoletími poblíž dnešních nepálských hranic narodil princ jménem Gotama. Byl neustále ponořen do svých myšlenek a zaujatý otázkou povahy lidského utrpení. V mládí se rozhodl opustit královský dvůr a stát se asketou. Šest let studoval učení bráhmanů – hinduistických kněží – a podroboval se přísným formám sebezapření, například dlouhým půstům. Nic z toho mu však nepřineslo pravé porozumění.

Jedné noci seděl Gotama pod stromem bódhi a vstoupil do stavu hluboké meditace. Po několika týdnech z něj vyšel v hlubokém stavu osvícení, zvaném nirvána. Pochopil původ utrpení a jeho mysl se vyjasnila.

Všechny buddhistické směry se shodují, že v nirváně ustávají všechna přání i veškeré utrpení. Mysl je skutečně tichá. V čem se však jednotlivé školy buddhismu obvykle rozcházejí, je otázka, jakou cestou nirvány dosáhnout. Jaké konkrétní činy a praktiky jsou k tomu potřeba?

John Coleman se rozhodl, že to zjistí sám na vlastní zkušenosti.